AZ Havířov

Odkaz na on-line ticketing pro nákup vstupenek na zápasy ZDE.

​Jakub Kalina: Důležité je si věřit a být na ledě pro druhé

04.09.2021 | Vít Káňa

Šestnáctiletý obránce azeťácké juniorky je havířovským odchovancem. V nejmladším městě si prošel všemi kategoriemi a vždy vyčníval. Má totiž 187 centimetrů a jeho fyzické parametry z něho dělají ideální materiál pro dospělý hokej. Dnes vám s ním přinášíme rozhovor.

Pro dnešního zpovídaného šlo o vůbec první rozhovor. Byl z něj sice malinko nervózní, to se však po páté otázce změnilo. Jakuba hokej baví a, podle vlastních slov, pro něj dělá všechno. Mluví tiše a k věci, nemaluje si růžovou budoucnost, nevidí se v Kanadě. Má „skromný“ sen a sice zahrát si jednou za AZ.

Ahoj Jakube, jaké to je, když jsi jako šestnáctiletý obránce dostal důvěru a můžeš nastupovat za juniorku?

Je to neskutečně dobrý pocit, hrát jako odchovanec za havířovskou juniorku potom, co tady loni dokázali vybudovat. Loni se jim nevěřilo a oni, i když byla zkrácená sezóna, vyhráli sedm zápasů v řadě. Jsem rád, že jsem dostal důvěru trenéra a můžu být součástí tohoto týmu.

Co si říkáš, když nastupuješ na led do zápasu?

Hlavně nic nepodělat. Ale chyby k hokeji patří, říká se, že je to hra chyb. Hlavně musím odvést dobrý výkon a být sám se sebou po zápase spokojený.

Na svůj věk mi přijdeš veliký…

Měřím 187 centimetrů a vážím 75 kilo, chtěl bych nabrat ještě minimálně pět kilo, ale to přijde. Musím více jíst, dělám si svačinky. Mamka a babička se o mě dobře starají.

Během zápasu tělo spotřebuje hodně kalorií. Kolik toho do sebe nacpeš v den zápasu?

Mám velikou snídani, většinou jsou to vejce a nějaké pečivo. Před zápasem si zajdu koupit nějaké ovoce. No a ještě sladkosti, o přestávce mi nesmí chybět sladká čokoláda.

Býváš nervózní, když jdeš na led?

Ano, to jsem, ale trvá to do doby, než si oťukám puk. Po prvním střídání mě to přejde. Jsem v kontaktu s kluky, co tam šli přede mnou, většinou si vyměníme pár vět. Je to trochu pocit takové bezradnosti.

Když se ti na tom ledě něco nepovede, bereš si to ještě nějakou chvíli v tom zápase?

Ne, tohle musím hned hodit za hlavu a nemyslet na to, protože když se s tím hraje celý zápas, tak je to takové uklepané a z mojí strany o ničem.

Hokej je drahý sport? Kolik teď stojí taková hokejka?

Snažím se chodit na brigády, když máme nějaké volno. No a občas, když pak mám ty peníze, si koupím něco „ze svojeho“. Jinak mi věci kupuje taťka s mamkou, za což jim děkuji. Hokejka pro obránce stojí okolo čtyř tisíc, ale teď už máme možnost je fasovat. Takže, když ji zlomím, tak zajdu za panem trenérem a hezky ho poprosím o další.

Letos je ve hře strašák, padá velké množství týmů. Je to podle tebe dobře?

Je to blbé, ale zvedne se v Česku konkurence a úroveň nejvyšší juniorské soutěže poroste.

K čemu ti to bude, když ji možná nebudeš hrát?

Věřím tomu, že v Havířově se Juniorská extraliga udrží. Máme to v kabině jasně dané. Když budeme bojovat jako tým, sjednotíme se do posledního a budeme bojovat za sebe, tak by s tím neměl být problém.

Jaké je to být v týmu s kluky jako je Ondřej Becher, Kevin Horváth, anebo Fabien Kočí, kteří už nastupují za havířovské áčko?

Je to super, protože kluci nám předávají to, co pochytí v mužském hokeji. Je to pro nás motivace. Vím, co pro to kluci museli udělat, aby tam dostali šanci. To mě, ale vlastně všechny kluky, motivuje dále na sobě pracovat.

Co krom peněz a volného času musíš hokeji obětovat?

Hokej hraji, protože mě baví. Mám ho rád a už bych si bez něj popravdě ani nedokázal představit život. Vyrostl jsem v Havířově a od tří let nastupoval tady v hale. Mám to tady rád.

Jakou nejhezčí vzpomínku máš, prozatím, na GASCONTROL Arénu?

Bylo to v sedmé třídě a já dostal příležitost jít na led v turnaji, kde jsme hráli proti výběru Polska. Byl tady Gabriel Szturcz a samí dobří kluci. Ke mně se tady (ukazuje za pravý kruh) dostal puk a od hokejky se nějak došmodrcal do brány. Byl to rozhodující gól a já byl strašně šťastný.

No a čím se po podobném úspěchu odměňuješ. Neříkej mi, že jíš pořád samé zdravé věci?

Tak občas si zajdu na kebab v tortille, nejraději mám kuřecí. Ale občas skočím po nějaké čokoládě.

Máš nějaký hokejový sen?

Chtěl bych si zahrát v dospělém profesionálním týmu. Chci jít pomalu, nechci na nic spěchat, ale jednou bych si chtěl zahrát hokej za muže v Havířově.

Myslíš, že pro mladého hokejistu je důležitá plná peněženka rodičů?

Ono stačí být jenom dost dobrý a lidi si vás všimnou. Občas někomu pomohou známosti anebo jméno rodiče, který hrál v Extralize, ale takový je holt hokejový život.

Když se podíváš do havířovského áčka, je tam nějaký obránce, který se ti líbí stylem hry?

Mně se líbí mladý Matúš Hlaváč, který přišel z Olomouce. Na to, jak je mladý, tak má vynikající přehled, je sebevědomý a nebojí se. I když je menšího vzrůstu, tak to u něj vůbec nehraje roli. Výška už dneska nerozhoduje.

Jak zastavíš někoho, kdo je větší a jak někoho, kdo je šikovnější?

Důležité je se hlavně nebát jít pro puk u mantinelu a dát tam tělo. Za mě pak přijede Matěj Bílek, sebere ten puk a rozehraje ho na útočníky. Důležité je si věřit a být na ledě pro druhé.

Přechod z dorostu do juniorky bývá náročný. Co je podle tebe ten největší rozdíl?

Hlavní rozdíl je podle mě v síle. Bruslení už tak moc nehraje roli, kluci už jsou vyšší, těžší a tím pádem i silnější.

Když ti někdo zajede do gólmana…

(nestihnu dokončit otázku) To se nikdy nemůže stát, do gólmana nám nemůže nikdo jít. To je náš prostor. Pokud se to stane, tak je nejprve slovní přestřelka a pak už se do toho jde rukama.

Nemáš strach?

Nemůžu se bát. Tohle je na ledě hned strašně vidět, když se někdo bojí. To jde vycítit, je tam respekt.

Jak ti to jde vlastně ve škole?

Chodím do druhého ročníku na SOŠ Ochrany osob a majetku v Karviné, musím mít hlavně slušný prospěch. Mám super učitele, kteří mi vycházejí vstříc, protože zkombinovat hokej a školu je náročné.

Co ti hokej vlastně dává?

Všechno, Dobrý pocit, lásku. Bavím se jím.

Hraješ NHLko? Co říkáš na kluky, kteří jsou na hrách závislí?

Hraju ho občas u kamarádů a občas se štengrujeme. Je to špatně, sám jsem hodně hrával hry na počítači… Až pak jsem si uvědomil, co všechno mi to vzalo a razantně jsem hraní omezil. Úplně jsem hry odstranil, raději jdu ven někam s klukama. Chodím s kamarády na tenis a hrajeme venku fotbal.

Mám pocit, že chvíli neposedíš, je to správný dojem?

Když už sedím, tak mi to po chvíli přijde nepříjemné. Musím furt něco dělat. Babička s dědou mají velikou zahradu, pomáhám tam se sadbou a sezónními pracemi. Jezdím na traktoru a ukládám dřevo. I když teď trávím více času na zimáku, tak mi to rodiče občas dávají sežrat.

Myslíš si, že až budeš někdy hrát hokej za peníze, tak se pro tebe změní?

Pro mě to furt bude hra, kterou mám rád, nehledě na peníze. 

Dokážeš hokej sledovat jako fanoušek?

Na hokej mě baví koukat i jako fanoušek. Hlavně na NHL. Fandím Winnipegu, ale nejoblíbenější hráč je Pasta.

Víš, že z Havířova chodí kluci do větších týmů, protože jim tam slíbí reprezentaci. Šel bys kvůli tomu na druhý konec republiky?

Záleželo by na podmínkách, ale jsem odchovanec. Ono je to složité, s některými těmi kluky jsem vyrůstal…. V Havířově zůstali Patrik Mikula, ten je na hostování v Porubě a Filip Byčkov, který dělá kapitána naší juniorky.

Filip je fajn kluk, ale jak by to vypadalo, kdybys měl vstát a vzít si v kabině slovo ty?

(chvilka přemýšlení) Bylo by to složité, ale určitě jsem to párkrát musel udělat v dorostu, když jsem tam byl druhý a třetí rok.

Vy jste loni odehráli sedm zápasů, ale co se dělo v dorostu pak?

Po zápasech jsme nejprve dále individuálně trénovali a čekali, co bude. Už se to nerozjelo. Na ledy se jezdilo do Polska. Ten výpadek je a bude na nás znát ještě dlouho. Plno kluků skončilo s hokejem, aniž by ukázali, co v nich je.

Co ti na ledě jde?

Snažím se číst hru a to mi, alespoň podle mě, jde. Poziční hra mi nedělá problémy, jenom bych potřeboval větší klid na hokejce a modré čáře.

Jakube, díky za tvůj čas. Ať se tobě i juniorce letos daří.

Instagram Youtube