AZ Havířov

Podle nových opatření, vyhlášených vládou ČR s platností od 14. 10. 2020, jsou přerušeny sportovní soutěže do 3. 11. 2020.

​Dorost měl skvělou sezónu, ale věřím, že letos budeme ještě lepší, říká Jakub Belan

07.10.2020 | Vít Káňa

H A V Í Ř O V - Jakub patří k největším nadějím havířovské mládeže, je jedním z pětice AZeťáků, kteří získali na Olympiádě dětí a mládeže s týmem Moravskoslezského kraje letos zlaté medaile. Ač pochází z nedalekého Českého Těšína, tak v Havířově hraje od svých osmi let. V dorostu prozatím nasbíral v šesti zápasech šest bodů. Čtyři roky byl součástí projektu VTM (Výchova talentované mládeže).

S Jakubem jsem se kvůli pandemii koronaviru, nemohl střetnout „z očí do očí“, ale rozhovor proběhl prostřednictvím internetu. Jeho entuziasmus a zápal jsou nakažlivé, je vidět, že hokejem žije. Projev má, na někoho, komu je teprve patnáct let, nesmírně vyzrálý.

Ahoj Jakube, čím to je, že se vám letos s Havířovským dorostem tolik daří?

Z šesti zápasů jsme čtyřikrát vyhráli a jen jedinkrát odešli bez bodu, přesto si myslím, že máme na čem zapracovat. Máme kolísavé výkony, jeden zápas celý odedřeme a další se nám zase tolik nepovede. Získané body jsou ale cenné a zasloužené. Vím, že náš tým má veliký potenciál. Loni dorost měl skvělou sezónu, ale věřím, že letos budeme ještě lepší a my budeme bojovat o nejvyšší příčky.

Jak to, že máš letos tak dobrá čísla?

Myslím, že každý gól, který vstřelíme, je zásluhou celé lajny. Můžu za to poděkovat hlavně spoluhráčům, protože na ledě nejsem sám.

Jak si vzal to, že kapitán dorostu Jan Moškoř odešel do Třince?

Honza Moškoř byl minulý rok skvělým kapitánem, táhl tým a byl příkladem pro všechny hráče. Určitě by nechyběl v sestavě juniorky i letos, ale v hokeji už to tak chodí, že hráči odcházejí a přicházejí. Teď mu samozřejmě přeju hodně štěstí v Třinci, ale samozřejmě mě to mrzelo.

Máš nějaký hokejový vzor, na koho koukáš v NHL?

Že bych měl jeden konkrétní vzor, tak to abych se přiznal, nemám. NHL ale hodně sleduji a všímám si povedených akcí. No, snažím se z nich, něco okoukat. Nejvíce sleduji asi Davida Pastrňáka a Connora McDavida, protože se mi líbí to, co na ledě předvádějí. Je prostě radost se na ně koukat.

Kdyby existovala možnost, se Davida Pastrňáka na něco zeptat, tak co by to bylo?

Kdyby to byla jedna věc, tak bych se ho určitě zeptal, které rozhodnutí v jeho životě bylo pro něj nejzásadnější na cestě do NHL.

Máš před zápasem nějaký rituál?

Jasně, jsem pověrčivý. Před pokřikem, když všichni hráči stojíme v kruhu u brankoviště, si hokejkou „ohmatám“ spojnice branky. Věřím tomu, že se mi pak bude v tom zápase dařit. Výstroj si oblékám vždy zleva. Nejdříve jde levá brusle a pak pravá brusle, tak samo to mám s rukavicemi. Nejdříve levou a pak pravou. Levá je moje šťastná strana od té doby, co jsem začal hrát levé křídlo.

Vím, že studuješ v Českém Těšíně střední školu, jak Ti to jde, co Tě ve škole baví?

Chodím pátým rokem na Gymnázium Josefa Božka a zatím to tak nějak zvládám. I když ve škole často chybím, tak studuju na jedničky a občas na dvojky. Musím poděkovat kantorům, za to že mi vycházejí vstříc a hokej mi tolerují. Jenom díky nim všechno stíhám. Baví mě matematika, účastním se i různých matematických soutěží.

Škola je pro tebe prioritou, anebo už se vidíš jako profesionální hokejista?

Mám to nastaveno tak, že bych se rozhodně chtěl věnovat profesionálnímu hokeji. Pokud uvidím, že se mi daří a má smysl pokračovat. Dostávat se výš a výš, tak budu pro hokej dělat všechno. Avšak pokud to se mnou půjde „z kopce“ a měl bych hrát nějakou nižší ligu, tak se naplno začnu věnovat jenom studiu. S hokejem pak buď skončím, anebo jej budu hrát jenom pro zábavu.

Jak dlouho hraješ v Havířově a kdo Tě k hokeji přivedl?

O hokeji mi kdysi dávno řekl jeden kamarád z Českého Těšína. Rodiče mě přivedli ve čtyřech letech na první trénink. Bruslit jsem se naučil brzy, hokej mě začal děsně bavit a pak už jsem nechyběl na žádném tréninku. Z Těšína jsem do AZetu přestoupil ve třetí třídě a hraju tady dodnes.

Co říkají rodiče na to, že mají doma hokejistu?

Plně mě v tom podporují, fandí mi a nechybí na jediném domácím zápase. Chtějí, ať se mi daří, ale zároveň také důrazně dohlíží na to, abych nezanedbával školu.

Tobě se podařilo se čtyřmi spoluhráči z AZetu vyhrát Olympiádu dětí a mládeže, jaký to byl pocit?

Celý ten týden, počínaje tréninky s týmem v Ostravě až do konce, když jsem se dotýkal poháru pro vítěze turnaje, jsem si neskutečně užil. Každé střídání na turnaji bylo zážitkem. Navíc jsme se celý turnaj drželi na vítězné vlně a došli až do finále. V té chvíli, když zazněla poslední siréna a my jsme vyhráli, to byl neskutečný pocit. Prožíval jsem obrovskou euforii a nadšení. Všichni jsme ten den slavili téměř až do noci s medailemi na krku. I teď zpětně si uvědomuji, jak skvělý úspěch se nám povedl.

Pokud by Ti na stole přistála nabídka ze Skandinávie anebo Ameriky, kam by Tě to táhlo více?

Kdybych měl takovou možnost si vybrat, asi bych zvolil Skandinávii. Přece jenom je to o něco dostupnější destinace a hokej tam je na vysoce kvalitní úrovni. Ale to je jenom co by kdyby, o to abych si tam zahrál si musím říci svými výkony na ledě.

Co ti na ledě nejde, je něco v čem se chceš zlepšit?

Nejde mi střelba (ošívá se). V té se ještě musím hodně zlepšit. Někdy mám pocit, že to tam na tu bránu, možná to bude znít hloupě, nestřílím, ale plácám. Poslední dobou se na to zaměřuji, tak snad se to časem trochu zlepší. Taky bych ještě potřeboval celkově vylepšit techniku práce s holí. Na to se specializujeme každé úterý na SCM (Sportovní centrum mládeže) trénincích.

Co je oproti loňsku jinak, že se Ti tak daří?

Minulý rok jsem byl v týmu nejmladší a nedostával jsem moc prostoru na ledě, což chápu. Tento rok na mě již trenér spoléhá a dostávám hodně času na ledě, hraji přesilovky i oslabení a snažím se v každém střídání vytvářet šance, dostávat se do nich a taky je proměňovat. To se mi zatím většinou daří.

Jak moc je pro tebe důležité sebevědomí, dá se bez něj vůbec hokej hrát?

Každý hokejista musí být pokorný, ale taky musí mít sebevědomí a na ledě si věřit. Bez toho se hokej hrát nedá. Je to něco, co přijde časem, když člověk ten sport dělá poctivě.

S kým si na ledě nejlépe vyhovíš?

S nikým z týmu se mi nehraje vyloženě špatně, ale když musím někoho zmínit, tak nejlíp si rozumím s Lukášem Žákem. Hraju vedle něj už od sedmé třídy, jsme sehraní a najdeme se skoro poslepu.

Věnoval ses krom hokeje ještě nějakému sportu?

Od malička hraju jen hokej, přes léto, když je více času, tak chodím hrát třikrát týdně plážový volejbal. Nikdy jsem nedělal žádný jiný sport vrcholově, s kluky si jdeme občas zakopat s balonem.

Máš nějaké zájmy?

Od března, začátku karantény, jsem začal jezdit hodně na kole po horách. Moc jsem si to oblíbil, protože na horách je hezky, líbí se mi ten klid. No a taky je to dost užitečný trénink, někdy ujedu i sto kilometrů za den.

Na závěr se většinou děkuje.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem lidem kolem mě. Speciálně rodičům bez, kterých bych ten hokej nemohl hrát. Vozí mě autem na tréninky a obětují mi mnoho volného času.

Jakube, díky za Tvůj čas, ať se Ti daří jako v hokeji, tak i osobním životě.

V článku byly použity fotografie Ronalda Hansela.

Instagram Youtube