AZ Havířov
16. června se na dalekou cestu vydala velká parta hokejových nadšenců, reprezentujících AZ Havířov. Děti i dospěláci různého věku vyrazili do Baško Polje na letní pobyt, přesněji řečeno hokejový kemp, který měl za úkol jak utužit mezilidské vztahy, tak i připravit děti reprezentující naše barvy na nadcházející hokejovou sezónu. A ruku na srdce - úkolem také bylo, vykouzlit na tvářích dětí úsměvy a spokojenost, protože sport by měl pořád především přinášet dobrou náladu a být zábavou.
Kdy tento nápad, ve sportovním prostředí možná trochu ojedinělý, však o to víc originální, vznikl? Zrodil se v hlavě prezidenta klubu Petra Malíře, který nám při vzájemném povídání trochu rozšířil "chorvatské obzory". "První myšlenka na letní soustředění v Chorvatsku nás napadla už někdy v listopadu loňského roku, vše jsme ladili s Jakubem Vyvialem z ČSAD Havířov, protože pokud jako klub chceme od sponzorů brát, měli bychom samozřejmě i dávat. Jednání byla rychlá, pozitivní, příjemná, v lednu padla první nabídka rodičům našich AZeťáků."
Celá organizace byla poměrně náročná, chtělo to hodně práce, aby se vše povedlo na jedničku. Organizačně se podílela velká spousta lidí, ti museli vyřešit mnoho úkolů a povinností, spoustu z nich si vzal na starost třeba klubový sekretář Robin Pavlas, který zajišťoval například stravu, který mimo jiné organizoval přesun mobilní kuchyně, což na vzdálenost 1100 km nebylo nic jednoduchého.
V pátek 16.6. vyjelo na dlouhou cestu, samozřejmě že i krásným autobusem s logy AZ, nějakých 75 lidí, v tom 48 dětí (nejvíce byla zastoupena 2. a 3. třída), několik rodičů, trenérů, kuchařů a dalších pomocníků. Po příjezdu bylo potřeba postavit základní tábor, který byl vzorně označen, mnoho vlajek a bannerů se symbolikou a barvami AZetu dávalo znamení, že přijeli hokejisté z České republiky, z města Havířov.
Ještě než ale přijeli ti nejdůležitější, čili děti reprezentující AZet, vyrazila s předstihem několika dní klubová delegace, aby se dohlédlo na organizaci, přípravy a další důležité věci. "Jeli jsme dříve, měli jsme nějaké plány, ale po příjezdu na místo jsme s hrůzou zjistili, že mnoho věcí je jinak. Že některé domluvy nefungují, proto se narychlo musela spousta věcí ladit až na místě, tzv. za minutu 12", říká, nyní už s úsměvem na tváři, protože vše se zvládnout podařilo, Petr Malíř. A následně pokračuje... "Organizace byla místy opravdu hodně těžká, náročné to bylo třeba s jídlem, oproti domluvě jsme například nemohli využívat otevřený oheň a po večerech tak opékat špekáčky. Ale byli jsme hnáni tou největší možnou motivací, kterou byli malí AZeťáci, touha, aby oni na celém soustředění viděli jen to dobré, to pozitivní, aby na ně náročnost organizace nijak nedolehla, aby si soustředění co nejvíce užili..."
Soustředění v Baško Polje, byť někdo by si to myslet mohl, samozřejmě nebylo primárně o tom, aby se děcka válela u moře. Soustředění bylo i o dřině, o tréninkové dřině. Všichni si z Havířova vezli hokejky, každý den se dvoufázově trénovalo, hodinu a čtvrt dopoledne a hodinu a čtvrt odpoledne, tréninky však byly vedeny především hrou, aby to krom jisté náročnosti byla i zábava a legrace. Odpoledne měli účastníci třeba i dvouhodinové plavání, různé soutěže apod.
K těm soutěžím, které byly pořádány mimo klasické tréninky, nám pár postřehů povyprávěl i Robin Pavlas. "Děti jsme většinou rozdělili do 4 skupin, měřítkem byl primárně věk. Jednalo se hlavně o různé celotáborové hry, každý večer jsme navíc připravili jednu bojovou, noční či vědomostní hru, vítězům jsme k večeři vždy objednali velkou pizzu, ta snaha a následná radost dětí byla moc fajn." A zda malí AZeťáci soutěžili a trénovali naplno, s tou největší možnou vervou? "No to byste měli vidět, z toho přístupu jsme byli nadšení! Děti si mnohdy takříkajíc sáhly na dno, neměly moc času se někde "válet", lelkovat nebo se nudit. Bylo to vidět i na tom, že čím déle jsme tam byli, tím víc byly děti unavené, posouvali jsme kvůli toho i budíčky na pozdější hodinu apod. Ale vše bylo v pohodě, nestalo se nám, že by s tím některé dítě mělo problém, že by to nezvládlo. To vůbec ne. Ba naopak, jak jsem už zmínil, to jejich zaujetí a zápal nás dospěláky moc bavil. Navíc i pro nás to byla obrovská motivace si pořádně máknout, protože, a ono se to třeba na první pohled nezdá, to bylo náročné i pro všechny trenéry, i ti si občas sáhli na dno, stejně jako všichni ostatní, kteří se na komfortu pro děti podíleli", dodává Robin Pavlas a Petr Malíř jedním dechem dodává... "Ještě musím říct, a z toho jsem měl obrovskou radost, protože sám jsem hokej hrál, byl ve věku těch dětí a zažil různá soustředění, že parádní bylo, jak se starší děti chovaly k těm mladším. Žádné vylomeniny, naschvály apod., jak to u dětí mnohdy bývá. Ba naopak, měli jsme pocit, že všichni táhnou za jeden AZeťácký provaz, starší těm mladším opravdu hodně pomáhali, vysvětlovali, ta propojenost všech věkových kategorií, protože na místě byly děti od 6 do 14 let, byla prima..."
Děcka navíc poznala i trochu jiné fungování kolektivu, jistým přínosem pro ně bylo i to, že jsou v zahraničí, trochu dál od domova, i když o ně bylo bezvadně postaráno, tak byl v nich vyvolán i jakýsi pocit, že se musí postarat sami o sebe, že nic za ně neudělá máma či táta. Děti se navíc výborně poznaly mezi sebou, uvědomily si, že si vzájemně musí pomáhat, táhnout za jeden provaz, tohle vše v nich soustředění mělo probudit. A soudě dle mnoha reakcí také probudilo.
Jednou z pomyslných třešniček na dortu byl pro malé AZeťáky třeba výlet lodí po moři, který si všichni parádně užili, loď byla samozřejmě také příkladně ovlajkována, opět z důvodu, aby každý široko daleko věděl, že přijeli hráči klubu tří barev. Celý chorvatský kemp byl povedený, určitě splnil svůj účel, proto nabízí se otázka, zda se v této započaté tradici bude za rok pokračovat. "Ano, určitě, chtěli bychom. Vše jsme letos odstartovali prvním, nebo možná nultým, ročníkem, určitě bychom tuhle možnost chtěli dětem nabízet každoročně. Navíc s každým dalším rokem budeme mít s organizací nové a nové zkušenosti, vše chceme vylepšovat, posouvat, vychytávat mouchy, čili věříme, že hned za rok bude účast AZeťáků ještě větší," dodává závěrem našeho povídání prezident klubu Petr Malíř.
Ale abychom měli i názory dětí, potažmo rodičů, zeptali jsme se tatínka budoucího AZeťáckého druháka, Dominika Waldeckera, který v září nastupuje do třídy nově vzniklé hokejové Akademie, a poprosili jej, aby se na celý hokejový kemp podíval optikou rodiče, který se akce osobně zúčastnil. "Dominikovi dal celý pobyt především to, že poznal starší kluky, se kterými vlastně vůbec není běžně ve styku, díky tomu od nich mohl mnohé odkoukat a něčemu se přiučit. A to jak při tréninku, tak i při hrách a volnočasových aktivitách, což byl vesměs hokej. Vždy je fajn, když dítě vidí, co dělají a jak dělají starší kluci." A nebyl celý ten pobyt pro sedmiletého kluka přeci jen třeba malinko náročný? "Ne ne, to vůbec, on je typ kluka, který, kdyby mohl, běhal by neustále venku s hokejkou nebo s míčem. Takže únavu z tréninků prakticky nezná. Když se ho občas ptám, kde bere pořád tolik energie, odpoví mi, že na ledě. Což svědčí o mnohém :-). A stejné to měl i na soustředění, mnohdy to třeba nebylo nic snadného, ale tím, že vše bylo formou her, tak mu to vlastně i dobíjelo "baterky". No a jak jsem si pobyt užil já jako rodič? Určitě užil, to bez debat, chodil jsem s klukama z naší skupiny k moři, u vody jsem je hlídal, o děcka bylo fakt perfektně postaráno. Chodil jsem s nimi na zmrzlinu, poznal jsem fajn lidi (rodiče), blíž jsem poznal trenéry, lidi kolem hokeje, kteří jsou super parta. Rodiči to hodně dá, když tzv. zblízka i mimo stadion pozná, kdo se o sportovní vývoj jeho dítěte stará apod. Takže nějaké shrnutí? První ročník soustředění se podle mého názoru vydařil na jedničku. Jasně, bylo tam třeba pár drobných nedostatků, ale jak píši, bylo to poprvé a vždy se najde něco, co se příště může vylepšit", zakončil své povídání Roman Waldecker, jehož syn Dominik se už, po vydařeném pobytu u moře, nemůže dočkat, až zase vyjede na led...
Úplným závěrem ještě jedno velké poděkování za klub. Poděkování především těm rodičům, kteří se letního kempu v Chorvatsku zúčastnili, jeli jako pomocníci, proto často a různými způsoby přiložili ruku k dílu. Byli důležitou součástí jedné velké party, která vše zvládla. Velké poděkování patří také všem trenérům, kteří odvedli obrovský kus záslužné práce. Děti byly v rámci tréninkových jednotek rozděleny do několika kategorií podle věku. Obsah tréninků řídili pro ně známí trenéři AZetu, konkrétně Petr Jemelík, Richard Strnadel, Marek Haas a Pavel Kubečka. V rámci sportovní části, ale také pobytu u moře, byli velmi nápomocni také již zmínění rodiče dětí, všem tedy patří poděkování za jejich zapojení a snahu. Protože zejména pro některé menší děti šlo o první větší výjezd na delší dobu a bylo velmi důležité, vytvořit pro ně přátelské a podporující prostředí. A to se povedlo. Takže ještě jednou díky, díky všem!
P.S. Zde se můžete podívat i na obrazový materiál, který dá trochu nahlédnout za oponu slov a písmen - fotogalerie 1, fotogalerie 2, fotogalerie 3. Instagram: azsoustredeni2023
