Rozjezd jsme měli pomalejší, ale jinak můžeme být spokojeni, říká trenér Jan Daneček

A tým AZetu má za sebou první čtvrtinu (a kousek) základní části prvoligové soutěže. A tak je čas na krátké ohlédnutí a hodnocení. V následujícím rozhovoru odpovídá na otázky trenér Jan Daneček.

Pane trenére, po patnácti odehraných kolech máte na kontě 26 bodů a tým je na skvělé 5. příčce tabulky. Předpokládám, že jste s těmi čísly spokojen?

Samozřejmě. I když to tak z počátku nevypadalo, tak jsme na tom bodově trochu lépe než loni. Přivezli jsme více bodů z venkovních utkání, ale na druhou stranu jsme prohráli několik zápasů doma. Hlavně na začátku, když šly ty domácí utkání v rychlém sledu za sebou, jsme třikrát neuspěli. Tím jsme si to asi trochu rozházeli u diváků. Říkám to proto, že některé názory lidí na internetu jsou pro mě smutné, když o některých našich hráčích říkají, že jsou k ničemu a podobně. Z toho jsem hrozně zklamaný.

Pokud byste nyní hodnotil jen výkony týmu. I tady panuje spokojenost, nebo máte menší či větší výhrady?

To hodnocení musím rozdělit. Hráči, kteří loni podávali dobré výkony, tak se jim začátek sezony nepodařil a naše vedení s nimi nemělo moc trpělivosti. A to jsme pocítili i my trenéři. Všichni jsme věděli, že ta druhá prvoligová sezona bude těžší. Hlavně pro kluky, kteří ještě před časem hráli druhou ligu a svým srdíčkem ji i vyhráli. Všichni je nyní srovnávají s hráči, kteří jsou potencionální hráči extraligy a chodí nám vypomáhat. Ten rozdíl mezi těmi hráči samozřejmě je, ale mrzí mě, že i někteří naši funkcionáři je odsuzují. To jsem nečekal.

Pohled na tabulku říká, že s výjimkou posledních dvou týmů, tedy Prostějova a H. Brodu, je letos soutěž extrémně vyrovnaná. Čím to podle vás je?

Podobná situace je z velké části i v extralize. Podle mě na tom mají podíl ty změny v pravidlech. Všechny týmy se s tím seznamují a snad i proto jsou ty výkony srovnatelné.

Je pro vás v té tabulce umístění některého týmu vyloženě překvapením?

Čekal jsem, že Prostějov, který do toho dává nemalé prostředky, bude výše. A samozřejmě také že Havlíčkův Brod, který loni trápil všechny favority a v pohodě si uhrál 4. místo, má takové existenční problémy. Naopak příjemně mě překvapil Šumperk, který jako jeden z mála hraje, hlavně doma, útočný hokej, a dává hodně branek.

Šumperk je i vaším nejbližším soupeřem. V posledních dvou sezonách se vám proti němu dařilo. Nyní ale budete asi muset být hodně opatrní.

Určitě. Jak už jsem říkal. Hrají hodně dopředu. My jsme se na to sice připravovali, ale bude to velmi těžký soupeř.

AZ i letos využívá hráčskou výpomoc ze strany extraligových klubů. K Vítkovicím a Třinci přibyl výrazně i Zlín. Jak jste spokojeni s touto spoluprací?

Od Třince máme hráče, které slíbil, takže tam myslím, že to funguje. Jsou s námi celou dobu, takže s nimi můžeme pracovat a zařadit je do pětek a podobně. U Vítkovic je to složitější. Všichni vidí, že mají velké problémy, které tu spolupráci ovlivnily. Oni vlastně zachraňují sami sebe, takže nemůžeme moc čekat nějakou pomoc. No a Zlín je po loňském titulu v ještě větších problémech. Domluvili jsme se, že zkusí Roberta Říčku a recipročně nám půjčí hráče. Tam to taky funguje.

Když se zeptám na konkrétní jména mezi těmito hostujícími hráči. Kdo je pro vás největší posilou?

Pomohli nám hlavně hráči ze Zlína. Ale jinak musím říct, že momentálně velkou oporou na ledě je Tomáš Jiránek, který hraje výborně. A stejně tak i Tonda Pechanec, u kterého jsme čekali, že jeho výkonnost půjde nahoru.

Poprvé u A týmu trénujete společně s Tomášem Potěšilem. Před sezonou jste říkal, že budete mít rozděleny své role, podle toho jaký preferujete styl hokeje. Platí to stále?

Já jsem zastáncem více útočné hry s hodně bruslením. Tomáš Potěšil zase vyznává takovou tu obrannou hru s odpovědností hráčů. To nechceme nijak měnit, naopak jsme to skloubili. A podle toho jsme si rozdělili i tréninky a nácviky jednotlivých činností na nich. V zápase samotném to ale nelze oddělit, protože součástí hry je obrana i útok. Jedno přechází v druhé. Myslím, že venku už to přináší ovoce, doma ta hra ještě není taková jako bychom chtěli

Poslední otázkou zamířím ke jménům dvou hráčů, kteří v poslední době opustili kádr AZetu. Jedním z nich je Robert Říčka, který začal nastupovat za Zlín v extralize. Čekal jste, že se tak úspěšně uplatní?

Především musím říct, že proto se to dělá! Mladí hráči, kteří se vyhrají v 1. lize a dostanou šanci do extraligy, do ní mají jít. Štěstí je hodně vrtkavé a ta šance podruhé nemusí přijít. U Roberta se může stát, že bude za měsíc zpátky, ale také může být extralize i deset let. Navíc ten přechod do extraligy může být pro hráče i jednodušší než naopak. Hrát extraligu je v mnohém jednodušší. Jsou tam vyspělí hráči, kteří vědí, co mají kdy dělat a je to takové ucelenější. Naopak hráči, kteří k nám přicházejí z extraligových klubů, říkají, že prosadit se v první lize je strašně těžké. Takže podle mě dobře připravený hráč z první ligy může extraligu klidně hrát.

Druhým jménem je váš syn Honza, se kterým klub ukončil smlouvu.

Co se týče, Honzy musím říct, že jsem špatný táta. Bojoval jsem za udržení jiných hráčů a neudržel jsem vlastního syna proti vedení klubu. Tak to bohužel musím říct.

Pane trenére, děkuji vám za rozhovor a přeji vám i týmu hodně zdaru nejen v tom nejbližším zápase v Šumperku, ale i ve zbytku sezony.