Sezónu hodnotím kladně, říká manažer AZetu Patrik Rimmel

Havířovu skončila sezóna, své soutěže dohrávají už jen žákovské celky AZetu. Proto přichází tradiční hodnocení právě ukončené sezóny 2014/15, kterého se zhostil manažer klubu Patrik Rimmel.

Mladí AZeťáci se hokejem baví a k tomu vyhrávají.

Důležitým předělem je přechod z žáků do dorostu. Jak je Patrik spokojen v tomto ohledu? „Zlomová je osmá třída, kde už se hráči chystají na dorost. To je u nás hodně důležité, protože máme extraligu mladšího dorostu a tu chceme v Havířově zachovat. Měli jsme z toho obavy, protože jsme hráli hodně na mladších ročnících dané kategorie, ale nakonec to dobře dopadlo a bez problémů jsme extraligu zachránili. Tady panuje spokojenost.“

Dalším krokem ve vývoji hráče je starší dorost. Jak Patrik hodnotí tuto kategorii? „Starší dorost měl výborně natrénováno, hráči předváděli poctivý přístup k tréninkům i zápasům. Sice se nedostali do play-off, ale neměli k tomu daleko, takže i s tímto výsledkem jsme spokojeni.“

I sedmáci mají z hokeje radost.

Poslední mládežnickou kategorií je juniorka, která hraje nižší soutěž, tedy ligu juniorů. „Juniorka hrála to, na co měla. Neměli jsme cíle postupovat do extraligy, junioři odehráli některé zápasy výborně, jiné měli horší. Celkově hodnotíme konečný výsledek kladně,“ uzavírá hodnocení mládeže Patrik Rimmel.

Starší dorostenci měli úspěšnou sezónu.

Dostáváme se tak k hodnocení nejsledovanější kategorie, tedy týmu mužů, také nazývané A tým AZetu. Hodnocení této kategorie je nejobsáhlejší, Patrik se věnoval i hodnocení jednotlivých hráčů. „Začátek sezóny byl výborný, byli jsme na tom až extra dobře. Do Vánoc jsme byli hodně vysoko v tabulce, pohybovali jsme se okolo čtvrtého místa a byla tady euforie. Zlom přišel po zápase v Prostějově, kde jsme podali špatný výkon. Ten zápas se sice nedohrál, ale v té odehrané části jsme podali špatný výkon. Potom ty výkony, až na nějaké světlé chvilky, byly hodně špatné. Zřejmě si někteří začali myslet, že to půjde samo a základní část v poklidu dohrajeme, ubrali v přístupu a bojovnosti a začalo se jim to vracet. To trvalo až do závěru základní části, kdy jsme čtyři kola před koncem najednou přestali řešit, jestli budeme pátí, šestí nebo ještě výš, ale museli jsme řešit otázku, jestli budeme alespoň sedmí nebo osmí. Bylo tam i období, kdy nám hrozilo jedenácté místo. Nakonec jsme všichni udělali všechno proto, abychom se do play-off dostali,“ vrací se k důležitým zvratům sezóny.

Robert Říčka v jednom z posledních utkáních v dresu AZetu, zbytek sezóny odehrál v extraligovém Zlíně.

„Rozhodující bylo předposlední kolo, kdy jsme v závěru dokázali při power-play urvat veledůležitý bod. Pak jsme doma porazili Jihlavu a to nás posunulo na výbornou šestou příčku,“ doplňuje Patrik.

„Šesté místo bylo super, měli jsme čas před play-off, aby se hráči dali do kupy. Vypadalo to, že do play-off budou všichni zdraví a budeme kompletní. Bohužel se nám stalo, že se těsně před startem vyřazovacích bojů zranili Tomáš Fořt a Jura Krisl. Navíc Olda Horák, který za nás měl hrát celé play-off, nemohl nastoupit pro zranění ramene,“ vypočítává manažer rány osudu.

Problémy se sestavou pokračovaly: „Hned v prvním zápase play-off se nám zranil Radim Ostrčil a málem jsme přišli i o Tomáše Valentu a Michaela Foltýna, které si chtěly stáhnout jejich kluby. Nakonec se nám podařilo domluvit, aby zůstali alespoň na druhý zápas v Třebíči. Nicméně přišli jsme o pět zkušených beků a aby toho nebylo málo, tak i o brankáře Petra Matouška,“ připomíná Patrik nepříjemné starosti.

Radim Ostrčil podával dobré výkony.

„Na druhou stranu musím říct, že v tom prvním zápase v Třebíči hráli špatně úplně všichni, jak brankář, obránci tak útočníci. Měli jsme tam hráče, kteří měli výbornou sezónu, ale v prvních dvou zápasech nevystřelili na bránu,“ nehledá výmluvy.

Po dvou porážkách v Třebíči se hráči AZetu chtěli ještě na domácím ledě o vítězství poprat. „Dali jsme nějak tu soupisku dohromady, uzdravil se Radim Ostrčil a z Třince jsme si půjčili mladého obránce Lukáše Douderu. Doudera nám měl pomoct zalepit díry v sestavě, ale nakonec byli ve dvojici s Radimem Ostrčilem nejlepší. Oni odehráli snad 30 minut za zápas, Lukáš hrál parádně, dal gól z trestného střílení a je škoda, že jsme ten zápas nakonec prohráli, protože tam se ta série lámala. Byli jsme lepší, dlouho jsme vedli, ale brankou minutu a půl před koncem Slavia vyrovnala a v nájezdech vyhrála, čímž se dostala do vedení 3:0,“ vidí zlomový bod série manažer týmu.

Lukáš Doudera proměňuje trestné střílení ve 3 čtvrtfinále. Jeho výkony byly příjemným překvapením.

„Vyrovnané bylo i druhé domácí utkání, ale nakonec jsme prohráli 4:0 na zápasy, což je rozhodně špatný výsledek. Na druhou stranu byla série s Třebíčí vyrovnanější než loni s Jihlavou, takže i to je úspěch. Ale je mi jasné, že časem si většina bude pamatovat jen výsledek 4:0 a ten je špatný,“ zní konečné Patrikovo hodnocení play-off.

„Důležité pro nás je, že dokážeme tuto soutěž hrát s kádrem, jaký máme a že i hráči, kteří hráli před dvěma lety druhou ligu, teď nastupují v extralize. Robert Říčka hraje ve Zlíně pravidelně a hodně dobře. Extraligu si zahráli i Tonda Pechanec a Michal Sztefek, kteří nastoupili za Třinec, kde v současné době trénují a měli by hrát i v zápasech play-off. Také hráči z jiných klubů, kteří tady působili a vrátili se zpět do vyšší soutěže, nám tady většinou pomohli a pomohlo to i jim samotným. Celkově bych hodnotil sezónu áčka jako úspěšnou,“ uzavírá Patrik Rimmel toto téma.

AZet spoléhá na brankářskou dvojici Lukáš Daneček - Petr Matoušek, kteří se výborně doplňují.

Co se v sezóně nepovedlo nebo dalo udělat jinak? „Vždycky se najde něco, co by se dalo udělat jinak. Třeba byly dotazy, proč jsme nevzali brankáře Míru Svobodu. Loni naši dva gólmani odchytali prakticky celou sezónu, letos se třikrát nebo čtyřikrát stalo, že byli oba dva na marodce a pomohl nám zkušený Peter Hamerlík. Byl tu i Míra Svoboda, který také předváděl super výkony. Po mistrovství světa jsme s Třincem jednali o jeho dalším působení u nás. Třinec trval na tom, že musí pravidelně chytat, což by samozřejmě znamenalo, že by se Lukáš Daneček s Petrem Matouškem podívali do branky jen občas. To jsme nechtěli, protože jsou to naši gólmani a sezónu jsme měli rozehranou dobře. Nemohli jsme vědět, že se nám potom Lukáš zraní. Měli jsme volbu vzít kvalitního brankáře a odsunout naše brankáře na druhou kolej a naše volba byla jasná,“ vrací se Patrik k dotazům ohledně brankářů.

„Další věc jsou beci. V play-off jsme měli na tomto postu problémy. Mohli jsme před play-off vzít dva zkušené beky kvalit Holíka, ale to by znamenalo stotisícové výdaje na deset až dvanáct zápasů. Pak je otázka, jestli na to ty peníze máme a jestli je chceme dát nebo za ty peníze u nás bude jiný dobrý hráč hrát celou sezónu. Že se nám zranili obránci před play-off nebo v prvním zápase a že se Třinci v jeden den zraní dva obránci, jsou prostě věci, které neovlivníte. Kdybychom ty hráče měli, určitě bychom potrápili Třebíč více a věřím, že bychom i postoupili. My jsme neměli problém s kvantitou, měli jsme vždy v play off 7 až 8 obránců k dispozici, ale jak už jsem říkal, absentovali nám ti zkušení. Na druhou stranu je perfektní škola pro ty mladé, že si hodně zahráli v nejtěžších zápasech v sezoně a viděli, že to hrát můžou, ale musí na sobě hodně tvrdě pracovat,“ osvětluje svou nelehkou úlohu manažer.

Vojta Tomi měl výborný vstup do sezóny, dobře zahrál i v play-off.

„Co se týče útočníků, tam jsme měli kádr široký. Chodili k nám hráči z Třince, Vítkovic i ze Zlína. Chyběl nám hráč, který by v sezóně nastřílel třicet gólů nebo udělal padesát bodů. My jsme tady takového hráče měli, byl podle toho i ohodnocen, ale naše očekávání nenaplnil,“ zní Patrikův pohled na útočníky.

Před sezónou přišlo několik nových hráčů, kdo z nich překvapil a kdo naopak nenaplnil očekávání? „Radim Ostrčil odehrál to, co jsme od něj očekávali. V předchozích třech sezónách vynechal jeden zápas, teď byl třikrát mimo hru pro zranění nebo nemoc, což mu trochu uškodilo, ale jsme s ním spokojeni. Tomáš Jiránek ukázal bojovnost a byl i vysoko v kanadském bodování. Svou bojovností a přístupem byl příkladem pro všechny hráče. Přitom jsme se před sezónou rozhodovali, jestli ho máme vzít nebo ne. Oba kluci výborně zapadli do kabiny a, i když nejsou místní, nebylo jim lhostejné, jestli AZet prohraje nebo ne. S nimi jsme spokojeni,“ říká Patrik Rimmel.

Tonda Pechanec předvedl největší zlepšení, naopak Marek Loskot zůstal za očekáváním.

„Marek Loskot přišel s velkou pompou, i v přípravě ukazoval, že je super hráč, když nastřílel snad deset gólů. Potom byl nějakou dobu nemocný, to ho určitě zbrzdilo. Nedá se říct, že by vyloženě zklamal, byl naším nejlepším střelcem, ale čekali jsme od něj více. Měl být lídrem na ledě i v kabině a čekali jsme, že bude vysoko v kanadském bodování celé soutěže, což bohužel nenaplnil. Několikrát jsme to spolu probírali a i jeho to mrzelo,“ dostává se na opačný pól.

„Překvapením byl, věkem ještě junior, Vojtěch Tomi, který měl úžasnou první čtvrtinu, pak to šlo trochu dolů, ale jsme s jeho výkony spokojeni. Z našich hráčů ukázal největší posun Tonda Pechanec, kterému sice nevyšlo play-off, ale v sezóně měl dva měsíce extra formu. Své si splnil i Michal Sztefek. Ostatní naši hráči nás nezklamali, ale v první prvoligové sezoně byl jejich herní posun větší. O Robertovi Říčkovi je netřeba se vyjadřovat. Ukázal i ve vyšší soutěži jaký je to hráč. A už jsem jednou říkal, že si to za svůj přístup k hokeji a životu zasloužil, pokračuje hodnocení hráčů A-týmu.

„Letos nám chyběly góly i hra Martina Jakúbka, který měl minulou sezónu o dost lepší. Jakub Šlahař některý zápas rozhodl skvělým výkonem, ale zase v jiném byl na hraně sestavy. U něj to bylo takové střídavé. Ještě musím připomenout Radima Haase, toho jsme řešili už před sezónou, nakonec zůstal, ale hrál hodně v Karviné. Nakonec odešel do Šumperka, kde odehrál dva měsíce a vrátil se zpátky k nám. Po tom návratu to byl úplně jiný Radim Haas, předváděl bojovnost na ledě, byl usměvavý, pohodový, k čemuž asi přispěla i rodinná pohoda. Sám říkal, že je dobré, že vyzkoušel něco jiného a mohl porovnat jaké to je tady a jinde. Během dvou měsíců se hodně posunul a v play-off byl naším nejlepším centrem,“ přidává zajímavé postřehy manažer klubu.

Radim Haas měl povedený závěr sezóny.

„Juri Repe je podobný případ jako Jakub Šlahař. Je to Slovinský reprezentant, byl na třech srazech národního týmu, kde na něj pěli chválu, jak je výborně připravený. Také střídal světlé okamžiky s těmi slabšími. Podobně na tom byl Michael Foltýn, který v létě vypadal hůř než Juri. Oba byli zklamaní, že nehrají extraligu, ale potom si to nějak sedlo. Foltýn se od poloviny sezóny hodně posunul nahoru a nastupoval i dost za Třinec. Peťa Bezuška loni hrál v první obraně Lubošem Vosátkem, kdy při své první sezóně mezi muži podával výborné výkony a, když to přeženu, tak to kolikrát ubránil i za Vosu. Letošní sezónu měl určitě horší. Martin Lenďák není nějaký bourák, který bude mít pět hitů za zápas, ale má dobrou přihrávku a patřil k nejlepším v hodnocení plus minus. S jeho výkony jsme spokojeni, je otázka, jestli se nám bude hodit do příští sezóny,“ zní hodnocení obránců od bývalého obránce na pozici manažera.

Co bude dál? Má už vedení klubu jasno v tom, kdo z hráčů zůstane a kdo odejde? „Něco už v hlavách máme, chtěli bychom udržet naše hráče. Je otázka, jestli dáme všem hned smlouvu nebo si ji budou muset někteří vybojovat. Každopádně chceme mít v kádru co nejvíc Havířováků, je to pro klub i fanoušky to nejlepší. Co bude s ostatními hráči, kteří nejsou z Havířova, řešíme. Nejdřív se to samozřejmě dozví oni a záležet bude i na jejich klubech, které ještě nemají po sezóně,“ říká Patrik Rimmel.

Tomáš Jiránek za AZet dýchal.

„My teď hlavně řešíme finance na příští sezónu, protože musíme vědět, kolik peněz budeme mít. Podle toho se pak bude odvíjet to, jaké hráče tady budeme mít. Chceme, aby náš manšaft byl na úrovni, na jakou jsou všichni zvyklí. Určitě nebudeme budovat tým, na který nemáme peníze, pořád půjdeme cestou vyrovnaného rozpočtu,“ připomíná filozofii klubu.

Hokejisté jsou pod smlouvou do konce dubna, v současné době mají volno a okolo 15. dubna se sejdou na začátku letní přípravy. Před tím je můžete vidět na plese, který se koná 21.3. a stále zbývá několik lístků.

„Ještě jednou chci hráčům poděkovat za tuto sezonu, popřát jim hodně pohody v soukromém životě a úspěšnou kariéru, ať už v našem klubu nebo jinde,“ zní Patrikova děkovná slova.

„Určitě je potřeba poděkovat trenérům všech kategorií. Je dobré, že se tomu hokeji věnují a, i když to často nemají s malými či velkými hokejisty jednoduché, chtějí je naučit co nejvíce,“ váží si náročné práce těch, kteří jsou pro vývoj hráčů nesmírně důležití.

„Dobrou práci odvedli fyzioterapeut Martin Potyš, masér Luboš Pala, vedoucí mužstva Tomáš Matějek a všichni lékaři. Spokojeni jsme i s prací redakce našeho klubového webu,“ nezapomíná na „muže v pozadí“ Patrik Rimmel.

Šestý hráč AZetu - skvělí fanoušci.

„Důležitá je pro nás podpora fanoušků, které si velmi vážíme. Často jsou naším šestým hráčem. Samozřejmě ne se vším souhlasíme a tak to mají i oni směrem k nám, ale to je zcela normální. Společně to tady funguje již několik let a já věřím, že bude i nadále. Podstatné je to, že AZET je pro nás všechny srdeční záležitost a chceme pro něj to nej,“ zní Patrikova slova chvály na adresu fanoušků.

„Pochvalu si zaslouží i rodiče, kteří věnují svým dětem spoustu času a energie. Ale pro koho bychom se měli víc obětovat než pro naše děti,“ ví, že bez podpory a sebeobětování rodičů to nejde.

Na závěr přichází poděkování manažera těm, bez kterých by se hokej v Havířově nehrál. Tedy městu Havířov a partnerům klubu: „V neposlední řadě bych chtěl poděkovat za podporu statutárnímu městu Havířov, bez kterého by se hokej na této úrovni hrát nedal a také úplně všem partnerům. Věříme, že s námi do dalších bojů půjdou i v následující sezoně.“