Vím, že se ještě můžu zlepšovat, hlásí Miroslav Škumát

V týmu AZetu je jednou z nových tváří. Pro mnohé bylo překvapením, že si vybojoval místo v kádru. Má zkušenosti jak s českou první ligou, tak ze zahraničí. A ve středu se za Havířov poprvé prosadil i brankově. Nemalou měrou tak přispěl k důležitému vítězství nad Litoměřicemi. Řeč je o, za pár dní šestadvacetiletém, Miroslavu Škumátovi, se kterým přinášíme následující rozhovor.

Mirku, vy nejste havířovskému publiku příliš znám. Zkuste tedy trochu přiblížit svou hokejovou minulost.

Jsem hráčem a odchovancem Nového Jičína, kde jsem působil až do dorostu. Juniorskou extraligu jsem hrál za Olomouc, Vsetín a Pardubice. No a v mužské kategorii jsem nejdéle hrál tři roky v Martině a taky rok v Jihlavě. Loni jsem nastupoval za Nový Jičín a od jara jsem v AZetu.

A typologicky sám sebe jako hráče řadíte kam?

Bojovné a důrazné křídlo :-)

Jak se vlastně zrodilo vaše angažmá v Havířově?

Dostal jsem nabídku od trenéra Danečka, jestli to chci v přípravě zkusit. Šel jsem do toho a nakonec jsem v AZetu zůstal i po zužování kádru.

Máme za sebou deset kol první ligy. Jak zatím hodnotíte své působení? Převládá spokojenost?

No spokojený… Sám se sebou určitě ne! Nedařilo se mi tak, jak bych chtěl. Určitě mám co zlepšovat. Nejvíc asi střeleckou produktivitu.

A co výkony týmu?

Dáváme málo branek, to vidí asi každý. Ale já si především myslím, že liga je velmi dlouhá. Věřím, že časem přestaneme dělat ty chyby, které děláme a zvykneme si na tu soutěž. Až na jednu výjimku nás nikdo nás neporazil výraznějším rozdílem. Spíš rozhodovala naše produktivita.

Podívejme se nyní na středeční zápas s Litoměřicemi. Podle mnohých jste předvedli zatím svůj nejlepší výkon. Souhlasíte?

Podle mě jsme nejlépe hráli v Boleslavi. Proti hráčům, kteří tam hrají, jsme stáhli ztrátu 0:2 a ještě vyrovnali na 3:3. Domácí dlouho neměli nic jistého. Akorát jsme z toho nedokázali vytěžit body. No a ve středu? Litoměřice byly velmi těžkým soupeřem. Mají hráče s ligovými zkušenostmi. Ale my jsme konečně dali více než tři góly a vyhráli.

Na výhře 4:1 jste se svou premiérovou brankou podílel i vy. Jak se to odehrálo z vašeho pohledu?

Nejprve šlo na soupeřovu branku nahození od modré, pak se puk několikrát odrazil do prostoru mezi kruhy, já jsem do něj plácl a spadlo to tam. Podle mě trochu šťastný gól, ale i takové jsou potřeba.

V té chvíli jste zhruba po polovině zápasu vedli 3:1. Jak moc byl ten gól důležitý pro celkový výsledek?

Odskočili jsme na dvě branky, takže nám to dodalo klid. Rozhodnuto ale zdaleka nebylo. Soupeř nic nevzdal, hrál několik přesilovek a pořád hrozil.

V sobotu vás čeká zápas v Olomouci, tedy na ledě 4. týmu soutěže. S čím do něj jdete?

Chtěli bychom urvat nějaké body, protože je, po několika těsných prohrách, potřebujeme jako sůl. A ty z Olomouce by měly, jak se říká, cenu zlata.

A jakou cestičkou se k nim propracovat?

Určitě se budeme snažit neinkasovat moc brzy, naopak sami branku dát. Ale jinak taktika vyplyne až z průběhu utkání.

Mirku děkuji za rozhovor, a přeji ať je těch branek na vašem kontě co nejvíc a ať se AZetu v jeho nelehké nováčkovské sezoně daří.