AZ Havířov
Tým havířovských deváťáků suverénně ovládnul základní část své soutěže a v následné nadstavbě vybojoval postup do Extraligy 9. tříd pro další rok. To vše se událo pod vedením kouče Lukáše Hökla, který se v našem rozhovoru ohlíží za postupovou sezónou.
Hned na úvod bych Vám chtěl pogratulovat k postupu do Extraligy devátých tříd, který se letos podařil. Byl postup již od začátku sezóny Vaši jasnou prioritou, nebo se až v průběhu soutěže ukázal jako reálný?
„Již od začátku to pro nás byl jasný cíl. Vlastně už od prvních schůzek s vedením jsem představil jednoznačný plán, jak úspěchu docílit. To znamená, co všechno se pro něj musí udělat, jak se bude pracovat s hráči, jaké hráče jsem již oslovil a podobně. Takže už od začátku byl postup jednoznačně v hlavě, a to bez jakýchkoli zaváhání a v co nejkratší době. Což se nám povedlo.“
Jak tedy takový plán vypadá?
„Ten plán nám především ukazoval, na co se chci zaměřit v tréninkovém procesu. Vyznačil jsem v něm cíl v podobě postupu do extraligy a popsal kroky, kterými k němu dojít. Chtěli jsme jít ze základní části z prvního místa, první skončit i v nadstavbě, což se podařilo. Dále šlo především o rozvoj hráče v systémovém programu, učit ty kluky nějaké základní taktické prvky, hru v obranném pásmu, přesilovky apod. Velký důraz byl také kladen na zlepšování dovedností hráčů, aby byli schopni pohotově reagovat a vystřelit z první, aby byli schopni pomyslně oddělit ruce a nohy a každou částí pracovat v jiné frekvenci. Dále jsme měli mnohdy rozdělený trénink na útočníky a obránce apod. Čili, když to nějak shrnu, cíl byl od samého začátku postup, ale to by samozřejmě nebylo možné, kdybychom tady neměli kvalitně připravené hráče.“
Říkáte, že jste často měli rozdělené tréninky pro útočníky a pro obránce. Vy jste měl jako svého asistenta obránce A-týmu Tomáše Havlíka, který letos trénoval vůbec poprvé. Jak byste jeho působení zhodnotil?
„Já jsem s Havlisem maximálně spokojený. Dal jsem mu, co se týče obrany, volnou ruku a v průběhu sezóny jsem jeho práci důvěřoval. Chytil se jí opravdu dobře a na to, že to byl první rok, kdy měl opravdu nějaké slovo a zodpovědnost, se toho ujal skvěle.“
Ještě když se přesuneme k útoku, kterým jste se prezentovali, tak pár čísel. V základní části jste nastříleli o 46 branek více než druhý Frýdek, v nadstavbě jste měli opět o 14 gólů navrch. Je to něco, na co jste se cíleně zaměřili, mít silný útok a chtít soupeře přestřílet?
„Ne, to nebylo primárním cílem, ale určitě jsme chtěli hrát ofenzivní hokej, nikoli nějakou staženou obranu nebo beton. Měli jsme v útoku velkou sílu, tak jsme toho chtěli využít. Hlavní ale bylo, abychom se v základní části připravili na nadstavbu. Sice jsme asi pětkrát bodově ztratili, ale určitě to nebylo něco, co by nás odradilo. Naopak to bylo fajn, protože ti kluci si tohle taky potřebují zažít a poučit se z toho. A ano, skóre je sice jedna věc, já bych se na něj ale moc nekoukal, protože třeba proti poslední Orlové jsme vůbec nehráli v plné sestavě. Zkoušeli jsme hodně kluky ročníku 2010 a sledovali to, jak se s tím poperou. Cílem základní části tedy bylo, vyloženě se připravit na nadstavbu a tam už jsme si řekli, že se nesmí ztrácet body, že musíme být připraveni po všech stránkách. Jak po té herní, tak i mentální.“
Když se bavíme o ligové nadstavbě, tak jak se vy jako trenér připravujete na zápasy o extraligu? A co kladete svým svěřencům na srdce před takovými špíly?
„Vzhledem k tomu, že se bavíme o kategorii devátých tříd, tedy věkově o patnáctiletých klucích, tak musím říct, že to jsou hoši, kteří nemají ještě vůbec žádnou zkušenost s takovýmito zápasy. Tudíž nelze jen tak lusknout prstem, přepnout do módu „nadstavba“ a začít se nějak nadstandardně připravovat. To by ty kluky mohlo i hodně psychicky svázat, mohli by to těžce přijmout. Takže jsme spíše apelovali na to, že základní část je jedna fáze a nadstavba zase druhá. Že je pro nás každý zápas důležitý a nechceme v něm ztratit. Takto jsme ty kluky vlastně učili, být v tom tlaku už v průběhu sezóny. Hráči už pak byli v pozici, kdy věděli, že jsou skutečně silný tým a jsou v roli favorita, proti kterému se bude chtít každý soupeř vytáhnout. Později v nadstavbě jsem těm klukům už neříkal v podstatě vůbec nic, jen to, že jsou připravení na to ji hrát. A i když budou třeba prohrávat o gól nebo dva, nesmí zmatkovat, ale naopak si stále držet tu svou roli a trpělivě si jít za výsledkem, který přijde. A ten výsledek se nakonec skutečně dostavil.
Takže by se dalo říct, že jednou z největších předností týmu bylo, zvládat situace pod tlakem?
„Ano, určitě. My měli i nějaké přípravné zápasy a turnaje, hodně zápasů jsme odehráli i proti extraligovým týmům, namátkou můžu říct Vsetín, Zlín, Šumperk, Slavia, Vítkovice či týmy ze Slovenska jako Trenčín, Slovan, Košice. To jsou všechno opravdu silná mužstva a já můžu říct, že ze všech těchto zápasů jsme podlehli pouze Vítkovicím, Košicím, které teď mimochodem na Slovensku vyhrály titul mistra, no a v prodloužení Trenčínu. Jinak jsme všechny ostatní týmy porazili, myslím, že právě tato utkání naučila kluky dobře zvládat zápasy pod velkým tlakem. Náš tým byl po hokejové stránce dobře připravený, takže leckdy bylo těžké udržet v sezóně správně nastavenou hlavu, třeba proti slabším soupeřům. Prostě abychom se nenechali unést a nezačali vymýšlet věci, které by nás později mohly mrzet.“
Vašim velkým rivalem byl tým Frýdku-Místku, klíčové duely s ním jste v nadstavbě zvládli. Probíhala na tohoto soupeře nějaká speciální příprava? Rozebírali jste jeho hru a snažili se na ni reagovat, nebo jste věřili své vlastní a nic neměnili?
„Tak zrovna Frýdek-Místek byl pro nás takový specifický soupeř. Nám se proti nim v základní části moc nedařilo, vždy jsme byli jakoby trochu unavení, pomalí, svázaní. Nicméně, abych odpověděl na otázku, stáli jsme si za svým, za tím, že se nechceme dívat na soupeře a přizpůsobovat se mu, naopak chceme držet svoji hru. Samozřejmě jsem sledoval jejich zápasy, to, jakým způsobem hrají, jakou mají přesilovku a tak podobně. Také tím, že jsme proti sobě hráli v základní části několikrát, tak člověk toho i dost vysleduje. Ale ve skupině o extraligu jsme klukům akorát řekli, jakým způsobem mají hrát oslabení, věděli jsme, jak má soupeř často dobře sehrané přesilovky, věděli jsme, na koho je hrají. A to jsme byli schopni zneškodnit. Nechtěli jsme protivníkovi nechat volný prostor, chtěli jsme být hodně aktivní. To se nám vyplatilo.“
Při zápasu ve Frýdku byl rovněž překonán divácký rekord devátých tříd. Utkání, které Havířov vyhrál 5:3, sledovalo 2447 diváků. Jaký to byl pocit, sehrát důležitý zápas v boji o extraligu před takovouto kulisou? Vnímal jste to během utkání, nebo jste se snažil na to nesoustředit? Šlo i na týmu nějak poznat, že vnímají přítomnost tolika diváků?
„Nejprve bych chtěl znovu smeknout před domácími, před tím, jak to celé zorganizovali, za mě to byla výborně připravená akce. Já osobně to zase tak nevnímal, protože jsem takovou kulisu zažil už v Americe, kde i na tyto kategorie chodí dost příznivců. Ale vnímal jsem to jako obrovský zážitek pro kluky, pro ně je to samozřejmě něco neuvěřitelného. Ale potvrdilo se to, co jsem říkal, a sice, že když jsme hráli před plnou halou, byla to výhoda naopak pro nás. Přesně se totiž ukázalo, že domácí kluci nejsou zvyklí hrát pod tlakem a před takovým množstvím lidí. Opravdu to na domácích šlo vidět, každý hráč chtěl ten zápas rozhodnout sám a i když jsme ze začátku prohrávali 2:0, říkal jsem klukům, ať jsou trpěliví, že to utkání je plně v naší režii. Věděli jsme, že je to o jednom gólu, který soupeře potopí, nás nakopne a za tím jsme si šli. Co se týče mých svěřenců, nervózní samozřejmě byli. Před zápasem, než šli na led, jsem v šatně neřekl vůbec nic o hokeji, žádnou taktiku nebo něco takového, jen jsem jim řekl jeden takový nádherný vtip, aby se uvolnili. Oni se zasmáli a byli v pohodě. Ono je u dětí třeba, umět pracovat i s psychikou, ony s ní totiž v tomto věku ještě neumí plně pracovat samotné.“
A ten vtip?
„No to asi až potom, nějak mimo záznam (usmívá se - pozn. autora)“
Pod Vaší taktovkou se havířovská devítka probojovala do extraligy, nyní je ale zřejmé, že v ní nebude bojovat pod Vašim vedením, jelikož jste se z rodinných důvodů rozhodl v AZetu nepokračovat. Máte něco, co byste chtěl příznivcům havířovského hokeje vzkázat?
„Samozřejmě bych chtěl popřát klukům ročníku 2010, kteří budou příští sezónu hrát právě za deváté třídy, aby si tu soutěž užili a hlavně ji v Havířově udrželi i pro další ročníky. A AZetu jako takovému přeji co nejvíce úspěchů do budoucna, určitě jej budu sledovat.“
Můžete již alespoň naznačit, kam se budou ubírat Vaše další hokejové cesty?
„Už v průběhu minulé sezóny jsem měl nějaké nabídky, ale ty jsem vytrvale odmítal, prioritou pro mě bylo, zůstat v Havířově. Moje hokejové cesty mě ale nakonec vedou do Olomouce, kde budu mít na starosti dorostence.“
