Jsem hodně rád, že jsem svou šanci v NHL využil, říká David Pastrňák

Součástí sobotního Dnes AZetem byly nejen soutěže pro děti i dospělé, ale také autogramiáda A týmu. Té se jako speciální host zúčastnil i David Pastrňák. Odchovanec havířovského hokeje a jeho historicky první vyslanec v nejslavnější soutěži světa – NHL. Ještě předtím však David absolvoval tiskovou konferenci. My vám nyní nabízíme obsah její 1. části.

Davide, když se podíváš na svou momentální hokejovou pozici a srovnáš ji s tou před rokem. Nezdá se ti to jako pohádka?

Za ten rok se stalo opravdu hodně věcí a myslím, že to můžeme nazvat pohádka. Cesta, kterou jsem urazil, byla dlouhá. A taky jsem získal hromadu zkušeností.

Zkusme být trochu konkrétnější. Před sezonou byla ve hře farma i návrat do Evropy.

Je pravda, že před začátkem sezony jsem měl na výběr, jestli zůstanu v Americe, nebo půjdu zpátky do Švédska. Já jsem se rozhodl, že zůstanu a budu bojovat o místo. Totiž pokud jste na farmě a daří se vám, vždycky je šance, že když se někdo v hlavním týmu zraní, tak vás povolají. No a mě se na farmě v Providence dařilo, byl jsem v TOP trojce útočníků a tak jsem věřil, že tam můžu jednou dojít. Na mě bylo, abych se každý den na trénincích na to připravoval a až ta šance přijde, tak abych ji pořádně chytil za uši. No a nakonec to přišlo a já jsem rád, že jsem se to týmu dostal a také se v něm udržel. Hodně rád!

Bylo to pro tebe samotného překvapení, že jsi se dokázal takto rychle prosadit?

Ano. Snil jsem o tom celý život, a když pak vstoupíte do šatny, a vidíte ty kluky okolo, tak si říkáte, že je to něco neskutečného. Ze začátku jsem byl trochu vyjukaný a nervózní, ale ti starší kluci mi moc pomohli. A navíc tam byl David Krejčí. I on mi samozřejmě hodně pomáhal. Ale ta pomoc přicházela i od ostatních. Já jsem se je snažil poslouchat a vzít si od nich co nejvíce zkušeností.

V čem ta pomoc třeba spočívala?

Vysvětlili mi některá pravidla, která v klubu platí. Třeba rozdíl v pozicích starší hráči – mladší hráči. Když se vystupuje z autobusu u hotelu nebo haly, tak jdou nejdříve ti starší a pak až ti mladší. Takže na to jsem byl třeba upozorněn, abych nevstal a odešel jako první.

Co by se stalo?

No určitě bych byl terčem nějakých poznámek :-)

A stala se ti nějaká taková chybka?

V Bostonu myslím, že ne. Ale na farmě právě jsem jednou z ledu odešel mezi prvníma. To bylo ale právě na té farmě dobré, že jsem se toho soustu naučil. Ten americký způsob života, i ty hokejové věci. Jak se lidé chovají, jak se mám chovat já. Takže když si mě potom zavolali do Bostonu, tak už jsem tyto věci uměl.

Probíhají v zámoří nějaké nováčkovské rituály?

Já jsem akorát spolu s dalšími nováčky zaplatil společnou večeři a pak i útratu v jednom klubu.

A co herně, taky ses musel něco naučit?

Vždycky je co se učit :-). Já jsem se musel učit hlavně defenzívu. Boston přeci jen není jeden z těch nejútočnějších týmů. Hrajeme to hlavně z obrany a tak jsem se musel naučit i na to myslet. Už na farmě jsem po spoustě tréninků zůstával s trenéry na ledě a dělal navíc různá cvičení. Třeba mi trenéři nahazovali puk na mantinel a já měl za úkol je protečovávat a podobně. I z tohoto ohledu mi farma dala hodně dobrého a připravila mě na přechod do Bostonu.

Z pohledu z vnějšku tvůj poslední rok vypadá, že jsi se těmi stupínky posouval vzhůru lehce skoro jako nůž máslem. Byla pro tebe farma tou nejtěžší zkouškou?

Určitě byly chvíle, kdy jsem zvažoval návrat do Švédska. Byli jsme tam snad jen dva Evropani v týmu. Nehrál jsem tak, jak jsem chtěl. Ne vždy se mi taky dařilo. V tu šanci, dostat se do hlavního týmu, jsem taky chvílemi až tak moc nedoufal. Volal jsem si se svým agentem Alešem Volkem a on mi říkal, ať makám dál. Že ta šance tam je, a někdy stačí opravdu málo a naskytne se. Teď zpětně jsem rád, že jsem ho poslechl, vydržel tam a ta šance opravdu přišla.

K posunu do hlavního týmu ti pomohla i zranění některých hráčů, že?

Ano, ale když jsem poprvé koncem listopadu nakoukl do týmu Bostonu na pět zápasů, ukázalo se, že ještě asi nejsem úplně připravený tam hrát. Poslali mě tedy zpátky dolů. Já jsem dál pracoval na těch věcech, co mi řekli a když přišla ta druhá šance, tak už jsem připraven byl. Bylo tam několik zraněných a já jsem měl i štěstí, že se mi zadařilo v těch prvních zápasech. Taky mi pomohli spoluhráči a celkově jsem zanechal dobrý dojem. Naštěstí jsem se už v týmu udržel.

Co jsi musel ještě ve své hře dohnat?

Říkali mi, že musím víc jezdit do brány, nemám se bát chodit do soubojů v rohu, více se držet na puku a nenechávat se od něj odstavit. Na tom a ještě dalších drobnostech jsme na farmě pracovali.

Setkal ses na farmě nějak s tím názorem, že Evropani místním zabírají místo?

Ne, to ne, chovají se ke každému stejně. Ale těžké to bylo v tom, že Američani prostě přemýšlejí jinak. Proto jsem si v něčem mnohem více rozuměl s tím Rusem, který tam byl. Navíc on už je tam tři roky, má hodně zkušeností a moc mi pomohl.

Jak velké panovalo v klubu zklamání, že se nedostal do play-off? Přitom jste se v té postupové osmičce drželi po celou předchozí dobu a vypadli z ní až posledním zápasem.

No bylo to hrozné, protože jsme věděli, že jestli chceme postoupit, tak musí Pittsburgh prohrát v Buffalu a my vyhrát v Tampě. Oni začínali o půl hodiny dřív, takže jsme ten jejich výsledek věděli. Pittsburgh vedl už 3:0 a my měli ještě před sebou půl zápasu. Bylo jasné, že je to náš poslední zápas sezony, takže pocity hrozné. Navíc jsem si říkal, jaká je to smůla, že zrovna když se mi podařilo dostat do týmu a ten po tolika letech nepostoupí do play-off. Ale na druhou stranu i to je cenná zkušenost, a věřím, že se to už příště nestane.

Dají se vzhledem k tomu očekávat nějaké změny v klubu?

To já nevím, ale v hokeji se samozřejmě změny dějí. Mění se hráči, mění se styl hry. Je to jako se zbožím. Bude záležet na vedení, takže uvidíme, co se stane.

Na farmu ses ještě vrátil po skončení NHL. Mrzelo tě, že sis díky tomu nezahrál na MS? Trenér Růžička o tebe měl zájem.

Určitě. Pro mě by to byla čest hrát za nároďák. Obzvlášť, když bylo mistrovství u nás. To zas tak často nebývá. Ale bylo to rozhodnutí klubu a já jsem se vrátil s tím, že jdu pomoc vyhrát ten pohár. Bohužel to nevyšlo a já se navíc hned po prvním zápase zranil. Takže jsem se pak v Praze sice na MS díval, ale hrát jsem nemohl.

Pokračování rozhovoru s Davidem Pastrňákem přineseme v sobotu. Dozvíte se v něm mj. jeho pohled na letošní MS, o setkání s Jaromírem Jágrem, o jeho vztahu k AZetu i o plánech na léto.