Jsme rádi, že jsme mohli někomu udělat radost, říkají hráči AZetu o akci Děti dětem

Tentokrát to nebylo hrou, ale tím, že umožnili zažít něco zcela mimořádného několika postiženým dětem a mladým lidem. To, že se v průběhu sezony azeťáci účastní společenských a charitativních akcí je známá věc. Jednou z nich byla 4. 12. 2012 benefiční mikulášská akce nazvaná Děti dětem, která se uskutečnila ve Společenském domě Reneta. Předvánoční akci na podporu havířovských jeslí na Edisonově a dětského domova na Čelakovskéo ulici pod záštitou manželů Osmanczykových pořádala Květinová café galerie Petra, společnost Modenika a právě hokejový klub AZ Havířov.

Obě zařízení pro děti získala na benefiční akci spoustu finančních i věcných darů. "Výtěžek ze vstupného - třináct tisíc korun - jsme například věnovali havířovskému dětskému domovu," říká Petra Benešová, majitelka květinové galerie a jedna z organizátorek adventního setkání. Zahradnická firma Kotula provede na zahradě havířovských jesliček úpravy za 42 500 korun, do zahrady děti dostaly dřevěný domek, který jeslím věnoval náměstek moravskoslezského Krajského úřadu Jiří Martinek, manželé Osmanczykovi jeslím věnovali televizi.

Předvánoční benefiční akce však byla především o dětech. V kulturním programu a na módní přehlídce vlastních modelů se představily děti z některých mateřských škol v Havířově, a také děti z Poradenského střediska pro rodinu a dítě, kterým i v jejich modelech s hokejovou tematikou, po celou dobu dělali doprovod právě havířovští hokejisté.

Jak k tomu došlo? „Byl to nápad Petry Benešové, do jejíž Květinové galerie tyto handicapované děti, trpící většinou různými formami autismu, i s rodiči chodí“ , vysvětluje jeden z účastníků akce Robin Pavlas. A na otázku jak bylo těžké hráče na tuto akci dostat, říká: „Vůbec ne! Vložila se do toho i manželka Honzy Danečka, oslovila několik kluků a ti do tohoto nelehkého úkolu šli.“ Nejprve bylo samozřejmě nutné navázat kontakt mezi hokejisty a jejich dočasnými svěřenci. „Oni si totiž většinou žijí ve svém světě a nikoho si k sobě jen tak nepustí. Takže se ještě před akcí nejprve uskutečnila v galerii dvě seznamovací setkání, na nichž kluci dostali také instrukce jak komunikovat, jak se k dětem chovat v různých situacích - třeba když nejsou úplně v pohodě – ale děti byly nakonec perfektní.“

A co na svou účast na akci říkají sami azeťáci? „Já jsem měl jako parťáka osmmiletého Denise, klučinu upoutaného na vozíčku, který je opravdu hodně handicapovaný, protože jen hýbe rukama a nohama, ale jinak není schopen komunikovat. Potěšilo mě, že se mu na akci líbilo, protože prý má rád, když se kolem něj něco děje. A tam jej zaujal hluk a blikající světla,“ říká kapitán AZetu Jirka Krisl.

Dalším účastníkem byl gólman „Steve“ Daneček: „Já jsem doprovázel šestnáctiletou Nelu. Ani ona, kromě stále opakovaných pohybů, jinak moc nekomunikuje. Ale mě si asi oblíbila. Sahala si a mě, čichala si vlasům a byla ráda, že jsem byl s ní. Jsem rád, že jsme jim mohli poskytnout tento zážitek. Já osobně jsem měl docela respekt z toho, co nás čeká (vystoupit na pódium před lidi v sále), ale pak už jsme si zvykli a bylo to v pohodě.“

Podobně to vidí i jeho brankářský kolega Petr Matoušek. „ To vystoupení na pódium, před rodiče i ostatní diváky, bylo hodně emotivní. Jinak jsem se sedmiletým Péťou, který je postižený tělesně i psychicky, moc komunikovat nemohl. Takže jsem jej vlastně jen doprovázel, ale i to pro něj prý byl silný zážitek – stejně jako pro mě.“

Honza Daneček svou partnerku, 22 letou Kristýnku, viděl poprvé až den před akcí. “Předtím totiž byla měsíc v Praze v Jedličkově ústavu. Ale druhý den mě ve společenském domě poznala a myslím, že to dopadlo výborně. A ten výstup na pódium, před 400 tleskajícími lidmi, to bylo opravdu na celé akci nejsilnější.“

Jako doprovod další mladé slečny byl i třetí z gólmanské azeťácké party 18 letý Ondra Tomšů. „Moje Zuzka má 20 let a byla naopak velmi upovídaná :-). Ale myslím, že jsme ten nelehký úkol – předstoupit v hokejově upraveném kostýmu před celý sál zvládli.“

David Klimša doprovázel na pódiu šestnáctiletou Natálii. „Musím říct, že Natálka byla úplně perfektní. Viděli jsme se už dvakrát před akcí a tak naše komunikace probíhala bez problémů. No a potom vidět z pódia ty brečící rodiče a tleskající lidi v sále – to je zážitek na celý život“ , dodává mladý havířovský útočník se svým věčným úsměvem na tváři.

Robin Pavlas svého partnera, devatenáctiletého Ondru, také chválí. „Byl výborný, rychle jsme navázali pěkný vztah. Povídali jsme si spolu, učil mě znakovou řeč a dal mi i na památku obrázek hokejisty – mám ho vystavený ve své kanceláři.“

Došlo během těch setkání i k nějakým úsměvným situacím? „Jistě – třeba do Steva a Klímy se jejich děvčata úplně zamilovala, a doma prý opakují stále jejich jména :-)“ , poodhaluje malé tajemství Robin Pavlas.

A na otázku jaký to mělo celé smysl, dodává Jirka Krisl. „Chtěli jsme tím dětem udělat jednak radost, ale také ukázat sobě i lidem, že i postižení, pokud to alespoň trochu jde, se mohou zapojit do normálního života. Samozřejmě při vědomí, že potřebují hodně pomoc od jiných. A to se nám myslím podařilo.“

Podle nejnovějších informací se kluci s dětmi neviděli naposled. „Právě jsem se dohodl s vedením klubu, že někdy v únoru vezmeme děcka k nám do kabiny, aby viděli, kdo opravdu jsme“ uzavírá téma Robin Pavlas.

Fotografie z akce jsou k dispozici ve fotoarchivu.