AZ Havířov
H A V Í Ř O V - Dalším hokejistou, kterého jsme vyzpovídali v rámci našeho seriálu, je 18 letý útočník Lukáš Juhász.
Lukáši, tvůj spoluhráč a brankář Michal Dufek si tě vybral jako pokračovatele rozhovorové štafety a ptá se tě „Jaký je tvůj hokejový vzor?“
Když jsem byl menší, tak jsem měl opravdu především hokejové vzory. Ale teď, když jsem starší a sleduji už i jiné sporty, tak si svůj sportovní vzor nacházím mimo hokej. Je jím Conor McGregor.
A kdybych se přeci jen zeptal na nějakého hokejistu, jehož herní styl se ti líbí.
Tak to bude Patrick Kane z Chicaga.
Jaké byly tvé hokejové začátky?
Já jsem začal ve čtyřech letech v Karviné. Šel jsem ve stopách svého staršího bratra, který mimochodem, taky hrál za Havířov. V Karviné jsem byl až do 8. třídy a poté mě oslovil pan trenér Potěšil, jestli bych si nechtěl vyzkoušet extraligu mladšího dorostu v Havířově. Neváhal jsem ani vteřinu, přijal jsem to a jsem za to rád, že tady můžu být.
V Havířově máš za sebou 4 sezony. Jsi s jejich průběhem spokojen?
Určitě ano. Rozdělil bych to na takové dvě poloviny. V ml. dorostu jsme v první sezoně hodně bojovali o záchranu a bylo moc důležité, že se nám to podařilo. V opačném případě by to podle mě mohlo s hokejem v AZetu vypadat o dost jinak. V další sezoně už jsme postoupili do play-off, což bylo super. V další sezoně, už ve starším dorostu jsme to chtěli zopakovat, ale těsně nám to uniklo. Podařilo se nám to až v té zatím poslední sezoně.
I tehdy jste se ale o postup do vyřazovacích bojů museli rvát až do úplného konce.
Nejprve nám to těsně uniklo o bod v základní skupině. Ale pak se ukázala síla našeho týmu a dokázali jsme se tam dostat přes tu nižší skupinu. Jako odměna pro nás byly zápasy se Salcburkem. Mohli jsme se podívat do jejich akademie a zahrát si s nimi dobrý hokej.
Je to pro tebe největší hokejový zážitek?
Momentálně ano. Jak to, co jsme dokázali jako tým, tak ty samotné zápasy se Salcburkem. Myslím, že jsme jim dokázali být více než vyrovnaným soupeřem. Oni si mysleli, že přes nás projdou lehce, ale my jsme ukázali svou sílu a bojovali s nimi vyrovnaně až do konce pátého zápasu.
Co bylo podle tebe základem tak úspěšné sezony? Semknutý tým, poctivá příprava…
Jak říkáte. Všechno to začalo poctivou přípravou, kdy jsme s panem trenérem Urbánkem měli těžkou přípravu. Na druhé straně myslím, že nás bavila, takže jsme do toho od počátku v dubnu šli naplno. Pak jsme měli začátkem června několikadenní soustředění, pojaté spíše jako teambuilding, při němž jsme se lépe poznali a jako mančaft se stmelili. No a v srpnu už se tým začal formovat do té konečné podoby na sezonu. Myslím, že nám ani neuškodilo, že nás bylo poměrně málo a skoro všichni měli jistotu, že budou hrát. Spíš jsme se i přesto snažili předvádět co nejlepší výkony.
Podobné to asi bude s vaším týmem, tedy už s juniorkou, i letos? Nebo se nějak jeho složení výrazněji proměnilo?
Ani ne. Přišli k nám naši mladí hráči ročníku 2002, pak jeden hráč z Orlové a snad by ještě někdo mohl přijít, ale to uvidíme.
Tento týden byla extraliga juniorů rozlosována do čtyř skupin. V té vaší budete mít za soupeře Vítkovice, Třinec, Zlín, Přerov a Vsetín. To je sakra silná konkurence. Vypadá to, že vás čeká hodně těžká sezona.
Bude to hodně těžké, určitě těžší než minulý rok. Všichni budou chtít být do třetího místa a postoupit hned do vyšší skupiny s jistotou play-off a bez starostí o záchranu. Myslím, že to je i náš cíl. Postavit kvalitní tým, být konkurenceschopní a pokud možno postoupit mezi ty nejlepší. Jednak si tak můžeme zahrát s těmi nejlepšími v republice a jednak se těšit na to vyvrcholení v podobě play-off.
Lukáši, pojďme se teď více v rozhovoru zaměřit na tebe. Jak by ses hokejově charakterizoval? Přednosti, slabiny apod.
Já myslím, že moje přednosti jsou fyzická hra a hra v předbrankovém prostoru. Myslím, že jsem silný na puku, že mě jen tak někdo neodstaví. Naopak si myslím, že bych mohl zlepšit hru v obranném pásmu. Snažím se být komplexní hráč, což je dneska potřeba. Taky se snažím být lídrem týmu, ať už co se týká na střídačce, tak i bodově. To se samozřejmě ne vždy povede. Ale já se snažím být vidět a slyšet, hecovat to, ať kluci vidí, že tam jsem.
Hokej určitě zabírá velkou část tvého života, ale nejen jím je vyplněn. Takže co škola?
Jsem ve třetím ročníku na střední průmyslové škole v Karviné, obor strojírenství. Myslím, že studium se mi daří zvládat dobře, do těch trojek to vždycky nějak dám. Samozřejmě není to jednouché, s hokejem a dojížděním. Ale vybral jsem si to sám a myslím, že pokud člověk chce, tak se to dá zvládnout. Po střední škole bych chtěl jít studovat dál na vysokou. Myslím, že je to důležité, může se stát cokoliv, třeba zranění, a už hokej nebudu moci dělat, tak abych měl nějaká zadní vrátka.
Důležité pro tvůj růst je určitě začít už sbírat zkušenosti v mužském hokeji. Tobě se to už loni podařilo, nastoupit za A tým AZetu. Jak to vidíš letos, bude ta šance ještě větší?
Je to tak. Měl bych patřit k hráčům, kteří by měli v srpnu vyjet na led s týmem mužů, dostat šanci v jednom-dvou přípravných utkáních, ukázat se a kdyby to nevyšlo letos, tak být připraven na tu šanci za rok.
.JPG)
Když se vrátíme k té loňské zkušenosti s mužským hokejem. Jaká byla?
Byl to velký rozdíl. Jak v rychlosti, tak v myšlení hráčů, taky divácká návštěva už nejsou jen maminky, tatínci a přítelkyně. Byl to velký zážitek, protože do té doby jsme se na ty hráče jen dívali z tribuny a teď jsme najednou mohli s nimi absolvovat celý den – rozbruslení, cestu, zápas. Já jsem si to užil.
To tě tedy opět možná v budoucnu čeká. Ale aktuálně jste ve fázi letní přípravy, kterou absolvujete pod trenérem Potěšilem, ale i dalšími odborníky. Jaká je ta letošní letní příprava.
Náročná a komplexní. Máme tam 2x týdně běh, tréninky na sílu, ale také jiné sporty. V neděli máme judo, jindy zase trénink ve vzpěračské hale s trenérem Mičkou. Je to náročné, ale myslím, že potom v prosinci oceníme to, jak jsme makali a budeme mít sílu.
Na co, kromě hokeje a školy, ti ještě zbývá čas?
Buď někam zajdu s kamarády, nebo bývám s přítelkyní, která je z Havířova. Rád si taky zahraju, fotbal, který, na rozdíl od mnoha hokejistů, miluju, a kdybych nehrál hokej, tak bych ho určitě hrál.
S kým si nejvíce rozumíš z vašeho týmu?
Nejvíc s Dominikem Pawliczkem a Honzou Bambulou. S Dominikem, který je taky „Karviňák“, jsme spolu vyrůstali. On sice odešel taky do Havířova už dříve než já, ale tady jsme se zase setkali. On mi vlastně usnadnil to rozhodnutí přejít do AZetu. I díky němu jsem nešel do neznámého prostředí, a Dominik mi ukázal vše potřebné kolem stadionu i ve městě. Díky němu jsem to měl jednodušší.
Lukáši, komu ze spoluhráčů předáš svou otázkou rozhovorovou štafetu?
Bude to Michal Janeček a zeptám se ho „Kdo mu nejvíce pomohl v jeho hokejových krocích?“
Děkuji za rozhovor a ať se ti daří v hokeji i v životě.
