Portréty vítězů - # 15 Petr Prokop

Petře kdy a kde jsi začínal s hokejem, a kdo tě k němu přivedl?

Bylo to v šesti letech ve Vítkovicích a k hokeji mě přivedl táta, který se kolem hokeje pohyboval ať už jako rozhodčí, funkcionář či trenér.

Kde jsi hrál jako žák a později jako dorostenec a junior?

Až do 20ti let jsem hrál jenom ve Vítkovicích.

Kde jsi hrál v dospělosti?

No to byla spousta klubů: Šumperk, Opava, Vítkovice, Litvínov, pak rok v Dánsku, Havířov, Orlová a teď opět Havířov.

Chtěl jsi být od začátku obránce?

To ne. Mě to vždycky táhlo do útoku, ale všechno se nakonec vyvrbilo jinak. :-)

Kdy se to rozhodlo?

Na jednom tréninku ve třetí třídě mě tam trenér postavil a už mi to zůstalo.

A chtěl by sis to vyzkoušet v útoku?

No dneska už ne. Už hraji radši v obraně. Je to fyzicky méně náročné :-)

A v brance?

Tak to jedině v nějakém srandamači.

Kteří trenéři tě v kariéře nejvíce ovlivnili?

U žáků pánové Holaň st. a Kuřidým. V dospělosti Vůjtek ve Vítkovicích, Sýkora v Litvínově a Režnar v Havířově.

Jaký největší osobní úspěch jsi v hokeji dosáhl?

Že jsem si zahrál extraligu a pak taky že jsem si vyzkoušel hokej v zahraničí.

A týmový úspěch?

V mládeži 3. místo s vítkovickým dorostem na mistrovství ČR a v dospělosti krásné 3. místo v 1. lize s Havířovem v sezóně 2005/2006. A taky samozřejmě letošní sezona.

Jaké si myslíš, že jsou tvé hokejové přednosti?

No já myslím, že technika, bruslení, čtení hry a střela.

A nedostatky, či slabiny?

Hra tělem.

Jaké jsou tvé hokejové cíle?

Už si nekladu žádné velké mety, orientuju se spíše na rodinu, ale bylo by moc fajn zažít třeba v Havířově postup.

Čím se kromě hokeje „živíš“?

Pracuji jako ošetřovatel na operačním sále.

Jak se ti daří skloubit hokej s běžným životem?

Jelikož mám dvě děti a práci, tak je to velmi těžké. Volnou mívám jen neděli.

Jak ses stal členem kádru AZetu?

V Orlové jsem se nemohl dohodnout na nové smlouvě a tak jsem oslovil Martina Potočného a ten mi řekl, že mě bere. Takže jsem se do Havířova vlastně vrátil.

S kým si nejvíce z týmu rozumíš?

Hlavně s Robertem Najdkem, Víťou Stránským a Adamem Vrbou, protože se s nimi znám už hodně dlouho.

Do kolika let chceš hrát hokej?

Co nedéle dokud to zdraví dovolí.

Co ti hokej v životě nejhezčího dal?

Určitě mi dal zážitky a životní zkušenosti a taky jsem trochu poznal svět.

A vzal?

Asi nic. Je pravda, že v mládí jsem kromě školy a trénování nic jiného nezažil, ale toho vůbec nelituju.

Jaké je tvé oblíbené číslo dresu a proč?

Je to číslo15. Vzal jsem si ho už jako žák a zůstalo mi už celou kariéru.

Máš nějaký hokejový vzor?

Kdysi to byl Miloš Holaň, ale teď už nikoho takového nemám.

Jaké je tvé oblíbené hokejové moto či heslo?

Nic takového nemám. Hokej jsem vždy hrál a hraji, protože mě to baví.

A životní heslo?

Sportem ku zdraví :-), alespoň pokud to jde.

Tvůj vzkaz fanouškům AZetu?

Ať zůstanou takoví, jací jsou a ať jich chodí co nejvíce.

Tvůj zkaz vedení klubu?

Spíš poděkování za to, že znovu mužský hokej v Havířově rozjeli. Ukazuje se, jak je dobře, že to vedou lidé z Havířova.

Máš nějakou zajímavou příhodu z hokejového prostředí?

Tak zážitků je samozřejmě spousta, ale teď se mi vybavuje, jak nám vloni při cestě z Přerova upadlo u autobusu kolo. To, a následná cesta v autobusech s fanoušky, bylo hodně zajímavé :-)

Co podle tebe rozhodlo o letošním vítězství AZetu v soutěži?

Podle mě to byla super parta v šatně, podpora vedení a hlavně úžasných fanoušků.

Jak vysoko je tento výsledek ve tvém žebříčku úspěchů?

Řadím jej mezi své největší úspěchy, protože sezona byla velmi úspěšná, akorát chyběl na konci ten postup.

Změnilo se něco ve tvém životě během letošní mistrovské sezóny?

Jo změnilo. Narodil se mi druhy syn a dalo mi to ještě větší klid než doposud.

Jak bys popsal svou roli v týmu?

Předávat zkušenosti mladším hráčům.

Uvidíme tě příští rok v dresu AZetu?

Určitě uvidíte.

Jak jsi strávil zasloužené dny odpočinku po náročné sezóně?

Prací, ale hlavně jsem se věnoval rodině, jelikož jsem ji deset měsíců zanedbával.

Těšil ses na zahájení letní přípravy?

Ne, nemám ji rad

Jak moc je zatím jiná příprava pod vedením nového trenéra?

Jiná je, každý trenér má jinou formu přípravy. Chybí mi trosku víc posilovny, ale budu ji muset dohnat sám.

Petře, moc děkuji za rozhovor.