Vím, že to bude náročné, ale moc se na trénování AZetu těším“, říká nový kouč áčka Tomáš Potěšil

Když v dubnu, po skončení prvoligové baráže, trenér Jan Daneček oznámil své rozhodnutí nepokračovat jako kouč mužů, ale věnovat se trénování žáků, stálo vedení klubu před nelehkým úkolem. Kdo zkušeného a veleúspěšného kouče po dvou sezonách nahradí? V květnu už bylo jasno. Nabídku, stát se šéfem azeťácké střídačky, přijal Tomáš Potěšil. Dnes si můžete přečíst první část rozhovoru s tímto úspěšným a uznávaným trenérem mládeže, který se do Havířova vrací po dvou letech z extraligové Mladé Boleslavi.

Pane trenére, než se dostaneme k hlavnímu tématu našeho rozhovoru, kterým bude vaše angažování do funkce hlavního trenéra A-týmu AZetu, můžete prosím krátce připomenout fanouškům svou hráčskou a trenérskou kariéru. Ta byla až na výjimky spojena především Havířovem, že?

Je to tak. V Havířově jsem hokejově vyrostl, a kromě vojny v Příbrami, pak dvou let ve Vítkovicích, a na závěr kariéry pár sezon v Orlové, jsem hrál jenom za Havířov. Jako trenér jsem sice začal ještě krátce v Orlové, ale pak to bylo dlouho opět jen v Havířově převážně u mládeže. Tehdy mi prošla rukama značná část současného kádru AZetu, takže to je velká výhoda, že kluky znám. Až poslední dvě sezóny jsem strávil v Mladé Boleslavi, jako šéftrenér mládeže a hlavní trenér juniorky.

Možná bychom mohli připomenout, že jste kluky nejen trénoval, ale dosáhl s nimi i značných úspěchů.

Ve starším dorostu jsme vybojovali postup do extraligy a i v juniorce jsme hráli parádně a skvěle konkurovali i mnohem věhlasnějším klubům. Ročníky 1988 – 1991 (mj. Maruna, Říčka, bratři Haasové, Křivohlávek a další) byly mimořádně silné a dnes z toho může těžit právě áčko.

Ještě v Havířově jste dostal příležitost trénovat i muže. Jak na tu nelehkou dobu, pod minulým vedením, vzpomínáte?

Tak obecně trénovat mládež a dospělé je trochu rozdíl. Ale tady bylo nejsložitější to, jaká byla situace v klubu. Finanční problémy, velký tlak ze strany vedení……Přednost dostávali dlouho trenéři odjinud a na nás domácí si vzpomněli, až když už bylo nejhůř. V té situaci už se to nedalo zachránit a nakonec všichni víme, jak tým mužů dopadl.

Vraťme se krátce do té doby před dvěma lety. Áčko odstoupilo ze soutěže a prakticky se rozpadlo, s mládeží to také nevypadalo nijak růžově. Hokej sice začalo zachraňovat nové vedení, ale vy jste právě v té době odešel do Mladé Boleslavi. Proč?

Především musím říct, že nabídku z Boleslavi jsem dostal již rok předtím a tehdy jsem ji odmítl, poněvadž byla manželka těhotná. Podruhé jsem tak již neudělal mj. i proto, že mi bylo jasné, že potřetí taková kvalitní nabídka na trenérskou a manažerskou pozici v extraligovém klubu asi nepřijde. Navíc jsem byl v té době „hlavou“ pětičlenné rodiny s miminkem a manželkou na mateřské a to mě nutilo hledat určitou finanční jistotu.

A kdybyste měl zhodnotit ty dva roky v Boleslavi, převládají plusy nebo mínusy?

Jednoznačně plusy. Byla to pro mě velká zkušenost, byl jsem ve středu hokejového a trenérského dění. Poznal jsem kvalitní lidi, kteří toho v životě dosáhli hodně jako hráči, trenéři či manažeři. V klubu pracovali lidé, kterých si hodně vážím a kteří mi vytvořili výborné podmínky pro moji práci, která se mi myslím dařila. Trénoval jsem dobrou partu kluků, dalo mi to hodně a věřím, že mě to posunulo dopředu. Ale postupně se objevil jeden, pro mě ale velký až zásadní problém, a to odloučení od rodiny. Takže, když se objevila kromě jiných i nabídka trénovat AZet, hrálo to, i přes jinak dobré podmínky v Boleslavi, klíčovou roli při rozhodování o tom co dál. No a vzhledem k tomu, že se nyní spolu bavíme v kanceláři trenérů AZetu, je jasné jak to dopadlo.

Byl jste během těch dvou let nějak v kontaktu s havířovským hokejem?

Samozřejmě. Jednak jsem „vyženil“ kluka, který hraje za juniorku, takže jsme se o tom bavili doma, když jsem přijel. Třeba s Martinem Janečkem jsme si často telefonovali. Vídával jsem se i s ostatními kolegy trenéry, sledoval jsem i dění na internetu a když se naskytla příležitost, zašel jsem i na zápasy.

A co říkáte na „znovuobnovený“ AZet?

S vnitřním fungováním klubu se seznamuji, ale jinak bavit se áčku je skoro zbytečné – v tak složitých podmínkách a za tak krátkou dobu se podařilo něco obdivuhodného. U mládeže nejde až tak o výsledky, ale o výchovu hráčů. To mohou samozřejmě částečně ovlivnit kvalitní trenéři, kteří tady určitě jsou.

(pokračování)