Jan Daneček: Trénovat žáky je zábava a víc vidíte pokroky

Čtyři sezony z pěti stál Jan Daneček starší jako hlavní kouč na střídačce A týmu AZetu. Dvě po obnovení klubu ve druhé lize, dvě po postupu do 1. ligy. Jak sám říká, za tuto šanci trénovat muže je sice rád, ale přesto se vždy považoval hlavně za trenéra žáků. Také se nechával slyšet, že se k nim určitě vrátí. A po minulé sezoně opět k malým AZeťákům skutečně zamířil.

Trenér Jan Daneček

Jan Daneček má za sebou ve svých 54 letech vskutku bohatou trenérskou kariéru. Trenéřině se totiž začal věnovat poměrně brzy. Vlastně hned po skončení své hráčské kariéry těsně po třicítce. Kromě svého „domácího“ Havířova působil i ve Vítkovicích a Třinci. A i když je mezi fanoušky určitě známější jako trenér dospělých, opak je pravdou. „Všichni, kdo mě znají, ví, že já jsem hlavně žákovský trenér. Žákům jsem se věnoval skoro celou svoji trenérskou kariéru. To je to, co mě bavilo a naplňovalo,“ říká Jan Daneček a hned také uvádí důvody, proč jej trénování malých hokejistů tak baví. „Než trénovat dospěláky, anebo ty starší kategorie, tak mě prostě víc baví učit ty menší kluky hrát hokej. Trénování s nimi je zábava. Dostanete je takové ještě nehotové a neotesané a to více jsou vidět ty pokroky a výsledky té práce.“

Nicméně v posledních sezonách se pohyboval převážně právě u dospělých hokejistů. Přestože to ne vždy byla jeho volba, a někdy jen vyslyšel přání vedení svého klubu, zpětně této trenérské etapy nelituje. „Já jsem nikdy moc netoužil po tom trénovat áčko, ale když jsem tu možnost v AZetu dostal, zpětně jsem za ni rád. Ať už ty dva roky ve 2. lize tak potom i dvě sezony v 1. lize. I v té době jsem ale ty žáky sledoval a pořád jsem měl někde vzadu v hlavě, že s k trénování žáků jednou vrátím. A když moje etapa u mužů po dvou letech, které jsem si tak nějak předsevzal, skončila, rád jsem se zase vrátil k tomu, co mě nejvíce naplňuje a baví.“

Jako hlavní trenér áčka nakonec v letech 2010 – 2015 odkoučoval na střídačce, se svými kolegy Stanislavem Sztefkem či Tomášem Potěšilem, přes 200 utkání. A přinesl si z nich nejen velké množství zkušeností, ale také hezkých zážitků. „Určitě mám hezké vzpomínky. Třeba na to jak se nám, po postupu do 1. ligy a zformování kádru z velké části z našich místních hráčů, moc nevěřilo. A my jsme dokázali konkurovat i mnohem věhlasnějším klubům. Z toho mám dodnes dobrý pocit. Že to ti kluci dokázali a dvě sezony jsme hráli na hranici svého maxima. Škoda jen, že jsme více neuspěli v play-off.“

Nicméně jako každý trenér, ani Jan Daneček, nepodléhá přehnanému sebeuspokojení. Ví, že i přes řadu nepochybných úspěchů, se mohlo někdy něco udělat lépe. „Vždycky jde něco udělat lépe nebo něčeho více – i na vyhrané olympiádě :-). Já ale zpětně nevidím nic zásadního. Snad jen ohledně angažování některých hráčů, nebo naopak jejich vyřazení z kádru. V tom bych asi postupoval jinak. Trochu nám to totiž postupně změnilo atmosféru v kabině,“ uvádí po zamyšlení havířovský lodivod.

Před nadcházející sezonou angažoval klub A týmu nového trenéra. Poprvé v novodobé historii bude AZ vést kouč pocházející takříkajíc od jinud. Bude jím slovenský trenér Štefan Mikeš. A tak se přímo nabízí otázka, zda a jak je Jan Daneček s novým trenérem v kontaktu. „Samozřejmě. My jsme tady v AZetu, jako trenérský kolektiv, neustále v takovém úzkém kontaktu. Takže trenér Mikeš se mě na některé věci ptal už po svém nástupu a i nadále jsme v každodenním kontaktu, takže některé věci konzultujeme. Taky má za asistenta Martina Janečka, který je v klubu už řadu let a i on je pro něj určitě zdrojem důležitých informací. Ale je to zkušený trenér a každý si chce vést mužstvo po svém. Takže já myslím, že se nebude moc ohlížet do minulosti, ale hlavně bude chtít posunout to mužstvo dopředu.“

Nicméně hlavní pozornost trenéra Danečka už je samozřejmě upřena k jeho malým svěřencům. Jak jej, jako bývalého trenéra A týmu a tedy hráčů, které mnozí z nich sledují a obdivují, přijali? „Žáci mě vnímali jako trenéra áčka, takže když jsem k nim přišel, měli velký respekt. Myslím, že i pod vlivem toho se hodně zlepšili v přístupu k tréninku. Snad jsem tedy byl v tomto ohledu přínosem. Mrzí mě jen, že už tady není můj dlouholetý kolega Stanislav Sztefek, se kterým jsme byli velcí kamarádi,“ připomíná Jan Daneček skutečnost, že AZ po letech opustil jeho dlouholetý trenérský kolega Stanislav Sztefek, se kterým spolupracoval jak u žáků, tak u mužů.

Zkušený kouč se ještě jednou vrací k vystižení hlavního rozdílu v práci s žáky oproti dospělým hokejistům. „Dospěláky už trénujete vlastně jako hotové hráče. Tam spíš záleží, jaké poskládáte mužstvo, a tedy i jaké podmínky vám vytvoří vedení klubu. Žáci jsou takový „polotovar“. Něco už zvládli a umí, ale ještě toho spoustu neumí. A já, vzhledem ke svým zkušenostem, myslím vím, co je pro ně důležité – co jim dát do tréninku, kdy to tam dát a jak moc. A jsou na nich vidět ty pokroky. To u mužů už není. Tam buď máte výsledkový úspěch a jste hodnocen dobře, anebo ho nemáte, a nejste hodnocen jako úspěšný trenér.“

Jedno ale mají tyto dvě jinak velmi odlišné kategorie společné. Stejně jako muži, tak i žáci nehrají jen hokej v hlavním období, ale mají také letní přípravu. A co že je jejím obsahem u mladších a starších žáků, které od letoška v AZetu Jan Daneček, spolu s dalším žákovským trenérem Tomášem Urbánkem, trénuje? „Hlavní náplní tréninků žáků (9-12 let) během letního přípravného období je komplexnost. My máme jako hokejisté na ledě ty tréninky hodně specifické. Takže v létě se věnujeme všestrannosti. Dneska je problém, že kluci už neumí ani ten fotbal, protože ho venku nehrají. To sportování na dvorku se téměř vytratilo, takže je učíme téměř vše. A ukazuje se stále více, že pokud chce být někdo dobrý hokejista a dotáhnout to co nejdále, tak musí být i komplexní sportovec. Takže musí umět skoro všechno. Od 7. třídy už se dělají trochu i silové prvky, buduje se přirozená vytrvalost a kondice, kterou opět, protože nesportují, kluci často nemají.“

A jaké cíle si do letošní sezony trenér Daneček stanovil? „U 8. třídy je cílem dostat co nejvíce kluků do mladšího dorostu. A u těch mladších je to dostat je na takovou úroveň, kde by měli být. Aby uměli běhat, dělat kotouly, skákat přes švihadlo, správně provádět cvičení, být aktivní při hře apod.,“ uzavírá naše povídání trenér Jan Daneček.