AZ Havířov

Vstupenky na utkání AZetu kupujte zde.

Z týmu byla cítit dobrá energie, měli jsme navíc než na páté místo, říká Jakub Doktor

27.06.2020 | Vít Káňa

H A V Í Ř O V - Útočník Jakub Doktor je odchovancem Českých Budějovic, kde strávil celou svou mládežnickou kariéru a sezónu 2018/19. V loňském ročníku CHANCE ligy si postupně prošel Vsetínem Chomutovem a Havířovem. Tím si „vysloužil“ přezdívku cestovatel. V paměti Vám určitě utkvěl lednový domácí zápas s Motorem, ve kterém dal dva góly svému „mateřskému“ klubu. Jeho fazónu na konci sezóny přibrzdila zlomená ruka. No a když už se dostával zpátky do formy, tak celou sezónu ukončila pandemie koronaviru.

Po tréninkové jednotce ve vzpěračské hale, ze které najdete fotografie na klubovém webu, jsme se s Jakubem sešli V GASCONTROL Aréně. Nacházím se v místnosti, kde se odehrávají pozápasové rozhovory. Naproti mně hrají stolní tenis gólman Aleš Stezka s útočníkem Jožkou Danielčákem. Jdou si doslova po krku, je vidět, že je soutěžení neopustilo ani po tom, co se rozpustila ledová plocha. Nalevo se protahují obránci Ludvík Rutar a Tomáš Dajčar, napravo se junioři „vyjíždějí“ na rotopedech. Potom, co všichni odejdou domů, na ně budou čekat nepopulární rajóny.

Jakub zrovna vchází do místnosti. Nikdy jsem ho neviděl ve špatné náladě, vždycky je usměvavý a mluví přímo k věci. Když na něco nechce odpovídat, tak Vám to řekne přímo, nic si nepřikrašluje. Krom jeho delších vlasů, si na jeho levé ruce všimnete tetování „ACTA NON VERBA“ (Činy, ne slova). Pozdravíme se a rozhovor začíná...

Ahoj Jakube, nedá mi to a musím se Tě zeptat, nemáš něco společného s kanoistou Martinem Doktorem (zlatý medailista z OH v Atlantě)?

Každému, kdo se mě na to zeptal, jsem tvrdil, že se jedná jenom o shodu jmen a nemám s ním nic společného. Na jednom rodinném srazu jsem se ale dozvěděl, že to nějaký můj, opravdu hodně, vzdálený příbuzný je.

V minulé sezóně si prošel třemi týmy (Vsetín, Chomutov, Havířov), kde se Ti líbilo nejvíce?

Tady v Havířově.

Proč prosím pěkně?

Myslím si, že tady byla a stále je bezva parta. Co jsem přišel do týmu, tak jsme hráli dobrý hokej, dařilo se nám. Dobře jsem zapadl do týmu a nějakým způsobem nám to tady funguje.

Tobě je čerstvě 23 let, kde se vidíš za rok, za dva, za tři…

Jsem pořád hodně mladý a hokej beru s naprostou pokorou. Chtěl bych si tady rok, dva pobýt, protože v Havířově se mi opravdu líbí. No a říct si nějakým způsobem o angažmá v Extralize.

V jakém týmu?

(směje se) Nádherné by to bylo doma v Českých Budějovicích, ale stojím nohama na zemi. Hezké by to pro mě bylo zahrát si ji v jakémkoli týmu.

Mám u Tebe napsáno 83 kilo, to už asi nebude nějaký ten pátek pravda?

Když jsem přišel do Havířova, tak jsem měl o nějakých deset kilo méně, než mám teď. Dal jsem si takový úkol. V přípravě jsem chtěl nabrat nějakou svalovou hmotu, abych měl větší sílu. To se mi docela povedlo (dívá se nejprve na svoje ruce, pak na břicho, v místnosti to způsobí menší explozi smíchu). Chtěl jsem být silnější v soubojích na mantinelech, tam sem v minulosti trochu ztrácel.

Jak moc těžké bylo, pro Tebe jako odchovance Motoru, se tam prosadit do sestavy?

Řekl bych, že to bylo hodně těžké. Jako odchovanec jsem to tam neměl zrovna lehké, ale na to si nechci stěžovat. Svůj čas na ledě jsem dostal. Od hráče tam všichni požadují stoprocentní přístup a je to hodně profesionální. O místo v sestavě se tam „rve“ spousta hráčů, kteří už mají svůj hokejový věk a něčím si prošli. Pokud jsi junior, tak nějaké body na zápas tam nehrají roli, musíš jít do všeho naplno a když budeš mít štěstí, tak tam zůstaneš.

Když už jsme nakousli MOTOR, jaký je Václav Prospal trenér?

Profesionál se vším všudy, když přijde někam do místnosti, tak všichni poslouchají jenom jeho. Je to lídr celého týmu a velká osobnost, kterou na zimáku v Českých Budějovicích poslouchají úplně všichni. Nemyslím si to jenom já, ale kdyby do Motoru nepřišel on, tak ten tým není tam, kde momentálně je. On tu organizaci hodně zvednul. Jasně všichni říkají, že Motor si to udělal penězi, ale peníze Ti výsledky nedodají. Stačí se třeba podívat na týmy, které letos skončily v tabulce za Havířovem.

Ještě k Českým Budějovicím, vyhrál si s nimi CHANCE ligu v sezóně 2018/19 a pak jste padli v Baráži, jak se to kousalo?

Ta Baráž se nám povedla i nepovedla zároveň. Odehráli jsme hodně dobrých zápasů, ale v nich se ukázala ta neskutečná vyspělost extraligových hráčů. Zatímco my jsme se na gól strašně nadřeli, měli jsme k dispozici mraky šancí, oni jich měli jenom pár a ty proměnily. Pamatuji si na první čtyři zápasy v Baráži, které nám protekly mezi prsty. Tehdy jsme měli zraněných hodně hráčů ze základní sestavy, ale na to se nechci, s odstupem času, vymlouvat.

Na konci sezóny Tě do hry nepustila zlomená ruka, jak se Ti to vlastně stalo?

Na tréninku jsem blokoval střelu od modré, která mě nešťastně trefila do ruky. Byl jsem měsíc mimo hru, dost mi pomohl pan Bambula, sehnal mi nějaké zázračné léky. Po měsíci jsem už nastoupil k prvnímu soutěžnímu zápasu. Výkony po tom zranění nebyly z mé strany ideální, ruku jsem měl dost ochablou. No a chvíli potom, co jsem se dal do kupy, tak nám skončila kvůli pandemii celá sezóna.

Tradiční otázkou bývá, s kým si na ledě vyhovíš, ale kvůli rozsáhlé marodce v závěru minulé sezóny to je asi pasé, anebo ne?

Když jsem přišel do AZetu, tak jsem prvních pár zápasů odehrál s Honzou Marunou a Stardou (Janem Starým), toho pak vystřídal Fríďa (Petr Fridrich). Na ledě jsme si sedli, pak přišla ta nešťastná zranění. Sestava se pořád mixovala a už to jaksi nebylo ono, všichni jsme rotovali sestavou. Každý, kdo dokázal udržet hokejku a mohl bruslit, tak hrál.

Vím o Tobě, že máš rád Davida Pastrňáka. Kdybys měl možnost se ho na něco zeptat, co by to bylo?

Dva týdny zpátky mi volal agent, který nás oba zastupuje, že David Pastrňák přijede do Havířova. Těšil jsem se na to, že se potkáme, ale nakonec sem nepřijel. Doufám, že mi to vyjde někdy příště. Kdybych měl tu možnost, tak bych se ho zeptal na jednu věc, a sice jak to dělá? Myslím to, že pořád dává góly a furt mu to tam padá. Na něm prostě není vidět, že by byl na chvilku nervózní, tím hokejem se prostě jenom baví a lidi se baví jeho hra.

Nicméně Ty jsi na tom ledě občas nervózní, co Ti nejde?

Mně nejde úplně všechno (smích). Už jsem zmínil tu sílu, na ní musím hodně zapracovat, aby mě pak Honza Výtisk nezahodil jako hadrovou panenku. Pak musím zapracovat na soubojích v rozích a mám problém v koncovce. Nevím proč mi to nelepí, ale na gól se strašně nadřu. Možná, že si mě gólmani přečtou. Musím v sobě probudit (chvilka ticha) ten střelecký instinkt.

Vždycky se to u sportovců točí okolo hlavy a zdravého sebevědomí. Tebe trénoval Marian Jelínek (pomáhal například i Petře Kvitové a Jaromíru Jágrovi), v čem byl jiný?

V Českých Budějovicích se vystřídala velká spousta výborných trenérů. Jeden rok tam byli pánové Antonín Stavjaňa a Marian Jelínek. On to bral z toho psychologického hlediska, vzal jsem si od něj hodně. Měl takový odlišný přístup, je zkrátka psycholog. Ne že by po nás neřval, ale dokázal nás nakopnout. Hráči pod ním objevili svůj potenciál. Nevím, jestli to neřeknu blbě, ale začali si věřit. A to je v hokeji hodně, pro mě třeba úplně všechno.

Když jsi přišel do AZetu, hostoval tady z Motoru Ondřej Kachyňa, nechybí Ti trochu?

Kachna mi chybí strašně moc, ale přeji mu, aby se mu letos podařilo udělat tým, pro něj by to byl velký krok. Díky němu jsem měl to stěhování sem o dost lehčí. Pomohl mi se tady „zorientovat“ a já se pak mohl soustředit jenom na hokej.

Co jsi, krom individuálního tréninku, dělal v době pandemie?

Trávil jsem ji v jedné vísce u Českých Budějovic a chodil jsem s dědou na ryby. On je sportovní rybář, každé ráno jsme vstali a šli jsme na sedmou hodinu na rybník. U vody čas člověku plyne úplně jinak. Je to pro mě něco jako meditace, čistím si tím hlavu. Nahodili jsme udice, jednou třeba na plavanou, podruhé na těžko a čekali jsme. Rybník byl dobře zarybněný a my jsme občas z vody vytáhli pěkné kousky. Jednoho kapra jsme si vždycky vzali domů. Ryby mi strašně chutnají, snažím se je mít minimálně jednou týdně na talíři.

Nabízí se otázka, „jak si vlastně potkal ryby“?

Pocházím od Třeboně, a tam je země pro rybáře zaslíbená. Okolo jsou všude rybníky. Když jsem byl malý, tak můj druhý dědeček dělal hlavního sádeckého (ten má pod sebou sádky, to jsou úzké nádrže, ve kterých jsou ryby po výlovu rybníka. Aby ztratily tuk a „nevoněly bahnem“). Motal jsem se tam okolo vody, zalíbilo se mi to a stal se ze mě vášnivý rybář.

Tak mě napadlo, jak Ti jako „Čecháčkovi“ chutná naše pivo?

Když už teda jdeme někdy někam ven, což se nestává často, tak si dáme Radegast. Ten mi tady v kraji velmi zachutnal. No a když se mi něco moc povede, třeba dám dva góly, tak si za odměnu dám jednu Plzeň.

Jak se Ti vlastně líbí v Havířově?

Mně se tady líbí moc. Jak se říká, že hokejový tým by měl být vaší druhou rodinou, tak tady to platí dvojnásobně. Jsme tady mladí hráči, kteří chtějí uspět, ale zároveň si všichni přejeme. Havířov je pěkné město, je tady spousta zeleně a máte tady hodně útulných kaváren.

Páté místo v CHANCE lize se Ti s odstupem času hodnotí jak?

Po tom posledním zápase, když jsme doma přehráli Chomutov, tak jsem z našeho týmu cítil takovou dobrou energii. Měl jsem pocit, že bychom mohli uhrát daleko více. Na jednu stranu to byl velký úspěch, tohle se v nové éře klubu do té doby nepovedlo. Na druhou stranu ve mně zůstal pocit, že jsme mohli udělat mnohem více než to páté místo.

Když tady občas fotím rozbruslení, tak jsem si všiml, jak jste se špičkovali s Václavem Prospalem, no a pak si dal v Havířově dva góly Motoru?

On má rád tyhle situace, když se vzájemně provokujeme, má rád to soupeření. Dát tady na zimáku dva góly Motoru bylo fajn, ale spíše mě mrzí, že jsme ten zápas nedokázali vyhrát. Hráli jsme s obrovským nasazením, létali jsme po ledě a vedli o dvě branky. Jenže nakonec jsme si to zbytečně nechali propadnout mezi prsty.

Tebe za poslední dva roky vedla samá velká jména, Václav Prospal, Jiří Dopita a Jiří Režnar…

No taky si to říkám, co jméno to pojem. Všichni mi dali neskutečně moc. Snažím se z toho něco vzít. Ten rok mi toho dal strašně moc, nejen jako hráči ale i člověku. Nebylo to lehké, pořád se stěhovat. Prošel jsem si třemi týmy a městy. Na Vsetíně jsem znal spoustu kluků z Motoru a rychle jsem zapadl. V Chomutově mi to chvíli trvalo, ale pak jsem si našel pár kluků, kteří mi dost pomohli. Když jsem se stěhoval do Havířova, tak jsem si tady sedl po týdnu a cítil se tu jako doma.

Sledoval si Lajnu?

Jasně, viděl jsem obě série a těším se na třetí, pokud tedy bude.

Jak se Ti dýchá v CHANCE lize?

Od té doby, co ji hraje devatenáct týmů, už moc dobře ne. Přijde mi to nešťastné, pořád se řeší, že od juniorky po muže hraje v republice moc týmů. Všichni chtějí, aby soutěže měly nějakou kvalitu a pak se po sezónách, kdy žádný tým nemohl vypadnout, přiberou tři týmy.

Víc „horších týmů“ tedy kvalitu nepřinese…

Nejsem ten typ, který by si říkal, dneska hrajeme s horším týmem, tak do toho půjdu na půl plynu. Zápas beru jako zápas, ať už hrajeme s kýmkoliv, vždycky na ledě nechám všechno. Jsem profesionál, takhle to tady vidí všichni (souhlasné mručení všech přítomných posluchačů v místnosti). Můžeš se trmácet přes celou republiku, na zimáku může být zima, bude tam špatné světlo, může tam být skoro prázdno, ale můžeš dát krk za to, že tam na ledě necháme všechno a budeme chtít vyhrát, protože takoví prostě jsme.

Jakube, děkuji Ti za Tvůj čas a upřímnost, ať se Ti daří jak v hokeji, tak v osobním životě. 

Youtube