AZ Havířov
Zajímavou možnost vycestovat s týmem AZetu na venkovní utkání získal jeden z fanoušků. Není to tak dávno, co se zapojil do dražby v rámci Charitativního týdne WSM ligy. Díky aukci se fanda Tomáš Přenosil vydal ve středu ráno s havířovskými hokejisty až na jih Čech k zápasu proti českobudějovickému Motoru.
Z této cesty nám Tomáš sepsal report se svými zážitky a dojmy. Prostřednictvím jeho slov tak zkuste nasát atmosféru z nevšedního zážitku. Předáváme slovo.
Vždycky mě docela lákalo, zažít výjezd se svým oblíbeným klubem, kterému fandím už mnoho let, tak nějak z druhé strany opony. Z té strany, kterou běžný fanda téměř nepozná, která však pro mě byla vždy velkým lákadlem.
Před několika týdny jsem se stal vítězem jedné z cen v rámci aukce Charitativního týdne WSM ligy. Za 550,- jsem získal možnost absolvovat výjezd na venkovní zápas jako člen A týmu.
Po krátkém rozhodování jsem si vybral výjezd do Českých Budějovic, jednak jsem na hokeji na jihu Čech dlouho nebyl, druhak hrálo významnou roli i to, že v tomto termínu mi to naprosto vyhovovalo skrze mou časově náročnou práci.
Teď ale k samotnému dni. Jaký je?
Sraz je ráno v 9 hodin za stadionem, kde už je připraven autobus. Půlhodinové nakládání hokejových báglů končí odjezdem 30 minut po deváté směr České Budějovice. První zastávka je v Brně na nákup drobností na benzince. Jsem docela překvapen, že z hráčů nikdo neopouští autobus. Jaký to rozdíl oproti fanouškovským výjezdům, kdy močové měchýře sportovců jsou asi jinak konstitučně stavěny :-).
Po chvíli následuje přestávka druhá, tentokrát na náměstí ve Velké Bíteši, kde je naplánován oběd. Kuřecí maso a buď brambory, nebo rýže, to vše spláchnuto většinou vodou a hurá jede se dál. Tentokrát až do cílové destinace naší cesty.
Před Budvar Arénou se zjevujeme dvě a půl hodiny před zápasem. Společně s hráči mířím do kabiny, kde sleduji vybalování výstroje a první přípravy na podvečerní zápas, mančaft se přesouvá před halu. Zde bedlivě pozoruji fotbalové umění našich borců, kdy jsou jejich hrátky s kopačákem už takovou předzápasovou tradicí.
Plejeři poté už podruhé míří do kabiny a já s vedoucím mužstva využívám volnou chvíli a chvátáme do vedlejší tréninkové haly, kde v tamním bufetu kousneme nějaký ten čepovaný Budvar.
Když už jsou hráči kompletně ustrojeni k utkání, následuje jejich rozbruslení na ledové ploše, které mám možnost pozorovat přímo ze střídačky. Nejen, že já sám se cítím jako plnohodnotný člen mančaftu, ale berou mě tak i pánové Jelínek a Rob, čili trenéři domácích, kteří mi přijdou podat ruku, stejně jako všem dalším členům našeho realizačního týmu :-).
Dám ještě jedno pivo a mířím do hlediště, na místo, které mi dle vstupenky náleží. Tam, prakticky diagonálně naproti sektoru pro hosty, trávím první třetinu. Od druhé už se přesunuji přímo do sektoru určenému fanouškům AZetu, odkud zápas dokoukám až do samotného konce. Tuhle činnost, tedy sledování svého týmu v akci, zná moc dobře asi každý z vás, a tak přejdu k tomu, co dělá tenhle výjezd výjezdem netradičním.
Zápas je u svého konce, opouštím Budvar Arénu a mířím zpět k našemu autobusu. Do něj hodlám zcela takticky nastoupit mezi posledními, abych se přesvědčil, že nastupuje i nejdůležitější člen celé posádky - Ondra Bláha. Ufff, jsme všichni, včetně opory v našem brankovišti, autobus pomalu opouští jihočeskou metropoli a vydává se na dlouhou cestu vstříc domovu.
Chvíli po odjezdu je hráčům servírována večeře, na výběr je špenát s těstovinami nebo boloňské špagety. Mezitím je v televizích puštěn film. Jedni jej sledují, druzí se po večeři oddávají zábavě v těchto letech nejoblíbenější, čili hrátkám se svým mobilním telefonem. Trenér zapíná notebook a analyzuje zápas. Jsem docela překvapen tím, jak poklidná a tichá atmosféra v autobuse panuje.
Malinko se probereme někde u Jihlavy, kde stavíme na pár minut na benzince. Hráči si nakupují nějaké dobroty a protáhnou těla. V Brně vyhodíme beka Dujsíka a v Olmiku forvarda Ráce, bez nějakých dalších prodlev uháníme do Havířova. Každý chce být v posteli co nejdříve, protože ráno zase mají trénink.
K zadní části Gascontrol Arény přijíždíme ve 2 v noci, rozespalí hráči vybalují bágly ze zavazadlového prostoru autobusu, já zapínám bundu až ke krku a plný emocí ještě mířím na jedno noční čepované.
Prohrálo se, však emoce jsou i přesto pozitivní. Bodejť by ne, podařilo se mi prožít zápasový den tak trochu jinak. Mnohé mi to dalo a každému z vás mohu takový zážitek jen a jen doporučit. Stejně jako mohu doporučit každému z našich hráčů, aby si také jednou vyměnil roli a celý zápasový den prožil tak, jak jej běžně prožívám já, z pohledu fanouška.
P.S: Závěrem bych rád poděkoval všem, kteří se jakkoli zasloužili o to, že jsem tento netradiční výlet mohl absolvovat. Speciální poděkování pak míří vedoucímu mužstva, i když už jsem velký kluk, tak naprosto příkladně se o mě staral. Díky.
Autorem textu i fotografií je Tomáš Přenosil.
