AZ Havířov
V pátek 6. 6. 2014 vyrazili hráči ročníků 2005 a 2006, tedy pro tuto sezónu oficiálně 3. a 4. třída, na své první soustředění. Cíl byl stejný jako měli muži, kteří své soustředění ten den končili – Bečva. A možná i proto se pár hráčů A-týmu z Bečvy Prostřední stavilo cestou domu i na Bečvu Horní, aby se setkali se svými malými nástupci.
Po podpisovém šílenství a společném focení ze všech stran, Jiří Krisl, Radim Haas, Robert Říčka a David Klimša opustili výpravu a našim malým azeťáčkům se rozjelo soustředění na plné obrátky. Pod trenérským vedenímJana Littnera , Luďka Jarolíma (2006) a Tomáše Urbánka s Pavlem Kubečkou (2005) jim začal skutečně bohatý program, který byl zaměřen hlavně na zábavu, poznání se navzájem a utužení kolektivu v dobrém i zlém.
První den byl určen testování okolí, lehkému cvičení i různým kolektivním hrám. Děti byly tak nadšené, že si přály, aby den ani nekončil. Všechno však má svůj konec a tak se, po večerní procházce kolem přehrady, přece jen muselo na pokoje.
Následovala kontrola vybalených zavazadel a sběr značně „vyzrálých“ svačinek, které se nestačily ten den zkonzumovat. Vzdát se svačinek od maminek je každoroční boj. Proto dospělé osazenstvo s výrazem – Nikdo nás nepřeveze- zahájilo velmi důkladnou prohlídku batůžků a šuplíků. Do této chvíle těžko pochopit, jak je možné, že pět dospělých po sobě prošlo pokoje jako svačinková kontrola a přesto i ten šestý přinesl dobře ukrytou housku se šunkou a ještě k tomu zcela mokré plavky i s ručníkem. Ručník i plavky byly vydány dobrovolně, o housku byl sveden boj. Zítra přece bude ještě dobrá!
Lstivé testovací věty při večerní hygieně typu – maminka mi zapomněla zabalit zubní kartáček – neprošly stejně jako pohádky o tom, že dotyčný je vysprchován, přestože má suchou hlavu, ručník a ve sprchovacím koutě nelze najít kapku vody.
Večerní usínání narušil menší koncert v kuckání, neboť někteří jedinci nechápali, že to malé, kulaté na každém polštáři skutečně není k jídlu a ani opakovaným olizováním se z mýdla lízátko nestane. Těžko říci, zda zklamání či mýdlová chuť, bylo to, co rozdráždilo alergika, ale po usnutí se již nic podobného neopakovalo a hotel byl v klidu první i druhou noc.
Ranní příprava trvala déle asi jen dospělým. Děti natěšené na nový den přišly na rozcvičku včas. Zalepené oči a vrabčí hnízda na hlavách po „důkladné“ hygieně jim před rozcvičkou ještě prošly, ne však už po ní. Den byl vskutku náročný. Bazény střídaly sauny, fotbal, opičí dráhy, zdravotní cvičení a protahování i dokonale připravená olympiáda pro starší však nebylo vše, co bylo potřeba ten den stihnout. Na prcky čekalo noční kino s colou i popcornem, a aby i film odpovídal hokejovému soustředění, byl zvolen – MALÝ VELKÝ HOKEJISTA. Zatímco kluci koukali na film a doplňovali kalorie, dospělé osazenstvo se vydalo se svíčkami do lesa. Den zdaleka nekončil…..
Stezka odvahy nebyla dlouhá, ale o to důmyslněji připravena. Jeden trenér propletený ve větvích stromu jako liána s maskou na obličeji, další skrčený pod mostem s metrákem kamínků a hromadou větví, která by stačila na dva táboráky, připravený praskat, křupat a rozhazovat kamínky za zády odvážlivců…. A další dva ukrytí v křoví a připraveni strašit či poskytovat první pomoc… No veselo nebylo ani těm, kteří pak rozsvěceli světýlka…
Že děti čeká stezka odvahy, se vědělo již před soustředěním a kluci i Terka se těšili tak, že se nemohli dočkat chvíle, kdy to přijde, ale když se odbočilo z cestičky k hotelu směrem k lávce k lesu, už to taková sranda nebyla. Pár „drsoňů“ si hrálo na statečné a ramena měli větší než Ondra Broda na bazéně, ale právě tito o svou statečnost přicházeli s každým dalším krokem směrem k lesu. Na předstírání různých nevolností a výmluvy typu – bolí mě bříško, hlava, je mi zima, jsem unavený, chce se mi čůrat a spát - se bylo z minulých výprav již připraveno a kluci brzy pochopili, že tudy cesta nevede, tak přitvrdili. Když neprošlo ani – už jsem se počůral, musím se jít převléct – začali někteří jedinci předstírat infarkty a jiné náhlé srdeční příhody….. Někteří dokonce všechny převezli tím, že přešli lávku a ukryli se za strom, kde vyčkali příchodu další skupinky :-)
Je zbytečné rozmazávat, zda křičeli víc malí či velcí, ale překvapivě brečeli ti, od kterých by se to vůbec neočekávalo, a naopak statečná srdíčka tloukla přesně těm, u kterých vládlo přesvědčení, že to zvládnou jen s obtížemi. Klobouk dolů před Radimem, který ač se sám bál, hrdinsky přesvědčoval svůj doprovod, ať neutíká zpátky. Bohužel za prvním světýlkem mu každý kamarád utekl zpět a tak se Radimovi povedlo projít stezku až napočtvrté :-). Možná strach jeho doprovodu pomohl překonat jeho vlastní strach a tak byl nakonec všem svým čtyřem kamarádům oporou, přestože na začátku měl slzičky strachu v očičkách. A Terka to natřela všem. Chtěla jít poslední a chtěla jít sama. Možná se bála, ale jako správná ženská ukázala klukům, že ona žádna baba není a v drsném obležení hokejistů obstojí. Stezka odvahy unavila všechny tak dokonale, že ani sprcha po návratu nezměnila nic na tom, že kluci usínali ještě před přikrytím a dokonce nedojedli ani zaslouženou tatranku.
Poslední den byl dnem herním. Vyzkoušelo se vše, co se vyzkoušet dalo, rozdali se odměny, vyhlásili vítězové a lehce smutní se všichni společně vydali na poslední oběd. Odpoledne již patřilo různým hrám a protahování, při nichž se očekával příjezd rodičů, kteří si postupně odváželi svá dítka domů. Největším oceněním všech, kteří se na soustředění podíleli, byla neskutečná radost dětí ze všeho, co jim soustředění nabídlo a smutek v očkách poslední den, kdy balením kufrů došlo všem, že soustředění končí. Uhlídat 40 dětí je veliká zodpovědnost, přesto den navíc by přivítali nejen děti, ale i dospělý doprovod.
Stejně jako A-tým i ročník 2006 a 2005 již má tedy své soustředění za sebou. Nezbývá než se společně těšit na další, vychutnat si prázdniny a pak s chutí skočit na led…..
Pěkné léto všem…..
PS: Věci, které „zaručeně“ ničí nejsou a je jich plný pytel, jsou k dispozici u trenérů.
