AZ Havířov

Balíček vstupenek na tři domácí utkání (Kadaň, Ústí, Benátky)můžete zakoupit zde. Ve Fanshopu je k dispozici od pondělí do pátku od 13 do 18 hodin, do prvního utkání s Kadaní!

Na ledě jsem někdy až moc hodný, říká Jaroslav Mrowiec ml.

07.11.2019 | Vít Káňa

H A V Í Ř O V - Probíhá reprezentační přestávka a hráči se připravují na další utkání Chance ligy. O tom, který z týmů bude patřit do první osmičky, ještě není rozhodnuto. A tak před tím, než se znovu naplno rozjede hokejový kolotoč, jsme pro Vás připravili rozhovor s hráčem, který (pro někoho překvapivě) vede +/- bodování v našem týmu - obráncem Jaroslavem Mrowiecem mladším.

Po mé levici sedí mladý muž, působí na překvapivě klidným až vyrovnaným dojmem. Nepřipadá mi jako někdo, kdo se na zmrzlé vodě pere o kousek černé gumy s nejlepšími útočníky soupeře

Ahoj Jardo, jsem rád, že jsi souhlasil s rozhovorem. Na internetu máš u váhy napsáno 105 kilo, ale nevypadáš na to. Máš rychlé spalování, anebo trpíš nechutenstvím?

Aktuálně mám pod sto kilo, tahle váha 105 kilo byla na začátku CHANCE ligy (směje se), oni to pořád nemění. Před sezónou jsem měl dokonce 113 kilo. Ale od září jsem najel na nový jídelníček, který mi doporučila výživová poradkyně a snažím se ho dodržovat. Vynechal jsem bílé pečivo a snažím se jíst jídla bez příloh. Začátky byly těžké, nejhorší pro mě byla večeře, která spočívala v kefíru a oříšcích. Teď už jsem si zvykl a tu „krabičkovou dietu“ se mnou drží i doma.

Čtenář, který si přečte nadpis si říká, to jméno už jsem někde viděl. Jak to funguje v kabině, bdí nad tebou ochranná ruka. Jsi snad protěžován?

Táta mi vždycky říkal že to budu mít s tímhle jménem dvakrát tak těžší a měl pravdu. Snažím se dát hokeji všechno a přidávat si. Nepřipadám si, ani nejsem nijak protěžován a za sebe řeknu, že jsem řadový člen kabiny, který nad sebou nemá žádnou ochrannou ruku. Samozřejmě druhá věc je, co se píše na sociálních sítích, ale tím se nezabývám, i když přiznám se, že se ke mně tyhle věci donesly.

Bavíte se doma o hokeji a tvých výkonech na ledě?

Během týdne se vůbec nebavíme o hokeji, respektive se o to snažíme. Hokej se probírá jenom po zápase, to je táta je hodně kritický. Řekne mi všechny moje chyby, co jsem za zápas udělal, někdy je i dvakrát zopakuje. No a nakonec mě i pochválí. Samozřejmě, že té chvály moc není a vždycky je co, a v mém i případě i bude co, zlepšovat.

Víš o tom, že jsi momentálně nejlepší obránce AZetu v +/- bodování?

Ne, že bych pořád sledoval statistiky, ale bavíme se o tom se Sašou Rašnerem, parťákem z obranné dvojice. Občas se i lehce popichujeme. My jako obránci se snažíme nedostat gól, proto na tom ledě jsme a když přijde plusový bod jsme za to jedině rádi, je to pro nás oba příjemný bonus navíc.

V tuhle chvíli jsi hráč AZ RESIDOMO Havířov, ale kde se vidíš za tři roky a co je Tvoje největší slabina, co Ti je nejvíce vyčítáno?

Za tři roky bych chtěl být v EXTRALIZE. Vím, že na sobě musím hodně pracovat, tohle není jenom hloupá fráze. Dát hokeji všechno a pak jít s pokorou zápas od zápasu. Nejvíce mi vyčítají (je trapná chvilka ticha) pohyb, pohyb a zase pohyb. Samozřejmě myslím bruslení. Na tom se snažím nejvíc zapracovat. Snažím se, zatím úspěšně, zredukovat váhu. Dýchá a bruslí se mi mnohem lépe. Ale stále mám na čem pracovat.

Jak vnímáš kritiku a kritiky? Jsi hrdopýšek? Někteří fanoušci Ti to dávají dost „sežrat“...

Kritiku přijímám dá se říct dobře, nejsem hrdopýšek. Všechno, co mi řekne trenér, je pro mě svaté z toho si beru nejvíce. Pak jsou rady od táty. To, co občas, čtu na sociálních sítích, o své osobě, je někdy přes čáru. Stane se, že člověk neodehraje skvělý zápas a vyhraje se. Pak člověk odehraje skvělý zápas a prohrajeme. Lidem chybí pokora, vím o sobě, že nejsem a nikdy nebudu nejlepší obránce na světě. Důležitý je respekt, nejen k soupeři, ale k sobě navzájem.

Krom profesionálního sportovce jsi prý i student, zajímalo by mě, jakou školu studuješ a jak Ti to tam jde? Neříkají si, když máš zřejmě individuální plán, zase tady přišla hokejka?

Spolu s Honzou Bambulou, chodíme na Obchodní akademii tady v Havířově. Ještě v juniorce jsem studoval střední stavební školu, ale tam jsem, když jsem přecházel z juniorů do mužů neměl možnost individuálního plánu. Tak jsem byl nucen přestoupit. V současnosti jsem ve třetím ročníku, vím že škola je pro mě důležitá, tak se ji snažím dělat, jak nejlépe umím. Přestup byl těžký i v tom, že se objevily předměty, o kterých jsem v životě neslyšel krom zbožíznalství, to je i pro mě neoblíbená němčina. S Honzou si vzájemně pomáháme v předmětech, které nám nejdou. No a učitelé si říkají, zase přišly ty hokejky.

Jaké máte v kabině vztahy, s kým nejlépe vycházíš?

Já jsem kamarád s každým, ale nejvíc si rozumím s Honzou Bambulou. Známe se spolu od dětských let, když je výjezd, tak spolu spíme i na pokoji. Velké škoda té jeho zlomené ruky, mohl jet na světový šampionát, který se koná v tomto kraji, měl do toho úrazu, neskutečnou fázonu.

Máš nějaký hokejový sen, každý by chtěl hrát v NHL?

Tak samozřejmě každý chce za moře a hrát v NHL. Ale já chci být lídrem tohoto manšaftu. Chci hrát pravidelně, chci být tím na kom hra stojí hrát první druhou obranou, být leaderem, i když je to možná silné slovo.

Působíš na mě strašně klidným dojmem, vyrovnaný kluk, který by mouše neublížil, dokážeš se vůbec vytočit?

Já jsem strašně klidný člověk, až je mi to někdy vyčítáno, včetně táty. Nejsem žádný berkserker, ani tichý zabiják. Snažím se na tom ledě na sobě pracovat a zdravá agresivita mi prostě chybí, asi nevím, jak se zdravě naštvat a vyhecovat. Krom pohybu je to jedna s věcí, na které musím zapracovat. Tedy pokud se na tom vůbec zapracovat dá.

Každý den slyšíme o dalším úspěchu Davida Pastrňáka, ty jsi o chlup mladší, jak ho vnímáš?

Je to fantastický kluk, měl jsem možnost si sním zahrát. Ten hráč je dneska úplně jinde. Přitom jsme si říkali, když se koukáme na ty jeho „highlighty“. Vždyť tohle zahrál v juniorech. Tady tu kličku zkoušel na nás. Je to pan střelec a přesilovkový zabiják. Jsem rád, že se mu takhle daří a že tady pokaždé v létě do Havířova dojede. Přeji mu, aby letos vyhrál s Bostonem Stanley cup.

Co tě krom hokeje baví, máš nějaké koníčky, jak trávíš volný čas?

Krom hokeje mě baví tenis a sledování sportů. S Jakubem Kotalou chodíme na Baník, občas se jdeme podívat i do kotle. Volný čas se snažím trávit s přítelkyní. Chodím tady do sauny, které jsem propadl. Teplo mi pomáhá s regenerací a člověk je maximálně uvolněný. A rád cvičím, tady vedle je crossfitness (ukazuje na vzpěračskou halu) a tam v podstatě pracuju jenom se svou vlastní vahou. Je v tom hodně dynamických věcí a tímto se i snažím zlepšit svůj pohyb na ledě.

Proti jakému hráči, respektive týmu se Ti v lize hrálo nejhůř?

Jednoznačně nejvíc jsem trpěl proti Motoru. Budějovice mají neskutečně nabitý kádr, mají skvělé všechny čtyři lajny. Ti hráči tam mají ohromnou rychlost, přehled a na tom ledě o sobě vědí. Tam jsem si občas připadal jako hadr na holi a divil bych se, kdyby se do extraligy, když se letos postupuje přímo, dostal někdo jiný.

Věnoval jsi se ještě nějakému sportu, kromě hokeje? Jsi vítězný typ?

Kdysi jsem hrával se svou sestrou tenis a pravidelně jsem ji porážel. Teď už je, o hodně lepší hraje na vrcholové úrovní, snaží se být profesionálkou. A ta naše sourozenecká utkání vyznívají jednoznačně pro ni. Chodívám si zahrát s kamarády jenom rekreačně na Tenis Hill. Jsem vítězný typ a jako každý nerad prohrávám.

Jardo, děkuji Ti za rozhovor, přeji tobě i tvým spoluhráčům všechno, všechno dobré. No a Tobě s Jendou Bambulou hodně úspěchů ve škole.

Instagram Youtube