AZ Havířov

Vstupenky na utkání AZetu kupujte zde.

Když nejsou v hokeji emoce, tak mě to nebaví, říká Jakub Mrva

17.11.2022 | Redakce

Jakub Mrva je odchovanec Vítkovic, hraje s 57 na dresu, číslo slavnějšího útočníka jej provází vlastně náhodně. Dres Rostislava Olesze nafasoval v Ostravě po příchodu do juniorky i s kapitánským Céčkem. Roli lídra v mládeži svědomitě plnil. Z Ostravy zamířil do Havířova, kde působí už třetí sezónu. 21.listopadu oslaví 22 let.

Nejhezčí hokejový zážitek?

To je těžká otázka, protože dva roky se hrálo v Covidu, ale jeden bych měl. Bylo mi 10 let, koukal jsem na semifinále MS Česko x Švédsko. 10 vteřin před koncem vyrovnal Karel Rachůnek, byl to neskutečný moment. „Rachna kachna toto letělo“ mi dodnes utkvělo v paměti. Mamka mi tehdy řekla, že už nemají šanci vyrovnat a šla věšet prádlo a ono se to povedlo.

Nejhorší hokejový zážitek?

Loňská sezóna, zranil jsem se, nehrál a jen sledoval, jak se prohrává a nakonec jsem byl u pádu do druhé ligy.

Hokejový cíl?

V mládí jsem měl cílů hodně, třeba hrát extraligu. Jak čas letí, mění se i cíle. Když jsem se rozhodl, že zůstanu v Havířově, dali jsme si cíl postoupit zpět do 1. ligy. Na tom teď pracujeme.

Máš nějaký rituál před zápasem?

Mám … usmívá se … vždy si oblékám levou brusli dříve než pravou. Nevím ani proč, kdy to vzniklo, ale je to tak a před zápasem si to hlídám.

Co rád děláš mimo led, hokej?

Trávím čas s rodinou, přítelkyní, kamarády, moc rád hraju tenis.

Máš ještě nějaké zaměstnání?

Studuji VŠ na ostravské univerzitě, obor trenérství a sportovní výkonnost, už druhým rokem. Takže svůj čas trávím i učením, hlavně když se blíží zápočet (směje se).

Tvá oblíbená hudba?

Poslouchám asi všehochuť, mám rád rock, ale záleží, jakou mám náladu (zase se směje). Horkýže slíže mám třeba moc rád.

V Havířově působíš třetí sezónu, jak vnímáš ten čas.

Když jsem přišel do Azetu, chtěl jsem si vybojovat své místo v sestavě, byl jsem hodně mladý. Brzdila mě zranění. V první sezóně zranění přišlo hned na začátku sezóny, pak přišla covid pauza, poté jsme bojovali o play off, ale přímý zápas o postup jsme nezvládli, to bylo zklamání. Druhá sezóna, na tu byl asi nejraději zapomenul. Nepovedlo se vůbec nic a přišel pád.

Pochopitelně jsem začal přemýšlet co dál, po změně vedení mi byla představena koncepce, líbilo se mi to, rozhodnutí znělo, že zůstanu. Beru na sebe zodpovědnost a rád bych s týmem dokázal, že AZet má na to hrát výš.

Tým je nový, jakou máte partu?

V Havířově není těžké zapadnout do kabiny. Jsme nový tým, sedli jsme si, máme stejný cíl a držíme spolu, jeden za všechny, všichni za jednoho. Jsme k sobě upřímní, když je problém, tak si to vyříkáme a jedeme dál. Nebojíme se kritiky, nepomlouváme se za zády. Takže vítr projde kabinou a jedeme dál.

Rovněž mladá je trojice trenérů, vyhovíte si?

Jirku Raszku si pamatuji ještě z dob juniorky, kdy jsem proti jeho týmu hrával. Vím, že byl asistentem Václava Varadi, je to mladý trenér, více nám rozumí, tréninky jsou aktivní, po taktické stránce to má zvládnuté. Před sezónou nám nastínil své představy.

Mára ( asistent Marek Pavlačka) je takový nenápadný, ale na ledě je ho všude plno, hrozně pozitivní člověk. Myslím, že se dobře doplňují s Jirkou. A Vrbič (trenér brankářů Adam Vrba) je dobrý kondičák, dává nám zabrat, hlavně v létě, to ho všichni „nenávidíme“ (směje se).

Když nejsou v hokeji emoce, tak tě to nebaví, to jsou tvá slova, můžeš přiblížit?

Jsem typ hráče, který bere hokej jako dynamický a agresivní sport. Potřebuji mít na ledě ten hluk, vzrůšo, nadávky, když to tam není, je to nuda. Myslím si, že i fanoušci to mají rádi, souboje, šarvátky, letos jsem se dokonce poprvé v kariéře pobil. JAKÉ TO BYLO? Musím říct, že těžké, dlouho jsem se vydýchával, nechápu ty hráče, kteří to vyloženě vyhledávají, nebo mají tu pozici v týmu danou, asi mají i speciální tréninky na to.

Děkuji za rozhovor, přeji hodně zdraví a ať se daří.

Youtube