AZ Havířov

Vstupenky na utkání AZetu kupujte zde.

Jsem hrdý na všechny kluky v kabině, říká Jan Maruna

15.12.2019 | Vít Káňa

H A V Í Ř O V - Kapitána našeho týmu jsme zastihli po tréninku v polovině reprezentační pauzy. Udělal si na nás čas během práce na Kiwanis panenkách, které si můžete do 18. prosince vydražit. Zeptali jsme se jej na to, jak vidí šance týmu v druhé části ligy a jaké bylo jeho setkání na ledě s bývalým kapitánem AZetu Jirkou Krislem.

Při příchodu do kulturní místnosti, kde se měl rozhovor odehrát se mi naskytl pohled, který mi na tváři vytvořil široký úsměv. Hráči zrovna pracovali na panenkách, aby podpořili Dětské oddělení havířovské nemocnice. Jan Maruna zrovna dokončil tu svou a my tak jsme mohli začít s rozhovorem.

Ahoj Honzo, bavíš se ještě v tomhle věku hokejem, anebo to už je pro tebe jenom práce? Potkával jsem Tě ještě v době, kdy Tě hokej tak úplně neživil?

Myslím si, že by člověk měl hokej hrát, jenom proto, že ho baví. Ze začátku by měl mít člověk vášeň pro hokej, protože, když ji nemáš, tak je to na tom ledě vidět. A nikdo, nikdy, tě za hokej, alespoň podle mě, platit nebude. Samozřejmě, že mě hokej baví, no a přitom, když mně to živí, tak mě to baví dvojnásob (směje se). V dobách, kdy jsem se hokejem neživil, tak mě ale bavil víc. Ale to je možná tím, že už mám nějaký ten rok navíc.

Jaké je to být kapitán v kabině s kluky, co nezažili Nagano a nepamatují si ani zlatý Hattrick?

Každý rok v kabině je to mladší a mladší. Někdy už ten věk tady v kabině nesleduji, protože tady jsou opravdu hodně mladí kluci. Když jsme poprvé vyhráli druhou ligu, to bylo myslím v roce 2012, tak si pamatuji, jak si se mnou mladý Jarda Mrowiec a Honza Bambula plácali. Měli kolik sedm možná osm roků, to byli úplné děti (Jaroslav Mrowiec jr., který toto zaslechl, nesouhlasně zamručel, ale do hovoru se nezapojil). Takže když je teď potkávám v jedné šatně, je to docela zajímavé. Samozřejmě jsem za to rád, že jsou součástí týmu.

Ty, jako jeden z mála v kabině Havířova, můžeš srovnávat Extraligu s první ligou, jaký je to rozdíl?

Rozdíl tam je, i když si myslím, že to není úplně o rychlosti. Jsou tam vyspělejší hráči. Kluci, kteří něco odehráli v nejlepší lize světa anebo hráli KHL. Každá chyba tam je potrestána a je to více o taktické stránce. Občas mám pocit, že CHANCE liga je rychlejší než Extraliga. Ale pro mě byl horší ten přechod z druhé ligy do první. Tam bylo opravdu znát, že jsme se z amatérské soutěže dostali mezi profesionální hokejové hráče.

Nechci z Tebe dělat starce, ale co Tě bolí? Jak vlastně tvoje tělo reaguje na tu velkou sportovní zátěž?

Musím zaklepat na hlavu, že mi tělo prozatím drží. Ta zátěž, kterou každou sezónu podstupuji, se na mě nějak moc neprojevuje. Snažím se hodně spát a být hodně pozitivně naladěný.

Co říkají doma na to, že hraješ hokej, nechybíš jim o víkendech?

Tak tím že každý víkend hrajeme nějaký zápas, tak o víkendu tolik toho času nemám. Ale v kterékoliv jiné práci, bych v ní byl určitě déle. Pokud zrovna nehrajeme zápas, tak jsem o půl jedné doma a můžu se věnovat synovi a manželka si může odpočinout. V tom, co dělám, mám doma plnou podporu.

Jak relaxuješ, co Tě nabíjí? Máš v Havířově nějaké oblíbené místo?

S rodinou, máme malého syna, ten mě maximálně nabíjí tou pozitivní energií. Rád chodívám do hor, Beskydy jsou odsud, co by kamenem dohodil a je tam krásně. Krom hor ještě rádi s rodinou navštěvujeme blízké Aquaparky. V Havířově hodně rádi chodíváme okolo řeky Lučiny.

Jak dlouho ještě budeš hrát hokej? Už víš, co budeš dělat až pověsíš brusle definitivně na hřebík?

Já plánuji hrát hokej, dokud mi vydrží tělo a dokud mi to bude dávat na ledě nějaký smysl, musím být tomu týmu taky nějak užitečný. To by mi mohlo ještě nějaký pátek vyjít. Abych se přiznal, co budu dělat po hokejové kariéře, nevím, mám to ještě otevřené. Všichni nemůžeme být trenéři. Chtěl bych se, ale, pokud možno, dále motat okolo hokeje.

V posledním utkání jste se na ledě potkali s Jirkou Krislem, co jste si na ledě řekli?

S Jirkou jsme tady v Havířově něco zažili, od roku 2010 jsme spolu nahráli strašně moc zápasů. On je to můj dobrý kamarád, ale na tom ledě šlo vidět, že jsme soupeři, přijel mi tu vzít peníze, což samozřejmě nechci a naopak. No a u těch mantinelů mě zrovna moc nešetřil.

Jaký je vlastně Váš cíl pro zbytek sezóny, v kabině jsem viděl nějakou tabulku?

My jsme si ten svůj první krůček udělali sami, tím že jsme se dostali do té první osmičky. Myslím si, že nám před sezónou nikdo moc nevěřil, že se do ní dostaneme. Já jsem strašně hrdý na celý manšaft i na ty mladé kluky, že se tady zapracovali a co tomu obětovali. Ono si to moc lidí neuvědomuje, ale hokej není zadarmo. Ten druhý krůček pro nás je nyní ta první šestka, abychom byli přímo ve čtvrtfinále play-off. Tam se uvidí, máme proti sobě sedm silných manšaftů.

Jak se ti zamlouvá ta změna hracího systému CHANCE ligy?

Mně osobně se lépe hraje proti těm kvalitnějším soupeřům. Letos to máme i lepší z hlediska cestování, ve skupině máme Porubu, Vsetín a Přerov, to jsou včetně nás čtyři týmy z Moravy a Slezska. Budeme hrát v krásných halách při kvalitní divácké kulise. Ale osobně si myslím, že ten loňský model byl lepší. Když jsme se s každým týmem střetli čtyřikrát. To ale nezměním, na to jsem malý pán.

Proti kterému týmu z Chance ligy se ti hraje nejhůře? Kde to bolí nejvíce? Leckterý fanoušek by řekl, že je to Motor.

Já bych neřekl, že je to Motor. Já je mám docela rád, myslím si, že na ně se chce každý tým „hecnout“ a předvést proti nim to nejlepší. Nejhůř se mi hraje proti Přerovu (David Chroboček přitákává). Za prvé to s nimi bolí, je to těžký, fyzický hokej. Ten manšaft hraje hodně do těla, podle mě nejvíce z celé ligy. Mají na to velké silové hráče, kteří se nebojí tu hru přitvrdit. Letos se jim na nás daří, ale taky už jsem zažil sezónu, kdy jsme je třeba porazili porazit čtyřikrát.

Co říkáš na výkony Davida Pastrňáka v NHL, sleduješ ho?

Je to můj kamarád, známe se dobře aspoň jednou za rok se vždycky vidíme. Je to nesmírně talentovaný kluk. Na zimáku tady trávil každou volnou chvíli. Potkával jsem ho od malička, chodíval tady na led se všemi žákovskými manšafty, protože jeho táta tady trénoval. Je to něco neskutečného, že se někdo z Havířova dostane do NHL, ještě k tomu je to taková extratřída, protože to on bez diskuzí je.

Myslíš si, že u Davida je to obrovský talent, anebo neskutečný čas, který hokeji dal?

Je to obrovský talent, taková ta herní lehkost a pozitivní nálada ta ho provází od malička. Ono to někdy v té NHL vypadá, jako by si to hrál někde doma na dvorku. A ne proti nejlepším hráčům hokeje na téhle planetě. On to hraje bez stresu, udělá si kličku navíc a pak je z toho gól. Všichni mu tady ten úspěch, kterého za mořem dosáhl, přejeme.

Spousta lidí po svátcích řeší nějaké to kilo navíc, je mi jasné, že hokejisté přes Vánoce moc nenakynou, ale je těžké pro Tebe shodit nějaké to kilo na začátku přípravy?

Já vůbec, já mám letní přípravu rád, jsem jeden z mála, který se na letní přípravu těší. V kabině nás moc není, ale já to mám v povaze. Být pořád v zápřahu a něco dělat, ale moc nás v kabině takových není. Přes Vánoce, tím že hrajeme i 26. prosince, moc nepřibereme. Ale můj váhový rozdíl před začátkem přípravy je plus pět až osm kilo. Taky už jsem se dostal věkem přes třicet let a ty dva poslední roky na sobě pociťuji, že nabírám víc. Ale ostatní kluci to mají s tím shazováním mnohem těžší.  

Honzo děkuji Ti za rozhovor a přeji Tobě i týmu vše dobré.

Youtube