AZ Havířov
Po uplynulé sezoně 2014/2015 jsme si pro vás vybrali na rozhovor hráče, který se narodil v Havířově a také až do této sezony hájil barvy AZetu – Roberta Říčku. Robertovi se podařil přechod do extraligového prostředí, kde nastupoval v této sezoně za Zlín. Nabral řadu zkušeností a vybojoval si místo v kádru, se kterým si zahrál i play-off. Jak tento přechod hodnotil a co nám Robert o Zlínu prozradil? Přinášíme vám 2. díl tohoto rozhovoru, čtěte a dozvíte se více!
Kdo pro tebe osobně je, z těch nejzkušenějších hráčů ve zlínské kabině, ta největší osobnost?
Bylo tam více osobností. Ať už tam byl Žižka, Leška, Veselý, Marušák, ale ve Zlíně to byl jednoznačně Petr Čajánek. To byl vůdce a lídr, i na ledě patřil mezi nejlepší hráče. V kabině měl největší slovo a všichni ho tam brali. Pro tým byl neskutečně platný nejen výkony na ledě, ale i se snažil mladým klukům radit. I mně radil, takže jednoznačně on.
Ty jsi ho poznal zblízka, jaký je jako člověk?
Mě osobně strašně moc usnadnil přechod. Nevěděl jsem, jak mě tam vezmou ti starší zkušenější hráči. Ze začátku se mnou komunikoval nejvíce, radil mi od samotného začátku. Povzbuzoval mě, to mi dodalo velkou mentální sílu. Pokud někdo přišel do týmu z juniorky, tak se mu tady hned snažil pomoct. Ne, že bych si ho představoval jinak, než jsem tam šel, ale jak jsme jezdili po hostujících stadionech, tak na něho všude pořvávali, přitom to je skvělý člověk. Pokud ho člověk nepozná, nemůže vědět. Hlavně nesnášel porážky, tak pro to někdy dělal až moc. Pro vítězství šel po hlavě.
Ještě bychom měli zmínit dvě jména, tvé spoluhráče z lajny, a to jsou Petr Holík a Roman Vlach. Pokud by ses zaměřil na tyto dva hráče, co by si k nim řekl?
Po lidské stránce jsme si sedli, Roman je kluk mého ročníku, Holas je o nějaké tři roky mladší. Na ledě to jsou neskutečně šikovní hokejisté. Šikovní na puku, rychlí. Hodně jsem těžil z toho, že jsem hrál s nimi, protože jsem hrál levé křídlo dozadu, měl jsem na starosti bránění a vybojování puku. V útočné třetině jsem nechal hrát spíše je a já si hledal nějakou pozici a čekal jsem, až mě přihrají. Takto jsme měli rozdělené role a myslím si, že nám to takto jako lajně fungovalo. Podařilo se nám dát i nějaké branky.
Jak se ti podařilo jako defenzivnímu levému křídlu být v jednu dobu druhým nejlepším střelcem Zlína?
Byl to výsledek již zmíněné spolupráce. Také, když jsme hráli přesilovky, tak jsme je hráli na mě. Trenér mi věřil, že mám dobrou střelu a dobré zakončení. Nebyl jsem tolik na puku, ale dostal jsem se do pořádné porce šancí.
Roberte, svou pozici v týmu si už popsal, ale měnilo se to nějak v průběhu sezony, nebo to bylo od začátku stejné?
Na úplném začátku, asi při prvních osmi zápasech, jsem nehrál přesilovky. Až později mě tam začali stavět, i do výhod pět na tři. Byl jsem strašně rád, že jsem trenéra na začátku nějak přesvědčil, že mi věřil i do těchto rozhodujících chvílí. Dá se říci, že po celou sezonu jsme stále věřili tomu našemu hokeji. Když budeme důslední a budeme dělat ty detaily, co máme, tak jsme věřili, že začneme vyhrávat. Nakonec se ukázalo, že to bylo dobře, že jsme nedělali změny. Před každým zápasem jsme měli porady, na každého soupeře se samozřejmě hraje trochu jinak, ale v globálu se naše hra měnila minimálně.
Jak moc si byl v průběhu sezony v kontaktu s havířovskou kabinou?
Jelikož nemám auto, tak jak jsem byl ve Zlíně, dá se říci nastálo a jezdil jsem do Havířova pouze svátečně. Odešel jsem a klukům se začalo neskutečně dařit, takže to byly samé srandičky na mou adresu a stále jsme si psali. S kluky jsem byl v kontaktu pořád i po Vánocích, ale AZetu se přestalo dařit, a nám se zase naopak začalo dařit, takže jsem nechtěl být moc rýpal. Věděl jsem, že z toho byli kluci špatní. Napsal jsem si s někým, ale nebylo to tak intenzivní. Klukům jsem nakonec gratuloval k šestému místu, které bylo parádní po tom herním výpadku. Škoda jen toho play-off. Havířovský divák si dva roky po sobě neužil vítězství v play-off, to mě mrzelo, hlavně kvůli lidem, kteří by si to zasloužili.
Co říkáš názoru, že jsi svým úspěšným přechodem do extraligy otevřel podobnou cestu i dalším Azeťákům? Máme na mysli Michala Sztefka a Antonína Pechance, který hraje i v play-off. Souhlasíš s tímto s tímto tvrzením nebo je pro tebe až moc odvážné?
Já to tak úplně nevidím, že bych jim otevřel dveře. Je to úplně jiný tým a Třinec i loni měl napsané hráče z Havířova na střídavé starty, ale minulý rok to nedopadlo. Letos měl Třinec nahrané, nemusel se nikam hnát. Dal prostor těmto hráčům a ti se toho chopili skvěle. Tonda Pechanec hraje i v play-off výborně. Strašně mu fandím, ale je jasné, že pro havířovského fanouška to nebude příjemné, kdyby odešel. Ale za poslední sezony, co předváděl v Havířově, by si to zasloužil.
Roberte, jaké jsou tvé plány na nejbližší období, co tě čeká?
Chci si dát ještě týden volno, abych měl tři týdny v kuse úplně na odpočinek po sezoně a tělo se mohlo dát do pořádku. Od pondělí bych se chtěl připravovat individuálně, aktivně nějakým sportováním, abych nepřijel do Zlína nepřipraven. Postupně si budu přidávat, protože ta následující sezona pro mě bude ještě těžší. Do teď jsem mohl jen překvapit, ale nyní už budu muset něco předvést a pozici potvrdit, což je mnohem těžší. Vedení, trenéři i lidé tam budou čekat, že něco předvedu. Už se budu cítit jako právoplatný člen, budu chtít týmu pomoct.
V jaké fázi je teď tvoje smlouva, tvoje angažmá?
Mám zprávy z Havířova i ze Zlína, že už jsou domluveni na nějaké formě hostování. Už 4. května se budu normálně hlásit na letní přípravě ve Zlíně a absolvovat celou přípravu a sezonu tam, pokud se nic zásadního nezmění.
Na závěr ještě jedna otázka - David Pastrňák. To je velké téma nejen tady v Havířově, ale i v širších hokejových kruzích, protože to je neuvěřitelný příběh. Jak to vnímáš ty, který sis ním zahrál, když přišel do A týmu AZetu nahánět zápasy, aby mohl hrát o udržení se starším dorostem?
Na toto téma jsem i do zlínského deníku dával jeden rozhovor. To je obrovský příběh. Je to obyčejný kluk, co se narodil v našem městě, má talent a ještě tomu dává sto procent. Já tomu klukovi strašně fandím. Jsem rád, že se mu daří, dělá i obrovskou reklamu havířovskému hokeji. Je vidět, že i tady může vyrůst prvotřídní hokejista, který bude určitě hrát NHL stabilně. Tak snad se mu budou vyhýbat zranění.
Roberte, děkujeme za tento rozhovor. Přejeme ti klidné posezonní období a ať se ti podaří úspěšně vkročit do už plně extraligové sezony a posuneš se na hokejových stupíncích dále.
