AZ Havířov
Vojtěch Ševěček je ve svých čtrnácti letech jedním z největších talentů havířovského hokeje. Loni jako hráč mladšího dorostu nakoukl i do extraligy staršího dorostu a na jaře mu přišla první pozvánka na reprezentační kemp do 15 let. Nyní na prahu nové sezony si už vysloužil i pozvání do české reprezentace U16. Proto vám Vojtu trochu v následujícím článku představíme.
Jméno Ševěček není v hokejovém prostředí neznámé. Vojtův táta René, rovněž odchovanec havířovského hokeje, byl výborným extraligovým obráncem a později také trenérem. V dresu Vítkovic odehrál téměř dvě stě zápasů. Dá se tedy předpokládat, že Vojta nějaké hokejové geny podědil, byť jak sám říká, tátu vlastně nikdy hrát neviděl.
„Já si taťku jako hráče nepamatuji, narodil jsem se, až když přestal hrát. Ale je pravda, že mě jeho hokejová kariéra asi trochu ovlivnila. Spíš tím, že byl mým prvním trenérem. Učil mě bruslení, přihrávky apod. Ostatně s hokejovými věcmi mi pomáhá doteď.“
Že synové hokejistů často pokračují ve stopách svých otců je celkem obvyklé, ale ne každému se podaří dostat na stejnou úroveň. Také Vojta skromně uznává, že na podobná hodnocení je v jeho případě ještě brzy. „Jak moc jsem se potatil, se teprve ukáže. Na to je ještě brzy, ale rád bych šel v jeho stopách.“
Vojta jako havířovák prošel v klubu všechny žákovské kategorie a nyní je ve svých čtrnácti letech členem kádru mladšího i staršího dorostu. Výborné a spolehlivé výkony jej dovedly až k pozvánce na červnový kemp reprezentace do 16 let. „Byla to paráda, moc se mi tam líbilo. Výborná parta i program. Chtěl bych, aby nezůstalo jen u pozvánky na kemp, ale také přidat nějaký zápas za Česko,“ hlásí nadšeně a zároveň odhodlaně. V současné době však má jako svůj hlavní plán hrát co nejlépe za AZ a věří, že pak by mohla pozvánka do reprezentace opět přijít.
Sport je pro Vojtu také hlavní náplní jeho volného času. „Rád hraji tenis, fotbal, stolní tenis nebo jezdím na kole. Tedy pokud mám volný čas,“ prozrazuje. Jinak je pro něj, stejně jako pro všechny hokejisty, důležitá samozřejmě i škola. V září nastoupí do devátého ročníku základní školy a už nyní se proto rozhlíží, kam povedou jeho další studijní kroky. „Ve škole se mi celkem daří, takže bych chtěl jít určitě studovat. Nejspíše na strojní průmyslovku,“ poodkrývá své plány.
Vojta jako hráč ročníku 2000 má před sebou možnost ještě jeden rok hrát za mladší dorost, ale mládežničtí trenéři v AZetu jej už v průběhu loňské sezony vyzkoušeli o kategorii výš. A nevedl si v ní vůbec špatně, takže trenér Martin Janeček má v plánu, jej ve starším dorostu využívat i v nadcházející sezoně. „Já jsem se starším dorostem absolvoval celou suchou přípravu, ale za který tým budu nastupovat v tuto chvíli nevím. Každopádně ale myslím, že by jsme v obou kategoriích mohli odehrát dobrou sezonu. S mladším dorostem, po loňské záchraně můžeme vyhlížet o něco výše a starší dorost bude tradičně bojovat o play-off.“
Krátkou rodinnou dovolenou strávil v Chorvatsku, ale nyní už se opět poctivě připravuje na sezonu. „Snažím se pořád něco dělat. Chodím do posilovny, kde se pod vedením kondičního trenéra snažíme pracovat na rozvoji celého těla a odstraňovat nedostatky. Než nám bude pokračovat společná příprava s týmem, chtěl bych být dobře připraven.“ Tomu také přizpůsobil jídelníček, protože, jak sám říká „momentálně jsou mým oblíbeným jídlem těstoviny s masem a se smetanou, a nejčastěji piju minerálku. Rád si ale dám i Colu nebo Fantu.“
Podle svých slov nemá v týmu Vojta nějakého nejoblíbenějšího spoluhráče. „V kabině se bavím se všema a věřím, že ostatní kluci to mají taky tak.“
Všeobecně se má za to, že pro hokejisty jsou důležité různé rituály, ale Vojta je v tomto výjimkou, protože prý žádné nemá. A stejně reaguje i na otázku zda má nějaké hokejové vzory. „Já hraju spíš podle sebe než podle nějakého konkrétního vzoru. Samozřejmě jsou obránci, kteří se mi líbí. V NHL třeba Keith, Seabrook, Karlsson, Doughty nebo Subban. Výborní obránci ale působí i u nás v extralize,“ prozrazuje havířovský mladík. „NHL samozřejmě sleduju, ale tahle soutěž je hrozně daleko. Pro mě je takovým hlavním cílem v tuto chvíli hrát dobře ve své kategorii, tak aby byli spokojeni i trenéři. Ale nezakrývám, že jednou bych si chtěl extraligu zahrát. I to je sice taky ještě hodně daleko, ale přeci jen blíž než třeba NHL.“
Prozatím se tedy soustřeďuje na výkony v AZetu a jak sám říká důležité je, že se tady cítí dobře a tak ani nemá namířeno do nějakého „většího“ extraligového klubu. „V Havířově jsem spokojený. Všechno tady mám kousek a navíc je pro mě důležité, že mě hokej baví.“
Skromně taky uznává, že pozvánka na červnový reprezentační kemp je sice příjemná, ale ještě nemusí nic znamenat. „Bylo tam 20 beků, takže to ještě neznamená, že se dostanu do užšího výběru a že budu v reprezentaci hrát,“ přemýšlí nahlas mladík, jehož dosavadním největším úspěchem bylo vítězství na lednovém mistrovství ČR krajských výběrů do 15 let. Zde také obdržel ocenění pro nejlepšího obránce finálového zápasu.
Kromě sportu se Vojta ve volném čase nejvíce věnuje odpočinku. „Podle mnohých jsem prý měl být medvěd. Rád a hodně totiž spím. Ale mě to pomáhá nabírat sílu do dalšího tréninku,“ říká na závěr s úsměvem mladá havířovská hokejová naděje.
„Vojtu jsem začal více sledovat v minulé sezoně na podzim. Měli jsme se starším dorostem slušně rozjetou sezonu a už nastala doba, kdy byla v rámci koncepce možnost zapracovat někoho z ročníku 1999. Již po pár utkáních byl Vojta, ačkoliv ještě o rok mladší, s Dominikem Pawliczkem jasným adeptem do naší sestavy.
Od prvních tréninků s námi bylo patrné, že pokud Vojta ucítí důvěru trenéra, šanci zvládne. Byla na něm vidět vůle pracovat, šance si velmi vážil a svým přístupem nám důvěru splácel. To dokázal i v několika utkáních. Myslím, že při píli, štěstí a vůli něco dokázat nám v Havířově opět roste velmi nadějný obránce.
Ještě bych poukázal na jednu přednost. Vojta je neustále pozitivní a usměvavý, což na mě osobně působí jako baterie, která trenéra dobíjí,“ uzavírá své hodnocení trenér Martin Janeček.
