22.04.2024 | Klára Bártková
AZ Havířov
AZet se v letošní sezóně probojoval až do finále druhé ligy, ve kterém statečně válčí s chomutovskými Piráty. Celá série odstartovala ve Slezsku, o víkendu se ale za vyrovnaného stavu přesunula do Rocknet Arény, kde svěřence Jiřího Raszky nepodporovali jen fanoušci, ale třeba také prezident klubu Petr Malíř. Jaké byly jeho dojmy bezprostředně po zápase? To se dočtete v krátkém rozhovoru.
Petr Malíř si jen velmi málo zápasů v sezóně nechá ujít, často se za týmem vypravuje i "ven", je jasné, že v play-off nemůže chybět. Je pár minut po utkání, osoba, kterou chceme "pronásledovat", vychází z haly, na parkovišti, jen kousek od klubového autobusu, kterému už "vrčí" motor, se společně raduje s několika skotačícími fanoušky. Sundává tmavě modré sako, které položí na zadní sedadla vozu, jen v bílé polokošili s logem AZ na srdci je připraven sednout za volant a vydat se na dlouhou cestu do Slezska. Než však za zmíněný volant usedne, mávneme na něj, aby se s námi o svou radost podělil. A také o své dojmy. Krátce, jen pár slov...
Z odpovědí Petra Malíře je cítit obrovská radost, jakési uvolnění, vyplavující se emoce. Celý rozhovor končí zvláštně. Tak trochu... Jak jen to říct? Mnohoznačně? Neurčitě? Tak, jak mnohdy končí také dobrá kniha. Která ani na své poslední stránce neodpoví čtenáři na to důležité, která různé otázky nechá otevřené... Tak, jako je/ji nechal otevřenou i prezident klubu AZ Havířov.
Už během rozbruslení bylo vidět, že bedlivě sleduješ chomutovský mančaft. Co se Ti v té době honilo hlavou?
Pozoroval jsem je z toho důvodu, protože si myslím, že právě z rozbruslení jde poznat, jak ten mančaft do zápasu nastoupí. Z mého pohledu jsme od začátku byli nabuzenější než soupeř. Na našich klucích bylo vidět, že jsou více v pohodě a v tempu. Naopak na domácích byla zřetelná taková nějaká úzkost, neužívali si to jako my. Těžce se mi to popisuje a vysvětluje, ale...
Co tam to nabuzení nebo dobrou náladu udělá?
Určitě celkově přístup k zápasu. Z mého pohledu to bylo jako den a noc oproti včerejšímu (nedělnímu - pozn. autora) utkání. Opravdu to šlo poznat už od prvních minut. Naši kluci totiž byli opravdu v pohodě a to byl pro mě strašně důležitý moment.
Před posledním domácím utkáním jsem se Tě ptal na nervozitu, protože jsi byl na zimáku už dlouho před zápasem a tu nervozitu sám přiznal. Dneska? Byla třeba ještě o něco větší?
Kupodivu ne… Možná, že kdybychom hráli doma, tak by větší byla. Ale dnes už jsem to takto necítil. Nicméně strašně moc jsem si přál, aby kluci odtud alespoň zápas odvezli a to se povedlo.
Co podle Tebe ten zápas rozhodlo?
Podle mě rozhodla ta urputnost, se kterou jsme si šli za každým gólem, po každém gólu. A určitě tam taky hrálo vliv to, že jsme po obdržené brance neměli dlouhou prodlevu a dokázali jsme pořád tlačit na branku. Ten gól v oslabení už pak byl jen výsledkem té celozápasové snahy.
Byl jsi třeba už před zápasem v kabině něco říct?
Ne ne, jen jsem si byl s kluky plácnout, stejně jako to dělám třeba před domácím zápasem.
A po zápase?
Ne, nic. Já jsem dneska nemluvil, nemusel jsem. Byl jsem spokojený s tím, co řekli trenéři, bylo to perfektní.
Na rozdíl od Chomutova je náš cíl ještě daleko, Chomutov se mnohdy tváří, že už skoro postoupil. Ale... Kdyby se náhodou nějaký náš cíl nebo sen, nebo každý to nazvěme jinak, povedl, mají kluci od Petra Malíře něco slíbeno?
(už během vyřčené otázky se výrazně usmívá a v jejích určitých pasážích souhlasně pokyvuje - pozn. autora) Od Petra Malíře ne...
Od klubu AZ Havířov...
Od klubu, no... (nejsou slyšet slova, jsou viditelné různé grimasy a gesta, úsměv, však vše je těžce popsatelné slovy, tím celý rozhovor, zvláštně, ale vlastně do značné míry "napínavě", končí - pozn. autora).
Díky, šťastnou cestu, ať se i nadále daří!
