AZ Havířov
Jakub Starek je pravidelným návštěvníkem domácích zápasů AZetu. Dokonce si nenechal ujít ani několik výjezdů a každý zápas emotivně prožívá. Přesto svůj oblíbený tým nikdy neviděl hrát. Sám je totiž od narození nevidomý. Ale jak sám říká, v přehledu o dění ani vnímání hokeje jako takového mu to nemůže zabránit.
Jakub začal na hokej chodit ještě jako kluk. „V páté nebo šesté třídě mě přivedl poprvé na hokej děda. Tehdy se v Havířově také hrála první liga. Za AZ váleli Alipov, Grimm, Pěkník, Loužek, Puffer a další havířovské ikony. Atmosféra mě hned uchvátila, ale vzhledem k tomu, že jsem potřeboval doprovod, nedostal jsem se zdaleka na všechna utkání“ Z tohoto pohledu je na tom Jakub Starek v posledních letech mnohem lépe, protože už je jednak pravidelným návštěvníkem K&K PNEU Arény, ale informace získává i z jiných zdrojů. „Tehdy ještě nebyl přístup k internetu, takže jsem si zápasy nemohl naplánovat, návštěvy byly sporadické. Když měl děda čas, nebo kamarád. Teď chodím pravidelně a občas jezdím i na výjezdy.“
A právě internet hraje v Kubově vztahu k AZetu a hokeji vůbec důležitý vztah. Možná bude pro mnohé velkým překvapením, jak je to možné. „Sleduju Facebook, projíždím internet. Nejsem sice žádný expert na informační technologie, ale co potřebuju, to jsem schopen si pomocí hlasového syntezátoru najít a přečíst. Články v počítači nebo v telefonu mi aplikace převede z písmen do hlasu, takže jsem schopen fungovat. Stejně tak to dělám i ve své práci,“ zmiňuje vystudovaný právník Jakub Starek důležitý fakt, že i přes svůj hendikep normálně pracuje v jedné Ostravské firmě.
Hokej je považován za nejrychlejší a nejdynamičtější kolektivní sport na světě. I zdravý člověk má někdy problém „uhlídat“ na ledě či v hledišti vše podstatné. Jak to zvládá nevidomý Jakub? „Když jsem začal s dědou chodit na hokej, měl ze začátku tendenci mi to hodně popisovat. Ale ve finále jsem jej korigoval, protože mi stačilo slyšet odrazy puků, zvuk bruslí, reakce publika. Stačilo mi říkat čas, kolik třeba zbývá do konce přesilovky nebo třetiny. A když jsem neslyšel hlasatele, kdo dal gól, tak jsem se doptal. A tak je tomu dodnes.“
Pro každého fanouška je důležité nejen navštěvovat zápasy, ale i celkově sledovat dění v klubu a osudy hráčů. Představuje si je nějak konkrétně? „To jsem nikdy neřešil. Pro mě je důležité jak hraje, kolik má bodů, jakou má povahu. Jestli je to srdcař, jestli je vstřícný k fanouškům a k médiím. Z tohoto pohledu jsou mými oblíbenci třeba Antonín Pechanec a Petr Kanko, ale samozřejmě fandím všem členům týmu“ svěřuje se Jakub a přiznává, že se osobně s žádným z hokejistů ještě nesetkal.
Jak už bylo napsáno, občas vyjede Kuba s kamarády i na nějaký ten výjezd. „Ale potřebuju k ruce někoho, kdo na mě dá tak trochu pozor a uhlídá i sám sebe. Byl jsem takto třeba v Berouně, dvakrát v Olomouci, v Třebíči nebo loni v Prostějově.“
AZ má za sebou těžký úvod sezony, ale nyní už pomalu stoupá tabulkou vzhůru. Přesto se objevují i hlasy žádající razantní změny. To ale není Kubův postoj. „Stále jsme ještě na začátku sezony, takže na hodnocení je ještě brzy. Hráče je potřeba především povzbudit. Pokud zvládneme následující důležité zápasy, jako např. v sobotu s Mostem, tak věřím, že tým půjde nahoru a nakonec si to play-off nebo jeho předkolo vybojuje. “
A Jakubův vzkaz do další části sezony? „Především myslím, že je potřeba vedení klubu i trenérům poděkovat, svou práci dělají dobře. Myslím, že by bylo dobré, aby se tým ustálil. Vím, že hráči na střídavé starty jsou určitě přínosem, ale zase by jich nemělo být moc. A taky věřím, že se rozchytají naši gólmani.“
Díky článkům na internetu sleduje Jakub Starek i azeťáckou mládež a má tedy tak trochu přehled i o těchto kategoriích. „Mrzí mě, a moc nechápu, proč se pro juniory uzavřela soutěž a nemají tedy téměř o co hrát. Na druhou stranu obdivuji, že v tak skromných podmínkách máme mladší i starší dorost v extralize!“ končí své povídání Jakub Starek.
