AZ Havířov

Ve středu 5.6.2019 začíná prodej permanentek na další sezonu. Kupovat můžete online nebo ve Fanshopu na stadionu (každou středu od 13h do 18h). Podrobnosti v článku ZDE.

Na sezony v AZetu moc ráda vzpomínám, říká reprezentantka Anna Zíková

12.06.2019 | Tomáš Vlček

H A V Í Ř O V - Mladou obránkyni Annu Zíkovou jsme mohli v letech 2015-17 po dvě sezony vídat v dresu AZetu. Za mladší a starší dorost odehrála rodačka z Českého Těšína skoro 70 zápasů a je doposud jedinou dívkou, která v Česku hrála extraligu staršího dorostu. Poslední dva roky ale tato pravidelná reprezentantka ČR spojila svou další hokejovou kariéru se studiem na univerzitě v americkém státě Maine. Krátce po letošním návratu ze zámoří jsme ji pozvali k rozhovoru.

Anno, jaká byla pro tebe sezona 2018/19? V pořadí tvá druhá, kterou jsi odehrála v Americe, ale také jsi s reprezentací absolvovala své další MS ve Finsku.

Co se týká univerzitního týmu, tak tam se nám moc nedařilo a skončili jsme ve své skupině předposlední a nepostoupili jsme do play-off. Nicméně odehráli jsme i řadu kvalitních zápasů a dobře mě to připravilo na MS ve Finsku, kde jsme vybojovali 6. místo. To je nejlepší výsledek reprezentace v historii. Po klubové stránce to tedy sice nebylo ono, ale reprezentaci samozřejmě stavím výše, takže sezonu hodnotím kladně.

A z hlediska studia na univerzitě?

Semestr jsem měla náročný, měla jsem i trochu obavy, abych to zvládla, ale nakonec se mi to podařilo. Zakončila jsem to třikrát známkou A a jednou B.

Tak to gratuluji. Můžeš přiblížit, jak ses vlastně ke studiu na univerzitě v Maine dostala?

Po MS 18 před dvěma lety mě oslovili trenéři z univerzity s nabídkou, jestli bych nechtěla u nich hrát a studovat. Věděla jsem, že už tam jsou dvě další holky z Česka, takže jsem se rozhodla tu nabídku přijmout.

Jaký obor studuješ?

Zatím ještě nemám žádnou specializaci. Uvidím až v dalších letech. Přemýšlím o kondičním trenérství. Zatím si vybírám předměty tak, abych nasbírala dost kreditů k ukončení školy.

Můžeš srovnat studium v USA a u nás? V čem je to jiné?

Já bych tu univerzitu přirovnala systémem studia k naší střední škole. Třeba zkoušky máme už v průběhu celého semestru a na konci se nám sčítají procenta. Z toho co slyším od bratra i bývalých spolužáků, tak vysoké školy u nás jsou náročnější. Mají více seminárních prací, více předmětů a na konci semestru náročné zkoušky.

A jak je provázáno studium s hokejem?

Trenéři nám vždy na dopředu pošlou rozpisy tréninků, abychom věděli, jak si máme naplánovat rozvrh. Máme k dispozici advisory, kteří nám pomáhají to vše naplánovat a skloubit tak, abychom stíhali školu i tréninky.

Kromě tréninků samozřejmě hrajete i pravidelnou ligovou soutěž. Můžeš ji představit?

Hrajeme NCAA 1, což je nejvyšší univerzitní liga v USA, rozdělená do čtyř divizí. V naší divizi nazvané Hockey East je 10 týmů, například Boston University, Boston College, University of Vermont ad. Hraje se nejprve tříkolově každý s každým, následně ty nejlepší týmy postupují do play-off a vítěz divize pak na závěrečný turnaj celé ligy. Nám se udělat play-off bohužel letos nepodařilo.

Jak často máte zápasy? Jsou nějaké pravidelné hrací dny, nebo hrajete jen o víkendech?

Většinou se hraje o víkendech. My to máme k dalším soupeřům dost daleko. Cestujeme autobusem a třeba do Vermontu je to sedm hodin cesty. Takže na každém výjezdu odehrajeme dva zápasy – většinou, ale ne vždy, s tím stejným soupeřem. A pak zase příště hrajeme odvety doma.

Potkáváš se v soutěži s nějakými Češkami?

Ano. Hned v našem týmu jsou dvě a pak jsou taky v Merrimacku, Bostonu i Vermontu. Takže se celkem dost potkáváme.

Jak moc je ta soutěž národnostně rozmanitá?

Záleží hodně na konkrétním týmu. Třeba u nás je to spíš evropský než americký tým. Kromě nás Češek máme Rusku, Lotyšku, Dánku, tři Švédky…. Ale na jiných univerzitách zase preferují Američanky a Kanaďanky.

Jak rozdílný je ten ženský univerzitní hokej oproti tomu, co jsi hrála v Česku?

Co se týká ženského hokeje u nás a tam, tak je to velký rozdíl. U nás není skoro vůbec podporovaný, nejsou peníze na trénování, je málo týmů a tedy i zápasů. V Americe je mnohem více hráček, a tak si můžou na ty univerzity vybírat jen ty nejlepší.

Ty jsi ale v Česku hrála a trénovala především s klukama, ať už v žácích, tak i v dorostu. Dá se to tedy srovnat s tím, co znáš z tohoto prostředí?

No musím říct, že tréninky až tak náročné nemáme, tady to bylo o dost intenzívnější. Nacvičujeme především herní systémy. Ale zápasy, ty jsou hodně kvalitní.

A co se týká herní stylu, v čem je rozdíl?

Řekla bych, že je to rychlejší. Je v tom více agresivity a bruslení a méně přemýšlení.

Říkala jsi, že tě zápasy v univerzitní soutěži dobře připravily do reprezentace.

To ano. Nevýhodou ale je, že ta sezona byla hodně krátká. My jsme skončily už v únoru a MS se hrálo v dubnu. Takže jsme musely trénovat individuálně, což samozřejmě není tak kvalitní.

Na MS jste ale rozhodně uspěly!

Vyhráli jsme čtyři z pěti zápasů. Postupně jsme naší skupině porazily Švédsko, Japonsko, Německo a Francii a podlehli jsme až ve čtvrtfinále Finkám. Ten systém se mi nelíbí, protože i přes tolik výher nám ta jedna prohra neumožňuje se dostat do té skupiny s nejlepšími týmy, což by nás zase posunulo dál. Myslím, že jsme odehrály velmi dobré zápasy i celé mistrovství. Konečné šesté místo je nejlepší výsledek pro Česko v historii. A taky si myslím, že se přibližujeme k těm nejlepším týmům, vždyť i s, nakonec stříbrnými, Finkami jsme odehráli poměrně vyrovnaný zápas, ale ony prokázaly přeci jen více zkušeností.

Přispívá k tomu posunu naší reprezentace i to, že holky hrají v kvalitních soutěžích v zahraničí?

Já si myslím, že jo. Některé hrají ve Švédsku, Rusku, dvě dokonce hrají ženskou NHL – což je obdivuhodné, že se tam dostaly. A hodně holek se snaží dostat na univerzity v Americe. Myslím, že je to nejlepší cesta, jak se v tom věku posunout dál.

Když se ještě vrátíme za oceán. Jak se ti líbí život v Americe, bylo těžké si zvyknout?

No když jsem tam přiletěla poprvé před dvěma lety, tak to bylo pro mě dost těžké. Hlavně kvůli angličtině. Myslela jsem si, že základy umím ze školy, ale na místě jsem zjistila, že neumím vůbec nic. Takže angličtina byla zpočátku velký problém a trvalo zhruba tři měsíce, než jsem se rozmluvila. Od té doby se to ale stále zlepšuje a už se bez problémů domluvím. Na život jako takový jsem si zvykla rychle a nic mi tam nedělalo problém.

Mám tam super podmínky v tom, že jsem už od počátku nebydlela na koleji, ale spolu s českými spoluhráčkami v soukromí v rodinném domě. V letošním školním roce jsem bydlela ve studentském apartmánu s jednou Češkou a jednou Ruskou. Stejné by to mělo být i v další sezoně.

Co tě zaujalo na životě v Americe?

No, kromě školy a hokeje jsem nic dalšího nestihla. Areál University of Maine je trochu stranou od dalšího osídlení poblíž města Orono, takže pokud nemáte auto, nikam se skoro nedostanete. Nakupovat jezdím autobusem, a protože jezdí jednou za hodinu, zabere to dost času.Někdy se taky svezu autem, když jede spolubydlící. Vím jen, že poblíž je nějaký přírodní park, ale tam jsem se ještě nedostala. A nejbližším velkým městem je čtyři hodiny vzdálený Boston.

A co Američané?

Řekla bych, že jsou více přátelští a ochotní pomoci. V tomhle je to super. Ale na druhou stranu mnozí jsou i dost falešní – zeptají se vás, jak se máte, ale odpověď je vlastně nezajímá.

Jak vzpomínáš na své působení v AZetu?

Tím, že jsem od malička hrála s klukama, tak mi moc ten chlapecký hokej chybí. I parta. S klukama je to něco úplně jiného než s holkama. Řekla bych, že v kabině bývá větší sranda. I ten styl hokeje, v ženském se totiž nesmí hrát do těla. Byly to skvělé roky a moc ráda na to vzpomínám.

Sledovala jsi dění v havířovském hokeji v letošní sezoně?

Co jsem v Americe, tak českou ligu nesleduji. Občas jsem v kontaktu s trenérem mládeže Urbánkem, tak se zeptám na dorost, jak se daří a tak.

Jaké máš plány na léto?

Domů jsem se vrátila po polovině května a od června jsem nastoupila na brigádu. Trénovat na suchu budu samostatně, ale až bude v Havířově led, tak bych chtěla požádat trenéra juniorů, jestli bych mohla trénovat, stejně jako loni, s nimi. Na konci srpna pak odlétám do Ameriky.

Kolik roků studia máš ještě před sebou a jaké jsou vlastně podmínky studia?

Mám sportovní stipendium, na čtyři roky, takže ještě dva roky. Díky stipendiu si kromě letenek nic neplatím. Náklady na ubytování, jídlo a další věci mi to pokryje.

Jaké máš plány po skončení studia?

Chtěla bych u hokeje zůstat ještě minimálně do olympiády 2022, protože myslím, že máme hodně velkou šanci se tam s naší reprezentací dostat. Samozřejmě, v tuto chvíli ještě nevím, jak to za ty dva roky bude, jaké se vyskytnou možnosti. Ale přemýšlela jsem třeba nad pokračováním kariéry ve Švédsku. Soutěž je tam kvalitní a hodně holek si to chválí. Ale v tuto chvíli je to ještě daleko.

Anno, děkuji za rozhovor a ať se ti daří ve studiu i hokeji.

Instagram Youtube