AZ Havířov
H A V Í Ř O V - Když se řekne přípravka, tak se většině lidí vybaví první velmi opatrné pohyby na bruslích a pády, smích, radost z pohybu a kamarádství, která leckdy přetrvala desítky let. Dnes jsme si pro vás připravili rozhovovor s jejím trenérem Petrem Jemelíkem.
Každý začátek je těžký a pro hokej to platí, troufnu si říci dvakrát. Všichni znají pýchu havířovského hokeje Davida Pastrňáka, ale cesta hráče do nejslavnější ligy světa začíná už v přípravce.
Dobrý den pane trenére, na konci ledna proběhla další akce Pojď hrát hokej, kolik dětí se obvykle zapíše do havířovské přípravky?
V Havířově se ji zúčastnilo přes 20 dětí i když kontrola ze svazu tvrdí jiné menší číslo. Bývá to tak jedna pětina, a to i přesto, že všechny rodiče následně obvolávám.
Během roku přicházejí na led základní školy, rekrutují se z těchto akcí další AZeťáci?
Ano, chodí k nám každou středu bruslit děti ze škol. Protože máme méně dětí v ročníku 2014, jelikož 11 z nich skončilo během pandemie viru COVID-19, tak objíždím školy a snažím se získat děti právě tohoto ročníku. Děti ze školek k nám chodí na akce typu Pojď hrát hokej, bruslení s AZetem a podobně. A ano, i z těchto náborů máme hráče.
Jak je složitá práce trenéra přípravky, je těžké „nadchnout“ nejmenší pro hru?
Jsou rodiče a děti, kteří na tréninky i zápasy chodí poctivě a hokej milují. Nadchnout pro hokej děti z těchto rodin je jednoduché a taková práce vás jako trenéra baví. Ale jsou i rodiče, kteří své děti na hokej vodí, přestože jejich děcka to nebaví a myslím si, že tímto si plní nějaké své ambice a cíle, kterých sami nedosáhli.
Kolik trenérů se věnuje dětem v přípravce a kdy probíhají tréninky?
Společně se mnou dalších šest trenérů. Trénujeme v sobotu a v neděli kolem 8:30, ve čtvrtek v 16:15 a kdo stíhá, může dojít ještě každé úterý ve 12:30. Dále se snažíme s dětmi chodit do tělocvičny kvůli gymnastice, koordinaci a míčovým hrám, aby děti nebyly jednostranně zaměřeny a zatěžovány jen hokejem.
Co je pro nejmenšího hokejistu nejdůležitější?
Nejdůležitější je, aby to děti bavilo, proto se snažíme dělat tréninky aspoň z poloviny hrou. Dále je důležité, aby tyto děti rodič k hokeji přivedl, protože čtyřletí až sedmiletí kluci nebo holky sami nepřijdou.
Jak byste odpověděl na dvě klišé, že hokej je pro dítě nebezpečný a drahý sport?
Hokej je kontaktní sport až od sedmé třídy, do té doby se nesmí hrát tělem. Navíc dnes jsou výstroje hodně kvalitní. Myslím, že jsou tvrdší sporty. V AZetu máme výstroje k zapůjčení opravdu za minimální poplatek. Ten se zavedl až poté, co rodiče vraceli výstroje totálně zničené.
Proč by měl rodič své dítě zapsat do havířovské přípravky?
To nechám na každém, ať rozhodne sám, kam své dítě dovede. V AZ nicméně zapůjčíme za minimální poplatek celou výstroj, dětem se zde věnujeme a myslím si, že jsme stále kvalitní značkou.
Jak jsou na tom ty nejmenší děti s pohybovou průpravou?
Zde odpovím asi takto: když jsem byl dítětem já, tak jsme neměli žádné herní konzole, počítače a mobily. Proto, když jsme přišli ze školy domů, tak aktovka letěla do kouta a už jsme valili hrát hokej a různé míčové sporty. Dvorky u domů v celém městě byly plné dětí. Ty dnešní mají právě již zmíněná lákadla a nedivím se jim, že je to baví, vždyť i já si rád zahraji NHL na Xboxu. Další věc je ta, že dnes se rodiče o své děti bojí, proto je ani neposílají na dvorky si hrát.
Někteří rodičové by rádi viděli svého potomka hrát v nejvyšších soutěžích, ale to jim jaksi slíbit nemůžete, že?
Toto slíbit ani nejde. V přípravce hokej děti musí bavit a je předčasné a šílené zde mluvit o tom, zda dítě bude hrát nejvyšší soutěž. Jeden hráč ze sta toho docílí, lépe řečeno, bude se hokejem živit. Zde v přípravce, ale i ve starších kategoriích, se s takovými případy setkávám častěji a častěji. Především je třeba však zdůraznit, že rodič by zde měl být pro své dítě a nemít přehnané ambice. Jít postupnými krůčky – přihlásit dítě do hokeje, chodit s ním na tréninky, podporovat jej. A pokud například v deváté třídě nebo dorostu uvidí, že je dítě šikovné, tak až v té chvíli může rodič začít něco řešit, jako třeba více dovednostních tréninků nebo přesun do extraligového klubu.
Během roku navštěvujete školy, s čím přesvědčujete děti, aby se zapsaly právě do hokeje?
Především já nikoho nepřesvědčuji. Snažím se pouze sdělit, že hokej je fajn sport a jak jsem již řekl, když chce dítě, v návaznosti na to musí chtít i rodič. Tomu zavolám, nabídnu, co mohu (výstroj, přístup trenérů) a pak je rozhodnutí znovu především na rodičích.
Jaký cíl si dáváte jako trenér?
Nemám žádné konkrétní cíle nebo ambice. Snažím se těmto malým dětem předat to nejlepší, co jsem se za hokejovou kariéru naučil já. Dělám hokej po zaměstnání a dělám ho nejlépe, jak umím. Hokej tě musí bavit. Mě osobně baví práce s těmito prcky v přípravce. Když to řeknu hnusně, tak tam ještě není hokej zkažený.
Pardon, zkažený?
Tím myslím, že později, ve starších kategoriích, rodiče volají trenérům, ať jejich dítě hraje více, v lepší formaci, ptají se, proč dítě nehrálo, rodiče se spolu nebaví. Toto za mě, když jsem byl třeba v kategorii starších žáků, nebylo. Rodič výkonnostně nejlepšího dítěte v mužstvu se bavil s rodičem toho nejhůře hrajícího děcka, dnes tomu tak bohužel už není. Další věc je ta, že co Čech, to trenér.
A to myslíte jak?
Nechci vypadat jako nějaký uplakánek, ale v minulosti si rodič nedovolil hodnotit práci trenéra. Dnešní doba je taková, že rodič přijde trenérovi vyčinit a vynadat za to, proč jeho dítě hraje málo, proč není v sestavě. Asi proto, že v minulosti se méně remcalo a více trénovalo, vozila česká reprezentace medaile. Dnes je to jinak. Přál bych si, aby si lidé, rodiče a trenéři zase začali více věřit a pomáhat si.
Dostal jste někdy v minulosti nabídku z jiného klubu?
Ano, v minulosti jsem pár nabídek i z větších klubů, než je AZ, dostal. Naposledy jsem byl osloven před dvěma týdny. K tomuto chci jen dodat, jsem z Havířova a jsem AZeťák.
Co byste chtěl říci závěrem?
Aby lidé na AZ chodili rádi, podporovali svůj klub v dobrých i horších časech a nezanevřeli na něj. Myslím si, že AZ má stále co nabídnout. Rodiče, aby se více stmelili a své děti podporovali. A hlavně, ať už my jako AZ máme k dispozici druhou halu. Současná hala a ledová plocha už kapacitně nestačí a doplácí na to hlavně děti, když musí trénovat dvě třídy spojeně. Chtěl bych touto cestou poděkovat svým trenérským kolegům a kolegyni v přípravce za jejich práci a nasazení.
Pane trenére díky za čas, ať se vám i vašim svěřencům daří.
