AZ Havířov
H A V Í Ř O V - Patnáctiletá obránkyně Eliška Vaněčková je odchovankyní AZetu. Prošla všemi jeho žákovskými kategoriemi a vypracovala se až do ženské reprezentace U16. Letos už byla kapitánkou tohoto výběru a my jsme ji krátce po skončení sezony pozvali k rozhovoru.
Eliško, ty máš za sebou velmi úspěšnou sezonu v dresu ženské reprezentace U16. Jak se za ní, krátce po jejím skončení, ohlížíš?
Určitě se nám hodně dařilo. Prohráli jsme jen pár zápasů. Ale na druhou stranu to byly zrovna ty nejdůležitější. Celkově jsme ale měli dobrý tým, doplněný šikovnými mladými hráčkami a ta sezona byla úspěšná.
K tomu je potřeba doplnit, že jsi byla kapitánkou tohoto týmu. Jak se to rozhodlo?
Bylo to rozhodnutí trenérů. Já jsem byla jednou z hráček toho nejstaršího ročníku v týmu. Z počátku jsem byla asistentka a po dvou zápasech ze mě udělali kapitánku.
Vyplývaly z toho nějaké povinnosti navíc?
Musela jsem více mluvit v kabině. Ale jinak jsme si byly v týmu všechny rovny.
Jak jsi přijala to rozhodnutí trenérů?
No trochu jsem se bála podávání rukou, protože to jsem v předchozích týmech nikdy nedělala. Ale jinak mi to holky v týmu hodně usnadnily tím, jak se chovaly a pracovaly.
Vaše sezona vyvrcholila před nedávnem Evropským pohárem, který je považován za jakési neoficiální Mistrovství Evropy v této kategorii. A vy jste na něm skončily bronzové, což je jistě velký úspěch.
Určitě. Škoda prohraného zápasu ve skupině s Ruskami v prodloužení, které byly takové silovější a pak semifinále s Finskem. To byl těžký zápas po psychické stránce, protože s nimi jsme prohráli v loni ve finále. Ale jinak to byl úspěšný turnaj, byť jsme neobhájily loňské a předloňské stříbro.
Ty jsi byla na tomto turnaji už podruhé, takže můžeš srovnávat. Roste podle tebe konkurence v této věkové kategorii?
Určitě. Hodně se zvedá právě Finsko a Rusko. Zatímco my tak trochu stagnujeme.
„Ženský hokej“ hraješ vlastně až poslední tři sezony, ale dlouho předtím, a i v současnosti, hraješ především s klukama. Takže, když to srovnáš, v čem je ženský hokej jiný?
Já bych řekla, že ženský hokej je více přemýšlivý, větší roli hraje taktika. Holky jsou v tomto věku přeci jen vyspělejší a nejdou do všeho tak po hlavě jako kluci. Ale na druhou stranu je to pomalejší a většinou nejsou hráčky tak šikovné na kotouči.
Ty jsi prošla v AZetu všemi kategoriemi od přípravky až po 8. třídu, ale letos jsme tě v havířovském dresu poprvé neviděli. Kde jsi strávila tu klubovou část sezony.
Hrála jsem ligu v Karviné za dorost a taky pár zápasů za juniorku. Sice jsme nebyli moc úspěšní, ale i tak si myslím, že mi to dost dalo. A pak jsem hrála za Karvinou i extraligu žen.
V ženském hokeji patří tým Karviné dlouhodobě ke špičce. Jak se vám letos dařilo?
Máme tam dobrý tým složený z mladých i starších hráček. Skončily jsme druhé za Příbramí.
Jak je pro tebe těžké hrát v 15 letech proti dospělým ženám?
Já jsem si to zkusila poprvé už ve 13, to jsem hrála 1. ligu žen za Opavu. Byla jsem trochu vylekaná, protože tam byly až o 20 let starší hráčky, které jsou samozřejmě větší a silnější. Ale už jsem se tomu přizpůsobila a myslím, že to zvládám.
Sezona ti skončila teprve minulý týden, takže teď si asi užíváš od hokeje volno, že?
No, já jsem měla původně už minulý týden začít trénovat s dorostem Havířova. Ale já si nemyslím, že bych tu extraligu zvládala fyzicky, psychicky i po stránce skloubení se školou. Takže bych chtěla spíše jít někam do ligy dorostu. Přemýšlím nad Karvinou a mám i nabídku z Opavy.
Zmínila jsi školu, takže na kterou chodíš a jak se ti daří ji skloubit s hokejem.
Chodím na stavební průmyslovku v Havířově. Je to náročná škola, která zabírá hodně času. Zatím ji ale nějak procházím. Takže je to, i vzhledem k velké absenci, dobré.
Co kromě hokeje a školy ještě stíháš?
No času moc není, ale když už, tak chodím s kamarády ven.
A doma, jak relaxuješ po zápase nebo tréninku?
To už jdu většinou spát :-).
Sledovala jsi A tým AZetu v letošní sezoně?
No moc zápasů jsem neviděla, protože jsem mívala tréninky, ale z těch co jsem viděla, myslím, že hráli dobře.
Máš v tom týmu nějakého oblíbeného hráče?
To ani ne. Ale když se potkáme, tak se samozřejmě pozdravíme.
Máš nějaký hokejový vzor?
Dlouho jsem měla jako vzor Aničku Zíkovou, která tady taky hrála v Havířově a teď je na univerzitě v USA. Ale jinak ne.
Hokej se nedá dělat bez dobrého zázemí doma. Jak to máš ty?
Nejvíce mě podporuje taťka, který mě vozí každý měsíc na reprezentační srazy přes celou republiku. Mamka hokej moc neřeší.
Před nedávnem jsi byla oceněna v rámci města Havířov za svou sportovní činnost jako jedna z osobností roku. Co na to říkáš?
Toho ocenění si určitě moc vážím a jsem ráda, že vybrali zrovna mě.
Kam bys to chtěla s hokejem dotáhnout?
No, v tuto chvíli se spíše soustředím na to, abych hokej skloubila školou. Takže chci zvládat školu a zároveň hrát hokej. Pokud se mi to podaří, budu spokojená.
Eliško, děkuji za rozhovor a ať se ti daří v hokeji i v životě.
