AZ Havířov
Jakub Mrva není jen kvalitním hokejistou, což potvrdil v právě skončené sezoně, ale hraje velmi dobře i hokejbal. Kubu jsme navštívili na hokejbalovém utkání v Porubě a po zápase s ním udělali větší rozhovor. Kuba byl velice sdílný, a proto jsme zjistili, proč nosí na dresu 57, co dělá rád mimo hokej, jak vnímal letošní sezonu, ale také jeho postřehy ke druhé lize a fanouškům.
Kubo, rozhovor spolu děláme netradičně po hokejbalovém utkání, shodou okolností proti Havířovu, kde jsi hrál za Sokol Porubu. Jak dlouho hraješ hokejbal a jak se na tento sport díváš?
Hokejbal jsem začal hrát zhruba ve 13 letech, kdy jsem hrál ještě ve Vítkovicích v mládeži. Pomalu jsem se k tomu dostal, už ani nevím jak. Vždycky jsem hrál tady na Sokole. Baví mě to, je to super sport na doplnění po sezoně, kdy si tady můžeme s kluky zahrát. Vracím se tím do mladých let, kdy jsme vždycky hráli na betonu.
Vedle hokejbalu máš ještě nějaký sport nebo činnost, co děláš rád mimo hokej?
Miluju tenis, badminton, tady ty raketové sporty. Rád si chodím zaplavat, ale hokejbal je takový sport, ke kterému mám nejblíže.
Pojďme zpátky do AZetu. Ty jsi byl jeden z mála hráčů, který zůstal v týmu po sestupové sezoně. Jak si to vnímal, jak na tebe působila letní příprava? Protože to bylo hodně těžké dát dohromady tak rychle prakticky celý nový kádr.
S trenérem i manažerem jsme se potkali už před letní přípravou, takže jsem věděl, co od toho čekat. Ve všem jsme si vycházeli vstříc a bylo super, když jsem potkal nové kluky. Některé z nich jsem už znal, protože jsme proti sobě hráli. Všechno si to rychle sedlo a parta byla výborná. Já jsem se toho vůbec nebál a těšil jsem se na novou sezonu.
Naopak do další sezony už jádro týmu zůstane. Myslíš si, že to bude třeba ta výhoda, která vám letos chyběla?
Je pravda, že druhá liga je specifická v tom, že se ty týmy znají. Ti kluci tam spolu hrají dlouho a vždycky se doplní jen pár nových hráčů. Myslím si, že by nám to mohlo určitě hodně pomoct. Už o sobě víme, trenér už ví, jak kdo spolu spolupracuje a jaký je v kabině. Bude to naše výhoda příští rok a to tvrdé jádro, které zůstalo, určitě vytvoří opět super partu, i kdyby přišel někdo nový, tak to prostředí bude v kabině opět perfektní.
Kdybys měl tu sezonu nějak ve zkratce zhodnotit, jak bys ji hodnotil?
Myslím si, že nakonec úspěšně. Podařilo se nám to, co jsme vesměs chtěli dosáhnout, a to být do čtvrtého místa, i když samozřejmě bychom se rádi viděli výš. Podařilo se, začínali jsme play-off doma, přes první kolo jsme prošli. Škoda, že nám to s Vyškovem nevyšlo, chtěli jsme určitě ještě hrát. Hodnotil bych to kladně, i když samozřejmě člověk chce vždycky více. A já jsem taky trochu více očekával, ale myslím si, že příští rok budou očekávání zase o něco větší. A věřím, že je naplníme.
Byl nějaký moment, který ti ze sezony zůstal v hlavě? Situace, zápas…
Je to hodně čerstvé, ale asi mi v hlavě hodně zůstal postup přes Havlíčkův Brod, kdy tím kabina žila, žili tím fanoušci. Vytvořila se parádní atmosféra i s Vyškovem. Škoda, že jsme to neurvali, ale toto mi v hlavě zůstalo nejvíce.
Jak kvalitní byla letos druhá liga? I v play-off se ukázalo, že západní skupina má celkem problémy s východními týmy.
Určitě to bylo vyrovnané a každý tým měl něco svého. Každý mohl vyhrát s každým, ale samozřejmě Znojmo bylo trochu odskočené, co všichni víme. Každý měl svůj styl, každý byl nepříjemný v něčem jiném a strašně mě ta liga bavila. Očekával jsem od toho trochu méně, hodně mě to překvapilo, jak kvalitní to je. Ale je to tím, že sestoupilo hodně týmů z CHANCE Ligy a ti hráči museli jít někde hrát.
Jak velký rozdíl byl, když jste hráli na velkém stadionu s fanoušky, třeba ve Znojmě, nebo na malém zimáku někde ve Velkém Meziříčí nebo Vyškově? Jak si to vnímal na tom ledě?
Hráčům se vždycky hraje lépe před dobrou atmosférou, ať už doma nebo venku. Samozřejmě doma je to podpořeno ještě tím, že jsou to domácí fanoušci a fandí právě vám. Hraje se lépe, kde chodí lidi, než tam, kam lidi moc nechodí a je tam ticho jak v divadle. Já jsem to vesměs nevnímal. Já jsem si zažil, když jsme hráli za covidu před prázdnými tribunami, tak je každý fanoušek, který přijde na hokej vzácný. Tím se sluší fanouškům hokeje, ale i dalších sportů poděkovat.
Nejvíce si budou fanoušci asi v tuto chvíli pamatovat to play-off. Chybělo tomu týmu něco nebo to bylo o detailech, že jste nakonec nepostoupili dále? Protože, i když to bylo 0:3 na zápasy, tak oba první zápasy se daly vyhrát a byla to i tak trochu smůla.
Určitě. Tam jsme dotahovali zpackaný začátek, kdy jsme se dokázali dotáhnout, byli jsme na koni více než Vyškov, ale nakopli jsme je zpátky jejich využitou přesilovkou, kdy jsme hloupě střídali. Mohli jsme jet za stavu 1:0 k nám domů, kde jsme opět vedli 20 sekund před koncem 2:1, ale bohužel smolný gól, kdy to bylo na 2:2. Pak jsme prohráli prodloužení střelou po teči, takže nic závratného. Bohužel tam už ten třetí zápas dopadl, jak dopadl. I když jsme se rvali celý zápas. Sluší se poděkovat i klukům. Říkali jsme si to v kabině, myslím si za sebe, že jsme tam nechali úplně všechno. Mohli jsme 3:0 vyhrát i my, i když Vyškov někdy vypadal opticky pro někoho možná lépe, ale my jsme to tak necítili.
Druhý zápas v sérii byl podle mě hodně rozhodující. Byl tak zlomový?
Myslím si, že asi jo. Můžeme to takto zhodnotit, ale i 2:0 není nic extra. Jak jsme šest zápasů v řadě prohráli, tak jsme mohli tři zápasy za sebou vyhrát. Dalo se to otočit a je škoda, že nám to nevyšlo.
Jak velký vliv měl trenér Raszka pro ten tým? Přeci jen, i když je na trenéra mladý, měl hodně možností čerpat zkušenosti od Václava Varadi v Třinci. Jak jsi to vnímal?
Jirka je vůči nám hráčům velmi lidský, otevřený. Má zvládnutou taktickou složku a tréninky jsou také velmi svižné a kvalitní. Rozhodně mu pomohlo angažmá v Třinci právě s Vencou Varaďou, od kterého nabíral zkušenosti. Dokázal nám poskytnout profesionální prostředí i když je 2. liga poloprofesionální soutěž a my z toho do budoucna budeme zase jen těžit. Jeho vliv na tým byl a je určitě obrovský.
V závěru sezony jsi mohl, dá se říct, konečně nasát takovou tu pravou havířovskou atmosféru, kdy se fandilo. Jak sis to užil? A určitě budeš chtít, aby to takto pokračovalo dál.
Určitě, jak jsem říkal. Fanouškům moc děkujeme, atmosféra byla úžasná. Já si ještě pamatuji, když jsem kdysi byl v mladším dorostu ve Vítkovicích a přijeli jsme tady, tak tady přišlo snad přes 1000 lidí a kotel tady vytvořil fantastickou atmosféru. Já jsem se na ty lidi strašně těšil. Bohužel nám to stopnul covid, pak nějaké okolnosti okolo. Je to super a dává nám to krev do žil v každém jednotlivém zápase. Ať už to bylo venku, kam nás přijeli podpořit v hojném počtu, nebo právě doma.
Prošel jsi kádrem AZetu a Vítkovicemi. Jsi odchovancem vítkovického hokeje, měl jsi teď čas sledovat Vítkovice v Extralize?
Měl. Teď se právě dívám na všechny hokeje. Nějak mi to ještě trochu chybí, i když se těším na dovolenou. Sleduji Vítkovice s Hradcem i sérii mezi Třincem a Pardubicemi.
Na dresu nosíš v hokeji 57, je to z nějakého důvodu nebo je to jen tvoje oblíbené číslo?
Je to taková vtipná historka. Kdysi ve Vítkovicích Rosťa Olesz dělal kapitána a ty dresy šly vždycky níž a níž kategoriemi. Já jsem měl céčko a potřeboval jsem to céčko na drese mít i v té sadě. Tak jsme se tehdy domluvili s kustodem, že by bylo fajn, kdyby tam už zůstalo. Měl jsem kdysi číslo 87, tak jsem sešel jen o 30 čísel níž. Sedmička mi zůstala. Rosťu Olesze jsem rád sledoval, i když byl ještě v NHL, takže to číslo má trochu více spojitostí. Ale je to taková trochu vtipná historka.
Jaké máš aktuálně plány?
Něco jsme si už řekli. Letní příprava začne nejspíše stejně jako minulý rok. Zase se poctivě připravíme. Příprava bude stejně kvalitní jako minulý rok. A doufám, že se pak v srpnu sejdeme na ledě a než začne soutěže, tak vypilujeme i taktické dovednosti a že nastoupíme do sezony maximálně připraveni.
Moc děkuji za rozhovor a ať se ti daří v další sezoně.
