Trénování brankářů je hodně specifické, ví Jan Littner

Mladý havířovský trenér Jan Littner má bezesporu pestré složení svých svěřenců. V klubu má totiž na starosti nejen některé žákovské kategorie, ale také gólmany. A právě o zvláštnostech trénování těchto „mužů v kleci“, ale nejen o nich, je následující rozhovor.

Honzo, ty ses k trénování dostal samozřejmě jako bývalý hokejista-brankář, ale přesto v relativně velmi mladém věku. Zkus nám říct, jaká byla tvá hráčská kariéra?

Moje kariéra se odehrávala v Orlové, kde můj táta pracoval na zimáku, takže jsem tam byl jako doma. A jelikož můj ročník 1988 byl početně z nejsilnějších a v té době v dorostu žádné přestupy ani nic podobného moc nebylo, tak jsem celou kariéru odehrál v Orlové. Byli jsme velmi kvalitní ročník, takže ani nebyla potřeba někam přestupovat. Skončil jsem ale velmi brzo, už na přechodu z dorostu do juniorky.

To je hodně brzy. Můžeme znát důvody?

Bylo to vlivem zranění, ale já se na to zpětně nedívám nějak negativně. Jsem rád, že jsem našel cestu k hokeji zpátky a vlastně postupem času jsem za to rád, že v tak relativně mladém věku už mám určitou trenérskou kariéru. Myslím si, že tady se ukázalo, jak vše zlé může být k něčemu dobré. Jsem rád, že můžu někomu předávat své zkušenosti a ta práce mě hodně baví. I když, ta práce s gólmany je hodně specifická a složitá, protože se pracuje hodně individuálně a zároveň komplexně.

S trénováním jsi začal hned po skončení hráčské kariéry?

Ne. Nejdříve jsem dodělal školu, potom jsem dva roky pracoval až do doby, kdy ve mně bouchly saze, a řekl jsem si, že jdu zpátky k hokeji. Rozhodl jsem se prakticky ze dne na den. Uvažoval jsem, jestli jít cestou rozhodčího nebo trenéra. Nakonec vyhrála druhá možnost, jelikož bych nechtěl být tím, na koho by se neustále nadávalo (smích). V 19 letech jsem začal vypomáhat u přípravky v Orlové a o rok později jsem tam dostal příležitost trénovat 3. a 4. třídu společně s brankáři. A od té doby trénuju. Ale také se pořád učím, protože v trenéřině se stále objevuje něco nového.

V AZetu jsi byl prvně angažován k menším hokejistům do přípravky a k malým brankářům. Poté jsi převzal i trénování ve 3. a 4. třídě, a od sezony 2014/15 přišla pozice asistenta u mladšího dorostu. Můžeš trošku naznačit rozdíl mezi trénováním malých dětí a třeba mladších dorostenců?

Malé děti vidíme jako roztomiloučké stvoření, ale ta síla davu dokáže být obrovská, takže i u nich se musí stanovit jasná pravidla, co je dovoleno a co ne. Když je vše jak má být, je se mnou sranda, ale když ne, tak to musí i ty děti poznat. Samozřejmě i já jsem rád, když je sranda a pohoda, ale pokud to přeroste někam přes míru, musí přijít ten pomyslný bič.

V sezoně 2014/2015 dělal Honza Littner asistenta Tomáši Potěšilovi u mladšího dorostu.

Co se týče mladšího dorostu, tak to je kategorie, kde ty kluky čeká velký přechod z 8. třídy. Najednou se už o něco hraje, do kluků se musí dostat nějaký systém a pracuje se nejen na jejich individuálním rozvoji, ale i na psychice a týmovém duchu. Oni jsou navíc v pubertě a málokdo z nich si uvědomí tíhu té soutěže. O to je to vše těžší.

Předpokládám, že trénovat gólmany bude o dost jiné než hráče.

Práce s gólmany je opravdu o něčem jiném, tam se prostě musí pracovat úplně komplexně. Kluk v brance si musí uvědomit, v čem je jeho role v týmu. Že je jedinečná, protože když udělá chybu hráč, tak to mohou ti další nebo gólman napravit, ale když ji udělá brankář, tak to většinou končí gólem. Hlavně se musí naučit pracovat s inkasovanými brankami, aby si uvědomil, že teď už to nevrátí a nemá cenu to mít přehnaně moc v hlavě. Ale na druhou stranu by si měl uvědomit, co bylo špatně a posouval se tímto dál.

Je nějaký rozdíl ve tréninku malých a starších brankářů?

V přípravce to nějak moc neřeším. Tam se kluci oblečou do výstroje a učí se v tom hýbat, ale mělo by je to hlavně bavit. Postupem času, hlavně tak od 3. třídy, kde už je větší i kvalita těch útočníků se jim snažím poradit, jak si to chytání co nejvíce usnadnit. Ale velký zlom je od 5. třídy, kdy už se trénuje vše a úplně naplno. Musejí se naučit vykrývání úhlů, vyjíždění z branky nebo řešení situace, kdy na ně jede jeden či dva hráči sami a podobně. No a pak další stupeň je tak 8. třída a následný přechod do dorostu. Přichází větší objemy i intenzita apod.

A tvoje brankářsko-trenérská filozofie?

Výchova brankáře by měla být taková spíš přirozená. Každý brankář by si měl najít svou cestu a svůj styl. Nemám rád, když ostatní trenéři rvou do brankářů jen svůj styl. Každému to vyhovuje úplně jinak. Lepší je, když se malému brankáři ukáže nějaká cesta a pak se můžou řešit další věci.

Jsou nějaké nové trendy v přípravě brankářů?

Jistě. Nyní je to používání moderní techniky, což děláme i my. Natáčíme si tréninky nebo i zápasy pomocí kamery umístěné na tvrzeném skle v obranné třetině, a pak si to pouštíme a rozebíráme chyby, které se vyskytly. Je to hodně časově náročné, ale jiná cesta není. A myslím, že by si to měli uvědomit i na svazu a požadovat, aby měli kluby trenéry brankářů.

V čem je, kromě už zmiňovaného přístupu, ještě jiné trénovat brankáře oproti hráčům? Ať už se jedná o tréninky na suchu i na ledě.

Gólman nemusí být zase takový kulturista, jsou to spíše něco jako atleti. V mladším dorostu je třeba nechávám trénovat letní přípravu se svým týmem a pak si je vezmu na dva tréninky, kde pracuju čistě jen na postřehu, taky gymnastice apod. Jsou to cvičení, kdy musejí u toho hodně přemýšlet a dostat do sebe to, že jsou pod případným tlakem. Měl by být určitým způsobem stále nad věcí, na jednu stranu se obrovsky koncentrovat a na druhou stranu se příliš nepřemotivovat. Zkrátka brankářská profese není vůbec žádná sranda.

Honzovými svěřenci jsou ale především malí hokejisté. Zde s kolegou Luďkem Jarolímem a týmem ročníku 2006.

Jak je na tom, z tvého pohledu, AZ s gólmany?

Můžu říct, že za ty dva roky, co jsem se tady staral o brankáře po tu osmou třídu, tak jsme trefili vždy nějakou dobrou volbu do brány. Myslím si, že nějaké pokroky tam jdou vidět. A hlavně, v každé kategorii máme minimálně dva gólmany, čímž jsme oproti jiným týmům, snad s výjimkou těch velkoklubů jako Třinec a Vítkovice, úplně někde jinde. A to mě samozřejmě hodně těší.

Pro novou sezonu jsi byl jmenován trenérem gólmanů od přípravky, až po starší dorost.

Za tuto důvěru ze strany vedení klubu jsem moc rád. A protože zároveň budu mít méně jiného trénování, tak budu mít na gólmany taky více času a moc se na to těším. Už máme s ostatními trenéry nějakou vizi do budoucna, jak bychom to chtěli dělat.

Honzo, děkuji za rozhovor a přeji ti hodně trenérských úspěchů.