27.02.2024 | Lukáš Jandora
AZ Havířov
Základní část se pomalu chýlí ke svému konci, vždyť AZetu zbývají odehrát už jen tři utkání. Ve středečním se svěřenci Jiřího Raszky střetli s osmou Kopřivnicí, která klidně může být naším soupeřem hned v prvním kole vyřazovacích bojů. Jak vítězné utkání na kopřivnickém ledě, kde se nehraje úplně snadno, hodnotil hlavní trenér?
Několik minut poté, co hráči po děkovačce s fanoušky zmizeli v kabině, je to už taková klasika. Za tu dobu, co na pana trenéra po zápasech čekáme, už tušíme, že z kabiny do autobusu půjde jako první Tomáš Havlík, že mezi prvními půjde David Vosátko, že na Jakuba Apolenáře budou čekat jeho rodinní příslušníci apod. Ano, tohle všechno se děje i dnes.
Je nějakých 15 minut po konci zápasu, před kopřivnickým zimákem postává cca 10 havířovských příznivců, kterým se ještě nechce domů, postává zde i několik domácích, kteří "vyzvídají", zda si to rozdáme s Táborem či s Chomutovem, venku už není taková zima, jaro se probouzí, čekání na trenéra havířovského týmu je proto mnohem snesitelnější než před několika týdny.
Pan Raszka se po pár minutách objeví, v ruce nese ramínko, na kterém má už tradičně pověšen svůj oděv, protože po zápase se převléká do civilu. Nabídneme mu, že počkáme, až si dá ramínko do autobusu, pan Raszka však odvětí, že není třeba, že můžeme jít na věc hned... Uděláme pár kroků, ať na rozhovor máme klid, zapínáme nahrávání, položíme první otázku...
Pane trenére, než se dostaneme k hodnocení dnešního zápasu, chci se zeptat, měl jste před ním v hlavě třeba nějakou zvýšenou motivaci nebo, obrazně řečeno, rozsvícený maják, jelikož tady se nevyhrává, nebo alespoň nám se to doposud nedařilo? Protože jeli jsme tu už počtvrté nebo popáté i s přípravou a pokaždé prohráli.
Takhle jsme se k tomu určitě nestavěli. Přeci nebudeme přivolávat, jestli jsme tady prohráli tolikrát nebo tolikrát. Ty zápasy jsou vždycky hodně podobné, i dnes to zase bylo podobného ražení a jsme rádi, že jsme to zvládli. Hlavně je to jeden z potenciálních soupeřů pro Play-off, takže i z tohoto pohledu nás to dnešní vítězství těší.
První třetina z naší strany vypadala dobře, potom se ale domácí zvedli, jako kdyby jim po prvním gólu narostla křídla a byl to jiný mančaft. Je to tak? Bylo to aktivitou Kopřivnice? Nebo jsme my trochu polevili?
Já si myslím, že domácí trochu dostaly do hry hlavně přesilové hry, kdy my jsme s tím měli maličko problém. Oni dobře bruslí, ještě navíc doma, a mají to založené na celoplošném hokeji, který nám v první dvacetiminutovce dělal trochu potíže. Potřebovali jsme tu hru co nejvíce zjednodušit, jenže několikrát jsme si to komplikovali. Vraceli jsme puky, což je přesně to, co domácím sedí, takže jsme se v tom potřebovali zlepšit. Čili jak říkáte, pár šancí tam měli, ale podržel nás David (David Sachr - pozn. autora).
Jak se tady musí hrát, abychom eliminovali tu nepříjemnou kopřivnickou hru?
Jednoduše. Hrát stejně, jako jsme s nimi hráli vzájemné zápasy doma. Rychle dávat první kotouče, přecházet jejich forčeking první přihrávkou. A když se ta hra kouskuje, je taková rozházená, tak ten hokej taky trošičku kazit, ne hrát pokaždé s pukem. Kolikrát je potřeba ho prostě jen vyhodit do soupeřova pásma. To jsme začali dělat ve třetí třetině a při hře pět na pět jsme toho domácím moc nedovolovali. Ale jak říkám, tam je do té hry dostávaly hlavně přesilovky.
Zmínil jste, že Kopřivnice je jeden z mančaftů, které můžeme chytit v prvním kole Play-off. My si vybírat nemůžeme, ale kdybyste přece jen mohl, je tam nějaký tým, který chcete více a který naopak méně?
(usmívá se - pozn. autora) Jo jo, je. Ale to si nechám jen pro sebe.
David Sachr byl druhý zápas po sobě v bráně. Čili má třeba blíž k tomu, být jednička? Nebo mít k ní prostě blíže? Nebo stále máme dva vyrovnané brankáře?
Pořád máme dva vyrovnané gólmany a teprve se rozhodneme, který z nich půjde do Play-off jako první brankář. Zatím to nevíme.
Děkujeme za čas, který jste nám věnoval!
