AZ Havířov
Ve středu přišla skvělá zpráva – odchovanec AZetu Daniel Seman podepsal s klubem smlouvu a po dlouhých sedmnácti letech bude oblékat dres Havířova. Ještě v ten samý den jsme s Danem udělali rozhovor, ve kterém vysvětluje okolnosti svého příchodu, vrací se ke své bohaté kariéře a probrali jsme jeho novou roli v AZ Havířov.
Dane, dnes jsi podepsal smlouvu v AZetu. Předcházelo tomu poměrně dlouhé čekání a dohady, zda budeš v Havířově nebo ne. Byl ve hře kromě zahraničních klubů ještě některý z českých?
Bylo to buď zahraničí, nebo Havířov. V první lize bych nikam jinam hrát nešel a s nabídkami z extraligy jsem už ani nepočítal, protože v mém věku už pro ty extraligové kluby nejsem tak zajímavý. V extralize se kádry omlazují, což chápu, a proto jsem se spíš zaměřil na zahraničí. Měl jsem rozjednané Bělorusko, kde se pak jednání zkomplikovalo, a jeden klub ze slovenské extraligy. Na to jsem čekal. V Bělorusku se zkomplikovala finanční situace v celé lize a nakonec jsem se rozhodl zůstat tady. To přesto, že po sezóně jsem byl rozhodnutý, že se ještě kousnu a jednu sezónu v Bělorusku udělám, ale čím déle jsem byl doma, tím víc ve mně narůstaly pocity, že bych měl zůstat. Už se mi tam moc nechtělo odjíždět.
Bylo to kvůli rodině, protože v Bělorusku jsi byl sám, že?
Jo, byl jsem tam sám. Sice jsem se relativně často dostal domů, ale bylo to vždycky jenom na dva dny. Na druhou stranu to zase vynahradilo to, že to byla fakt super štace. Lidi okolo, fanoušci, všechno bylo super. Když člověk hrál, neměl čas nějak tesknit po domově. To spíš až večer. Proto jsem si pohrával s myšlenkou, že bych tam ještě rok dal, ale nakonec to nedopadlo a jsem rád, že se pro mě našlo místo v AZetu.
Takže na dva roky v celku Neman Grodno budeš vzpomínat rád?
Když jsem tam šel, tak jsem ani nedoufal, že si ještě takhle pěkně zahraju na takové úrovni. Prodloužil jsem si kariéru a myslím si, že jsme tam ostudu neudělali. Zažil jsem tam pěkné momenty, v první sezóně se nám povedlo vyhrát Kontinentální pohár, dostali jsme se do superfinále v Německu a tím jsme se kvalifikovali do ligy mistrů. V lize mistrů jsme pak narazili na Vítkovice a Mannheim, což bylo super, obzvlášť před skvělou kulisou doma, kde jsme ty Němce porazili 2:0. V play-off ligy jsme už pak trochu neměli síly, takže jsme skončili v semifinále, ale i tak to bylo super, protože Grodno tam má nejlepší fanoušky, srovnal bych to s fanoušky AZetu. Hokejem tam žije celé město. V tomhle ohledu to bylo super.
Teď jsi tady. Budeš hrát už v Žilině?
To nevím. Ještě si musím dát dohromady výstroj, čekám na nové brusle, a taky záleží, koho nominuje k zápasu trenér (pozn. redakce: nakonec Dan v Žilině nenastoupil). Ale příští týden už bych hrát měl. S klukama trénuju od začátku, co jsou na ledě, což je super, jsem rád, že mi klub umožnil se s nimi připravovat na sezónu. Jenom se přesunu z šatny rozhodčích do kabiny áčka.
Znamená, že místo v kabině budeš teprve řešit?
Jo, jo. Dřív jsem tam jít nechtěl, i když mi to nabízeli bez ohledu na to, jestli bych podepsal nebo ne. To může narušit atmosféru v kabině a navíc v šatně rozhodčích jsou nadstandardní podmínky, takže ani nebyl důvod. Rozhodčí mají fakt pěknou šatnu a nechtěl jsem se zase tahat s těma báglama zpátky, kdybych nepodepsal (směje se). Teď na mě asi čeká nějaké místečko někde v rohu (opět se směje).
Naposledy jsi za Havířov nastoupil v sezóně 1998/99, je to už dlouhá doba. Vzpomínáš si na to?
To tak bude, byl jsem už ve Vítkovicích a ještě jsem tady hrál na střídavé starty. To bylo těsně před tím, než tady byla extraliga. Pak tady byli Panteři, to byla éra pana Čecha a pana Masného. Hrál tady Honza Peterek, Marek Melenovský a jiní hráči.
Ty jsi v té době hrál za Vítkovice a na střídavé starty jsi chodil do Opavy, že?
Tak to bylo. Vždycky, když jsme nebyli tolik vytěžováni, nás pan Hadamczik posílal rozehrát do Opavy. Člověk se cítil trochu dotčený, že nemá místo v kádru, ale zpětně jsem za to rád. Musím ocenit to, že jsem tam vždycky dostával hodně prostoru. Pro hráče je to určitě dobrá věc.
Potom jsi hrál dlouho v Třinci, se kterým jsi získal i mistrovský titul. Je Třinec klubem, na který vzpomínáš nejraději?
Na Třinec mám určitě nejživější vzpomínky a asi i nejlepší. Sešla se tam dobrá parta. Teď nedávno jsem se potkal s Pepíkem Hrabalem a Jirkou Polanským a společně jsme na to zavzpomínali. Tam se povedlo skloubit dobrou partu se sportovním úspěchem.
Určitě Tvé nejexotičtější angažmá bylo v týmu asijské ligy Anyang Halla. Co bys k tomu řekl?
Bylo to v Jižní Koreji, v Soulu. Hráli jsme asijskou ligu, kde byly dva týmy z Jižní Koreje, tři z Číny a čtyři nebo pět z Japonska. Bylo to extrémně finančně zajímavé, což byl hlavní důvod, proč jsem tam šel. Nakonec se z toho vyklubalo pěkné angažmá a zahrál jsem si tam kvalitní hokej. Ale i tak pro mě bylo prioritou vrátit se co nejdříve do extraligy.
Šel jsi tam i proto, že jsi neměl angažmá v extralize?
Ano, i proto. Neměl jsem angažmá a už jsem nechtěl na nic čekat, protože byl přelom června a července. Šel tam trénovat pan Otakar Vejvoda a sháněl hráče, navíc tam šel Patrik Martinec, který byl snad druhý v bodování. To všechno vedlo k tomu, že jsem to šel zkusit. Byl to moc pěkný rok, poznal jsem jinou kulturu, podíval se do Jižní Koreje, do Číny a do Japonska, tam jsme hráli třeba v Tokiu nebo Sapporu. Patrik Martinec se tam usadil, hrál tam pět let, pokaždé byl první nebo druhý v bodování celé ligy. Pak byl asistentem trenéra i u korejské reprezentace. Myslím, že se tam teď vrátil trénovat, aby se Korejci připravili na zimní olympiádu.
Je v Asii hokej populární?
V Japonsku je hodně populární. V Koreji to byl spíš okrajový sport, chodilo na nás tak 1 500 lidí, což není moc, když jsou v lize dva korejské manšafty. Když dostali vojáci, kteří měli povinnou vojenskou službu, vycházku na hokej, tak to byla pěkná kulisa, ale jinak to bylo slabší. Měli jsme tam pěkný sportovní areál, jehož součástí bylo kluziště nebo třeba basketbalová hala. V Jižní Koreji je basketbal hodně populární, hraje tam plno Američanů a návštěvy byly okolo 10 000 lidí. V Číně to za nás nebylo nic moc, srovnal bych to s návštěvami krajského přeboru nebo druhé ligy. I když tady na druhou ligu na zápas Havířova s Orlovou přišlo 5 000 lidí, o tom si mohla Slavia v O2 Aréně nechat zdát. Tam to bylo jak na přípravném zápase, což je na extraligu ostuda. V tomhle ohledu je těžké srovnávat. V Číně jde asi popularita hokeje nahoru, mají svůj tým v KHL, možná už je to jinak.
Co Ti rok v Asii dal?
Spoustu zážitků a kvalitních hokejových zápasů. V Japonsku hraje hodně naturalizovaných Kanaďanů, kteří mají japonské pasy a zkušenosti z NHL, takže ta kvalita tam byla. Rozhodně se tam člověk nejede jen tak klouzat, obzvlášť od legionáře se čekají výkony. Určitě to nebyl ztracený rok a navíc ta sezóna tam snížila mou cenu, tím pádem si mě pak Třinec mohl dovolit a restartovalo to mojí kariéru. Asi se to tak mělo stát.
Jak je to s Tebou teď? Kdo vlastní Tvoje hráčská práva?
Teď Plzeň, která mě koupila, když jsem se vracel z Ukrajiny. Tabulkově jsem spadl do kategorie starších hráčů, čímž moje tabulková hodnota klesla na 20% původní hodnoty, takže mě koupili. Tabulková hodnota hráče někdy tomu hráči škodí, protože on nemá možnost se jí nijak vyhnout. V rámci extraligy je pak málokdo ochoten tu cenu zaplatit, proto hodně hráčů odchází do ciziny a naopak je pro kluby výhodné vzít cizince. Pak to často chodí tak, že se kluby domluví na nižší ceně nebo na hráčské náhradě. Pokud nejsi top hráč s reprezentačními starty, tak si to ty kluby dobře rozmyslí, protože jde o hodně peněz. Teď se to naštěstí změnilo, ale býval to problém.
V Havířově jsi na hostování, nebo jak to je?
Teď už jsem starý a má cena není tak vysoká jako před lety. Řekl bych, že za pivo a párek, no možná za mě pošlou dvě hokejky a sadu puků (směje se). Nevím, to by ses musel zeptat Pati Rimmela, ale něco za hostování Plzeň zřejmě chtít bude. AZet není Třinec, tady je každá koruna dobrá. Paťa to určitě zařídí tak, ať to AZet stojí co možná nejmíň peněz.
Ještě jednou se vraťme do zahraničí, a sice na Ukrajinu, kde jsi hrál za Berkut Kyjev. Odehrál jsi tam ale jen 14 zápasů, proč?
No došly jim peníze. Já nevím čím to je, ale kam já přijdu, tam jim dojdou peníze (směje se). Ne, já jsem dlouho čekal na angažmá, až někdy do října. V Berkutu byl Miloš Holaň, klub měl velké ambice, chtěl se dostat do KHL, tak jsem tam šel. Hodně peněz do toho dával jeden oligarcha, točily se tam drahé reklamní spoty, ale protože na Ukrajině pak byla krize, tak měl nějaké finanční problémy. Nějaké náznaky byly, už když jsem tam přišel, ale ještě jsme výplaty dostávali. V lednu, v únoru už nám neplatili. My jsme přesto suverénně vyhráli základní část, já jsem pak nehrál proto, že jsem měl problém s přitahovačem. Náš klub pozdě zaplatil příspěvky a tak nás ani nepustili do play-off a vyloučili z ligy. Bylo to tam super herně, ale nezvládli to finančně.
Pojďme zpět do současnosti. Máš za sebou čerstvě podpis smlouvy, jak se těšíš, až si zase zahraješ za mateřský klub?
Hodně se těším. Ale i kdybych se netěšil, stejně bych to nemohl říct (směje se). I můj syn se nemůže dočkat, až mě uvidí hrát AZet.
Chodíš se dívat na tréninky Tvého syna Denise?
Chodím, samozřejmě. Teď dostali nějaký grant, takže mají dva tréninky denně, je to nějaký druh soustředění. Jsme na zimáku celý den, ráno vyjedeme v sedm a domů se vracíme ve tři. Já mám trénink, on má trénink, pak já suchou přípravu v tělocvičně. Pěkně to do sebe zapadá a je super, že ho nemusím nikam vozit a máme to na jednom místě.
Nenapadlo Tě, že bys zkusil pomáhat u tréninků dětí?
Napadlo, ale teď se chci ještě soustředit na to hraní. Potřebuju klid a soustředit se na 100%, nechci sedět na dvou židlích. Spíš bych tam zašel příležitostně, když budeme mít v sezóně delší pauzu mezi zápasy. To bych se zašel na ten trénink sklouznout, trochu ty kluky povzbudit a pomoct panu trenérovi.
Vedení klubu i fanoušci od Tebe hodně očekávají. Jsi na ten tlak připraven?
To se ukáže v sezóně. Jsem tady nejstarší hráč, s tím jsou spojené nějaké povinnosti i práva. Třeba nemusím sbírat puky. Nejsem Jarda Jágr, ale vždycky se v tom zápase snažím prodat všechno, co jsem se naučil. Snažím se dobře připravit fyzicky, když jsem dobře připraven fyzicky, vím, že to ubruslím. Když to ubruslím, tak už je to jenom o hlavě. Neříkám, že nejsem trochu nervózní, spousta známých, i bývalých hokejistů, říkala, že se těší, až mě tady uvidí hrát. Tak já jim říkám, ať klidně chodí, ať si koupí permanentku a podpoří havířovský hokej. Pak si můžou křičet, jak budou chtít, já to všechno zvládnu (směje se). Mají na to právo. Já můžu slíbit, že budu dělat to, co jsem dělal dosud. Půjdu do zápasu a odevzdám tam maximum. Nemá cenu si tam jít jen tak vodit puky. Hokej je kolektivní hra a každý by měl využít svoji silnou stránku, aby pomohl manšaftu. Vždycky jsem měl rád hráče, kteří jsou komplexní. To znamená, že umí zarvat dozadu, lehnout si do střely a pak taky zaútočit. Třeba když vidím Juru Krisla, někdo se mi možná bude smát, že ho tady jmenuju, tak to je přesně ono.
Jirka Krisl roste každou sezónu, v minulé sezóně začal i dávat hodně gólů, často důležité. To je asi to, co jsi myslel. Nebo ne?
Ano. O tom je moderní hokej. Když se podíváš na kanadské nebo švédské obránce, tak ti si s útočníkama v dovednosti nezadají. Technicky jsou velmi dobře vybaveni. Já už tohle nedoženu, ale je to o tom, si ve správnou chvíli najet do šance. Na to nepotřebuju nijak zvlášť dobrou techniku, je to o správném načasování a člověk se nesmí bát. Jak říkal pan Hlinka: „Hlavně se z toho neposrat.“ Ještě bych se vrátil k našim fanouškům, na ty se těším. Byl jsem se podívat na zápas proti Vítkovicím, kde bylo 2 800 lidí a to je super. Z mé strany respekt.
Jak bys tenhle rozhovor zakončil?
Popřejeme si všechno nejlepší, ať se AZetu daří. Ať má i nadále podporu fanoušků. Věřím, že nám budou fandit, i když se třeba nebude dařit. Náš fanoušek není hloupý, když uvidí, že jsme tam nechali všechno, tak se na to dívá úplně jinak. Manšaft máme dobrý a ty výsledky určitě přijdou.
Já bych ještě doplnil přání, aby se hráčům AZetu vyhýbala zranění a aby měli i štěstí.
Zdraví je důležité a štěstíčku, doufám, půjdeme naproti.
Dane, děkuji za rozhovor, přeji pevné zdraví, štěstí a ať se Ti v dresu Havířova daří.
