14.03.2012 | David Motloch
AZ Havířov
Po vítězném finále s Karvinou jsme vyzpovídali Martina Potočného, který nejprve vyjádřil své pocity z vyhraného finále, zhodnotil předvedený výkon obou týmů a poté se pustil do plánování budoucnosti. Nebral si servítky a otevřeně se pustil do kritiky ČSLH a apeloval na reorganizace soutěží. V neposlední řadě odpověděl i na otázku, kterou si v posledních dnech kladou všichni havířovští fanoušci. Tedy zda je reálné, aby Havířov hrál v příští sezoně první ligu.
Úvodem by mě zajímaly Tvé dojmy z posledního finálového zápasu. Jak bys popsal průběh zápasu a co bylo podle tebe klíčové?
Začali jsme strašně! Přímo hrozně! Po první třetině jsme měli prohrávat, protože Karviná byla o třídu lepší. Měli šance a Adam nás podržel perfektním výkonem! Ve druhé třetině se to začalo pomaličku vyrovnávat, ale dostali jsme dva góly. Naštěstí jsme dali gól na dva jedna a chytli jsme se. Věděli jsme, že my máme třetí třetinu nejlepší a že je musíme přejet. Oni pomalu začali odpadávat a poslední třetina byla z naší strany jedna velká fantazie. Tam se ten výkon zlomil a díky tomu jsme ten zápas vyhráli.
Pokud vezmeme tu sérii jako celek, tak by mě zajímalo, jak jsi viděl její průběh a vývoj výkonů jednotlivých mužstev? Co mělo zásadní vliv na to, že série skončila, tak jak skončila?
My jsme věděli, že nad Karvinou uspějeme jedině tehdy, když budeme bruslit, protože jsme na tom bruslařsky o třídu lépe. Tuhle naši zbraň jsme využili do puntíku. Kdybychom s nimi chtěli hrát jen technický kombinační hokej, tak na ně nebudeme mít, protože to jsou hráči s mnohaletými zkušenostmi. Díky tomu, že jsme výborní bruslaři a jsme dobře fyzicky připraveni, tak jsme věděli, že to zlomíme. I když to byl devátý zápas play-off v řadě, tak to vůbec nešlo znát. Od prvního května jsme každý den makali jak šroubi, protože ta sezona stojí strašně velké peníze na to, abychom nechali něco náhodě. To se nám strašně vyplatilo. Dovolím si tvrdit, že ohromný vliv na to měl poslední zápas základní části, kdy jsme se vyhoupli na první místo, protože jsme díky té výhodě domácího prostředí dvakrát rozhodli. Jak s Prostějovem, tak nyní, protože jsme vyhráli oba domácí zápasy a dneska jsme poprvé vyhráli venku, takže to pro nás bylo super.
Ve třetí třetině posledního zápasu Havířov předvedl parádní výkon a pěti góly otočil stav. Ty sám jsi byl u čtyř gólů. Jak ty brankové situace vznikaly?
Těžko říct, z čeho přesně to vzniklo, ale tak jak už jsem ti říkal, my jsme zkrátka věděli, že ty poslední třetiny máme nejlepší. Tady je velké hřiště a my jsme na tom skvěle bruslařsky, takže jsme toho prostoru potřebovali využít. Ve třetí třetině nám už to konečně začalo chodit na hokejky a zbavili jsme se takové té s prominutím debilní nervozity. Byli jsme první třetinu takoví zakřiknutí, to viděl každý, že jsme hráli hrozný zápas. V té druhé jsme se trochu otřepali a v té třetí se to, jak říkám, konečně prolomilo. Začali jsme si to dávat z hokejky na hokejku, začali jsme je přebruslovat, začali jsme vyhrávat souboje jeden na jednoho a to bylo klíčové. Hlavní byla čtyři střídání po sobě, ve kterých jsme rozhodli o tom obratu. Ze 3:1 jsme to otočili na 3:5 a i když Karviná potom snížila, tak jsme dali šestý gól a bylo rozhodnuto. Ale smekám i před Karvinou. Já si myslím, že tenhle region si toto finále zasloužil. Všichni jsme to před sezonou chtěli a dokonce jsme si s kluky ze zdejšího vedení i volali, že by bylo fajn, kdybychom se do finále společně dostali a vyplnilo se to. Jak Karviná, tak Havířov jsou hokejová města. O našich fanoušcích se nebudu ani bavit, to je kapitola sama o sobě, ale já věřím tomu, že i Karviné toto finále pomohlo v tom, že se lidi nakopnou na hokej a začnou příští rok chodit. Co já si vzpomínám, tak v minulosti na Karvinou vždycky chodily výborné návštěvy.
Věnujme se teď té kapitole, kterou jsou podle tebe vaši fanoušci. Co bys k nim řekl?
Já je musím jedině vyzdvihnout. Co si budeme povídat, to už asi nikdo z nás nezažije. Já už určitě ne a u mladých kluků nevím, jestli se toto bude ještě někdy opakovat. Ta hokejová euforie, která v Havířově je, je nepopsatelná. Lidé nás poznávají na ulici a celé město nám fandí. Čtyři a půl tisíce diváků je šílenost. Ti lidé s námi všude jezdí a my si teď chceme užít těch osm zápasů v baráži na absolutní maximum. Já jsem před sezónou říkal, že chceme vyhrát každý zápas a s tím, jdeme i to té baráže. Opravdu jdeme do každého zápasu pro vítězství a jsem rád, že jsme vyvrátili ty spekulace, že chceme hrát finále na pět zápasů, abychom vydělali peníze a podobné kecy. To je hrozné. Takové řeči jsou nedůstojné toho finále a jsem rád, že jsme je dnešním vítězstvím vyvrátili.
Postupem do finále jste splnili cíl, který jste si před sezonou stanovili. Mohl fakt, že z vás spadla tíha tohoto předsevzetí, způsobit, že jste hráli ve finále uvolněněji?
Hráli jsme uvolněněji. To je pravda. Co se týče play-off, tak jsme ve finále hráli nejlepší hokej. Myslím si, že všechny série byly dobré, ale ve finále šlo opravdu nejvíce vidět, že jsme uvolnění a z těch mladých kluků to spadlo. Na trénincích to bylo znát, že každý už to má v rukou a začali jsme předvádět takový ten lehký hokej, který chceme předvádět i do budoucna. Dneska jsem maximálně šťasten.
Když zmiňuješ budoucnost, tak jste známí tím, že stavíte na vlastních mladících. Antonín Pechanec se v play-off hodně zvednul a ve vyřazovacích bojích dostal příležitost i patnáctiletý Pastrňák. Jak vidíš vyhlídky na jejich příspěvek pro Havířov v příštích letech?
My jsme měli takové štěstí v neštěstí, když se nám před play-off zranili někteří klíčový hráči, kteří pak nenastoupili. Pechy se čtyři zápasy před koncem základní části po zranění Roberta Najdeka dostal do první lajny a šanci chytil za pačesy. V závěru některých zápasů už sice bylo vidět, že se potýká s nemocí, kterou nedoléčil, ale velmi mě překvapil a jsem spokojený, že to tak je a že Havířov má tak širokou základnu, že má stále co nabídnout. Za ty dva roky, co ten hokej děláme, jsme si řekli, že to budeme dělat jenom na našich hráčích. Za dva roky jsme nepřivedli ani jednoho cizího hráče! Všechno to jsou Havířováci nebo hráči z blízkého okolí, kteří tím klubem prošli a ví, o co jde. Nechceme žádné rošády a za tím si půjdeme i v následujících sezónách. Nebudeme zvát cizáky a budeme to stavět jen na našich hráčích. Potenciál v juniorkách a dorostech máme. Pokud ti kluci budou chtít zůstat v Havířově, tak ta šance dostat se do áčka tam rozhodně je.
Jak by to bylo v případě, že Havířov v baráži uspěje? Jsou podmínky v klubu takové, že by si mohl první ligu dovolit?
Já to teď zkusím říct trochu jinak. Možná to bude znít hrozně, ale my máme v Havířově extraligu mladšího dorostu, extraligu staršího dorostu. Juniorský tým je první a jde do baráže po roce se pokusit o návrat do extraligy. Když to sečtu a podtrhnu, tak my bychom v Havířově měli mít minimálně druhou nejvyšší soutěž. Jsme jedenácté největší město v České Republice. Jestli to má být letos, za rok nebo někdy jindy do budoucna je jedno. Ten klub tam stejně bude muset směřovat, protože my ty hráče vychováváme. Jestliže oni soupeří s nejlepšími týmy v dorosteneckých a juniorských kategoriích a hrají docela důstojné role. Někomu se to umístění povede hůř, někomu líp, ale extraliga juniorů má 18 mančaftů, dorostenecká 24, takže kdo jiný by tu první ligu mužů měl hrát, než tak velké město jako je Havířov. Druhá liga je v této chvíli fantastická. Hlavně druhá liga východ je úžasná, co se týče diváků a dojezdu. Jsme tady hokejová bašta. Můj sen je, že se to jednou obrátí a svaz se nad tím systémem zamyslí. Doufám, že se dočkáme a první liga se rozdělí na moravskou a českou, přibere hokejové bašty jako Prostějov, Přerov, Karviná, Vsetín, Hodonín a další. Budeme hrát s Olomoucí, Jihlavou…
Takže bys uvítal reorganizaci soutěží?
Jednoznačně. Havířov má po extralize druhé největší návštěvy České Republice. Celkově skupina východ má vyšší návštěvy, než prvoligové týmy. Takže jak to takhle sakra může být? My když někomu řekneme, že na druhou ligu bylo čtyři a půl tisíce diváků, tak nám nevěří. Kde hergot jsme? Ten prvoligový model byl nastavený tím, že poslední roky byly tři skupiny ve druhé lize. Dvě české a jedna moravská. Do baráže šli vítězové a vždy dva postupovali do 1. ligy. Takže se první liga každý rok obohatila minimálně o jeden český tým, nehledě na to, kdo sestoupil. Když se podíváte na tabulku první ligy, tak vidíte jedenáct týmů z Čech a tři týmy z Moravy! Fajn, v Čechách jsou spokojeni. Ať se na mě ty týmy nezlobí, já proti nim nic nemám, to v žádném případě, ale nejsou to ty hokejové bašty. Jestliže na první ligu s rozpočty 10-20 milionů v průměru, jsou tam samozřejmě výkyvy nahoru i dolů, ale nad deset milionů mají všichni, a chodí tam 300 diváků, tak je velmi těžké to hrát. Já bych to jako vedení odmítl hrát, protože to dotuješ devíti a půl miliony a 500 000 tisíc za rok dostaneš ze vstupného. To fakt nemá smysl hrát. Hokej patří divákům do měst, kde lidé chodí. V dnešní době druhá liga ukázala, že ta hokejová města jsou tady! Přerov! Prostějov! Vsetín! Havířov! Karviná! Hodonín! To jsou bašty, kde je průměr přes dva tisíce diváků a to je skvělé.
Nicméně jsi stále nevyslovil jednoznačnou odpověď na to, jestli je v příští sezoně první liga v Havířově reálná za stávajícího modelu…
Já už jsem to řekl. Do budoucna budeme všechno stavět na našich hráčích! To znamená, že i když postoupíme, tak stejně budeme hrát s našimi kluky. Jestliže na to mají, tak proč by nemohli hrát první ligu? Finančně se pro nás změní pouze doprava. To je tři sta padesát tisíc navíc. Letos nás to stojí sto padesát a v první lize dopravu do půl milionu uděláme. A co dalšího se změní? Máme vyhodit kluky a nabrat jiné? Navýšíme jim o 200% platy? Ne…Budeme to hrát na našich hráčích. Samozřejmě, když to vezmu reálně, tak samozřejmě dojde k nějakému navýšení, protože dneska jsou všichni buď profesionálové nebo poloamatéři, kteří chodí do práce. Muselo by se to vyřešit trochu jinak, ale jestliže na to ten tým HERGOT má, tak ať hraje první ligu. To říkám jednoznačně! Pokud na to má, čistě sportovní cestou, bez žádného skupování hráčů, ovlivňování výsledků, nákupů licencí a podobných věcí, tak tu první ligu mít bude! Já jim to přeju, protože je to o těch mladých! My už dohráváme, ale ti mladí to mají před sebou.
