Máme pracovitý tým, ale sráží nás malá efektivita, říká trenér A-týmu Štefan Mikeš

Období před koncem roku jsme využili k velkému povídání s trenérem A-týmu AZetu Štefanem Mikešem. Jak hodnotí dosavadní výkony a výsledky mužstva, kteří hráči podle něj udělali největší pokrok i jaké je jeho přání do roku 2016 se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Pane trenére, sezona A-týmu je za svojí polovinou, jaké je vaše hodnocení jejího dosavadního průběhu? Z hlediska výkonů, výsledků i postavení týmu v tabulce.

Stručně řečeno, mé pocity jsou smíšené. Má očekávání byla určitě větší. Chtěli jsme být určitě efektivnější a v tom je největší problém. Rozdali jsme velmi mnoho bodů svým soupeřům v zápasech, kde jsme byli lepším týmem. Dominovali jsme v poli, vyhrávali jsme osobní souboje, ale selhávali jsme v předbrankových prostorech. Ať už jsme neproměňovali své šance, anebo naopak, byli jsme málo důrazní před naší brankou. Bohužel to bylo často v klíčových momentech zápasů. A tím jsme si sami zkomplikovali situaci.

Na druhou stranu, co se týká konfrontace s ostatními týmy, tak tam jsme udělali velký posun. Odehráli jsme výborná utkání i s těmi top týmy. Těch špatných zápasů nebylo, z pohledu trenéra, mnoho. Hodně ale bylo těch, které rozhodly maličkosti v náš neprospěch, a to mě hodně štve. V tabulce jsme mohli mít o 18-20 bodů více a tím pádem jsme mohli být ve zcela jiné pozici. Obzvláště se to týká zápasů doma, ale sehráli jsme takové i venku.

AZetu se letos daří poměrně pravidelně sbírat body venku, naopak doma hodně „rozdává“. V čem to podle vás je?

Ty domácí zápasy nemají jednoho společného jmenovatele. Některá vítězství byla upracovaná a vydřená, některé zápasy jsme ztratili… Důležité je, že jsme žádný zápas nevzdali a kluci bojovali až konce. Dobře bruslíme, vypracováváme si velmi mnoho šancí, vyhráváme souboje, dobře kombinujeme. Naopak chybí mi tam více kvality v zakončení, jako bychom neměli ten potřebný klid. Tím pádem jsme stále pod tlakem. Máme na krku ten pomyslný nůž a to tomu mužstvu, které je věkově velmi mladé, nepřidává.

Určitý problém je také v proměňujícím se sestavě na jednotlivé zápasy, což má vliv na sehranost obránců, útočníků i celých pětek a také přesilovkových sestav. Trochu nás to brzdí. Pro mě jako trenéra je to těžké v tom, že kdyby byl problém v disciplíně či přístupu, tak vím, že je potřeba přitlačit. Ale kluci jsou na zápasy dobře připravení, odvádějí z hlediska sportovního výkonu dobrou práci. Ale na světelné tabuli to často svítí opačně.

Odhlédněme nyní trochu od týmu AZ Havířov a podívejme se na celou 1. ligu. Jaká je podle vás soutěž, kterou AZ hraje, tedy WSM liga?

Pro mě je důležitý fakt, že jsme se ve svých výkonech dokázali vyrovnat i těm nejlepším týmům. Když srovnám třeba náš první domácí zápas s Kladnem a ten druhý tak to byl obrovský rozdíl. Dokázali jsme je přitlačit, rozebrat, dostat pod velký tlak, zatímco předtím jsme se jen báli, kdy dostaneme gól.

A od toho se odvíjí i můj náhled na tuto soutěž. Podle názorů mnoha lidí, kteří ji sledují mnohem déle než já, tak se velmi zkvalitnila. Hra v ní je možná trochu jednodušší, ale určitě rychlejší a techničtější. Je v ní mnoho talentovaných hráčů s velkým potenciálem, kterým umožňuje růst. A pokud to opravdu svou pracovitostí využijí, mohou se posunout dál. Zkrátka velmi dobře připravuje hráče pro jejich další posun v kariéře, třeba do extraligy.

Jako příklad můžu uvést zápas v Benátkách, kdy proti nám nastoupilo 11 hráčů, kteří druhý den hráli za Spartu a Liberec. A to jsou týmy, které v extralize dominují. Nebo třeba hráči, kteří k nám přišli ze Zlína či Vítkovic. Mnozí u nás udělali posun a pak se prosadili ve svých týmech. A jejich zkušenost říká, že není jednoduché se v ní prosadit.

Ale abych to uzavřel. Jsem překvapen její kvalitou i kvalitou jednotlivých hráčů, včetně mnoha našich mladíků. Ukazuje se, že za určitých okolností jsou schopni se herně a výkonnostně přizpůsobit kvalitnějším soutěžím.

Máte ve svých očích nějakého favorita letošního ročníku 1. ligy?

To je dobrá otázka. Já věřím, že kdybychom se doplnili o 3 kvalitní hráče v dobré formě a naši brankáři stabilizovali své výkony, tak jsem přesvědčen, že bychom dokázali zamíchat karty i my. Fyzicky jsme na to určitě připraveni dobře. Ale pokud si promítnu v hlavě zápasy proti všem soupeřům, tak si myslím, že se bude rozhodovat mezi tou první čtveřicí (Jihlava, Kladno, Č. Budějovice, Slavia – pozn. redakce). Má svou kvalitu i výkonnost a určitě ještě zmobilizuje vše směrem ke konci sezony a mezi nimi se tak nakonec rozhodne.

Momentálně se nacházíte v období deseti dnů bez zápasu. Na druhou stranu, ale stále trénujete a bez tréninku budete jen 24. a 25. prosince. Co je náplní těchto tréninků?

V každé takové zápasové přestávce se snažíme na maximum pracovat. Nyní se nám to ale hodně zkomplikovalo mnoha zraněními. Ať už je to Bahounek, Okál či Pechanec, a navíc extraligové kluby si stáhly své hráče. Takže to náš tréninkový proces hodně ovlivnilo. Měli jsme v plánu více se zaměřit na takové ty herní věci, tak jsme se věnovali více těm individuálním činnostem jako např. střelbě. Ale ani to není určitě na škodu. Důležité je pracovat na sobě. Vánoce je potřeba si také užít, ale nesmíme zapomínat, že více než dvoudenní přestávka v tréninku by mohla spíše uškodit.

Je v kádru AZetu někdo, kdo vás v průběhu vašeho působení u mužstva výkonnostně překvapil? Kdo udělal za tu dobu největší progres?

Mě překvapili především ti mladí hráči. A z nich mě nejvíc zaujal David Bahounek. Měl jsem na začátku trochu obavy, jak se přizpůsobí tempu WSM ligy a to především z herního hlediska, protože po fyzické stránce už připravený byl skvěle. Je to pochopitelné, je to ještě mladý hráč, moc toho zatím neodehrál, ale David se své úlohy zhostil parádně, své výkony stabilizoval a prakticky až do závěru před reprezentační pauzou odváděl spolehlivé výkony.

V útoku mě z mladých hráčů hráčů nejvíce zaujal Jakub Kotala, který má podle mě velký potenciál. Bohužel ho už několikrát zastavilo zranění a vždy, když už to vypadalo, že se naplno rozjede a prosadí, přišlo zase něco, co ho zbrzdilo. Musí samozřejmě na sobě dále pracovat, talent ale rozhodně má. Z mladých hráčů mají potenciál určitě ještě Tomáš Gřeš a Lukáš Bednář.

Mezi ty nejpoctivější hráče, pokud budu počítat i letní přípravu a úplné začátky, musím zařadit především Jana Marunu s Petrem Kankem. Samozřejmě k nim patří i další, ale ti dva patří k tomu tvrdému jádru a myslím si, že se jim to v sezóně zužitkovalo. Petr je velmi silný na puku a v osobních soubojích a dává góly, přestože podle mě není typický střelec. Kdyby jím byl, dával by branek ještě podstatně více. Letos mu to tam ale padá, měl v průběhu sezóny několik období, kdy vstřelil branku třikrát za sebou, nebo se prosadil dvakrát za jeden zápas.

Rád bych zmínil ještě Jirku Krisla, který měl pomalý start do sezóny, ale své výkony postupně stabilizoval a nyní hraje výborně. Naopak jsem více čekal od Martina Lenďáka, který v přípravném období zářil, postupně ale jeho výkon upadal. Od Tondy Pechance jsem očekával více. Ačkoliv body sbírá stále pravidelně a produktivita tam svým způsobem je i bez těch vstřelených branek, herně mu letos podle mě chybí vyzrálost. Ve spoustě situací mohl volit lepší řešení a chybí mu v tomto směru trochu i efektivita. Ale na druhé straně je potřeba vyzdvihnout jeho výbornou práci v defenzívě, kde při jeho účasti moc gólů nedostáváme. Zlepšit na svoje možnosti by se mohl i Michal Sztefek, naopak spokojenost je s Karolom Korímem a Danielem Štumpfem.

O Havířovu se v posledních dnech často hovoří jako o týmu, který pomohl už dvěma extraligovým týmům postavit se na vlastní nohy (Vítkovice a Zlín), přičemž sám klopýtá. Trochu s nadsázkou, berete také ten názor, že Havířov takto pomáhá extraligovým mužstvům se zvednout?

My jsme se o tom už s Patrikem Rimmelem několikrát bavili. My tu vždy přivedeme na krátkou dobu nějakého hráče, který se tu rozehraje, chytí formu a pak jde střílet góly do extraligy. Nám pak naopak právě ty branky, které střílí jinde, chybí u nás. Dá se to brát i z herního hlediska. My takovému hráči dáváme přednost před jiným naším hráčem, který na tom výkonnostně je o něco hůře. Jenže my ten kádr máme úzký a ty hráče musíme upřednostňovat, ačkoliv se tím tak trochu sami brzdíme.

Samozřejmě, pokud se ale některý z našich hráčů dostane do extraligy, držím mu tam palce. Všechno je to výsledkem práce a hry, která se odehrávala u nás, což je také naše vizitka. Znova ale připomínám. Naši hráči zde odvádí dobrou práci, bohužel se to ale nepromítá do výsledků. Kdybychom věděli, že děláme něco špatně, můžeme zatnout zuby, začít na sobě pracovat a postupně bychom viděli posun. V tom to ale není.

Vždyť v zápase s Prostějovem byl oficiální údaj poměru střel na branku ve třetí třetině 23:2 pro nás! Větší převaha už v současném moderním hokeji snad ani být nemůže. Že nám hráči Prostějova vstřelí za zápas dvě branky, na tom není nic nepochopitelného. Nám naopak chybí koncovka. Nemůžu říct, že by hráči neuměli zakončovat, vždyť i proti takovému Kladnu jsme nasázeli pět branek. Spíše je to o tom klidu v koncovce, o té hlavě a psychice. Musí se sejít více faktorů najednou.

Specifickou kapitolou AZetu jsou letos určitě i brankáři. Ti si prošli snad vším možným, včetně ztráty formy, zranění, nemocí či změny prostředí (Marek Laco). Co k tomu říct?

Samozřejmě brankoviště je klíčový post týmu. Krásně to bylo vidět například při prvním zápase s Kladnem, kdy nám přišel vypomoct Šimon Hrubec. Kladno bylo absolutně někde jinde a mělo více čistých šancí, přičemž Šimon měl 41 zásahů. My to ale ustáli po 60 minutách, udrželi jsme stav 1:1 a nakonec jsme i vyhráli. Tam se ukázalo, co s týmem udělá brankář, který chytá sebejistě a má formu.

Ukázal to například i Petr Matoušek, který se dostal do formy po reprezentační pauze, kdy první 5-6 zápasů chytal famózně. Já věřím, že každý jednotlivý hráč má v průběhu sezóny zvlášť nadělené všechno špatné i dobré, a že naši brankáři už si vším zlým letos prošli. Letos brankářský post prošel těžkým obdobím, ale přesto ukázal i svůj potenciál a oba dva brankáři ukázali, že chytat umí. Ačkoliv Marek Laco toho zatím příliš ještě nemohl předvést, v Benátkách měl skvělé zákroky a odchytal dobrý zápas. Po tak dlouhé pauze se do toho musí ještě dostat.

Kdybychom měli stabilizovanou obranu společně s brankáři, byli bychom schopní s trochou nadsázky vyhrávat zápasy i poměrem 1:0. I to se ostatním mužstvům občas stalo. My se ale musíme soustředit hlavně na dobré začátky zápasů. Letos je pro nás ta soutěž totiž specifická v tom, že pokud se dostaneme do vedení, málokdo s námi dokáže zápas otočit, Bohužel to funguje i opačně. Výjimkou byl akorát poslední dvojzápas s Ústím, kde to byla divočina.

V tomhle ohledu je většina zápasů letošní WSM ligy pro nás stabilizovaná už od začátku, proto potřebujeme dobré úvody do zápasů. Doposud jsme se ale nechali až příliš unášet emocemi, nebyli jsme psychicky odolní a v rozhodujících chvílích naši hráči byli až příliš zbrklí. I to svědčí o charakteru a psychickém rozpoložení mužstva.

My se samozřejmě budeme v trénincích věnovat prostorům před brankou a jiným herním činnostem, je ale třeba stabilizovat tu sestavu a já věřím, že se uklidníme, nebudeme stále hrát s nožem na krku, chytíme vítěznou šňůru a nakonec se dosavadní období ukáže jako dobrá zkušenost pro naše mužstvo. Protože v kolektivním sportu platí, že kdo neprojde přes překážky, obyčejně potom zakopává.

Je období Vánoc a blíží se i nový rok. Máte na závěr tohoto rozhovoru nějaké přání, které byste si přál, aby se v novém roce vyplnilo?

Přeju si, aby naši hráči byli zdraví, protože máme momentálně hodně zraněných hráčů a abychom se vyhrabali z tohoto těžkého období, potřebujeme je mít zdravé. Nechci zapomenout ani na naše fanoušky. Je si třeba uvědomit, že většinu venkovních zápasů hrajeme až na druhém konci republiky a oni přesto jezdí za námi, aby nás podpořili. Doma je vždy vynikající kulisa. Hráči to samozřejmě vnímají a je to úžasné, že za námi stojí, i když se zrovna nedaří.

Já jenom doufám, že se jim to všechno vrátí a budou se moci radovat také z našich výsledků. Toto bych popřál všem lidem, co se pohybují okolo AZetu, s důrazem na naše fanoušky.

Pane trenére, děkuji za rozhovor a přeji vám i týmu vše nejlepší do další části sezony.