AZ Havířov
H A V Í Ř O V - Osmnáctiletý gólman je rodákem ze Šumperka, kde začal svou hokejovou pouť. Nyní však již čtvrtým rokem obléká dres AZetu. Spolu s Antonínem Nowakem byl jedním ze základních kamenů předloňského úspěšného dorostu. Spolu drželi i nejlepší čísla po základní části Extraligy dorostu. Loni však do hry vstoupila čínská chřipka a zabrzdila progres všech mladých hokejistů v Česku. Dnes vám se Štěpánem přinášíme rozhovor.
Štěpán je rovný a přímý, jak se na produkt z Moravy sluší a patří. O svých schopnostech nemluví v přehnaných superlativech. Je klidný a vyrovnaný, věci vidí, jaké jsou a nic si nepřibarvuje. To, že mu někdo vzal jednu sezónu, nenese lehce a popravdě se mu ani nelze divit.
Ahoj Štěpáne, je něco, co Tě na hokeji štve?
(Chvilka zamyšlení a povzdech) Asi ta nejistota.
Jak to myslíš?
V mé hokejové budoucnosti. Bavíme se o mé možné „profesionální kariéře“. Hokej není činnost, u které stačí být dobrý, v něm musíš být výborný. Není to něco, v čem stačí být jenom průměrný. Musíš být skvělý, a ještě mít i štěstí, jak v té příležitosti, kterou ti někdo může a nemusí dát, tak i na lidi. Pak jsou tady i maličkosti, které neovlivníš, ať už je to výstroj, výzbroj, tréninky atd. Nikdy nevíme nic dopředu. Nemůžeme si nic naplánovat. Ono je to v podstatě taková permanentní nejistota úplně ve všem.
Takže gólmana v juniorském věku charakterizuje permanentní nejistota. To je na tom nejhorší?
V podstatě ano, gólmana v juniorce charakterizuje permanentní nejistota. Nejjistější je v té bráně, kde chytá rány soupeřů. Jenže všude jinde to na něj padá. To není úplně to správné slovo, ale spíše čeká nejistota. Ono je složité být si něčím absolutně jistý, když jsi jindy vlastně nejistý.
Jestli tomu dobře rozumím, tak ve škole dostanu dobrou známku, když se naučím, jenže tady dobrý výkon nemusí stačit?
Ano, i když se v hokeji snažíš, jsi dobrý na tréninku, přidáváš si hodiny navíc... Jenže pak přijde zápas a všechno, co jsi doposavad dělal a směřoval, nemusí vyjít. Ve škole jsem dobrý, pak jdu do nějaké práce a když mám dobrý obor, tak mám do důchodu vystaráno. Pokud mám zájem, tak časem, by podle mě měla přijít lepší nabídka, možná i povýšení. Ta snaha se ti prostě vyplatí, ale v hokeji se můžeš snažit, jak chceš... Může přijít zranění, anebo přijde taková pohroma jako je korona a ty jsi nahraný.
No a stojí ti to, přes tohle všechno, za to? Teď myslím, i přesto chceš ten hokej hrát, ne?
Tak po čtrnácti letech, co jsem tomu dal, bych řekl, že jo (úsměv). Hokej mě pořád baví, to je hlavní.
V našem posledním rozhovoru jsem se tě ptal, co ti nejde, tak dneska bych se zeptal, co ti jde?
Tak jako gólmanovi mi jde chytat (smích). Dobře zakládám hru, jdou mi i nájezdy. Od posledně se mi i zlepšila rozehrávka, na které jsem zapracoval a začíná mi to jít, to musím zaklepat. Dobře vykrývám úhly a komunikuji se spoluhráči.
Co říkáš na to, že gólmani budou od příští sezóny moci rozehrávat, podobně jako v NHL, za bránou jenom v tom lichoběžníku?
Neberu to z mého hlediska jako něco, co by mě nějak vyloženě omezovalo. Do rohů jsem nijak výrazně nechodil, na rozdíl od parťáka Tondy Nowaka. Viděl jsem to v zápasech NHL, je to kvůli bezpečnosti hráčů. Ze začátku to bude šok, ale zvykneme si. Gólman se za brankou vždycky může schovat, což je důležité. Jenom si musím dávat bacha, abych nedostal menší trest.
Považuješ tu poslední sezónu úplně za ztracenou?
Ono bylo dobré, že se do toho listopadu něco dělo. Pak jsme ale museli trénovat individuálně, což bylo špatně. Jakoby to ani neproběhlo. Potom uvolnění se kluci mohli, ti, co měli výkonnost, připravovat s áčkem. Jenže od listopadu do dubna přišel veliký výpadek. Nemít tu možnost porovnání s těmi nejlepšími týmy a hráči, bylo prostě nešťastné. Co z toho, že jsme běhali, když jsme ani nemohli být na ledě. Za mě to bude mít, pro celý náš hokej velké následky.
Můžeš to prosím rozvést?
Nebyli jsme jediní, kdo musel přerušit soutěže. Český hokej bude hodně bitý. Bude to průser pro všechny. Někteří dostali laso z ciziny, tak ho využili. Další věcí bylo to, že sice byly nějaké vyhlášky, ale jdou tamtamy, že se podle nich některé organizace stejně neřídily. Naprostá většina se musela připravovat mimo led. Od srpna do dubna jsme zvyklí být na ledě a tu radost nám vzali. Doufám, že když vyjedeme na led, tak aklimatizace bude rychlá.
Bylo vidět, že jsi na letní přípravě trpěl…
Bylo to neskutečně vyčerpávající. Hodně jsme běhali a posilovali. Za mě tam bylo minimum her. Trenéři nás chtějí mít nabušené na Extraligu juniorů, ze které bude padat hodně týmů. Víme, jaký hokej hrajeme, a že nám nikdo nepomůže. Bude to hodně fyzické a na minimum chyb.
Pardon, ale jaký hokej vlastně hrajete?
Jsme hodně bruslivý tým, hodně napadáme a hrajeme to srdíčkem. Nemáme tady velké individuality, které to vezmou na sebe, ale jsme tým. Hrajeme to zezadu, jsme nepříjemní, bruslíme a dovedeme kousat.
To, že padá tolik týmů a další musí do baráže, otevřelo nejen peněženky všech klubů, ale řekl bych i hysterii. Jak to vidíš ty?
Myslím si, že je to jenom dobře. Nejen pro ty nadcházející roky, ale i pro letošek. Extrémně se zvedne úroveň. Myslím, že je to jenom začátek jakéhosi zlepšení, jak v dovednostech, ale i v psychické odolnosti. Časem možná zase začneme vozit medaile.
Kdyby ti někdo řekl, že můžeš do Extraligy a měl bys všude otevřené dveře, kam bys šel?
(smích) Skočil bych po první nabídce. No a teď vážně. Mně se vždycky líbil, když jsem byl malý dítě, Třinec. Ač tedy nepocházím z toho kraje, tak jsem mu fandil.
Začátkem července jste měli skoro tři týdny volna. Co jsi dělal, abys zůstal „ostrý“?
Atletika a běhání to mi vyloženě nechutnalo, nemám je rád. Dal jsem si po příjezdu domů tři dny volna a pak jsem znova začal. Třikrát týdně jsem běhal, abych nepřišel o to, co jsem si vydřel. Hlavně jsem začal se sílou, v ní mám mezery.
I když u gólmanů se na to tak nekouká. Vy jste tu letní pokaždé nějak přežili a pak se na ledě muselo ukázat, že na to máte…
To je samozřejmě pravda, trenéři po nás nikdy nechtěli, abychom zvedali velké váhy na benchpressu, ale abychom pracovali s vlastní váhou. To je pro mě důležité. V bráně zapojuji záda břicho a ruce, na tom musím zapracovat.
Juniorka loni zůstala neporažena... Chcete na to opět navázat a jaké jsou vlastně vaše ambice?
Chtěli bychom se dostat do play-off. Na šňůru bychom chtěli samozřejmě navázat, to by bylo moc fajn. Tohle je ale ještě strašně daleko. V srpnu se musíme hlavně sehrát, kostra týmu nám zůstala, ale víme, jak dopadl třeba Litvínov, když mu odešli tři klíčoví hráči. Nechtěli bychom dopadnout stejně. Jdeme do toho s pokorou a hlavami dole.
Dáváš si do nové sezóny nějaké předsevzetí?
Do každé sezóny si dávám procentuální předsevzetí. Důležité je pro mě mít na konci sezóny dobrá čísla a nejvíce vyhraných zápasů v soutěži.
Doufám, že se ti to splní. Je něco, co jsi letos dělal v přípravě jinak?
Bude to znít jako klišé, ale dával jsem tomu více než ty roky před tím. Snažil jsem pokaždé jít za hranu své komfortnosti. Z každého tréninku jsem chodil mrtvý a rozbitý. Snažil jsem se do toho jít naplno, protože letos budu, tedy doufám, hodně vytížený. Bude to náročné i v tom, že zápasy půjdou těsně za sebou. Hracími dny jsou totiž pátky a soboty. Bude to náročné na psychiku. Ono se to nezdá, ale to také dělá hodně, ubere to fyzickou sílu.
Je to o tom, že jsi vystresovaný před zápasem? Je to taková lehká úzkost, anebo jak bys to popsal?
(chvilka ticha) Stres, úzkost, prostě všechno dohromady. Ze mě to všechno většinou spadne při úvodním buly. Nejhorší je rozcvička na ledě, těch patnáct minut je pro mě nejhorších. Asi největší stres. Pak, jak se to začne upravovat, tak to bývá v pohodě.
Někdo má kousek čokolády, anebo dechová cvičení. Co ale pomáhá tobě?
Mně pomáhá dýchání a hudba před zápasem, dýchání do břicha a zkoušel jsem i různá dechová cvičení. No a z muziky to je rap a elektro drum n bass.
O gólmanech se říká, že jsou to "zvláštní týpci". Platí to i pro tebe?
Tak určitě, každý gólman musí být.
Býváš hodně uzavřený?
Normálně se bavím se všemi, ale když se přijde po suché rozcvičce do šatny, tak už se snažím, být sám se sebou. Nasadím si sluchátka a vnitřně se nastavím na to, co mě čeká. Spoustě hráčů to přijde možná podivné.
S gólmanem se přece nekecá…
No to by se nemělo.
S tvým parťákem Tondou Nowakem podle mě vycházíte dobře, občas mi připadáte jako pytel blech. Ale přejete si vzájemně, anebo to občas skřípe?
Věřím na karmu, takže když budu přát druhému, tak se mi to jednou vrátí. Tonda je skvělý kluk, pohodář. Dá se s ním dobře popovídat, je zodpovědný. Hlavně ale často spí, tak mám aspoň na bytě klid.
AZ je tým, kde mladí dostanou svou šanci. Vidíš to podobně?
Ano to určitě, jenom letos je po delší době sestupová sezóna. Takže mám obavu, že se, i kdyby bylo rozhodnuto v juniorce, tak se do té brány, ani já anebo Tonda nepodíváme.
Štěpáne, díky za tvůj čas a upřímnost, ať se ti letos daří a v Havířově udržíte nejvyšší juniorskou soutěž.
V textu byly použity fotografie z archivu autora.
