Odvykli jsme si pohybu, říká trenér mládeže David Svozil

H A V Í Ř O V - David Svozil v Havířově působí jako trenér přípravky a žákovských kategorií od roku 2013, ale už dříve se okolo nejmenších hokejistů motal jako dobrovolný asistent. Za tu dobu mu už pod rukama prošla pěkná řádka mladých sportovců. Na startu přípravy, do které i letos zasáhla epidemie koronaviru, jsme ho vyzpovídali při ranním tréninku starších žáků - 9. třídy.

Je před šestou hodinou ranní a za GASCONTROL Arénou se shlukují mladí AZeťáci k běžecké části suché přípravy. Na dnešní obíhání Arény se netěší, ale věnují se přípravě naplno. Po rozcvičce a běhu jsem si na slovíčko vzal stranou jejich trenéra.

Dobrý den, kdy jste vlastně začali s přípravou?

Začali jsme poslední týden v dubnu náběhovým týdnem. Kluci seděli půl roku doma, tak bylo potřeba, aby začali zlehka, protože přestávka byla dlouhá. Hrozba zranění a přetížení byla pro každého vysoká. Tréninky nebyly nijak intenzivní. Trénovali jsme jenom třikrát do týdne. Dost nám to ale kazilo počasí, a v rámci opatření jsme nesměli dovnitř. Nyní máme šest tréninkových jednotek týdně.

V mediích říkají, že se koronavirová pauza na mladých podepíše. Jak to vidíte Vy?

Určitě se už podepsala. Na některých jsme to viděli na první pohled. Bez toho abychom je viděli běžet, protože nabrali nějaké kilo. Na většině se to podepsalo výkonnostně. V kategorii deváté třídy hrálo velkou roli i to, jestli trénovali individuálně sami doma. Pokud v rámci možností cvičili, běhali, sedli na kolo, anebo třebas zvedli činku.

No ale těžko z toho vinit ty kluky…

Kluci za to určitě nemohou. To není jejich vina, že je na půl roku zavřeli doma. To bych se i rozpovídal, ale to je jiné téma. Nicméně každý tomu mohl něco dát. Ono není jednoduché se přinutit k tréninku, ale nic jiného těm klukům nezbývalo.

A co zbývá vám?

(smích) Pracovat, nic jiného. Musíme pracovat, abychom kluky do toho zase dostali. Nicméně letní příprava není nekonečná a nejde nafouknout, skončí posledním týdnem v červnu. Natáhnout to nejde, ani by to nebylo efektivní. Bude to o tom, aby si kluci v deseti týdnech sáhli na dno a makali naplno. Trenéři je musí hlídat, aby se „nazatavili“. Aby se to nepřehnalo. To by potom bylo kontraproduktivní. Pak se množí zranění pramenící z únavy.

V tomto období je důležité, aby nabrali svalovou hmotu?

Suchá příprava má několik cílů. Tím prvním je, aby se hráči dostali do formy. Získali kondici, vytrvalost, rychlost, sílu a zlepšovali koordinaci pohybů. Využívají se různá sportoviště, chodí se do posilovny, kde kluci pracují na hrubé síle.

A kam chodíte?

Ve vzpírárně pracují s osou, v tělocvičně se zaměřujeme na koordinaci pohybů, na Kollárce děláme atletiku, vybíháme sjezdovku na Nábřeží, fartleky (pozn. Fartlek = Hra s rychlostí. Oproti intervalovému tréninku se neběží pevně dané úseky, ale je na atletovi samotném, kdy poběží rychle a kdy zase pomalu. K nám se dostal ze Švédska) běháme na Stružníku a okolo Lučiny, mučíme se na schodech pod zimákem. S uvolněním opatření bychom se snad měli dostat i na led, na některém zimáku v okolí. Je toho hodně, je to pestré a je to náročné.

Přechod z deváté třídy do dorostu bývá prvním sítem…

Přesně tak. Připravujeme je tady na to, aby se hráči posunuli do dorostu. V jistém slova smyslu se rozhoduje o tom, jestli budou pokračovat. Zdali se dostanou do extraligového dorostu, anebo jestli budou vůbec hokej dělat i nadále, ať už kdekoliv. Učíme kluky tomu, aby se dokázali vyšťavit „do mrtva“.

Jsou tady kluci, kteří jsou schopni vystoupit z komfortní zóny?

Jsou tady kluci, kteří to dokáží i ti, kteří ne. Vystoupit z komfortní zóny je pro některé obrovský problém. Záleží to ale i na povaze tréninku. Jsou tréninky, kdy to dokáže většina, rozhodně ne všichni. No a pak jsou jednotky, kdy to nezvládne ani třetina.

A je to „morálem“?

Je to tím. Tady v tom věku, kdy se láme 14. a 15. rok, by toho kluci měli býti schopni. Už by měli jít na laktát.

Když jsme u toho laktátu, tak to prý už není tak špatné, jako před lety. Z laktátu si prý tělo bere energii…

Když si vezmeš laktát, tak on tě zakyselí, ale na druhou stranu by ti bez něj nepracovalo srdce. Je to palivo. Sportovní medicína nám trochu pokročila. Nicméně u mladých hráčů je efekt toho zakyselení výrazný. To se nebavíme o menších dětech. Ti se do laktátu nejsou schopny dostat. Mozek je tam prostě nepustí, pud sebezáchovy je silnější.

Tak oni se spíše orientují na koordinaci pohybů...

Přesně tak u mladších dětí se zaměřujeme na koordinaci pohybů a hry.

No a baví je ty hry?

(Najednou zvážněl) Jsou tam i děti, což je smutné, které to dělají z povinnosti. Anebo z ambic rodičů, kteří je mají větší než to dítě. I tady na tom se negativně podepsala koronavirová pauza.

Jak prosím?

V tom smyslu, že někteří kluci zjistili, že jim to vlastně nechybí. Oni tady chodí od přípravky a je to stereotyp, nad kterým už ani nepřemýšlí. Hele dneska je trénink, tak přijde do kabiny a v sobotu jede na zápas ven a v neděli hraje doma.

No a když z toho kluci vypadli…

Když z toho vypadli, tak zjistili, že jim to vlastně nechybí. Řeknou si, proč mám vůbec v pět hodin ráno vstávat a jít běhat okolo zimáku, kopečky anebo sjezdovku. Vždyť mi stačí, když si s rodiči zajdeme na Lysou, anebo se projet s kamarády na kole. No a někdo už pak nedělá nic.

Myslíte si, že ta digitální lákadla jsou pro mladé svěřence „mor“?

Na jednu stranu to je mor, ale na tu druhou se jedná o nevyhnutelnou věc. Nesouhlasím se zakazováním těchto aktivit. Podle mě by měl přijít ze strany rodičů, ale i společnosti, jakýsi apel. Zabavit jim to nemá smysl, protože už na tom frčí celý svět. Viděli jsme to ve formě výuky. Kdyby to nebylo, tak se děti ani neučí.

No a pak tady je Esport…

Když je nějaké MS v simulátoru F1, anebo cyklisti na trenažeru, tak mi to až tak nevadí. Ale to, že někdo sedí jenom u počítače a kliká myší… No a je v tom ještě mistr světa, tak to je pro mě šílené. U dětí by měli rodiče říci, když byl mladý čtyři hodiny na PC ve škole, tak má volnou hodinu nebo i klidně dvě. Pak ale, ať mimo trénink „vypadne“ ven.

Je to pro Vás divné říkat mladému vypadni ven?

Je to úplně divné. Když jsem byl mladý, tak rodiče na nás řvali z okna, pojď domů. Teď je to tak, že dítě je v okně a rodiče na něj z venku volají, pojď ven. Úplně se to otočilo. Za nás byly dvorky plné a je to otřepaná fráze, ale po škole letěla taška do kouta. Když byl v televizi Závod míru, tak jsme jezdili po Havířově Závod míru. To samé, když dávali Davis Cup. Mastili jsme tenis do úplného zblbnutí. Po tréninku. Bylo to naprosto přirozené, být venku ve volném čase a ne, být doma. My jsme ale neměli ta lákadla. Myslím si, že kdybychom byli mladí v této době, dopadli bychom stejně.

No a jak motivujete hráče, kteří se vidí jako profesionální hráči Esportu?

Hráče, kteří „tady nechtějí být“ už dodatečně nemotivuji. Určitě ne ty v 9. třídě. Vnější motivace, oproti té vnitřní, kterou máme každý v sobě, je daleko slabší. A když ta vnitřní chybí, je to zbytečné. On by už tady takový kluk ani neměl být v 9. třídě. U těch menších to ještě cenu má, speciálně teď v této době.

Osobní cíle pro hokejistu a trenéra jsou odlišné, že?

Osobní cíle jsou pro ty kluky takové, že si musí uvědomit, že se jim láme kariéra. Pokud chtějí do dorostu, tak musí zabrat. Už by tu ani neměli fungovat rodiče, aby jim říkali. Hele máš trénink, tak tam běž a snaž se. My trenéři máme ten cíl jednoduchý, dostat, co největší počet hráčů do dorostu. Máme tady dvacet kluků, chtěl bych, aby jich deset bylo schopno začít suchou přípravu s dorostem a byli na ni připraveni mentálně, aby věděli, co je čeká. Je to veliký skok.

No a po hokejové stránce?

Po hokejové stránce bychom chtěli hrát vyrovnané zápasy s těmi nejlepšími a sice Vítkovicemi a Třincem. Hokej se tady pořád, až do osmnácti let, učíme. Občas se na to zapomíná.

Občas mám pocit, že rodiče berou dítě ve 14 jako hotového hráče, který má na to, aby šel do světa…

Mladí už ve čtrnácti chodí do Finska a Švédska, nebo hrát stejnou soutěž na druhý konec republiky. Bylo to i lockdownem. U nás se nesmělo trénovat, tak se přesunuli do Skandinávie. Nebo do jiných klubů v Česku, které trénovali i hráli tajně, v rozporu s opatřeními. A že jich bylo.

Ale sny jsou sny?

Hokejista musí mít sen, když je mladý. Na to, když řekne, že chce hrát NHL, mu řeknu, pojď trochu níže po něčem, co je hmatatelnější a blíže. Ale i ta NHL je v pořádku, čím mladší hokejista, tím větší sen. To je OK. To, že rodiče mají občas přehnané nároky a ve 14 v nich vidí hotové a komplexní hráče, je věc druhá. Copak oni byli v tom věku hotoví inženýři, instalatéři anebo účetní? Pořád jim chybělo pět, anebo deset let, aby byli připraveni vykonávat své povolání. Ve 14 nejsou ani nemohou být hotoví hokejisté. Chtěli bychom, aby naši kluci byli hokejově hotoví – připraveni na velký hokej ve dvaceti letech.

Pokud budou hokej hrát, protože síto je neúprosné?

Přesně tak, ve dvaceti letech nebude pro většinu kluků tady už hokej téma.

Sezóna 2021/22 přinese pro kategorii starších žáků jednu novinku?

Od začátku sezóny by mělo platit, že na soupisku před samotným zápasem můžeme napsat patnáct hráčů do pole plus dva gólmany. V přípravě je 23 hráčů, v tom jsou i tři gólmani. Osm hráčů nebude v zápase, ani nebudou sedět na lavičce. Vždycky jsou nějaké nemoci a zranění, ale v případě plného stavu se osm hráčů nepodívá do utkání.

Podle svazu by to mělo přinést větší konkurenci mezi mladými…

Ano, konkurenci a větší vyhranost. Kluci se dostanou v zápase častěji na led. Na střídačce se nikdo hokej nenaučí.

Nepřibyde vám více úzkostných hráčů?

Možná, že přibude, ale tady už je to síto neúprosné. Pokud to mohu stáhnout na celý náš hokej, tak to je důvod, proč se letos bude zužovat juniorka i dorost. Soutěže nám nabobtnaly a byla nízká konkurence. Proto jde z juniorky pět týmů dolů a z dorostu šest. Nezřídka je slyšet hlas, že i v Extralize mužů máme hodně týmů.

Každý chce být z něčeho živ…

No jo, ale když nemáš výkonnost…

Jenže ta výkonnost tady není dlouho.

Soutěže dlouhodobě, ať mládežnické, ale i žákovské byly špatně poskládány.

Pokud jsem tomu porozuměl správně, tak celé to má směřovat k tomu, abychom měli ve dvaceti letech správně vychované hráče. Jenže k čemu nám budou, když do Extraligy nenastoupí a zmizí v zahraničí?

Pokud jsou hráči, kteří jsou nadstandartní, tak proč by tady měli zůstávat. Pokud pomineme materiální stránku věci, což je realita. Tak proč by měli zůstávat tam, kde jsou nad průměrem. Proč by tady měl šestnáctiletý talent zůstávat a hrát juniorskou soutěž, která by měla 23 týmů a byla bez úrovně. Pro jeho hokejový růst je lepší, když těch týmů bude polovina. A když nebude, tak ten hráč, který je dobrý a chce být ještě lepší, půjde ven. Tam, kde může být ještě lepší, aby se dostal třeba až na ten sen, který jsme zmiňovali dříve…. My se musíme snažit, aby naše soutěže byly takové, aby těch hráčů odcházelo co nejméně a hlavně, aby neodcházeli tak brzy, třeba v těch 16 letech.

To je pravda, ale proč se pro ty nadané hráče vytvořily kvóty?

Bylo pravidlo o povinném zařazovaní mladých hráčů. Za mě to byla chyba. Mladý hráč nemůže mít něco garantováno. Jenom proto, že jsou tři místa pro mladé „bažanty“, tak neznamená, že budou mít nějakou úlohu v týmu. Copak naše zlatá generace na přelomu tisíciletí měla něco garantováno?

Byla jiná doba…

Oni hráli první Federální ligu v 16 letech, protože byli dobří, jako třeba Reichel. V osmnácti odcházeli ven, protože byli dobří a ne proto, že to někdo nařídil. Federální liga měla dvanáct účastníků, to nás bylo 15 miliónů. Více jsme se hýbali, chodilo se pešky a obecná úroveň zdatnosti byla vyšší.

Neměli bychom jít tou severskou cestou, kde jsou na tom s pohybovou výchovou na školách dále?

Říkáš to dobře, ruku v ruce s tím jde úroveň Tělesné výchovy na základních školách v Česku.

A jste s ní jako trenér spokojený?

Ne, to je naprostá tragédie, i když věřím, že se to liší škola od školy. Mám dva kluky, jeden je na střední a druhý na základní škole. Mám slušný přehled, jak hodiny probíhají. Hlavně ta základka. Občas jsem viděl nějakou třídu před koronavirem, když šla běhat. Bylo to úplně k pláči a zoufalé. Když se podíváš na sever, tak jsme hodně za opicemi. Děti tam jdou ve škole běhat ven, i když prší. Představ si to u nás.

Jejda tady je dneska ale blátíčka…

No, přesně blátíčko a hned si polovina rodičů zajde stěžovat za ředitelem, ať toho blázna kantora vyhodí, anebo rovnou zavřou. Na Islandu ti vstupenku do fitka odečtou z daní… Lidi si tam naloží velkou osu, včetně žen, protože tu práci s osou, kterou tady děláme v deváté třídě v hokeji, se oni učí na základní škole. Proto existuje termín severská posilovna. To znamená, že přemístění osy, techniku trhu, nadhozu a mrtvý tah, samozřejmě bez závaží tam dělají děti, protože je to v osnovách na základní škole.

Pro hráče je tam přechod do dorostu lehčí?

Hráči, když tam přijdou do dorostu, se nemusí učit pracovat s osou a rovnou si naloží váhu. My jsme u nás úplně rezignovali na tělesnou výchovu a jde to vidět.

Kde podle hledat zakopaného psa?

V rodinách a na školách, protože jsme odvykli pohybu. Děti se nám nesmí zpotit. Když prší, tak nesmí zmoknout. Jako rodiče jsme jim sice schopni koupit nejlepší hokejku, raketu, anebo míč. Jenže k čemu to je, o tom to přeci není. Je to o touze se pohybovat a přirozeně sportovat.

Spousta lidí teď začala běhat….

Teď, to je krásný obrat. V životě jsem u nás neviděl venku tolik lidí sportovat. Za mě by to měl být impuls pro ty nahoře, aby začali podporovat nejen vrcholový sport, ale i ten veřejný. Chybí nám veřejná sportoviště, na fotbálek, na basket, volejbal. Máme spoustu zanedbaných dvorků, kde by se dalo sportovat. Ale bez branek, nebo košů a na rozbitém asfaltu to nepůjde. Pokud nebudou děti naučeny se přirozeně hýbat a sportovat, tak od nich nemůžeme očekávat výsledky. Když jsem tady byl v přípravce, tak jsem měl i děti, které neuměly pořádně chodit a vyskočit na lavičku. U některých dětí chybí elementární pohybová průprava, ale to se časem, doufám, změní.

Díky za Váš čas a nadšení, které dáváte mladým AZeťákům. Ať se Vám v práci pro havířovský hokej daří.

V článku byly použity fotografie z archivu autora.