AZ Havířov
Starší dorost AZetu Havířov vstupoval, po loňském probojování se až do play-off, do sezóny 2011/2012 s menšími nadějemi a mnohem skromnějšími plány. Že to ale nakonec bude až tak dramatické a že nakonec bude muset bojovat až v baráži o udržení extraligové příslušnosti i pro nadcházející ročníky zřejmě nepředpokládal nikdo. Realita však taková byla, ale pozitivní je, že nakonec se tým semknul a záchrana se podařila. O tom jak se to vše odehrálo, jsme si povídali s trenérem Martinem Janečkem.
Bohužel svěřencům tehdejšího hlavního trenéra Stanislava Sztefka nevyšel už samotný začátek soutěže. Tým se ze začátku trápil, což nebylo pro starší dorostence příliš povzbuzujícím faktorem do nově rozprouděné sezóny. "Mladý Azet" většinou ztrácel zápasy o dvě a více branek, takže nelze hovořit pouze o náhodě.
Samotný start do extraligy, tedy její první kolo, nabídlo vůbec největší drama. Na domácím ledě si to havířovský starší dorost rozdal s Olomoucí. Zápas nakonec naši hokejisté nezvládli a to ani přes extrémně vyrovnaný průběh, kdy rozhodla až branka na 4:3 z hole Peštuky pět minut před koncem zápasu. Tento zápas dost možná nalomil ještě poněkud mladé a nezkušené mužstvo, jaké měl trenér Sztefek k dispozici a přišla první série porážek čítající šest zářezů.
Na první výhru si tak muselo mužstvo počkat až do sedmého kola, ve které Havířov porazil na jeho ledě celek Zlína poměrem 3:2. Nerozhodný stav 2:2 tehdy dokázal v půlce zápasu zlomit Školoud, a jeho spoluhráči si ve zbytku utkání už výhru vzít nenechali. Dopomohl k tomu i skvělý výkon brankáře Tomšů. Ačkoliv se na první pohled zdálo, že toto vítězství starší dorost nenakoplo, jelikož další zápas havířovští hokejisté prohráli proti Olomouci 0:4, opak byl pravdou. Poté totiž přišla výhra 3:2 v prodloužení proti Jihlavě a družina trenéra Sztefka se naučila poměrně s pravidelností sbírat vítězství.
Dlouho se nestalo, že by starší dorost prohrál více než dva zápasy v řadě, což tým zachraňovalo od úplného dna v tabulce. Naopak přišly výhry se Vsetínem, Jihlavou (oba celky Havířov porazil dokonce dvakrát) a poté i nad nepříliš oblíbeným soupeřem z Olomouce. Jenže co naplat, když se přesně v půlce základní části soutěže týmu přestalo dařit takřka úplně vše? Série proher, která přišla v tu nejméně vhodnou chvíli, se zastavila na dvojciferném čísle - 10. Tolik zápasů totiž trval výherní půst starších dorostenců. To vše i přesto, že se počátkem prosince novým koučem stal Martin Janeček.
Už pod novým trenérem začal tým svůj boj o záchranu v nadstavbové části. Vítězství 1:0 na Kladně působilo jako slabý záblesk naděje na lepší časy, ale pak, paradoxně i přes zlepšené výkony, přišlo dalších pět proher v řadě a pád na barážovou příčku v tabulce. V poslední fázi soutěže sice tým nasbíral 5 výher a jen 3 porážky, ale protože ostatní podobně ohrožené týmy také bodovaly, posun v tabulce nahoru nenastal. Už v této době se tak starší dorost pomalu ale jistě chystal do baráže o extraligu.
Jaké byly příčiny zlepšených výsledků? Nehledejme v tom žádnou vědu, hráči hráli mnohem uvolněněji, k týmu se navíc připojili z Třince příchozí David Pastrňák a Michal Jonáš – oba odchovanci havířovského hokeje. Dost možná právě takový hráč jako David Pastrňák týmu chyběl a na ledě to bylo znát. Jakub Kotala (nejproduktivnější hráč Havířova) totiž najednou nebyl na střílení branek sám. Z posledních osmi zápasů tak vytěžili starší dorostenci 15 bodů. David Pastrňák stihl odehrát devět zápasů a připsal si v nich neskutečných 21 bodů, což ho i přes tak velký zápasový deficit zařadilo hned na třetí příčku v týmové produktivitě.
Svěřenci trenéra Janečka se tak baráži nakonec nevyhnuli, a museli bojovat o záchranu v nejvyšší české soutěži. Výsledek? Senzační! Tým si podržel formu ze závěru základní části, do branky se postavila nová tvář - Jakub Dohnal, a parta okolo Pastrňáka s Kotalou najednou začala šlapat. Z osmi zápasů naši hokejisté prohráli pouze dva, v tom posledním navíc už o nic nešlo, jelikož dorostenci už měli extraligovou příslušnost zajištěnou. Konečný dojem z celé sezóny tak nakonec není až tak špatný a to hlavně díky strhující jízdě hráčů v závěru sezóny a následně i v baráži. Pozitivní dojmy převládají i u hlavního lodivoda Martina Janečka, kterého jsme na závěr vyzpovídali.
Pane trenére, vy jste k týmu nastoupil po 25. kole, tedy v situaci kdy byl viditelně v herní i výsledkové krizi. S jakými pocity, úkoly a představami jste do toho šel?
Poté, co jsem přišel, tak všichni ode mě čekali nějaký impuls. My jsme ze začátku bohužel narazili na dvě mužstva (Zlín a Vsetín), která se prala o finálovou čtyřku. Oba týmy tak proti nám nastoupily v plných sestavách a byly úplně jinde než my. Navíc já chtěl po hráčích, aby plnili nějaké úkoly, které jsem jim stanovil, a to samozřejmě chtělo také svůj čas. Museli jsme tvrdě pracovat a začít se chystat na nadstavbu. Ta na pro nás začala slibně, jelikož jsme přivezli tři body z Kladna, nicméně nás potom zastavila reprezentační přestávka. My jsme samozřejmě tvrdě pracovali i poté, ale pak přišla porážka s Letňany a mužstvo se opět ocitlo psychicky dole. Museli jsme hráčům zvednout hlavy a dát jim nějaký impuls k tomu, aby začali znovu věřit. Jedna z cest k oživení a posílení celého kádru byl příchod našich odchovanců z Třince.
Jak jste zmínil, po výhře na Kladně přišla ale další série proher. Jak těžké bylo v tu chvíli namotivovat hráče, jelikož se zdálo, že cokoliv trenér v takovém období řekne, tak situaci jenom zhorší?
Bylo to strašně těžké, protože já si jako hráč pamatuju jednu sezónu, kdy jsme šli od porážky k porážce a bylo to pro hráče strašně těžké. Já sám jsem trenér, který všechno strašně prožívá, dělá si z toho těžkou hlavu a snaží se to udělat co nejlíp. Ať už impulsy, změnami, tréninky, přístupy hráčů atd. Jenže změna k lepšímu pořád nepřicházela a pro mě to bylo strašně ubíjející a pro hráče asi ještě dvakrát tolik, protože to jsou ještě mladí a nezkušení hokejisté. Naštěstí potom, za pomocí vedení, se nám podařilo do kádru přivést dva naše odchovance z Třince a to byl ten základní stavební kámen a zlom toho, že nakonec celá sezóna skončila v poklidu a úspěšně.
Závěr sezóny vám už ale vyšel. Začaly přicházet vítězství, a kdyby celý tým tímto tempem hrál po celou sezónu, asi by neskončil předposlední, souhlasíte?
S tím samozřejmě souhlasím, ale ten tým, se kterým jsme nastupovali po většinu sezóny, neměl na to, aby takové tempo udržel. Potom přišly posily a s nimi i branky. Na mysli mám hlavně Davida Pastrňáka, který byl pro nás největší změnou, protože i když jsme prohráli, tak to mužstvo nehrálo špatně a neviděl jsem, že by nějaký hráč zápas vypustil. Hrálo se až na doraz. Nám právě hráč takového typu chyběl. David totiž uměl rozhodnout zápas, dát branku za jakéhokoliv stavu a vždy dokázal zachovat chladnou hlavu. S tím samozřejmě přišlo i sebevědomí ostatních hráčů a celé mužstvo najednou začalo šlapat jako celek.
Baráži jste se sice nevyhnuli, ale v ní jste takřka neměli konkurenci, takže nakonec asi spokojenost, že?
S námi v tom byla namočená ještě Jihlava a Slavia Praha, která, ale musím přiznat, si to ani nezasloužila. Slavia se do potíží dostala kvůli nemocem a výpadkům v zápasech, ale mužstvo měli v Praze neskutečně silné, a tak si to nakonec pohlídali. Jihlava zase provedla změny v sestavě a vyměnila trenéra, který celé mužstvo na závěr sezóny dokázal zvednout, a už pár kol před koncem bylo jasné, že do baráže půjdeme my. Měli jsme ale výhodu v tom, že jsme se na baráž mohli připravit, což prvoligová mužstva nemohla. Pak už jsme se i díky extraligovým zkušenostem a party okolo Pastrňáka, Kotaly a Jonáše dokázali semknout a v baráži jsme byli úplně někde jinde než ostatní. Ukázalo se to už v prvním zápase s Kladnem, které jsme po těžkém boji porazili a nakonec jsme to dohráli bez problémů.
Starší dorost se po celou sezónu mohl spolehnout na Jakuba Kotalu, který měl průměr více než bod za zápas. Co k jeho výkonu říct?
Já toho kluka trénuju už čtyři roky a my jsme věděli, že společně s Davidem Pastrňákem nám tady v Havířově rostou dva velké talenty, výjimečné v celé republice. Jelikož se zabývám mládežnickým hokejem na této úrovni, tak vím, že to jsou oba cenní hráči. Jak David Pastrňák, který už je dnes žádaný v celém světě, tak i Jakub Kotala se u mě drží v těsném závěsu za Davidem. Je to výborný hráč, který je dobře fyzicky připravený a po příchodu Davida Pastrňáka šel neskutečně nahoru. On sbíral body i před tím, ale jeho menší nešvar byla nekázeň na ledě, jelikož sbíral zbytečná vyloučení a vyšší tresty. Můj největší úkol byl, abych ho dostal zpátky, jako když jsem ho znal předtím, než jsem odešel do Českých Budějovic. Myslím, že se to povedlo, začal se soustředit sám na sebe a v baráži vytvořil se svými spoluhráči asi vůbec nejlepší lajnu.
Další jméno, u kterého je určitě potřeba se zastavit je David Pastrňák. Přišel k týmu až v lednu a stihl tak odehrát nadstavbě jenom devět zápasů. Získal v nich neskutečných 21 bodů. To samé zopakoval i v baráži kde měl bilanci 8 zápasů/19 bodů. Kdyby takový hráč působil v týmu od začátku soutěže, asi by se starší dorost nepotácel na posledním místě, že?
Souhlasím, hlavně by se celá sezóna vyvíjela pro nás úplně jinak a možná je to zkušenost pro nás trenéry a vedení v Havířově, abychom takové hráče mohli v první fázi využít pro náš prospěch, nejlépe na začátku sezóny. Naší vizitkou je samozřejmě takové hráče vychovat do reprezentací. David je tím typem hráče, který se ve světě neztratí a v České republice by měl jít tam, kde momentálně výkonnostně patří, a myslím si, že je to hráč na světové úrovni. Nebýt jeho, tak by se celé mužstvo asi nedostalo do takové herní pohody, protože on byl ten impuls. Jakmile šlapal Pastrňák, šlapalo i celé mužstvo.
Kromě již zmiňovaných hráčů, chtěl byste někoho vyzvednout?
Na konci sezóny to byl jednoznačně brankář Dohnal, ze kterého se stal takový vítězný brankář, ačkoliv toho příliš mnoho neodchytal. Možná měl i trochu štěstí, ale pro mě se stal brankářem číslo jedna. Po příchodu Pastrňáka se zvedly výkony Daniela Gracy, Adama Weissera, Filipa Ryšky a celého druhého útoku. V závěru sezóny se v podstatě zvedli úplně všichni.
Pokud byste chtěl celému týmu na závěr něco sdělit, tak máte prostor…
Chtěl bych vyjádřit obrovský dík, protože já jsem po nástupu jako trenér neměl nízké nároky, jelikož jsem věděl, jaké má tento tým možnosti. Hráči si museli zvyknout na moje metody jako je přístup k tréninkům, zápasům, dril a myslím si, že šli poté neskutečně nahoru. Nakonec jsme to společně zvládli a hráči všem ukázali, že do extraligy patří. Takže jim přeju všechno nejlepší a hlavně, aby v té práci pokračovali i nadále, protože takhle si představuju přístup hráčů v jejich kategorii. Ročníky 1994 se můžou probojovat do juniorky, což jim strašně moc přeju, ale i těm, kterým se to nepovede, tak můžou našemu týmu pomoct.
Pane trenére, děkuji vám za rozhovor.
