24.10.2025 | Lukáš Jandora
Havířovský AZet v sobotu zvítězil v Kroměříži v poměru 6:4, závěrečné dva góly dali domácí téměř na konci utkání, což hodně rozzlobilo trenéra Marka Pavlačku. Ten se nejen k této situaci vrátil při pozápasovém povídání, kdy jsme na něj čekali u klubového autobusu.
Zatímco Roman Šimíček vyšel po utkání ze zimáku jako první a zpět do Ostravy cestoval svým autem, tak na hlavního kouče Marka Pavlačku jsme museli čekat trochu déle Z kabiny vyšel jako jeden z posledních, před ním nás míjeli hráči, kteří šli do autobusu s viditelně dobrou náladu. Hlavní kouč ji, alespoň na oko, tak dobrou neměl. Přesto si na sedačku jen odložil věci a trpělivě vykládal o dojmech nejen z právě skončeného utkání...
Pane trenére, třetí zápas v řadě za sebou venku, třetí vítězství, jak byste to dnešní zhodnotil?
Dnes to pro nás nebyl jednoduchý zápas. Měli jsme sice optickou převahu, ale soupeř nás moc nepouštěl do předbrankového prostoru, hráli jsme to spíše po mantinelech, do gólových šancí se moc nedostávali. Na druhou stranu, stále jsme nabádali kluky k tomu, ať vydrží, ať jsou trpěliví, že se do těch šancí postupně dostanou, z čehož budou góly. Myslím si, že nějakých 55 minut jsme plnili vše, co jsme si řekli. Za stavu 6:2, kdy jsme těch 5 minut mohli dohrát úplně v klidu, jsme však zápas individuálními chybami zbytečně zdramatizovali a nakonec byli rádi, že bereme tři body, protože závěr utkání mohl dopadnout klidně úplně jinak.
Vy jste se po čtvrté vstřelené brance domácích hodně zlobil, vzal jste si oddechový čas. Byla ta situace taková, že vás to naštvalo, že bylo potřeba ji, třeba i tím oddechovým časem, řešit?
Ano, ta situace mě naštvala hodně, dokonce řeknu, že mě to nasralo! Protože to byly dvě úplně zbytečné individuální chyby. Do té doby jsme hráli zodpovědně, jednoduše, čekali jsme na šance. Proto nechápu, proč se nám pět minut před koncem zápasu stane tohle. Kdybychom pokračovali v tom, co jsme hráli 55 minut, tak celkový dojem jak z výsledku, tak i zápasu jako takového, je úplně jiný.
Zápasy, které jsme doposud hráli v Orlové, a které hrajeme venku, jsou na pohled, minimálně co se skóre týče, rozdílné. Venku je každý zápas těžký, často se taháme o výsledek. Je to tím, že venku hrajeme jinak nebo je to spíše o tom, že se na nás domácí více připraví, více nahecují apod.?
Každému soupeři se doma hraje mnohem lépe, než když přijede k nám. Jasně, každý se na nás chce vytáhnout, ví, že přijede Havířov, chtějí nám to znepříjemnit, chtějí nás porazit, protože doposud jsme neprohráli. Každý se na nás pečlivě připravuje, chystá, každý venkovní zápas je pro nás těžký. Ale my, pokud dodržujeme věci, které dodržovat chceme a máme, pokud jsme trpěliví, tak víme, že nám to funguje. Jenže pak kolikrát vymýšlíme věci, které chceme udělat jakoby navíc a ne vždy to dobře dopadá...
A vy sám byste po týmu chtěl, ať hrajeme stejně doma i venku nebo venku chceme hrát přeci jen trochu jinak?
My doma ještě nehráli, pokud to mám říct takto... Co se týče celkově týče našich zápasů, tak trochu rozdělujeme své soupeře, rozlišujeme, proti komu hrajeme. Musíme a chceme měnit taktiku a styl zápasu i podle toho, s kým hrajeme. Nemůžeme hrát stejně s Prostějovem a pak třeba proti Technice. Ano, chceme hrát nátlakový hokej, ale nejde to vždycky...
Se vší úctou ke všem soupeřům, tak náš největší ligový soupeř určitě je a bude Prostějov. Minule pro Vás určitě dobrá zpráva, že ztratil body s Novým Jičínem, dneska ve 44. minutě hraje doma 1:1 (nakonec Prostějov podlehl 1:2 Šumperku - pozn. autora). Jsou Jestřábi týmem, jehož výsledky sledujete jako první? Že sednete do autobusu a první se díváte, jak hrál právě Prostějov?
Já se dívám na všechny výsledky, všechny mě zajímají, nicméně nejvíc nás zajímá naše vlastní hra. Jdeme zápas od zápasu, chceme vyhrávat. Jasně, že nás potěší, když náš největší soupeř zaváhá, to bez debat, ale že bychom na to brali nějaké velké ohledy a přikládali tomu váhu, to ne. My se prostě díváme hlavně sami na sebe, sami si to chceme uhrát...
