Portréty vítězů - # 20 David Klimša

Davide, kdy a kde jsi začínal s hokejem, a kdo tě k němu přivedl?

Už ve třech letech v Havířově a přivedl mě k němu táta, který chodil do vedlejší haly dělat vzpírání. Takže k hokeji jsem to měl hodně blízko :-).

Kde jsi hrál jako žák a později jako dorostenec a junior?

Až do dorostu jsem hrál pouze v Havířově. Pak dva roky v Porubě, půl roku v Havířově (to jsme vybojovali postup do extraligy) a další dva roky ve Vítkovicích. Ale v juniorech jsem se opět vrátil.

Kde jsi hrál v dospělosti?

Kromě jednoho zápasu za Frýdek (ještě v juniorském věku) jenom v Havířově.

Chtěl jsi být od začátku útočník? Případně kdy se to rozhodlo?

Ne, já jsem chtěl být brankář! Ale táta, který z vlastní zkušenosti věděl jak je to obtížný post, mě „nasměroval“ do útoku. A rozhodlo se o tom už v přípravce.

A chtěl by sis to teď v brance alespoň vyzkoušet?

Jednou ročně, přesněji kolem vánoc, máme takový volnější trénink a v něm si vyměňujeme s gólmany posty. Takže tam jsem si to vyzkoušel.

Kteří trenéři tě v kariéře nejvíce ovlivnili?

Nejvíce určitě pan Bariš, který mě měl od žáčků, pak pan Moták ve Vítkovicích a v poslední době to byl i pan Daneček :-).

Jaký největší úspěch jsi v hokeji zatím dosáhl?

Obrovskou radost jsme měli po postupu s dorostem do extraligy. To bylo myslím v roce 2006. A samozřejmě parádní byla i letošní sezona.

A osobní úspěch?

No myslím si, že určitě ten rozhodující gól s Prostějovem

Jaké si myslíš, že jsou tvé hokejové přednosti?

Myslím, že umím docela dobře číst hru a někdy je to i střela.

A nedostatky, či slabiny?

Rychlost a odolnost v soubojích a hlavně psychika.

Jaké jsou tvé hokejové cíle?

Chtěl bych si zahrát některou z vyšších soutěží.

Čím se kromě hokeje „živíš“?

Ještě jsem student a taky jsem si udělal masérský kurz. Takže jsem masér.

Jak se ti daří skloubit hokej s běžným životem?

Je to docela v pohodě, protože tréninky jsou v podvečer, takže s tím není problém.

Jak ses stal členem kádru AZetu?

Když klub v r. 2010 skončil, tak nás tady pár kluků z juniorky zůstalo. No a nové vedení nás oslovilo s nabídkou hrát v obnoveném týmu. Tehdy jsme to bez váhání všichni přijali.

S kým si nejvíce z týmu rozumíš?

S Karlem Vydrou, Honzou Marunou a Robertem Říčkou. Ne že bych si s ostatními nerozuměl, ale s nima se znám od malička a chodili jsme spolu do jedné třídy!

Do kolika let chceš hrát hokej?

No když to půjde dobře tak do 35?

Co ti hokej v životě nejhezčího dal?

Spoustu dobrých kamarádů a zážitků, které v běžném životě nejde zažít.

A vzal?

Nic mě nenapadá.

Jaké je tvé oblíbené číslo dresu a proč?

Odmalička to bylo číslo 20. Měl ho totiž i můj bratranec Marek Sikora (v současnosti hráč Chomutova – pozn. red.)

Máš nějaký hokejový vzor?

V poslední době je to Alexandr Ovečkin.

Jaké je tvé oblíbené životní či hokejové moto či heslo?

Ničeho se nebát!

Tvůj vzkaz fanouškům AZetu?

Že jsou super a že jim děkujeme za to, jak fandí.

Tvůj vzkaz vedení klubu?

(smích) No spíš poděkování za to, jak to tady teď vedou.

Máš nějakou zajímavou historku z hokejového prostředí?

Určitě ano, ale většinou to nejde zveřejnit :-).

Co podle tebe rozhodlo o letošním vítězství AZetu v soutěži?

Tak myslím, že naše soudržnost, vůle po vítězství a hlavně srdce. Ale měli na tom i velkou zásluhu fanoušci, jak nás hnali kupředu.

Jak vysoko je tento výsledek ve tvém žebříčku úspěchů?

U mě to je zatím na prvním místě.

Změnilo se něco ve tvém životě během letošní mistrovské sezóny?

Ani ne.

Jak bys popsal svou roli v týmu?

Já myslím, že na tuto otázku by měl spíš odpovídat trenér :-)

Uvidíme tě příští rok v dresu AZetu? Případně jaké budou tvé další hokejové i nehokejové směřování.

Tak jestli nepřijde nabídka z Bostonu tak ano :-). A směřování si myslím je tady jasné - postoupit do 1. ligy!

Jak jsi strávil zasloužené dny odpočinku po náročné sezóně?

Musel jsem se dát do kupy po malém zranění, takže jsem byl na operaci s ramenem.

Těšil ses na zahájení letní přípravy?

Myslím, že na tuto část se netěší snad žádný hokejista :-)

Jak moc je jiná příprava pod vedením nového trenéra?

Já nevím, pokaždé se snažím dělat věci naplno, takže každá příprava je dřina.

Jak se cítíš po operaci ramene a myslíš, že tě to bude nějak v další přípravě limitovat?

Cítím se už dobře, navíc mám ještě tři týdny na posílení toho ramene, takže si myslím, že by mě to už nějak limitovat nemělo.

Davide, moc děkuji za rozhovor a přeji ti co nejrychlejší návrat k plnohodnotnému hokejovému zatížení.