Patrik Rimmel: Za devět let v AZetu jsem moc rád, ale život jde dál

H A V Í Ř O V - Jak už bylo tento týden zveřejněno, po devíti letech odchází z klubu jedna z jeho nejdůležitějších postav. Patrik Rimmel za tu dobu prostupně prošel pozicí hráče, manažera i asistenta trenéra, přičemž často působil hned ve dvou rolích zároveň. V následujícím rozhovoru se s ním ohlédneme za uplynulou sezonou, ale také nahlédneme více do minulosti i budoucnosti.

Patriku, tento rozhovor měl původně vznikat za jiných okolností. Měl být ohlédnutím za sezonou 2019/20. Ale události tohoto týdne, kdy jste Ty a klub ukončili vzájemnou spolupráci, jej posunuly až k tomu, že se v něm budeme ohlížet i za celým Tvým působením v AZetu.

Můžeme se tedy nejprve ještě vrátit k této události?

Tak jak jsme prezentovali, domluvili jsme se po 7 letech na ukončení spolupráce (pozn.: 7 let působil Patrik jako manažer). Více k tomu není moc co říct.

A kam povedou Tvé další „pracovní“ kroky nám prozradíš?

Zatím není nic hotovo. Nějaké věci jsou rozdělány, některé jsou pozastaveny a některé padly, což je zřejmé v momentální situaci. Jestli to bude v hokeji, nebo v jiném odvětví ukáže čas. Hokej dělám od 5 let a jsem do něho blázen. Na druhou stranu mě láká zkusit si i něco jiného, tak uvidíme.

Sezona 2019/20 skončila pro AZ nejlepším umístěním v novodobé historii… Co bys k tomu dodal nebo doplnil Ty? Jaká tedy byla?

Výsledkově byla určitě hodně dobrá, i když někdy jsme měli špatné série, ale to je normální. Celkově jsme si toto umístění zasloužili.

A když to trochu rozvedeme. Co byly ty hlavní stavební kameny tohoto velkého úspěchu?

Kabina, trenér, realizační tým, fanoušci, přístup k tréninkům i zápasům, na který jsme s Jirkou hodně dbali. Po nějakých špatných sériích jsme si něco řekli a pak jsme se vrátili hrou i výsledky zpátky. Důležité byly výhry před pauzami. I díky střídavým startům jsme zvládli velké marodky, kdy bylo mimo až 9-10 hráčů. Tam jsme mohli nabrat ztrátu, která by nás stala osmičku a pak šestku.

Dá se na tom stavět i v další sezóně?

Ano, určitě. Někteří hráči, jako každý rok, skončili (2-3 budou v extralize, 2-3 EBEL lize, některým jsme neuplatnili opce), ale hodně kluků zůstává. Zase jsou o rok starší a zkušenější. Je „předdomluvena“ spolupráce se třemi extraligovými týmy. Takže by to mohla být, po posílení o 4-5 hráčů, další úspěšná sezóna. Samozřejmě ale, situace, která momentálně je, zamíchá ze vším a úplně všude.

Jaká byla pro Tebe spolupráce s Jiřím Režnarem, která trvala vlastně 2,5 sezony. Jak jste měli rozděleny „kompetence“.

Jirka je velice zkušený trenér, který sleduje a prezentuje nové věci, ale to všichni vědí. Mě trénoval jako hráče 3x v kariéře. Ale musím říct, že jako psycholog, přístupem k hráčům se za těch cca 12 let, co jsem pod ním hrál naposledy, strašně posunul.

Divili jsme se tomu oba, ale my jsme se z 90-95% na všem shodli a nebylo to z důvodu, že on je starší, nebo já byl manažer. Někdy jsme si napsali na papír sestavu a měli jsme ji stejnou. Jindy během hry jsme se v jednu chvíli na sebe podívali a věděli přesně, o co jde.

Bylo hodně věcí, na kterých jsme se shodli. Samozřejmě někdy jsme měli i rozdílný názor. Oba jsme hokejoví blázni. Taktiku a tréninky dělal Jirka, sestavu společně, obránce jsem měl na starost já, útočníky on. Hlavní slovo v šatně samozřejmě jako hlavní trenér on.

Jako manažer jsi zažil na lavičce AZetu ale i další osobnosti – Daneček, Mikeš, Janeček. Jak na ně vzpomínáš?

Honza je zkušený trenér, Havířovák, za kterým celý tým stál. Pišta má také hodně odtrénováno a to v hodně dobrých soutěžích. Udělal tady dost práce. Lidsky je to dobrý chlap. Martin trénoval mládež a tady v chlapech začínal. Také strašný nadšenec, jen musel zapracovat na psychologickém přístupu k hráčům a zvyknout si na rozdíl mládež x muži. Dle mých informací se v tomto posunul.

A co hráči, kteří během Tvého působení v AZetu, prošli kádrem…. Která jména a osobnosti, takhle zpětně, se Ti vybaví nejdříve, nebo nejsilněji a proč?

Bylo tady hodně skvělých hráčů, kteří hrají i vyšší ligy. O Pastovi (David Pastrňák) psát nebudeme, o něm se píše pořád :-). Robert Říčka, jak herně tak lidsky výborný. Mařka srdcař, ale těch hráčů, když se podíváte na web, tak je strašně hodně a jmenovat dále, by bylo na hodně dlouho.

S kým se Ti v AZetu hrálo nejlépe v obranné dvojici? Pokud byl jeden takový hráč nebo i více hráčů.

V Havířově jsem odehrál jako hráč cca 8 sezón ve třech soutěžích. V 1.lize před skoro 30 roky jsem hrál s Radkem Grimmem, v extralize mě v Havířově naučil bránit obránce -,,útočník“ Petr Pavlas. Poté, ve 2.lize, byli všichni o moc let mladší (i třeba i o 15-17 než já), ale dobře se mi hrálo s Markem Zientkem a Jurou Krislem.

Když jsi do Havířova, v roce 2011 už to bylo do AZetu, opět přišel, napadlo Tě, že tady ukončíš hráčskou kariéru a zůstaneš v klubu celkem devět sezón?

Že ukončím, mě napadlo. Už se mi blížila 40, a i když jsem během posledního hráčského působení v AZetu nějaké nabídky měl, tak už se mi nikam nechtělo. Ale že tady budu tak dlouho, jsem neplánoval. Ale jsem za to moc rád.

Jak vzpomínáš na začátky své manažerské kariéry, kdy jsi byl zároveň hráč i manažer?

Nebyl jsem nikdy moc zraněný, ale v té poslední sezóně jsem měl tenisový loket a nemohl odehrát více než 5-6 utkání, pak tři s „opíchnutím“ a poté jsem musel mít cca 14 dní pauzu. To se opakovalo 3x. Tak už jsem se, po novém roce, rozhodl, že brusle odložím. V tomto věku a při tom cestování, je potřeba regenerovat a já šel před i po tréninku do kanceláře, nebo jel na schůzku, takže to ukončit, bylo ideální řešení.

Jako manažer AZetu. Za který „nákup“ nebo „trejd“ by ses nejvíce „pochválil“?

Určitě jsem rád za spolupráce s extraligovými týmy, i když se to ne všem může líbit. Ať už to byl Třinec, Zlín, Vítkovice, Olomouc nebo, teď už extraligové, Budějovice. Z těchto klubů k nám chodila spousta velice dobrých hráčů. Pomohli nám sportovně a také pro naši ekonomiku to bylo odlehčení.

Když nebudu jmenovat hráče na střídavé starty z extralig, tak to byli tito:

Brankáři:

Marek Laco tady dvě sezóny chytal výborně (poslední mu už nevyšla). Poté co odešel, se přivedl Ondra Bláha (tenkrát si hodně lidí klepalo na čelo, ale dopadlo to, jak dopadlo). Aleše Stezku, kterého jsme vybrali společně z Dušanem Šafránkem, nemusím komentovat.

Obránci:

Marcel Petran, Luboš Vosátko, Tondu Bořutu nepočítám, i když hrál výborně, ale toho doporučil Jirka. Jakub Matai, kterého jsme vzali jako útočníka, ale v sezóně 2018/19 hrál jako bek výborně. Alex Rašner, kterého nechtěl Prostějov.

Útočníci:

Tomáš Jiránek, Marek Loskot, Marek Kalus, Filip Seman, Braňo Rehuš, kterého jsme dořešili s Jirkou. Hodně těch kluků u nás začalo kariéru v mužích. Těch hráčů bylo jistě více a na někoho jsem určitě zapomněl.

Co bys naopak, jako manažer, zpětně, i když to samozřejmě nejde, udělal jinak?

Některé věci bych udělal, někdy více, někdy méně, diplomaticky. Ale v tu chvíli jsem se tak rozhodl bez ohledu na následky. Vždy to bylo tak, aby to bylo, dle mne, nejlepší pro klub-tým. Takže bych to tak udělal opět. Ale chyby byly a určitě nejedna :-)

Trénovat mně dost bavilo a naplňovalo, ale můj subjektivní názor je, že být manažer, který má na starost vše kolem chodu klubu, nejen sportovní část, by neměl být trenérem. Ale tak tomu je a bude ještě ve více v klubech, protože všude se bude počítat každá koruna.

Má chyba byla, vzít do týmu na žádost trenéra, syna. Byl hodně mladý a nebyl to hráč, který by mohl být rozdílový. Poté odešel to Šumperka a opět jsem se nechal přemluvit člověkem z klubu, ať ho vezmu zpět. To byla ještě větší chyba. Ale vše špatné je k něčemu dobré. I díky tomu po další sezóně ukončil kariéru a momentálně mu chybí poslední dva roky právnické fakulty. Za to jsem rád a jsem na něho pyšný. Více, než kdyby byl průměrný prvoligový hráč.

Pak jsou další věci, které jdou dělat jinak, ale to je normální.

Díky svým bohatým zkušenostem můžeš myslím předvídat, jak ovlivní nebo změní současná pandemie Covid-19 český hokej, případně sport obecně. Krátkodobě a případně i dlouhodobě.

Pevně věřím, že se začne v září hrát. Ale naší cestou odchovanců a mladých hráčů půjdou téměř všichni. Bylo by vhodné na 2-3 sezóny uzavřít soutěže směrem dolů, protože bude muset většina týmů opravdu hodně šetřit. Jsem většinou optimista, ale je možné, že ne všechny týmy soutěže hrát budou, nebo ji dohrají. Ve firmách, městech i krajích bude potřeba každá koruna na nejzákladnější potřeby chodu měst, státu, ekonomiky ve všech sektorech.

Bude potřeba daleko více dbát na fanoušky, aby byla podpora od nich. Nabízet jím více a více zábavy, oni to pak vrátí. Jak podporou v hledišti, tak nákupem permanentek, vstupenek, útratou v bufetech a nákupem merchandisingu. Na druhou stranu poroste nezaměstnanost, tak je otázka, jak bude pro diváky sport dostupný. Ale během 2-3 roků se vše vrátí k normálu.

A tvůj předpoklad dalšího vývoje 1. ligy a působení AZetu v ní?

Jak jsem psal výše, soutěž možná nebudou hrát všechny týmy, budou větší rozdíly mezi kluby a bude se hrát více na odchovancích, kterých tady bylo poslední dvě sezóny nejvíce v soutěži. Na postup nebude reálně myslet nikdo. Možná by se měla soutěž rozdělit na východ a západ a ubrat počet utkání, ať se ušetří na cestování, ubytování a celkově se sníží náklady. Možná bude potřeba udělat z první ligy poloprofesionální soutěž. Bude záležet, jak budou kluby podporovat města a kraje. Partneři globálně svou podporu omezí.

AZet dlouhodobě pracuje s rozpočtem, s jakým pracuje a je na to zvyklý. Myslím, že příští sezóna by mohla být výsledkově v pořádku. Jako ty předchozí, kdy jsme byli za posledních 7 sezón 6x v play-off. A-tým je ze 75% postaven.

Co bys řekl závěrem našeho rozhovoru?

Chtěl bych se se všemi rozloučit a hlavně poděkovat. Ledařům, strojníkům, obsluze stadiónu, vrátnice, trenérům mládeže, hráčům, rodičům, všem lidem kolem A-týmu, redakci, majitelům klubu, doktorům. Všem, kteří zabezpečovali chod klubu i zápasů. Samozřejmě také fanouškům, partnerům, zástupcům města. Se všemi těmito lidmi jsem se stýkal prakticky každý den po dobu sedmi let. Bylo to většinou fajn, ale život jde dál.

Najděte si v těžké době, která je a bude delší, čas a prostor na podporu Vašeho milovaného klubu, který Vás potřebuje. Teď ještě více, než v minulosti.

Všem přeji hodně zdraví a pozitivní mysl.

Patriku, já děkuji nejen za tvou práci pro klub, ale i za naši dlouhodobou spolupráci. A přeji ti v další pracovní kariéře i osobním životě jen to dobré.