AZ Havířov

Chci vyhrát každý zápas a každou sezónu, do které nastoupím, říká Marek Štipčák

13.03.2021 | Vít Káňa

H A V Í Ř O V - Devatenáctiletý gólman AZetu přišel do nejmladšího města už v roce 2016. Je rodákem z Kyjova, ale s hokejem začínal v Hodoníně. Loni byl jedničkou havířovské juniorky, která postoupila do Ligy akademií. V sezóně 2020/21 v ní stihl nastoupit ke třem zápasům, v CHANCE lize pak s průměrem 2.64 dostal příležitost ve čtyřech utkáních. Dnes Vám s ním přinášíme rozhovor.

Mladý muž, ani přes pětiletý pobyt v Havířově, neztratil svůj moravský akcent. Je spíše tichý a uzavřený, ale když se rozpovídá, tak to stojí za to. Letošní sezóna pro něj byla poslední v juniorech a při zmínce o ukončení amatérských soutěžích je z něho trochu cítiti hořkost. No ale do budoucnosti rozhodně nehledí se skloněnou hlavou.

Ahoj Marku, když řeknu Marek Štipčák pevná součást prvního týmu, tak jaký to v tobě evokuje pocit?

Je to určitě dobrý pocit. Říkám si, že hodně práce už je za mnou, ale ještě daleko více ji na mě čeká. Chtěl bych se někam posunout, dostávat více prostoru v bráně. O to si však musím říci svými výkony, abych pak dostal, zatím, v CHANCE lize více prostoru.

Říkáš zatím v CHANCE lize, máš ale nějaký hokejový sen?

Mám to podobné, jako všechny děti, které vstoupily na led. Chtěl bych se dostat do NHL, mám to v sobě od dítěte. Každý mladý kluk, když vidí prvně hokej v televizi a pak jde na zimák, tak chce být buď v NHL, anebo v reprezentaci. Za nás chtěl být každý Jarda Jágr, anebo Dominik Hašek, já si vybral Dominátora. (úsměv)

Nabízí se otázka, proč si chtěl jít do klece, zastavovat puky?

Můj táta hrál hobby hokej u nás v Hodoníně, chytal a ono se mi to nějak zalíbilo. Přihlásili mě do hokeje a u toho jsem zůstal. Když mi bylo čtrnáct let, tak jsem přestoupil v deváté třídě do Havířova. Bylo to těžké, odloučit se od rodiny, před tím jsem byl zvyklý na rodinný komfort. Nechci říkat, že by mi mamka vychystávala. Ale přišel jsem tady a najednou jsem se musel začít starat sám o sebe. Začal jsem si i vařit.

Jednou jsem měl spolužáka z Moravy a tomu chodili balíčky, které jsme mu všichni záviděli. Také Ti chodila pošta?

Jídlo mi posílali, ale že by to bylo uzené anebo domácí tlačenka, tak to tedy ne. Pamatuji se, že tam byly většinou nějaké věci na vaření, těstoviny a tyhle věci. No a učil jsem se vařit. (smích) Doposud bych neřekl, že umím něco pořádného uvařit, ale jest se to dalo vždycky.

V AZetu Tě sleduji od dorostu. Při Tvé premiéře v áčku, když jsi střídal v zápase proti Baníku Grošáka, jsem byl jako na trní. No, ale jaké to bylo pro Tebe?

Můj první zápas byl právě tehdy na ledě Sokolova… No a byl jsem, jak to říci. Prostě jsem byl vyklepaný, nervózní, ale šel jsem tam s tím, ukázat to, co umím. No, ale nervózní jsem byl o tom žádná. Probíhalo to úplně jinak než před zápasy v juniorce. Během zápasu na lavičce mi trenéři řekli, připrav se, půjdeš na led.

No a když Ti Pavel Zdráhal řekl, mladý mazej na led, tak to v tobě nehrklo?

V prvním momentě mi trochu vyskočila tepovka, ale potom to ze mě opadlo. Pomohla mi první chycená střela, najednou jsem byl v utkání. Dostal jsem se do pohody a soustředil jsem se jenom na zápas. Po něm mi řekli, že to byla dobrá práce, jenom tak dál, abych v tom pokračoval, že moje šance ještě přijde.

Šance přišla proti Šumperku, AZ do soupeře bušil, chtěl to urvat a Tobě za zády prošly střely po individuálních chybách ve hře. Jeden gól Ti dal i Jožo Danielčák, říkám to správně?

Bylo to strašně těžké, oni měli málo střel, netlačili. Vždycky si vytvořili nějakou šanci z ničeho, takže to nebyl úplně hokej. Ze začátku jsem ani nevěděl, že mi toho gól dal Jožo. Pak to vyhlásili rozhlasem a já jsem z toho byl naštvaný (použil trochu expresivnější slovo).

Ty jsi použil lehce expresivní výraz. Býváš takový pokaždé, když opouštíš bránu po zápase?

Když prohrajeme, tak mě to určitě štve. Nejsem s tím prostě spokojený. Sám se sebou a svým výkonem. Člověk to ale musí hodit za hlavu a jít dále. Naštěstí se hraje více zápasů a všichni nemohou jenom vyhrávat.

Máš vítězné myšlení, jaké mají tenisté, kteří prý dokáží zapomenout na poslední balónky a jdou prostě dále?

No snažím se o to. Když mi to tam padne, tak si říkám, tak teď to musím prostě zavřít. Tenhle byl poslední, už nemůžu dostat další a my ho musíme dát.

Viděl jsem Tě tady na zápase s čepicí Tučňáků. Jardu Jágra s Jirkou Hrdinou si tam asi nepamatuješ hrát, tak proč zrovna tomuto týmu přeješ?

Mám rád Marca-André Fleuryho, je to takový můj vzor, on právě chytal v Pittsburghu, teď je ve Vegas. Jeho jsem vždycky hodně sledoval. Ty dva si opravdu nepamatuji, ale pamatuji si na Sidney Crosbyho, Malkina a Carey Price.

Je veřejné tajemství, že na Aleše Stezku jsou nějaké nabídky z Extraligy, vidíš to jako svoji šanci, otevřít si dveře do mužského hokeje v Havířově?

Beru to jako možnou příležitost. Vím, že na sobě musím hodně pracovat, abych dostal vůbec tu příležitost se do té brány dostat. Letos se mi to sice povedlo, ale příští rok to tak být nemusí.

Podívali jsme se do příští sezóny, co se ale u Tebe změnilo od té poslední. Vím, že jsi se zlepšil na rozehrávce, ale na čem jsi ještě zapracoval?

Práce s hokejkou jde vidět asi nejvíce, na tom hodně pracujeme s Dušanem Šafránkem. Rozehrávka je důležitá, snažím se více pracovat s holí, protože to mi nikdy, tak nějak nešlo. Spíše vůbec. Nevěděl jsem, jak mám vyjet proti puku a rozehrát. Když se člověk podívá na Aleše Stezku, jak si vyjíždí proti každému puku, je to neskutečné. Já jsem si na to nikdy nevěřil.

Když jsme u toho Aleše, tak jaké to je sledovat ho v bráně ze střídačky?

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel, Aleš je skvělý gólman. Pamatuji si ho z MS dvacítek, věděl jsem, že byl draftovaný Minnesotou. Když mi pak řekli, že by měl dojít k nám, tak mi hlavou blesklo takové to wow. Říkal jsem si, že od takového gólmana se toho člověk může hodně naučit. Už jenom to, jaké věci dělá na tréninku a jak se připravuje.

V létě jsem fotil tréninky gólmanů na suchu a vypadalo to tam jako v artistické škole. Zkoušeli jste v pohybu chytat míčky, pak se do toho přidaly i odrazy od podlahy. Jak dlouho Ti trvá se naučit něco nového?

Jsou věci, které mi jdou lépe a jiné zase hůře. Žonglování s balónky mi moc nejde. Suchá příprava je důležitá. Máme ji celou postavenou na koordinaci pohybů a na postřehu. pak se to přenáší i na led. To je různé, nezdá se to, ale některé triky mi trvají i dva měsíce.

Když nejsi u ledu, jak zrovna trávíš volný čas?

Věnuji se škole, jsem v posledním ročníku na Horním gymplu. Dělám všechno proto, abych úspěšně odmaturoval. Budu maturovat z češtiny, matematiky, ZSV a zeměpisu. Kam půjdu dál, to takhle z patra neřeknu. Podal jsem si přihlášky na VŠ, na Ekonomiku a management. 

Ale co bude dál, uvidíme.

Pocházíš z Jižní Moravy, a já si tě pamatuji na jedné fotce, kde jsi byl v kroji a vypadal jsi uvolněně. To bylo u Vás doma?

Ta fotka, kterou myslíš, je z roku 2019. Není to z Kyjova, ale od mé babičky, která bydlí ve vesnici Vlkoš, odtud pochází velká část naší rodiny. Byly to hody, kde se chodilo po dědině s místními stárky, hrála muzika, zpívalo se, mj. Tluču, tluču, otevřete. Pak se šlo k Sokolovně a bylo to hodně fajn. (smích)

Když se připravuješ na sezónu, dáváš si nějaké cíle?

Chtěl jsem dostat nějaký prostor v áčku, to řeknu otevřeně. Dostat nějakou šanci, kde bych se mohl ukázat. V juniorce tam jsem chtěl být dobrý, ale ukázat se a udržet v mužích, to je můj aktuální cíl.

Připomnělo mi to utkání juniorky na ledě Karlových Varů. Dlouho se v něm hrálo bez gólů. Vary byly favoritem s nabitým kádrem, AZ tam byl v pozici týmu, který postoupil od stolu, ale ono ejhle?

Popravdě jsem to nevnímal, jestli to je nejvyšší juniorská soutěž, anebo ne. Soustředil jsem se na to, abychom vyhráli. Chtěl jsem... Řeknu to jinak, chci vyhrát každý zápas a každou sezónu, do které nastoupím. Tak samo jsem chtěl uspět i v Lize akademií.

A co říkáš na to, že ten postup byl ale "od stolu"...

Celou sezónu jsme chtěli postoupit, šli jsme si za tím, abychom postoupili. Jsem rád, že se postoupilo, ale otevřeně. Byl bych raději, kdybychom postoupili sportovní cestou. Byla by z toho i větší radost, alespoň u mě.

Co ti udělalo, v této podivné sezoně, největší radost?

Určitě to, že jsem dostal příležitost v áčku, z toho jsem měl obrovskou radost. No a na tom začátku sezóny to byla ta série juniorky, když jsme ztratili jenom dva body a zůstali jsme neporaženi. Všichni nás tipovali na spodek tabulky a my jsme hráli „špicu“.

Jsi v Havířově spokojený? A jaký máš hokejový sen?

Určitě jsem tady spokojený, dostávám tady šanci a možnost připravovat se s áčkem. Jsem spokojený. Sen mám od té doby, co jsem byl malé dítě. Jak jsem říkal, chtěl bych se dostat do NHL.

Připadáš mi strašně vyrovnaně. Vytočí Tě něco vůbec na ledě?

Když jsem byl mladší, tak jsem byl vynervovaný a vztekal jsem se po každé střele a mlátil jsem s hokejkou. Pak jsem se trochu uklidnil. Ono, když se prohraje, tak mě to štve a mrzí. Občas, rozhodně ne po každém zápase, mi ujedou nervy a já do něčeho praštím, protože mě to štve. Ale hraje se tolik zápasů, že to člověk musí hodit rychle za hlavu a soustředit se na další.

Marku, děkuji Ti za Tvůj čas, přeji Ti všechno dobré.

V článku byly použity fotografie Evy Suchánkové a autora.

Instagram Youtube