AZ Havířov

​Musíme vyhrát zbývajících sedm zápasů, jiná cesta nevede, říká obránce Antonín Bořuta

14.02.2021 | Vít Káňa

H A V Í Ř O V - Dvaatřicetiletý obránce je odchovancem Zlína, a už v juniorském věku nastupoval v Extralize. Zahrál si i MS dvacítek, které se hrálo v České republice, a byl mezi třemi nejlepšími hráči Česka. Pak ho hokejový osud zavál do Znojma, zde nastupoval v EBEL Lize. V sezóně 2015/16 se s Orly, které trénoval Jiří Režnar, dostal do finále, zároveň nasbíral nejvíce kanadských bodů mezi obránci. V Havířově působil už v předminulé sezóně, když se tým dostal do čtvrtfinále play – off.

Tonda je rovný chlap, nebere si servítky, Říká věci, jak jsou a nic nepřikrašluje. To je na něm strašně fajn, protože takových lidí je jako šafránu. Na jeho projevu je vidět, že je to Moravák jako poleno, typický přízvuk nezapře a občas si vypomůže i krajovými výrazy. Pokud se mu nějaká otázka nepozdávala, tak řekl přímo, o tom se bavit nebudeme.

Ahoj Tondo, doslechl jsem se o Tobě od kluků, že prý rád rybaříš?

Ano, to je pravda, ale nemám, jak se říká, státní lístek, ale chodím na soukromé revíry. Znám nějaké lidi okolo Znojma, kteří mají svoje rybníky, tak chodím tam. Chytám po staru na těžko, chodím na kapry. Největší, kterého jsem vytáhl z vody, měl sedmnáct kilo. Na to ale nehraji, chodím si k vodě hlavně odpočinout.

Je to pro tebe ten správný relax?

Přesně tak, je tam klid a miluju rybníky, kde není žádná cesta a nepotkáš tam ani živáčka. To je prostě idyla. Většinou takhle chodíme s kamarády, ale někdy si zajdu i sám. Nedávno jsem se byl podívat tady u Havířova na Kozí Becírek, tak tam možná zajdu.

Člověče, to mi k Tobě nějak nepaseuje, u rybníka jsi tichý blázen, ale na ledě mi tak nepřijdeš. Tam jsi tedy, pokud to mohu takhle říci, docela impulzivní…

(smích) To záleží na situaci, snažím se být v poslední době klidnější. Snažím se ty emoce prostě nedávat najevo. S přibývajícím věkem bych o sobě řekl, že jsem větší kliďas. Emoce už umím ukočírovat, ale občas se stane, že mi to prostě ujede.

Byl jsi juniorský, respektive mládežnický, reprezentant, hrával jsi ve Zlíně, který Tě vychoval, nastupoval jsi tam za muže, jak vzpomínáš na tohle období?

To se dařilo, dvakrát jsme byli na republikovém finále s juniorkou. Muži Zlína měli dobré období, hráli nahoře. Vzpomínám na to rád, byly to nádherné časy, taky člověk byl mladší.

Neměl jsi jako reprezentační obránce nějaké nabídky ze zahraničí a nechtěl si to jít zkusit ven?

Měl jsem nějaké nabídky, bavili jsme se o tom. No, ale jelikož jsem byl mladý a blbý, tak mě spousta lidí přemlouvala, abych zůstal. Že prý dostanu větší šanci tady v Česku v áčku Zlína. Což jsem i na pár zápasů dostal, ale bohužel pak jsem byl hned poslán dolů do Vsetína, kde se hrála druhá liga. Měl jsem to jako na horské dráze. „Chvilu“ jsem byl v áčku, pak mě poslali na Vsetín a pak jsem skončil ve Znojmě, to se střídalo každou „chvilu“. No, a nakonec jsem zakotvil na delší dobu ve Znojmě.

Znojmo pro Tebe byla dobrá štace, hráli jste finále EBEL ligy, ty jsi byl nejproduktivnějším bekem v play – off v sezóně 2015/16…

(Nestihnu dokončit otázku) Já jsem taky za Znojmo velice rád, hrálo se mi tam dobře. To ani nevím, že jsem byl nejproduktivnějším bekem (úsměv). Ten rok ve Znojmě nás trénoval trenér Režnar, který mě vede i v AZetu. Musím říci, že ten rok jsme měli skvělou partu a dařilo se nám. Byla to povedená sezóna, hráli jsme výborný hokej nahoru a dolů. Dávali jsme spoustu branek a lidem se to líbilo.

Do EBEL ligy chodí spousta hráčů, kteří prošli NHL i KHL. Jak je EBEL liga kvalitní soutěž?

Těžko to srovnávat, je tam spousta hráčů, co si prošli elitními soutěžemi, jak říkáš. Musím se přiznat, že ten hokej v ní je takový bezstarostný. Méně se tam brání, je to hodně útočný hokej, který mě baví. Ale to baví každého, hrát útočný hokej.

Jaké je to pro Tebe jako obránce, když napřáhneš od modré čáry, ono to proletí tou změtí těl a hokejek a rozvlní se síťka?

(úsměv) Pro mě, jako pro beka, je to skvělý pocit. Přece jen obránci, pokud to nejsou vyloženě snajpři, tolik gólů zase nedávají. Momentálně v mojí situaci to jsou malé Vánoce. Říkám si, chci zažít sezónu, ve které bych dal patnáct gólů, ale nějak se mi to nedaří. Pokaždé si to dávám za cíl, překročit tu desítku.

Vrátil ses takříkajíc na místo činu, ale nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, jaká je pro Tebe sezóna 2020/21 tady v Havířově?

Letos, upřímně, nevím, jak to mám popsat. Bohužel se nám výsledkově nedaří. Herně je to někdy dobré a někdy zase špatné. Není to nejhorší sezóna, kterou jsem v hokeji zažil. Ale spokojený rozhodně nejsem.

Pamatuji si od Tebe jednu větu, když se v létě konaly fyzické testy a sice: „Když se nám nebude dařit, tak já budu nepříjemný a nebude se mnou rozumná řeč“…

Je to pravda, jsem takový. Většinou se hodně vztekám. (dvacet vteřin ticha)

Když Tě tady vidím procházet a zrovna se prohraje o gól, tak si říkám, to je jako Mordor… (Najednou se celá místnost, kde se konají pozápasové rozhovory začne smát)

(smích) Nemyslím to špatně, ale tím klimatem a počasím, které panuje tady na Severní Moravě a ve Slezsku, tak je to pro mě MORDOR, dokonce tomu tak říkám. Nemám rád smogovou situaci a prach. Snad je to tím, že jsem si zvykl na Znojmo, Jižní Moravu a tam toho slunce je hodně.

Vím, že Ti končí smlouva, tak kde Tě uvidíme příští rok, budeš v AZetu anebo ve Znojmě?

To ještě sám nevím. Příští rok nechci řešit, protože probíhá ještě aktuální sezóna. Nemám to prostě rád, když se smlouva řeší během sezóny.

Čím to, že vypadáš tak dobře, hlídáš se hodně?

Nevím, jestli vypadám dobře (smích), na hlavě mi chybí pár vlasů. Nehlídám se, jím na, co mám chuť, nijak se neomezuji. Nebudu říkat, že dodržuji striktně nějakou stravu, kterou bych měl jíst. Jsem prostě takový, mám dobré spalování. Hodně tomu pomáhá i to, že se hýbu.

Po závěru sezóny, která byla ovlivněna pandemií koranaviru, se Znojmo přihlásilo do druhé ligy, jaké to bylo vrátit se zase do AZEtu?

Byl jsem šťastný, že jsem tady mohl jít. Dva roky zpátky jsme tady měli skvělou partu. Myslím si, že jsme měli i navíc. Podle mě jsme měli na to, České Budějovice ve čtvrtfinále porazit. Bohužel jsme si to tenkrát pokazili vlastními chybami. Šel jsem do známého prostředí a byl jsem šťastný.

Máš tady v okolí oblíbené místo, jak trávíš volno?

Miluji hory, ty na jihu nejsou. Rád si vyšlápnu někam, kde to mohu vidět z vrchu. S kluky jsme si zašli na Lysou horu, to byl pěkný klubový výšlap během karantény. Věnuji se malé, chodíme spolu ven a jsme na hřišti, anebo jdeme, když je pěkně, na kolo. Většinou se v pátek sbalím a jedu na pátek a sobotu na ryby. Někdy si zajedu i v týdnu, ale na jaře a v létě jsem u vody.

Když se ohlédneš zpátky, co pro Tebe byl největší hokejový zážitek?

Musím říci, že to je těžko srovnatelné. Když to vezmu takhle, tak to byla utkání na MS dvacítek. Byly to super mače, měli jsme ve skupině Kanadu a Švédsko, to byly skvělé zápasy. Ve čtvrtfinále jsme nastoupili proti Rusku, s kterým jsme bohužel, ale ve skvělém zápase, prohráli. Mezi dospělými to bude asi finále EBEL ligy. Na ten úspěch pořád čekám, snad ještě přijde.

Co říkáš na to, že týmu, který tě vychoval, a sice Zlínu, se nedaří?

Nic, vůbec nic, já tam nejsem. Klukům fandím, přeji jim, ať jsou co nejvýše, aby se jim dařilo. Ale prostě jsem v Havířově a musím se soustředit na svůj tým, na AZet.

Jak dlouho Ti trvá přepnout po zápase z hokejového módu do „civilu“?

Nejsem typem hráče, který by hokej řešil i doma. Snažím se to neřešit. To se mi stane málokdy. To už musí být opravdu špatný zápas. Do půlnoci pak nad tím přemýšlím, respektive jsem nasraný. Přítelkyně se mě ptá, co se děje, proč na ni nemluvím. To se někdy uzavřu a prostě to v sobě držím. Většinou to ale po zápase proběhne v pohodě.

Když okolo sebe vidíš mladé hráče a že jich tady v Havířově máme. Tak se nabízí srovnání s Tvými začátky ve Zlíně, je to sto a jedna?

Hodně se to změnilo, byli jsme v té době, když jsme šli do áčka z juniorů tři kluci. Dneska tady máme deset kluků z juniorky. Jako hráči jsme si to museli zasloužit, abychom se tam dostali. Člověk si musel vážit toho, že tam je. My jsme tenkrát nebyli ani v kabině áčka, byli jsme v té juniorské.

Když jsme si trochu zavzpomínali na Tvé začátky, tak jak moc se hokej změnil? Tenkrát se pouštěly fauly rukama a na ledě byla opravdová chlapiska.

Hokej se změnil, člověk musí více bruslit. Kdo na tu změnu nezareagoval, tak dříve anebo později dohrál. Tenkrát hráči vyhodili kotvy, vezli se a rozhodčí to nepískal. Lední hokej se mění a zrychluje.

Nikdo nemládne, je pro Tebe těžší se vracet po zranění?

Musím říci a zaklepat, že mi tělo slouží, kromě letošního zranění, dobře. Vždycky jsem patřil k těm, kterým se zranění vyhýbala, ale to se tuto sezónu změnilo. Musel jsem se vracet a chvíli mi trvalo, dostat se do toho zpátky. Nebyl jsem ve své kůži a ty zápasy šly strašně rychle po sobě.

S jakými pocity se vracíš z dovolené na letní přípravu, je to očekávání bolesti, která přitom zápřahu chtě, nechtě přijde, anebo se na ni těšíš?

Musím se přiznat, že po sezóně úplně vypnu. Žádný hokej, pro mě v tu dobu, neexistuje. Řeším jenom to, kde budu hrát dále. Loni jsem si poprvé dělal letní přípravu sám. S kluky ze Znojma jsme spolupracovali a trénovali spolu. Byli jsme ve skupince pěti lidí, rozuměli jsme si a měli jsme svůj tréninkový plán. Dělali jsme věci z CrossFitu a běhali jsme na oválu. Jsem, pokud se to tak dá říci, rychlostní typ. Nejsem žádný vytrvalec, kolo mi nic neříká, není to můj dobrý přítel, ani plavání. (smích) Plavu jako sekyra ke dnu.

Jak jste si sedli v kabině?

Partu máme dobrou, od té doby, co jsem tady byl naposledy se protočilo pár kluků. Polovina ale zůstala.

Co uděláte proto, abyste urvali to dvanácté místo, které zaručuje pokračování v CHANCE lize?

No, co pro to uděláme, uděláme proto maximum. Musíme vyhrát zbývajících sedm zápasů, jiná cesta nevede. Musíme vyhrávat, jakmile prohrajeme jeden, dva zápasy, tak je po sezóně.

Většinu zápasů odehrajete doma na prázdném zimáku, člověk necítí klobásy, pivo a málem slyší ozvěnu…

Takhle to neřeším, ale je pravda, že fanoušci nám chybí. Je to tady na stadiónu jako v hrobě. Najednou je slyšet každé slovo, ať už ze střídačky, anebo co se řekne kdekoliv jinde. Domácí zápasy musí manšaft pořád vyhrávat. V Havířově bychom měli vyhrál 80 procent zápasů.

No a co bylo cítit v kabině, když jste od té osmdesáti procentní domácí úspěšnosti zůstali, prozatím, celkem daleko?

Byla tam cítit celkem nervozita, nevím, jak bych to lépe vyjádřil. Snažíme se být furt pozitivní a pracovat. (chvilka ticha)

No a jde Ti to být pozitivní a veselý? Říkáš si teď přivedou poníky a po bouřce „vyleze“ duha?

(Jednoznačné a emotivně) NE. Je to hodně těžké být pozitivní, když se nedaří. Myslím na to, že se to otočí. Víš, že prohráváš jeden zápas za druhým a prostě prohráváš o gól. Ono tě to hrozně sere, snažíš se to změnit a ono to pořád nejde. Někdy je opravdu hodně těžké být pozitivní. (hrobové ticho)

Jaké máš oblíbené pivo?

Radegast, piji ho i na jihu Moravy. I když tam je Znojemské pivo, které je také velmi dobré. Mám rád ryze hořkou dvanáctku. Teď mi chutná Ratar, mám prostě rád hořké věci.

Tondo, děkuji Ti za Tvůj čas a upřímnost. Ať se Ti vyhýbají zranění a daří se Ti nejen na ledě, ale i v osobním životě. 

V článku byly použity fotografie z archivu autora.

Instagram Youtube