AZ Havířov

Vstupenky na utkání AZetu kupujte zde.

Snažím se hráčům pomoct prodat, co v nich je, říká Václav Petráš

23.10.2017 | Tomáš Vlček

H A V Í Ř O V - Mgr. Václav Petráš – sportovní psycholog či také mentální kouč - je od letošního léta součástí realizačního týmu A týmu AZetu. Po několika měsících je tedy na čase si jej představit a pohovořit o jeho roli u týmu, či poodkrýt v čem jeho práce s AZeťáky spočívá.

Jak vás vlastně hráči oslovují - pane trenére, pane psychologu, nebo jménem? A berou vás jako dalšího z trenérů, nebo jinak?

S hráči si po vzájemné domluvě, i vzhledem k věkové blízkosti, tykáme, takže mě oslovují jménem, někteří mladší hráči "kouči". Jak mě berou, to je spíš otázka pro ně :). Ale rozhodně nejsem v postavení klasického trenéra, moje pozice je asi někde na půl cesty mezi hráčským kolektivem a trenéry.

V čem spočívá role sportovního psychologa či mentálního kouče?

Řekl bych, že se snažím sportovcům obecně pomoct podávat lepší sportovní výkony. Dnes už asi každý ví, že psychika hraje velkou roli v tom, jestli sportovec je schopen podávat konzistentní a kvalitní výkony. Je to něco, co i tak sám od sebe, řeší každý trenér. Když je potřeba, tak se je snaží motivovat, někdy uklidnit, někdy povzbudit. Moje výhoda je, že se můžu soustředit výlučně na to. A nemusím jako hlavní kouč řešit věci kolem sestavy apod. Mým úkolem je pomoci hráčům cítit se co nejlépe a dobře se připravit do zápasu.

Jak jste se k této profesi dostal? Předpokládám, že jde o spojení vaší sportovní minulosti a pozdějšího studia psychologie.

Přesně tak. Já jsem sám hrával hokej, ale třeba i házenou, softbal a golf. Věnoval jsem se sportu po celý život až do vysokoškolského studia. I studium psychologie jsem začal s vidinou, že se chci věnovat sportu. U nás je to tak, že obor sportovní psychologie neexistuje. Takže jsem musel vystudovat klasickou psychologii a pak se co nejdřív zaměřit na sport. Pracuji výhradně se sportovci a na sportovně –psychologických tématech. Spolupracuji právě s kluby a svazy a na individuální úrovni s hráči a sportovci z nejrůznějších sportovních odvětví. A to ať už na amatérské úrovni, nebo i na té nejvyšší světové či olympijské.

Jak vznikla vaše spolupráce s AZetem?

Bylo to na začátku přípravného období této sezony. Trenér Martin Janeček absolvoval jeden ze sportovně-psychologických seminářů, které jsem dělal a na základě některých dotazů, které měl, jsme zůstali v kontaktu. S tím, že naše spolupráce se nejprve rozbíhala postupně. Nejprve to byla jednohodinová beseda s hráči, pak dvouhodinová, no a nakonec se ta spolupráce stala trvalou, takže momentálně jsem hráčům k dispozici 3-4x týdně.

Realizační tým A týmu AZetu. Zleva masér Tomáš Oravec, hl. trenér Martin Janeček, vedoucí týmu Tomáš Matějek, mentální kouč Václav Petráš a asistent trenéra Vojtěch Csabi

Spolupracujete jen s A týmem?

Především s A týmem, ale někdy se mnou konzultují i mládežničtí trenéři určité věci. Když potřebují řešit něco v kolektivu apod.

Můžete být trochu konkrétnější, a prozradit jaké věci řešíte v týmu jako mentální kouč?

Naprosto nejběžnější situací je pomoc hráči s konzistencí sportovního výkonu. Konkrétně to znamená, že když třeba za mnou přijde hráč, kterému se daří, na tréninku cítí se v pohodě, ale pak přijde zápas, přijde první chyba a on už není schopen ty výkony z tréninku zopakovat- jeho výkon není konzistentní. Tak to řešíme s hráči a trenéry nejvíce. Cílem je dosáhnout stavu, kdy jde hráč do každé třetiny a do každého střídání s čistou hlavou. Nemyslí na to, jak dopadl předchozí zápas, či jestli jsme dostali gól, ale je soustředěný podat co nejlepší výkon jaký umí a dodržovat týmovou taktiku. A zároveň by měl mít sebevědomí na takové úrovni, aby, když se dostane do nějaké herní situace, a přestože se zrovna ten den necítí úplně nejlépe, tak si troufne jít do kličky či zakončení.

No a druhé časté téma, které řešíme, je otázka nervozity. Tzn., třeba když se nějaký hráč necítí úplně dobře či je nervózní, protože je třeba před ním nějaká výzva v podobě příležitosti v sestavě, nebo v 1. útoku. Tak aby šel do toho utkání s tím, že předvede to, co má natrénováno a ne aby byl nervózní, svázaný či naopak přemotivovaný.

Je v tomto nějaký rozdíl mezi hráči na jednotlivých postech?

Určitě bych řekl, že je rozdíl v pozici gólmana. On je v bráně celý zápas, nemá šanci si na střídačce mezi střídáními něco promýšlet, ale musí být po celou dobu absolutně soustředěný. To obránci a útočníci si mohou právě na střídačce dovolit určité formy podpory či zpětné vazby.

Ale jinak bývají spíše rozdíly individuální mezi jednotlivými hráči. Někdo podává optimální výkon, když je hodně nabuzený až agresivní, někdo když má uvolněnou až veselou náladu.

Kdo bývá iniciátorem toho kontaktu mezi hráčem a sportovním psychologem?

Stanovili jsme si to tak, že jsem tady já pro hráče. Tzn., že to vychází z jejich strany. Kromě společných mítinků, které ale nyní moc nebývají. Takže je to na hráčích. Někdy spolu prohodíme dvě tři věty, někdy spolu pohovoříme hodinku.

Kdy probíhají nejčastěji vaše kontakty s hráči. Pokud vůbec existuje nějaké nejčastěji a není to naprosto individuální.

Záleží, o co jde. Takové ty delší konzultace bývají nejčastěji po sérii špatných výkonů toho hráče. V tu chvíli on má právě pocit, že by potřeboval pročistit hlavu, dostat se z té situace, ve které se výkonnostně nachází. Na to bývá prostor kolem tréninků. Kolem zápasů, tam už je to spíš jen o prohození pár vět. Povzbuzení nervózního hráče, zklidnění těch moc rozlícených z nějaké situace apod.

Nebudeme samozřejmě z kabiny vynášet o vašich konzultacích s hráči nic, co má zůstat uvnitř. Ale přesto se zeptám pokud možno na konkrétní jména. Kteří hráči v současném kádru jsou podle vás psychicky silní?

Jelikož se nechci pouštět do jakéhokoli srovnávání v rámci stabilního kádru, tak odpovím trochu alibisticky a řeknu, že Daniel Dolejš na mě působí jako jeden z nejvyrovnanějších sportovců, se kterým jsem se kdy setkal.

Pro sportovního psychologa je prozatím průběh prvoligové sezony v podání AZetu velmi zajímavý. Po ne úplně špatném začátku, přišla výsledková krize a nyní zase šňůra vítězství. To se určitě nějak přenášelo i do atmosféry v kabině.

Myslím, že je to popsáno přesně, že jsme v nějakém vývoji.

Samozřejmě po prohře je v kabině horší atmosféra než po výhře, ale třeba zrovna toto je jedna z věcí, kterou jsme před sezonou s hráči probírali. Abychom si po prohře dokázali vyčistit před dalším utkáním hlavy a nenechali se stáhnout k nějaké křeči. Naopak nyní ta série výher dodává hráčům sebedůvěru, cítí, že to co se trénuje a stanovuje za taktiku, tak funguje i proti nejlepším soupeřům v lize.

Takže bych řekl, že zpočátku jsme se trochu hledali, ale nyní už je tvář mužstva jasnější a víme k čemu se vracet.

Děkuji za rozhovor a přeji vám hodně úspěchů při práci s hráči AZetu i dalšími sportovci.

Youtube