Portréty vítězů - # 30 Lukáš Daneček

Lukáši, kdy a kde jsi začínal s hokejem, a kdo tě k němu přivedl?

Ve čtyřech letech tady v Havířově a přivedl mě k němu samozřejmě otec – ale nutit mě vůbec nemusel, mně se hokej líbil a chtěl jsem ho dělat.

Kde jsi hrál jako žák a později jako dorostenec a junior?

Až do sedmé třídy jsem byl v Havířově, ale pak jsem šel do Třince. Jednak tam tehdy táta trénoval a jednak tady nebyla dorostenecká extraliga, takže jsem šel hrát vyšší soutěž. Byl jsem tam až do mužů.

Kde jsi hrál v dospělosti?

Poprvé jsem za muže chytal už v patnácti v Novém Jičíně! Ale opravdu v dospělém věku to bylo měsíc v Technice Brno, rok v Prostějově a dva roky v Šumperku.

Chtěl jsi být od začátku brankář? Případně kdy se to rozhodlo?

Chtěl jsem být hráč, ale doma jsem pořád hrál s bratrem a on mě jako mladšího neustále nutil být v brance. No a mě se to zalíbilo a po roce v přípravce jsem se jednou oblékl do výstroje a už jsem v ní zůstal.

A chtěl by sis to teď vyzkoušet na jiném postu?

Určitě! Celý život jsem měl chuť do hry. A v žákovských kategoriích jsem třeba dvě třetiny odchytal a zbytek zápasu pak hrál. Nebo v Třinci jsem chytal za dorost a za devítku, protože měli málo hráčů, hrál v útoku.

Kteří trenéři tě v kariéře nejvíce ovlivnili?

Určitě to byl otec a pak v reprezentaci do dvaceti let trenéři Hořava s Rulíkem. Dali mi šanci v týmu a za to jsem jim vděčný.

Jaký největší týmový úspěch jsi v hokeji zatím dosáhl?

Čtyři finále mistrovství republiky v dorosteneckých a juniorských kategoriích s Třincem. Sice jsme ani jednou nevyhráli, ale i tak to byly super léta. A mimo hokej asi zlatá medaile z Mistrovství světa v Hokejbale a nejlepší hráč celého Mistrovství - na to rád vzpomínám.

A osobní úspěch?

Samozřejmě narození krásné dcery Elenky! A že jsem se dostal na MS dvacítek v roce 2009 v Pardubicích!

Jaké si myslíš, že jsou tvé hokejové přednosti?

Hra holí – baví mě to a myslím, že to opravdu umím dobře. Navíc tím pomáhám i spoluhráčům.

A nedostatky, či slabiny?

Tak pořád se člověk může zlepšovat. Pracovat je potřeba na bruslení a rychlosti.

Jaké jsou tvé hokejové cíle?

Jako skoro u všech – živit se hokejem! A taky podívat se ještě do extraligy.

Čím se kromě hokeje „živíš“?

Ničím. Jsem jenom hokejista :-)

Jak se ti daří skloubit hokej s běžným životem?

To je v pohodě. Hodně času trávím s rodinou, a jinak si jen plním tréninkové a zápasové povinnosti.

Jak ses stal členem kádru AZetu?

Po druhé sezóně v Šumperku jsem od nich dostal další nabídku, ale trénoval jsem v Třinci a čekal, jestli nepřijde nabídka i od něj. No a do toho mě oslovil Martin Potočný, jestli nechci hrát za Havířov. Čekali jsme rodinu, takže jsem se nakonec rozhodl zůstat doma v Havířově.

S kým si nejvíce z týmu rozumíš?

S celým mančaftem. Nedělíme se na skupinky, takže se všemi.

Do kolika let chceš hrát hokej?

To nejde říct úplně konkrétně. Rád bych hrál co nejdéle a dokud to zdraví dovolí.

Co ti hokej v životě nejhezčího dal?

Spoustu kamarádů, procestování skoro celého světa a výborné zážitky, které nejde jinak zažít.

A vzal?

Určitě jsem v dětství neměl tolik volného času jako mí kamarádi, protože toho hokejového bylo hodně. Ale vůbec toho nelituji.

Jaké je tvé oblíbené číslo dresu a proč?

Odmala jsem chytal s jedničkou a až jsem přešel do vyšších kategorií tak jsem měl 30 nebo 35. Ani nevím proč. Nějak jsem si to nevybíral ani neřešil. V posledních letech mám 30.

Máš nějaký hokejový vzor?

Byli to gólmani z NHL. Nejvíc Tomáš Vokoun, který chytá výborně. Má svůj styl a to obdivuju.

Jaké je tvé oblíbené životní či hokejové moto či heslo?

Mám jich několik, ale to se neprozrazuje.

Tvůj vzkaz fanouškům AZetu?

Choďte v hojném počtu a stůjte při nás za jakéhokoliv stavu.

Tvůj vzkaz vedení klubu?

Dělají svoji práci a do té by jim nechtěl kecat :-). Ať pokračují v tom, co dělají pro havířovský hokej.

Jakou veselou či zajímavou příhodu jsi zažil v souvislosti s hokejem?

Jejda. Asi před šesti lety jsme hráli s Třincem play off na Slavii a já jsem jel s mančaftem jako 3 brankář. A když nám zbyly v šatně lístky, tak jsme se s klukama domluvili, že těsně před zápasem je půjdu prodat ven před Sazka Arénu. Tak jsem tam venku mrznul a prodával lístky a mezitím se Radovan Biegl na rozbruslení zranil. Tak jsem se z prodavače lístků stal zase brankářem a utíkal se rychle oblíknout do výstroje.

Co podle tebe rozhodlo o letošním vítězství AZetu v soutěži?

Rozhodla velká vůle a chuť po vítězství a hlavně týmový duch, jít za určitým cílem. Škoda, že to nevyšlo dál…

Jak vysoko je tento výsledek ve tvém žebříčku úspěchů?

No tak asi bych ho zařadil mezi ty největší úspěchy.

Změnilo se něco ve tvém životě během letošní mistrovské sezóny?

Tak určitě - narodila se mi dcera Elen a to mi hodně změnilo život :-) Samozřejmě v dobrém.

Jak bys popsal svou roli v týmu?

Jejda, to musí posoudit jiní. Snažím se týmu maximálně pomoct!!

Uvidíme tě příští rok v dresu AZetu? Případně jaké budou tvé další hokejové i nehokejové směřování.

To nezáleží na mě….. Ale kdyby to nebyla nějaká mega nabídka, tak se nikam jinam nechystám.

Jak jsi strávil zasloužené dny odpočinku po náročné sezóně?

S rodinou, ale moc odpočívat jsem nemusel, sezonu jsem zvládl v pohodě…

Těšil ses na zahájení letní přípravy?

Letní přípravu nemá v oblibě asi nikdo, ale myslím, že jsem ji zvládl v pohodě a jsem dobře připraven.

Jak moc je jiná příprava pod vedením nového trenéra?

Tak jsou tam určité změny, co se týče tréninku, ale jinak si myslím, že budeme dobře připraveni.

Kam si vyrazil na dovolenou?

Dcerka je ještě malinká na nějaké poletování po světě, tak jsem zamířil do nedalekých Tater.

Lukáši, moc děkuji za rozhovor.