AZ Havířov

Vstupenky na utkání AZetu kupujte zde.

Chtěl bych se s AZetem letos za každou cenu dostat do play – off, říká útočník Radek Prokeš

09.02.2021 | Vít Káňa

H A V Í Ř O V - Šestadvacetiletý útočník začínal s hokejem v Českém Krumlově, ale už v mladším dorostu zakotvil v Českých Budějovicích, které jsou doposud jeho mateřským klubem. V minulé sezóně posbíral v Motoru 37 kanadských bodů a ukázal, že je elitním prvoligovým útočníkem. Po postupu do Extraligy a euforii však přišlo pro klub z jihu Čech kruté vystřízlivění. Týmu trvala adaptace na nejvyšší soutěž dlouho a Radek se přesunul do Havířova. V AZetu nasbíral v devíti zápasech patnáct bodů a pozvedl, zraněními zmítaný, útok AZetu.

Radek Prokeš je skromný a poctivý útočník, na pokoru si nehraje. Ví, že na hokejové cestě mu pomůže jedině poctivost a opravdovost. To, že v Motoru nedostává tolik prostoru nebere jako prohru, ale výzvu k tomu na sobě pracovat a zlepšovat se. V řeči jste si naprosto jisti, že je z jihu Čech, jak přízvukem, tak i slovíčky a spojeními která používá.

Ahoj Radku, o Tobě se před lety mluvilo v juniorech jako o velkém talentu, kde se to zadrhlo?

Upřímně nevím, kde se to zadrhlo, ten přechod do toho mužského hokeje je dost těžký a mně to trvalo o dost déle, než by bylo zdrávo. Letos mi ani ta první extraligová sezóna také úplně nesedla, tam je taky trošku problém.

Pamatuji si na fotku, která obletěla hokejovou republiku. Jsi na ni s kluky z týmu u kašny a slavíte postup do Extraligy, co se u Tebe za ten, skoro, rok změnilo?

Za ten rok jsme postoupili do Extraligy, měli jsme od toho velká očekávání, fakt jsme věřili, že to tam bude dobré. Jenže se to semlelo úplně všechno jinak, než jsme si plánovali. Měli jsme špatný začátek a pak se to valilo. Do toho bylo asi pět karantén, začínalo se furt do kola a znova. Myslím, že to byl docela perný rok.

Příští rok budeš v Motoru? Není to podobná situace, jako když Ti ráno holka volá, ať jdeš k ní a ona Tě večer vykopne z bytu? Tím nechci ani naznačit, že bys nebyl srdcař.

To nevím, ale každopádně jsem hráč té holky (smích). Teď nemluvím o tom, že bych nebyl srdcař. To nezáleží na mě, v Česku fungují tabulky a já jsem hráč nějakého klubu. Na druhou stranu si myslím, že jsem ten srdcař. V „Budějkách“ se mi hraje dobře a jsem tam doma. No a chtěl jsem tam i něco dokázat. Zatím se mi to nepovedlo a pro mě to je taková pořád nedokončená kapitola, ale kde budu příští rok, to vůbec nevím.

V první lize jsi hrál za Benátky a dařilo se Ti v Prostějově, tam jsi byl i s Honzou Rudovským a Janem Starým, který hrál za AZ loni, to byla dobrá štace, ne?

Byl jsem v Prostějově půl roku s Ruďákem, Starda tam byl vlastně obě moje sezóny. Tam to bylo super. Dodneška mě mrzí to čtvrtfinále se Vsetínem, že jsme vypadli v sedmém zápase. Protože tým jsme měli opravdu hodně dobrý. Měli jsme nějakou krizi před play – off, kterou jsme si v kabině vyříkali. V hokeji jsem ještě nezažil něco tak otevřeného, co se tam tenkrát stalo před tou vyřazovací části. V play – off jsme hráli super hokej a měli sedm zápasů se Vsetínem. Byl plný stadión, to byla jedna s nejlepších sérií, co jsem hrál. Pořád mě mrzí, že jsme ten sedmý zápas nezvládli.

No a co se tenkrát v té kabině stalo, pokud to není tajné?

No, co se stalo… My jsme prohráli čtyři zápasy před play – off, tak se udělala bouřka. Koupilo se pivo a vyčistil se vzduch, protože to bylo potřeba.

Ty jsi bývalý mládežnický reprezentant…

(nestihnu dokončit otázku) Měl jsem dobrou sezónu v osmnáctce, ta další už nebyla tak dobrá. Na dvacítku už jsem se nedostal. Tady v tom věku už jsem nastupoval dlouho za chlapy v Budějovicích, ale hrál jsem prostě málo minut. Tam se každý rok chtělo postoupit, nekoukalo se na to.

Mládí asi nebyla zásluha?

Přesně jak to říkáš, mládí není zásluha. Možná jsem měl jít trochu dříve do nějakého jiného menšího prvoligového týmu. Než být furt doma ve čtvrté lajně. Myslím si, že jsem tam ty dva, tři roky hokejově moc nerostl.

No a nechtěl jsi to zkusit někde venku. Podobně jako Ondra Kachyňa, anebo Aleš Stezka, ale to asi není pro každého?

Abych se přiznal, tak Kanadu jsem řešil. Už jsem byl rozhodnutý, že tam půjdu. Pak jsme se s manažerem rozhodli, že zůstanu v dospělém hokeji doma. V rodině mám to štěstí, že jsem vždycky měl podporu v tom, co jsem chtěl já. Doma stáli, stejně jako vždy, za mým rozhodnutím. Je to strašně daleko, ale zase je to nějaká škola života. Myslím si, že je super odejít v mladém věku do Kanady.

Máš nějaké hokejové sny, jsi ještě mladý?

No mladý už moc nejsem (směje se). Chtěl bych vyhrát něco v Extralize, zažít nějaký velký úspěch.

Nebyl úspěch už samotný postup do Extraligy, to se přece jenom nepovede každému?

To je strašně dvousečné, protože úspěchem byla ta sezóna, která byla skvělá. My jsme za celý rok prohráli strašně málo zápasů. Bylo to fantastické, ale tam byl na nás takový tlak. To jsem asi řekl špatně. V týmu bylo šest lajn a neodpouštělo se vůbec nic. Nebylo žádné polevení a my jsme celý rok jeli jako pily. Ta sezóna je pro mě, když se na to dívám zpětně, zážitek.

Netušil jsem, že to tam bylo až tak těžké, z toho Tvého povídání jsem nabyl dojmu, že se tam moc nechválilo?

Chválilo se, ale chyby se neodpouštěly. Bylo nás tam hodně a všichni chtěli hrát. Tohle byl ten zážitek. No a ten postup.... To jsme nikdo z nás takhle nechtěli. Na druhou stranu můžu říci, třeba by se něco stalo v play – off a my bychom to nezvládli. Ale o ten samotný moment postupu a oslavy… O tu možnost něco zažít jsme přišli, protože jsme postoupili SMS zprávou. Ty emoce z ledu tam prostě nebyly.

Ale oslavili jste to?

No šli jsme si někam sednout na pivo, ale to není ta oslava, jako když vyhraješ v posledním zápase. Když to všechno vypukne, kluci naskáčou na sebe a jsou v tom ty emoce s fanoušky. Jsem přesvědčený, co by se dělo v tom městě, které na to sedm let čekalo. Bylo by to fantastické, ale to se nestalo. Úspěch je pro mě ta základní část, ale ten postup byl prostě od stolu.

Když dáš gól, tak je to pořád stejný pocit, anebo se to za ty roky změnilo?

(dlouhý úsměv) Nic se nezměnilo, je to pořád stejné. Mám z něho pokaždé stejnou radost.

A je to návykové? Dokážeš si představit, že přijde doba, kdy ty góly nebudeš dávat?

Je to hrozně návykové. Popravdě si tu dobu nedokáži představit a doufám, že budu hokej hrát ještě dlouho. Studoval jsem Střední zemědělskou školu. Něco budu muset dělat, ještě uvidím, kam mě vítr zavane.

Jak se Ti hraje v Havířově, když jsou vedle tebe hráči jako Martin Adamský a Roman Szturc?

Chtěl jsem říci, že až na Romana to bylo dobrý (Roman Szturc se protahoval vedle a začal se smát). Ne, teď si dělám legraci, vždycky jsem k sobě v Havířově dostal super parťáky. Nic víc si přát nemůžu, doteď jsem neměl na ledě takový prostor, takže si toho moc vážím. Je to pro mě fajn být v Havířově a hrát. Chtěl bych se s AZetem letos za každou cenu dostat do play – off.

Nenapadlo Tě někdy, že prostě nejsi, jak to řekl trenér Prospal taková „sviňe“, tím ale ani naznačit, že by Tě hokej nebavil…

No to mě také napadlo, ale nevím. Možná na tom i něco je. Na hokeji mě baví baví tři věci. Tou první je parta lidí v kabině. Pak je to vyhrávání a možnost dělat ten nejlepší sport na světě a být za to placený.

V létě se připravuješ individuálně, v čem je to pro Tebe lepší a na co se v přípravě zaměřuješ?

Čtyři roky po sobě jsem měl individuální letní přípravu, protože jsem byl v klubech, které to umožňují. Myslím si, že je to cesta, protože trenér nemůže být u každého hráče. Nemůže mu věnovat tolik času. Jsem od přírody spíše vytrvalec a jsem hubený hokejista. Potřebuji sílu a rychlost, na to se zaměřuji. Spolupracuji s Dominikem Kodrasem a Davidem Skřivánkem, s kterým jsem začal pracovat už v Prostějově. Tenkrát tam byl kondiční trenér a pak se spojil s Dominikem. Mají spolu firmu, kde se připravují ti nejlepší hokejisté u nás (pod jejich křídly se připravují mj. Milan Gulaš, Martin Růžička, Petr Kváča a Petr Pýcha).

Jak vypadá taková tréninková jednotka, kolik Vás tam je?

Tak na té jednotce jsme tři, je tam jeden trenér a já jsem trávil léto s Rudou Červeným, který hraje hokej ve Finsku (toho času útočník PELICANS LAHTI). Ale součástí kempu, pokud se to tak dá říci, byli i čeští reprezentanti a pro mě to tam byla velká škola.

No a jak Ti chutná „naše pivo“? Čím se odměníš po zápase, který Ti povede?

Abych řekl pravdu, tak tohle nějak nerozlišuji. Když jsem v Budějovicích a jsou otevřené hospody, tak si dám Kroužek, to je jejich speciál, Radegast je v pohodě. Mám rád, když si můžu po zápase sednout někde v hospodě, přítelkyně má ráda Plzeň, tak většinou skončíme u ní.

Kdo Ti dal v hokeji nejvíc, od koho jsi se toho nejvíc naučil?

Takhle bych to nerad říkal. Ještě bych na někoho zapomněl. Pro mě byla velká škola loňská sezóna v Motoru. Bylo jiné to, co bylo po hráčích požadováno, ten tlak na nás hráče. Pracovní morálka na tréninku i nasazení v zápase. Bylo tam šest lajn a dvě skvělé byly na tribuně.

Když Ti skončí sezóna, dokážeš rychle vypnout?

Ne, když ta sezóna byla lepší, tak se mi vypíná snáze, než když byla špatná. Většinou to vůbec nejde, abych nad tím dokázal nepřemýšlet. I když jsem někde na dovolené, tak na to myslím. To se ale potom převrátí do toho, kde budu hrát a s kým vlastně podepíši novou smlouvu. Jak tam bude vypadat sezóna, anebo jak to bude vypadat ve starém klubu. Nedokáži nad tím nepřemýšlet, nejsem ten typ.

Co je pro tebe klíčové v životě i hokeji, vytrvat, rychle zapomenout, anebo rychle vstát?

To si řekl moc hezky (chvilka ticha a úsměv) … Hlavně s mojí kariérou je důležité hlavně vytrvat. Nikdy ke mně nic nepřišlo nějak zadarmo. Všechno jdu hodně postupně, až bych řekl hodně pomalu. No a určitě ty osobní ambice prostě mám. V tento moment… Chtěl být dobrý extraligový hráč, pak se třeba zlepšovat.

Budeš šťastný, až z Tebe bude kvalitní extraligový hráč?

Nebudu. To vím určitě, pak budu mířit ještě výše. Teď jsem ale tady a chci být dobrý hráčem v sobotu, když Havířov hraje v Porubě (rozhovor vznikl před tímto zápasem) a chci být tak dobrý do konce sezóny. No a v další sezóně se ještě zlepšit. To bylo to, co nám bylo furt připomínáno. Každý den se musíme zlepšovat, pak mohou přijít větší cíle. Tak vytrvalost je v tom, jak jsme se bavili, strašně důležitá.

Už si prošel mnoha kabinami v Česku, jak moc je pravdivý seriál Lajna?

(smích) Jo to je pravda, to jsem prošel. Jasně je to přitažené za vlasy, aby to lidi bavilo a jsou tam obecně věci, které k hokeji sedí. Hokej takový je, ty fóry v kabině, ale i vztahy.

Jak bys prožil ideální den?

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel (dvacet vteřin ticha)… Kdybych si ráno dal snídaní se svojí rodinou, se svými dětmi a manželkou a večer šel a vyhrál sedmý zápas finále Extraligy.

Radku, děkuji Ti za upřímnost a čas. Přeji Ti na Tvé hokejové cestě hodně zdaru.

V článku byly použity fotografie Karla Šulce (HC Slavia) a autora. 

Youtube