AZ Havířov

Vstupenky na utkání AZetu kupujte zde.

Takový závěr kariéry je paráda, říká Patrik Rimmel

01.04.2014 | Tomáš Vlček

Patrik Rimmel patřil v právě uplynulé sezoně k tzv. hokejovým obojživelníkům. Byl totiž jak hráčem, tak manažerem A týmu AZetu. I když vzhledem ke zdravotním obtížím toho odehrál určitě méně, než by chtěl. Po skončení sezony a přáteláku s fanoušky však přišla z jeho strany jasná zpráva – byl to můj poslední zápas, jako hráč končím! Nyní vám přinášíme jeho první rozhovor po skončení hráčské kariéry.

Patrik Rimmel
- narozen 28.12.1972
- výška:181 cm, váha:87 kg
- ženatý, děti - Mikuláš, Markéta
- kariéra: Vítkovice, Olomouc, Prostějov, Chomutov, Havířov, B. Bystrica, Nitra, Trenčín, Spišská Nová Ves, Stjernen (NOR), Jastrzebie, Havířov.

Patriku, po 24 letech jsi ukončil svou profesionální hráčskou kariéru. Pokud se za ní nyní ohlédneš, které momenty v ní byly podle tebe rozhodující, případně na které vzpomínáš nejraději?

V první řadě to byla skutečnost, že jsem v necelých osmnácti letech, tedy jako hodně mladý, dostal příležitost ve Vítkovickém extraligovém áčku. Tehdy to nebylo jednoduché proniknout mezi dospělé. Žádné takové kvóty pro juniory jako dnes nebyly. A na to navazovalo, že jsem se dostal ještě jako reprezentant Československa na MS juniorů. To považuji za první vrchol kariéry.

Pak jsem střídal různá angažmá v extralize i 1. lize. Hodně si z té doby, během působení v Olomouci, cením vítězství kanadského bodování obránců 1. ligy a v další sezoně zařazení do all stars týmu celé soutěže.

Řadu let jsi strávil v zahraničí, konkrétně v Polsku, v Norsku a na Slovensku. I na to máš určitě hezké vzpomínky.

Po hokejové stránce rád vzpomínám jednak na Trenčín, kde mě ale potkalo snad jediné vážné zranění – utržená achilovka, a pak na Banskou Bystricu. Tam jsme měli super partu a vybojovali jsme postup do extraligy, a v další sezoně jsme, jako nováček, postoupili do play off. Na druhou stranu zase v Norsku sice hokej není až tak populární, ale pro život je to krásná země.

Závěr kariéry jsi spojil s Havířovem…

… a za to jsem hrozně moc rád, protože to bylo opravdu super. Původně jsem myslel, že to budou maximálně dvě sezony, ale nakonec z toho byla ještě i ta třetí v 1. lize – i když jsem ji kvůli zranění neodehrál zdaleka celou. Ta loňská cesta play-off a baráží, postup do 1. ligy i letošní skvělé 6. místo – jsou to krásné zážitky a vzpomínky. Jsem moc rád, že jsem mohl skončit právě po takové sezoně.

Co tě přesvědčilo naskočit ještě do té třetí sezony?

Tak v první řadě jsme při skládání týmu nechtěli ten základ moc měnit a také jsme nevěděli, jestli budeme mít dost zkušených obránců. Takže jsem se od začátku připravoval s týmem a pak i sehrál tu necelou polovinu ligových zápasů.

Jak moc velkou roli v tom hrál fakt, že sis mohl zahrát v jednom týmu se svým synem Mikulášem?

Zpočátku vůbec, protože jeho příchod jsme řešili až tak koncem června. Mimochodem před nějakými šesti sedmi lety by mě ani nenapadlo, že k tomu může dojít. Před dvěma lety jsem sice říkal v nějakém rozhovoru, že by to bylo hezké. Ale že to nakonec vyšlo, stejně jako se podařila AZetu celá sezona, bylo super!

Jak bys, nejen jako táta, ale i jako manažer týmu zhodnotil Mikulášovu premiérovou sezonu v mužském hokeji? Měl to jako hráč čtvrtého útoku nebo často i jako třináctý útočník docela těžké.

Začátek nebyl nejlepší. Přeci jen ten přechod z juniorky, a je jedno, jestli u nás nebo v Kanadě, kde hrál předtím, do mužů není jednoduchý. Je to jiný hokej, není tak čas hrát si s pukem, což Mikuláš rád dělá. Ale postupně si díky tréninkům i odehraným zápasům zvykal a zlepšoval se. Samozřejmě měl výkyvy, jak to u mladých hráčů bývá, ale celkově to nebylo špatné. A v play-off si troufám říct, že hrál možná nejlepší zápasy z celé sezony.

Sezona dopadla podle výsledků na ledě výborně. Mě by ale teď zajímalo, jak moc jsi ty osobně spokojen s tím, jak jsi jako manažer „poskládal“ ten tým? A můžeš třeba i poodkrýt jak velké kompetence v této oblasti máš?

No s formováním týmu jsme loni začali vlastně hned po skončení sezony, ještě dříve než bylo rozhodnuto o trenérech. Nebývá to úplně pravidlem, ale já mám v tomto od vedení volnou ruku. A podle mě by to tak i mělo být. Samozřejmě v rámci našich finančních možností. Úzce samozřejmě spolupracuji s trenérem, který má své požadavky a poslední slovo při nominaci sestavy do utkání. Vhodnost hráče posuzujeme nejen podle bodů, ale i podle charakteru, protože v Havířově platí, že ta parta v kabině je základ úspěchu.

Já myslím, že jsme tým složili dobře. Všichni zapadli do kabiny, a i když někdo neudělal hodně bodů, tak zase pomohl týmu třeba bojovností a v defenzivě. S některými hráči jsme se sice rozloučili už v průběhu sezony, což není nijak příjemná činnost, ale bylo to jen výjimečné a nezbytné.

Jak se vůbec hledají posily pro tým?

Je několik možností. Jednak si někoho můžeme sami vyhlédnout a oslovit s nabídkou. Pak také přichází nabídky od hráčských agentů a samozřejmě udržujeme mezi sebou kontakty i jako manažeři týmů. Ale někdy zasáhne i náhoda. Třeba loni nám Jarda Koma doporučil Martina Jakúbka z Trenčína. My jsme jej vyzkoušeli, poptali se na něho v klubu, a nakonec z něj byl náš nejproduktivnější hráč. Přitom podle bodů v minulé sezoně tomu nic nenasvědčovalo. Ale my jsme věděli, co potřebuje hrát, poskytli mu prostor a on to týmu vrátil.

Patriku, v posledních týdnech jsi tedy definitivně odložil hráčskou výstroj a převlékl se do pomyslného manažerského saka? Co tě nejvíce nyní zaměstnává?

Shánění financí, tedy práce s partnery. S tím nejde nikdy přestat, protože ani úspěšná sezona naznamená, že by se sami předháněli s nabídkami. Tak to opravdu není. Dále to byla organizace a spoluorganizace několika akcí – zápas s fanoušky, AZ ples klubu v Renetě, akce v GLOBUSU.


Samozřejmě už pomaličku chystáme novou sezonu. Dokončujeme výběr trenérů a také se poohlížíme po možných posilách kádru. Taky chystáme plán letní přípravy, soustředění, přátelské zápasy. Byl jsem se podívat i na několika hokejových zápasech, abych si udržoval přehled o dění a hráčích. Také je samozřejmě potřeba řešit nejen mužský hokej, ale i kategorie přípravek, žáků, dorostů a juniorů.

Co z toho už je tak říkajíc hotovo, takže se to může prozradit fanouškům?

Trenéři jsou víceméně domluveni, ale musíme počkat, až budou podepsány smlouvy. Takže zveřejnění jmen je otázka jednoho až dvou týdnů. Co se týká hráčů, tak většina z nich má smlouvy do konce dubna a protože my 22. dubna budeme začínat letní přípravu, tak se s nimi sejdeme a budeme řešit jejich budoucnost. Nepředpokládám však, že by měl před letní přípravou odejít někdo z havířováků.

Celkově změny kádru budou podle mě minimální. Když se na ten mančaft podíváme a víme, jaká je ekonomika, plus že zůstáváme věrni naší filozofii, tak to vidím na dva obránce a dva útočníky, kteří by mohli přijít. Ostatně kluci si řekli o místo pro další sezonu svými výkony v této sezoně. Hlavně potřebujeme doplnit „povinnou“ kategorii mladých hráčů, protože nám z ní vypadnou dva hráči ročníku 1991 – Tonda Pechanec a Jakub Šlahař. V nadcházející sezoně musíme splnit pravidlo o nasazování pětice hráčů ročníků 1992 až 1995 a mladších.

A kromě toho?

Rýsuje se plán letní přípravy. Začne 22. 4. a potrvá do konce června. Někdy na přelomu května a června pojedeme na soustředění – zřejmě opět do Beskyd na Bečvu. Klasicky koncem července půjdeme na led a 30. nebo 31. července sehrajeme první přípravné utkání.

Máte už domluvené nějaké konkrétní soupeře?

Zatím se to jen rýsuje, definitivní to není. Opět bychom mohli hrát s týmem Francie, Třincem a zúčastnit se porubského turnaje. Mimochodem ten by měl být letos obsazen opravdu hodně kvalitně.

Možná je to ještě předčasné, ale přesto se zeptám. Kam bude AZ mířit v té příští prvoligové sezoně?

Snižovat si cíle určitě nebudeme. Pokud jsme letos skončili šestí, tak opět budeme chtít bojovat o play-off a v něm třeba i nějaký zápas vyhrát. Ale na druhou stranu, když budeme hrát dobrý hokej a skončíme těsně za osmičkou, svět se nezboří. My ovšem chceme do play off.

A dlouhodobé cíle?

Pokračovat v tom co se nastartovalo. AZ by měl být prvoligový. Myslím, že letošní sezona ukázala, že i když někteří lidé pochybovali o vhodnosti postupu, tak že to byl správný krok. Budeme k tomu potřebovat i nadále podporu za strany města, naších partnerů a také našich skvělých fanoušků – všem těmto je myslím potřeba poděkovat. Vždyť hokej se hraje především pro ně.

Když už jsme fanoušky vzpomněli, tak co má klub v nejbližší době připraveno pro ně?

Nejbližší akcí je už 5. dubna turnaj v minifotbalu v Suché. Poměrně ve velkém chceme na zimáku i před ním připravit Den dětí. Měly by být připraveny soutěže, občerstvení, stánky apod. Půjdeme samozřejmě i na Havířov v květech. V červnu si zahrajeme nějaký fotbálek a v červenci to bude tradiční, letos už třetí ročník tenisového turnaje v Životicích.

Patriku, děkuji za rozhovor a přeji ti hodně zdaru v manažerské práci.

Youtube