09.10.2023 | Lukáš Jandora
AZ Havířov
Šest kol, šest výher, 49 nastřílených a 13 obdržených branek. Taková je bilance havířovského A-týmu, který se stále veze na vítězné vlně a zaslouženě vede skupinu Východ. V posledních dvou zápasech sice AZet upustil od své oblíbené desítky, nicméně ve středečním duelu ve Valašském Meziříčí k ní bylo hodně blízko, chyběla jediná trefa. Utkání poznamenala dlouhá přestávka mezi první a druhou třetinou z důvodu závady na rolbě. Nejen k tomu se v pozápasovém hodnocení vrací hlavní trenér Jiří Raszka.
Po konci utkání čekáme u východu z haly, kabina AZetu je hned za okny. Za otevřenými okny. Z nich jde slyšet radost, juchání, vítězný pokřik, i přes jednoznačnou výhru si kluci zakřičí, výhru takto oslaví. Nečekáme příliš dlouho. Po nějakých pěti minutách, jen co se převlékne, je u nás pan trenér Raszka, jdeme kousek dál. Využijeme přistaveného autobusu AZ Havířov, za kterým se malinko schováme. I dnes sice panuje hodně teplý podzimní večer, nicméně trochu fouká. A jelikož naše povídání nahrává záznamník, nechceme, aby vítr byl silnější než naše hlasy. Padá první otázka, při druhé odpovědi uděláme krok zpět, ještě více k autobusu, protože kolem nás projíždí Milan Mikulík. S Jiřím Raszkou na sebe přátelsky mávnou, pozdraví se, naše povídání pokračuje dál. Trenér je vstřícný, mluvný, své "povinnosti" si plní naprosto profesionálně. I přesto, že při takové sérii podobných vítězství je možná někdy těžké hledat "jiná" slova...
Pane trenére, co dneska určilo ráz zápasu, tedy když nebudeme počítat ty první, asi uklidňující góly?
No, upřímně... Ten začátek nebyl z naší strany vůbec dobrý. Soupeř se dostal do dvou gólovek, kdy byli úplně sami před bránou, což jsme si vůbec nepohlídali. Ale myslím si, že právě to nám pomohlo, navíc jsme i odpověděli rychlými góly, díky kterým jsme se dostali do klidu. Naše hra se zlepšila, do konce třetiny jsme byli lepší, vytvořili si v ní několik šancí. Pak přišla ta dlouhá pauza, během které se nevědělo, co bude. Tady ale musím kluky pochválit, protože se s tím popasovali opravdu dobře. Ve druhé třetině jsme soupeře přehrávali, napadaly nám tam taky góly, ale hlavně hra z naší strany byla dle mého pohledu velice dobrá. Měli jsme sílu v útočném pásmu, takže když to shrnu, tak asi rozhodl ten nástup do druhé periody. Do závěrečné části jsme si dali úkol, že chceme pomoct Sachymu (David Sachr - pozn. autora), aby po těch gólech, které inkasoval v minulých zápasech, dnes odešel s nulou..."
Zmiňujete nulu pro Sachra, padlo to v kabině konkrétně? Nebo to ti hráči mají podvědomě v hlavách, aby brankáři pomohli udržet nulu?
My jsme bazírovali, abychom neustoupili z naší hry, aby se z toho nestal nějaký hurá hokej, abychom zkrátka i nadále plnili to, co chceme. Úplně se nám to sice nepodařilo, nicméně ono je těžké udržet tempo, když vedete 9:0 po dvou třetinách. Takže to trochu opadlo, ale my dneska byli dobří kolem vlastní branky, kde jsme Sachymu hodně pomohli. Tu nulu si David zasloužil i za přechozí zápasy, ve kterých nás opravdu podržel. Takže myslím si, že kluci v hlavách určitě měli, že mu chtějí pomoct, protože jako tým pracují výborně. Ale samozřejmě jsme to zdůrazňovali i my na střídačce.
Říkáte, že je těžké se na zápas koncentrovat, když se hodně vede. Nicméně mě v pozitivním slova smyslu udivuje, že ten tým, i když je to 6:0, 7:0, pořád šlape naplno. Jak náročné je na ty hráče apelovat, aby pořád hráli stejně a nepolevovali ve svém nasazení?
Po druhé třetině za stavu 9:0 jsme šli do šatny s tím, že… (na chvíli se odmlčí - pozn. autora). Nechci říct, že bychom zvýšili hlas, to ne. Ale důrazně a jasně jsme si řekli věci, které chceme plnit, které ve třetí třetině v naší hře chceme mít. Nicméně kluci to takhle už mají nastavené, už když si vzpomenu na přípravu s Novým Jičínem, kdy to bylo 7:1 a kluci i přesto blokovali střely a bekčekovali, takže tohle se do nich snažíme natlačit. A samozřejmě jsme rádi, že ty góly tam následně padají. Ale my musíme mít pořád i tvář tvrdě pracujícího týmu dozadu, kterou si chceme udržet za každou cenu.
Valašské Meziříčí vstoupilo do poslední třetiny úplně jinak, než jak dohrávalo tu druhou. Překvapilo vás, že nic nevypustili?
Určitě, za to jim patří kredit. Ta jejich třetí třetina byla dobrá, protože pořád hráli a my si to navíc komplikovali některými ztracenými kotouči. To si však rozebereme hned zítra, protože to se v zápasech stávat nemůže. Ale fakt bylo sympatické, že domácí tak šlapali. Za stavu 0:9 se to samozřejmě špatně otáčí, ale možná už to brali jako přípravu na další zápas.
Kvůli pokažené rolbě byla pauza mezi první a druhou dvacetiminutovkou mnohem delší. Jsou ti hráči natolik zkušení, že ví, jak se udržet v provozní teplotě? Nebo jste musel zasáhnout?
Ne ne, já do toho nepromlouval, ale těžké bylo hlavně to, že jsme nevěděli, jestli se hrát bude nebo ne. Řekli nám, že hodina a uvidíme. Takže kluci se nějak udržovali, shodili se věci a čekalo se, co bude. Samozřejmě jsme i my trenéři byli v očekávání, jak se s tím popasují. A popasovali se tím nejlepším způsobem, protože jen pět minut před koncem té hodiny nám rozhodčí řekli, že jdeme na to.
A co to znamená, taková pauza, pro vás jako trenéra? Zůstanete při takové situaci tzv. pořád v zápase nebo máte i jiné myšlenky? Třeba i mimo hokej?
Jiné myšlenky než hokej nemám, to určitě ne (lehký úsměv - pozn. autora). I na dálku jsme řešili, co by bylo, kdyby…, jaké by byly herní situace apod. Hlavně jsme však čekali na konečné rozhodnutí, nicméně hlavami jsme byli celou dobu v zápase.
Pane trenére, děkujeme za Váš čas a přejeme, aby i nadále souhra týmu fungovala.
