Portréty vítězů - # 14 Vít Stránský

Víťo, kdy a kde jsi začínal s hokejem, a kdo tě k němu přivedl?

Bylo to ve čtyřech letech ve Vítkovicích. No, a protože pocházím z hokejové rodiny – táta hrál a pak trénoval, oba bráchové už hráli, takže jsem se i já pohyboval u hokeje od malička – bylo to úplně přirozené, že jsem začal s hokejem taky.

Kde jsi hrál jako žák a později jako dorostenec a junior?

Až do 9. třídy jsem byl ve Vítkovicích, pak díky tátově trenérské štaci na čas v Prostějově. No a v juniorech jsem byl v Porubě a ve Vítkovicích.

Kde jsi hrál v dospělosti?

V Porubě a pak dlouho v Orlové. A jednu sezónu jsem si zahrál s bráchou v Austrálii za Sydney Bears.

Chtěl jsi být od začátku útočník? Případně kdy se to rozhodlo?

Od počátku jsem chtěl být útočník. Jako táta i bráchové.

Takže vyzkoušet si to na jiném postu tě vůbec neláká?

Ale to zase jo. Láká mě to do branky. Nikomu to sice nepřeju, ale mám takový sen, že kdyby byli oba gólmani v zápase třeba zranění a musel by do branky někdo další, tak bych se toho rád ujal. Už jsem si to párkrát na tréninku vyzkoušel i s kompletní výstrojí.

Kteří trenéři tě v kariéře nejvíce ovlivnili?

Tak určitě táta (Vladimír Stránský – pozn. red.), Jaroslav Vlk v Porubě, Mojmír Trličík, Miloš Holaň a teď určitě i pan Daneček.

Jaký největší úspěch jsi v hokeji dosáhl v žákovských a mládežnických kategoriích?

Titul mistra ČR v 8. třídě ve Vítkovicích a v juniorech postup s Porubou do extraligy. Jinak osobně si hodně cením i to že si mě trenér Trličík z Poruby vytáhl zpět do Vítkovic a stal jsem se kapitánem juniorky.

A v dospělém věku?

Dlouho to byly účasti ve finále play-off 2. ligy s Orlovou. Ale skvělá loňská a fantastická letošní sezona s AZetem to jednoznačně překonala. To jsem opravdu nečekal.

Jaké si myslíš, že jsou tvé hokejové přednosti?

Hokejová chytrost, přehled a technika.

A nedostatky, či slabiny?

Hru do těla a bruslení.

Jaké jsou tvé hokejové cíle?

Mít radost z hokeje, bavit se jím. Pokud k tomu přijdou i vítězství a případně nějaký postup, tak to bude už něco navíc.

Čím se kromě hokeje „živíš“?

Podnikám.

Jak se ti daří skloubit hokej s běžným životem?

Daří se mi to celkem v pohodě i díky tomu, že manželka mi vychází velmi vstříc.

Jak ses stal členem kádru AZetu?

Jednoduše! V Orlové, kde jsem hrával, o mě přestali mít zájem. A když se mi poté ozval Martin Potočný, zda bych měl zájem hrát za AZ, stačil jeden telefon a byli jsme domluvení.

S kým si nejvíce z týmu rozumíš, nebo s kým se vídáš i mimo kabinu?

Tak nejvíce samozřejmě s klukama z Ostravy, protože spolu jezdíme na tréninky a zápasy, takže Robert Najdek a Petr Prokop. Ale nechci, aby to vypadalo, že se nějak skupinkujeme a vyčleňujeme. Dovolím si totiž tvrdit, že tady je skvělá parta a pobavit se můžu s každým a o všem. A jsem za to rád.

Do kolika let chceš hrát hokej?

Na to v současnosti nedokážu odpovědět. Záleží, jak mě bude bavit a jak na tom budu se zdravím, ale pokud to bude třeba ještě 5 let tak se tomu nebudu bránit.

Co ti hokej v životě nejhezčího dal?

To je jednoduchá odpověď. Dává mi radost z toho, že můžu dělat něco, co mě baví. Něco co jsem si přál dělat už jako malý kluk.

A vzal?

Asi nic. Rozhodně nemám pocit, že bych o něco přišel.

Jaké je tvé oblíbené číslo dresu a proč?

Dlouho jsem hrál s 22, ale teď v AZetu jsem si vzal 14, se kterou hrál táta.

Máš nějaký hokejový vzor?

Tátu. Trochu mu vytýkám, že přestal hrát ligu, než jsem se narodil, a tudíž jsem ho nikdy neviděl hrát naživo :-), ale z vyprávění vím, že to byl parádní hokejista. Sice jsme se hokejově ani jeden z nás tří bratrů nedostali tak vysoko jako on, ale dovolím si říct, že je rád, že jsme u hokeje zůstali a že nám dal perfektní příklad.

Jaké je tvé oblíbené životní či hokejové moto či heslo?

Myslet pozitivně.

Tvůj vzkaz fanouškům AZetu?

Jste skvělí, fanděte nám tak i dále a my vám to výkony na ledě vrátíme. Tvůj vzkaz vedení klubu?

Spíš poděkování, za to jaké vytvořilo podmínky, abychom se mohli hokejem bavit.

Máš nějakou vtipnou příhodu z hokejového prostředí?

No těch by bylo hodně. Tak třeba jsme ještě v Orlové a jednomu spoluhráči nalepili na brusle ze spodu průhlednou izolepu a pak jsme se dobře pobavili, jak sebou na tréninku po nástupu na led praštil.

Co podle tebe rozhodlo o letošním vítězství AZetu v soutěži?

To, že jsme dokázali dát v těch rozhodujících utkáních více gólů, než soupeř :-). Ale teď vážně. Měli jsme největší hlad po úspěchu a cítili jsme podporu vedení klubu. Na druhou stranu nás zase držel na uzdě trenér Daneček, který se s námi opravdu nemazlil a pořád do nás hustil, že umíme být ještě lepší a my se snažili to ukázat na ledě. Povoleným a nenahraditelným dopingem pro nás byli fanoušci, opravdu neuvěřitelný zážitek před nimi hrát, a poslední, co bych zdůraznil, byla super parta v kabině, což je pro úspěch týmu základní stavební kámen.

Jak vysoko je tento výsledek ve tvém žebříčku úspěchů?

Jednoznačně ho řadím mezi mé největší.

Změnilo se něco ve tvém životě během letošní mistrovské sezóny?

Ano, na podzim se nám narodil syn David a prožíváme nyní s manželkou úplně nejkrásnější období. Malinko nám ho nabourala Davídkova nemoc, která přišla jako blesk z čistého nebe, ovšem smekáme před svým synem, bojuje s ní parádně a věříme, že vše je na dobré cestě, ať se co nejdříve uzdraví. Touto cestou bych velmi rád poděkoval fanouškům, za podporu při zápasech play-off a baráže a věřte, že nikdy nezapomenu na transparent, který jste připravili při zápase s F-M. Děkuji.

Jak bys popsal svou roli v týmu?

Doposavad to je role pravého křídla druhého útoku :-). Jinak v kabině mám hodně rolí, starám se o mladší spoluhráče, dávám jim rady jak naložit se životem a těm starším dodávám sebevědomí, že i v jejich věku toho mají ještě spoustu před sebou :-).

Uvidíme tě příští rok v dresu AZetu? Pokud ne, můžeš nám prozradit, jaká bude tvoje hokejová (nebo i jiná) budoucnost?

Pokud se nic zásadního nestane, moc rád bych pokračoval v azeťáckých barvách.

Jak jsi strávil zasloužené dny odpočinku po náročné sezóně?

Trávil jsem je se svojí rodinou.

Těšil ses na zahájení letní přípravy?

Celkem ano, i když vím, že to bude pořádná makačka. Měsíc pauzy stačil a teď je třeba zase přepnout a natrénovat na sezonu.

Jak moc je zatím jiná příprava pod vedením nového trenéra?

Nijak zásadně, jak pan Daneček, tak nyní i Tomáš Potěšil mají za úkol nás pořádně připravit na další těžkou sezonu. U každého trenéra se příprava liší, ale samotná dřina zůstává víceméně stejná. Obnáší to velké tréninkové dávky, což my hráči respektujeme. Chápeme, že je to potřeba a snažíme se trénovat, tak jak po nás trenér chce. Jak se říká, zima se tě zeptá, co jsi dělal v létě :-).

Víťo, moc děkuji za rozhovor a přeji ti další úspěšné hokejové sezony a také tobě i celé rodině pevné zdraví.