AZ Havířov
Mladší dorostenci AZetu se po třech letech záchranářských starostí letos stali štikou své východní skupiny extraligy. Poctivou a bojovnou hrou šlapali na paty i těm nejlepším a nakonec jim jen o dva body unikl postup ze 4. místa do skupiny o titul. Pokud si však udrží vedení ve skupině E, ještě se do play-off můžou podívat. Boje v ní startují už ve čtvrtek 26. 11. doma proti Opavě a proto vám přinášíme rozhovor s trenérem mladšího dorostu Tomášem Potěšilem, ve kterém zhodnotíme první část sezony, ale také se podíváme trochu do budoucnosti.
Pane trenére, máte za sebou základní část soutěže. Jak se Vám podařilo poskládat tak konkurenceschopný tým?
Dnešní tým mladšího dorostu tvoří jádro kvalitních hráčů z loňské sezony. Samozřejmě jsem musel doplnit mužstvo cca o osm hráčů. Tak jako již dnes intenzivně pracuji na doplnění kádru pro příští sezonu, tak to bylo i se skladbou tohoto týmu. Oslovil jsem přes dvacet hráčů. Sledoval jsem jejich výkonnost v klubech, kde hráli. Někteří dostali lepší nabídky jinam, ale měl jsem šťastnou ruku a do našeho mužstva přivedl hráče, kteří za Havířov chtěli hrát a to je to důležité. Pomohl nám i pan Hyner z Poruby, který nám uvolnil trojici kvalitních hráčů na měsíční hostování, aby nám pomohli rozjet sezonu. Všichni víme, že kvalitní vstup do soutěže je důležitý. Pomohli mi i moji přátelé pracující v hokejové branži mimo náš klub a za to jim také děkuji. Takže platilo, jaké si to uděláte, taková Vás čeká práce v sezoně.
A jak hodnotíte tu prozatím odehranou část sezony?
A musím říct, že jsem na kluky, za to co předvedli v základní části, hrdý. Vždyť bojovat do posledních vteřin posledního utkání ve Vítkovicích o postup mezi elitní týmy republiky je hodně dobrý výsledek!Páté místo v tabulce je určitě více než se čekalo, ale na druhou stranu asi mrzí, že Vám postup do elitní skupiny utekl o dva bodíky.
Lhal bych, kdybych řekl, že nejsem zklamaný. Přál jsem si, aby si to kluci zažili, aby se postavili nejlepším týmům v přímé konfrontaci. Přerov však v závěru porazil všechny tři nejsilnější mužstva a my jsme závěr soutěže nezvládli. Trošku i vinnou větší marodky hráčů základní sestavy a brankářské jedničky. Ale musím popřát Přerovu za ten spanilý závěr. Kdyby jednou prohráli, byli bychom tam my. Takový je hokej. Jak říkám, vinnou nemocí a na to jsem trošku naštvaný. Neustále mluvíme s hráči, aby nechodili z tréninku s mokrou hlavou, aby šli na výklus řádně oblečení a v suchém. Aby se před tréninkem a hlavně po tréninku věnovali chvíli kompenzačním cvičením. Aby si pořádně vypláchli a vyčistili láhev na pití, správně se stravovali atd. Ale tohle dodržovalo jen pár jedinců. A třeba i kvůli tomu bylo dnes (v úterý) na tréninku jen 12 hráčů a to hrajeme další zápasy ve čtvrtek a v neděli. Chci říct: vím, že se některé věci nedají ovlivnit, ale některé zase ano.
Co podle vás především rozhodlo o konečném pátém místě v základní skupině?
Jak jsem již řekl, částečně větší absence hráčů v závěru soutěže. Dalším výrazným faktorem je určitě fakt, že oproti těm prvním čtyřem mužstvům jsme neměli a nemáme rozdílové hráče. Hráče, kteří dokážou výrazně ovlivnit utkání a tým bodově táhnout. Přerov vyhrál poslední čtyři utkání a gólově a bodově to zařídili dva hráči. Věřil jsem, že by to letos u nás mohla byt dvojice Potok –Juhy, kteří splní tuto roli, ale zatím se tak nestalo. Tak například, kdybychom v posledním utkání ve Vítkovicích proměnili šance, mohlo to dopadnout jinak. Nebo kdybychom vyhráli v Přerově utkání, které se rozhodovalo až v nájezdech, v nichž jsme nedali žádný gól. Ale na „kdyby“ se nehraje. Vypracujeme si dost šancí, ale individuální dovednost kvalitně a razantně zakončit, vyřešit kvalitně třeba herní situaci 2-1, střílet branky nemáme. Ukazuje to i třeba fakt, že Bochnak, který u nás odehrál jen šest utkání a dal devět branek, stále patří k nejlepším střelcům.
Jaké jsou podle vás silné stránky tohoto mužstva a na čem se musí ještě zapracovat?
Mužstvo má samozřejmě hodně silných stránek, jinak bychom nedošli tak daleko. Většina hráčů je velmi dobře připravena kondičně. Máme i v soutěžním období tréninky mimo led jako judo a posilovnu. Za to musím hráčům, kteří na ně poctivě chodí, poděkovat. Stojí to hodně času a skloubit to se školou a dojížděním není jednoduché. Dík za to samozřejmě patří i rodičům. Naše hra je založena na bruslení, hrajeme v určitém systému, organizaci, chceme být aktivní a zde musím hráče hodně pochválit, jak tuto taktickou část hry zvládají. V kombinaci s bojovností a nasazením můžeme letos hrát s kýmkoliv.
Postup do bojů o titul ještě není ztracen. Dokonce jej máte ve vlastních rukou, pokud udržíte první místo ve skupině.
Hned po posledním zápase jsem klukům řekl to samé. Všechno máme ve svých rukou. Chci, aby si tu atmosféru play-off okusili. Určitě nás nečekají jednoduché zápasy. Tři mužstva se perou o sestup a nedají svoji kůži zadarmo. Vsetín určitě bude chtít naši cestu překazit. Takže nic nebude zadarmo. Ke všemu máme neustále velkou marodku.Čeká tým také zapracování mladších hráčů?
Určitě ano. Ale nevím v jak velkém rozsahu. Hráče znám, měli jsme jich několik na soustředění a někteří s námi i trénují. Ročník 2002 nemáme příliš početný a kvalita není taková, jako byl třeba ročník 2001. Do hry by se měli dostat i hráči, kteří nemají odehráno tolik, ale bude záležet na nich, kolik toho nahrají.Chtěl byste za dosavadní část sezony někoho výrazně pochválit?
Jak jsem říkal. Výsledek je dílem celého kolektivu. Jednou se daří více tomu, podruhé jinému. Také mám na každého hráče trošku rozdílné nároky. Hráče nedělá hráčem jenom hra na ledě, ale také přístup k týmu a respekt k spoluhráčům. Jestli mám ale někoho vyzdvihnout, tak samozřejmě brankáře Dufka. To je náš základní stavební kámen. Za celkový přístup k hokeji postoji k týmu, pokoru a pracovitost určitě Aničku Zíkovou a Radka Mácu. Za urputnost a ochotu rvát se na ledě za tým Honzu Bambulu. Ale jak říkám, v tomto týmu si zaslouží pochvalu všichni.
