Jaroslav Koma: Těžko jsme se dostávali do předbrankového prostoru a chyběl nám důraz

Poté, co Havířovští vstoupili do nového roku výhrou na domácím ledě, chtěl Azet zkusit vybojovat cenné body i na ledě Olomouce. Domácí Kohouti však překvapení nedopustili a Slezanům ani v druhém utkání sezóny hraném na Hané nedovolili skórovat. „Zkrátka jsme nedali góly. Zápas se těžko hodnotí, když nedáte branky,“ zamýšlel se obránce Havířova Jaroslav Koma.

Azet se dlouho snažil držet s favorizovanou Olomoucí krok, to se mu však dařilo jen do jedenácté minuty, kdy otevřel gólový účet zápasu domácí Řípa. Hanáci přidali do přestávky ještě další branku, v ostatních třetinách pak ještě po jednom gólu. Havířovským zkrátka nebylo souzeno.

„Olomouc má suprově zabezpečenou obranu, ten tým je v podstatě pohromadě několik let. Pár hráčů se obměňuje, jádro však zůstává. Ti kluci o sobě vědí, dokazují to svými nahrávkami nebo přečísleními. Ale hlavně, domácí dali góly. My jsme se těžko dostávali do předbrankového prostoru, když už jsme se k nějaké šanci dostali, byli to spíše střely z dálky, chyběl nám důraz,“ hodnotil zadák Jaroslav Koma.

Pokud už se přeci jenom hosté do některé gólové šance dostali, byl na místě brankář Vošvrda. „To je to, co dělá tým. Gólman je podle mě víc, než 60 % úspěchu a co to tak sleduju, tak je jedno, jestli za Olomouc chytá jeden nebo druhý. Kluci v nich mají jistotu. A když to vezmu z druhé strany, Kohouti hrají moderní hokej, a jak znám trenéra Fialu a Jirku Dopitu, dávají si záležet na tom, aby se byli hráči vepředu v pěti a do jednoho se také vraceli zpět. Musím říct, že hrají opravdu pěkný hokej,“ chválil středečního soka.

Alespoň jistou naději na bodový zisk si mohli svěřenci trenéra Danečka vybojovat v početních výhodách, ani v těch se však Slezanům nepodařilo procedit kotouč až do sítě.

„Zkrátka jsme nedali góly. Zápas se těžko hodnotí, když nedáte branky. Jedna věc je, že jsme teď doma naposledy vyhráli, ještě před novým rokem jsme ale také soupeři nedali branku. To se stalo i teď a navíc jsme znovu prohráli velkým rozdílem, nyní o čtyři góly. Doma si dokážeme vytvořit tlak, v podstatě máme na tribuně i šestého hráče. Venku se nám to někdy podaří propálit, někdy ne. Proti Olomouci ten tlak vysloveně z naší strany moc nebyl. Pár střel i úniků, dokonce ve vlastním oslabení, jsme tam měli, ale nedali jsme. Opravdu se to těžko hodnotí,“ vyjadřoval se bek s hokejovými kořeny ze Slovenska.

Havířovští se snažili co nejdéle udržet příznivý, byť alespoň bezbrankový stav, který by jim dával do dalšího průběhu utkání šanci na úspěch. „Jeli jsme na Hanou s tím, že chceme hrát se zabezpečenou obranou, nechci však vyloženě říct na 0:0. Chtěli jsme vycházet z toho, že pokud bude nějaká šance, musíme ji za každou cenu dotlačit do zdárného konce. A to se nám nedařilo. Samozřejmě jsme sem přijeli uhrát body, neříkám, že vyhrát, protože to říká každý, ale pro body ano. Naše mužstvo se v poslední době zvedlo a chtěli jsme něco urvat i teď, ale bohužel,“ konstatoval hokejista, mající zkušenosti z české extraligy.

Fanouškům Azetu mohlo trochu zatrnout, když Koma dostal ve druhé části v jedné z přesilových her Mory ránu do ruky. Nic vážného se naštěstí nestalo a pilíř obranných řad Havířova střetnutí dohrál bez větších potíží.

„Snažím se tohle vyklekávání dělat často, protože to zabere hodně místa. Když jsem byl ve Vítkovicích, dělal to Pavel Trnka a dělal to parádně. Přes něj neprošla snad žádná střela. Druhá věc je, že to pěkně bolí, ale takový hokej je. Kleknul jsem v jednom momentu i proti Olomouci a dostal jsem pořádnou ránu na ruku, naštěstí do svalu, takže kosti mám v pořádku (usmívá se). Seli (Pavel Selingr) to propálil přesně na mě,“ podotkl s úsměvem na rtech Koma.

Jaroslav Koma je velký hokejový cestovat, alespoň co se České republiky týče. Jednou z jeho zastávek hokejové kariéry byla právě i olomoucká Mora, na kterou má jen samé dobré vzpomínky. „Zažil jsem v Olomouci pana trenéra Vlka, nyní jsou za ním super výsledky v Jihlavě, to samé můžu říct o panu Fialovi. Tady bylo všechno na vysoké úrovni, ať se to týká klubové organizace, pana Fürsta (generální manažer), pana Podlahy (sportovní manažer) nebo kustoda Petra Přecechtěla. To je super člověk, dodnes si voláme,“ prozradil.

Za svého působení v dresu Kohoutů si Koma získal řadu fanoušků, dokonce měl a dodnes má i skupinu těch nejvěrnějších. „Ten sektor nad trestnými lavicemi, to je pro hráče fakt super a moc fanouškům děkuju. Rád na ně vzpomínám. Navíc mám kamaráda, který je z Havířova a pracuje v „Olmiku“, chodí na hokej jak do Olomouce, tak k nám. A říkal mi, že lidé z Olomouce o mně hezky mluví. Chci, aby věděli, že i já na ně rád vzpomínám a mnohokrát jim děkuju,“ uzavřel své pozápasové povídání Jaroslav Koma.