AZ Havířov

Od úterního přípravného zápasu se Vsetínem je možnost ve Fanshopu vyměňovat vouchery permanentek za plastové karty. Platí pro permanentky zakoupené do 12. 8.
Prodej permanentek na další sezonu probíhá online (odkaz ZDE) nebo ve Fanshopu na stadionu (každou středu od 13h do 18h). Podrobnosti v článku ZDE.

Vím, že to bude náročné, ale moc se na trénování AZetu těším“, říká nový kouč áčka Tomáš Potěšil

11.06.2012 | Tomáš Vlček

Když v dubnu, po skončení prvoligové baráže, trenér Jan Daneček oznámil své rozhodnutí nepokračovat jako kouč mužů, ale věnovat se trénování žáků, stálo vedení klubu před nelehkým úkolem. Kdo zkušeného a veleúspěšného kouče po dvou sezonách nahradí? V květnu už bylo jasno. Nabídku, stát se šéfem azeťácké střídačky, přijal Tomáš Potěšil. Dnes si můžete přečíst první část rozhovoru s tímto úspěšným a uznávaným trenérem mládeže, který se do Havířova vrací po dvou letech z extraligové Mladé Boleslavi.

Tomáš Potěšil
- roč. 1968
- ženatý, děti - Filip, Veronika, Adámek
-povolání: hokejový trenér

Pane trenére, než se dostaneme k hlavnímu tématu našeho rozhovoru, kterým bude vaše angažování do funkce hlavního trenéra A-týmu AZetu, můžete prosím krátce připomenout fanouškům svou hráčskou a trenérskou kariéru. Ta byla až na výjimky spojena především Havířovem, že?

Je to tak. V Havířově jsem hokejově vyrostl, a kromě vojny v Příbrami, pak dvou let ve Vítkovicích, a na závěr kariéry pár sezon v Orlové, jsem hrál jenom za Havířov. Jako trenér jsem sice začal ještě krátce v Orlové, ale pak to bylo dlouho opět jen v Havířově převážně u mládeže. Tehdy mi prošla rukama značná část současného kádru AZetu, takže to je velká výhoda, že kluky znám. Až poslední dvě sezóny jsem strávil v Mladé Boleslavi, jako šéftrenér mládeže a hlavní trenér juniorky.

Možná bychom mohli připomenout, že jste kluky nejen trénoval, ale dosáhl s nimi i značných úspěchů.

Ve starším dorostu jsme vybojovali postup do extraligy a i v juniorce jsme hráli parádně a skvěle konkurovali i mnohem věhlasnějším klubům. Ročníky 1988 – 1991 (mj. Maruna, Říčka, bratři Haasové, Křivohlávek a další) byly mimořádně silné a dnes z toho může těžit právě áčko.

Ještě v Havířově jste dostal příležitost trénovat i muže. Jak na tu nelehkou dobu, pod minulým vedením, vzpomínáte?

Tak obecně trénovat mládež a dospělé je trochu rozdíl. Ale tady bylo nejsložitější to, jaká byla situace v klubu. Finanční problémy, velký tlak ze strany vedení……Přednost dostávali dlouho trenéři odjinud a na nás domácí si vzpomněli, až když už bylo nejhůř. V té situaci už se to nedalo zachránit a nakonec všichni víme, jak tým mužů dopadl.

Vraťme se krátce do té doby před dvěma lety. Áčko odstoupilo ze soutěže a prakticky se rozpadlo, s mládeží to také nevypadalo nijak růžově. Hokej sice začalo zachraňovat nové vedení, ale vy jste právě v té době odešel do Mladé Boleslavi. Proč?

Především musím říct, že nabídku z Boleslavi jsem dostal již rok předtím a tehdy jsem ji odmítl, poněvadž byla manželka těhotná. Podruhé jsem tak již neudělal mj. i proto, že mi bylo jasné, že potřetí taková kvalitní nabídka na trenérskou a manažerskou pozici v extraligovém klubu asi nepřijde. Navíc jsem byl v té době „hlavou“ pětičlenné rodiny s miminkem a manželkou na mateřské a to mě nutilo hledat určitou finanční jistotu.

A kdybyste měl zhodnotit ty dva roky v Boleslavi, převládají plusy nebo mínusy?

Jednoznačně plusy. Byla to pro mě velká zkušenost, byl jsem ve středu hokejového a trenérského dění. Poznal jsem kvalitní lidi, kteří toho v životě dosáhli hodně jako hráči, trenéři či manažeři. V klubu pracovali lidé, kterých si hodně vážím a kteří mi vytvořili výborné podmínky pro moji práci, která se mi myslím dařila. Trénoval jsem dobrou partu kluků, dalo mi to hodně a věřím, že mě to posunulo dopředu. Ale postupně se objevil jeden, pro mě ale velký až zásadní problém, a to odloučení od rodiny. Takže, když se objevila kromě jiných i nabídka trénovat AZet, hrálo to, i přes jinak dobré podmínky v Boleslavi, klíčovou roli při rozhodování o tom co dál. No a vzhledem k tomu, že se nyní spolu bavíme v kanceláři trenérů AZetu, je jasné jak to dopadlo.

Byl jste během těch dvou let nějak v kontaktu s havířovským hokejem?

Samozřejmě. Jednak jsem „vyženil“ kluka, který hraje za juniorku, takže jsme se o tom bavili doma, když jsem přijel. Třeba s Martinem Janečkem jsme si často telefonovali. Vídával jsem se i s ostatními kolegy trenéry, sledoval jsem i dění na internetu a když se naskytla příležitost, zašel jsem i na zápasy.

A co říkáte na „znovuobnovený“ AZet?

S vnitřním fungováním klubu se seznamuji, ale jinak bavit se áčku je skoro zbytečné – v tak složitých podmínkách a za tak krátkou dobu se podařilo něco obdivuhodného. U mládeže nejde až tak o výsledky, ale o výchovu hráčů. To mohou samozřejmě částečně ovlivnit kvalitní trenéři, kteří tady určitě jsou.

(pokračování)

Instagram Youtube