AZ Havířov
Ti z vás, kteří jste byli na utkání AZetu s Litoměřicemi, si možná o přestávce mezi druhou a třetí třetinou všimli zajímavé události. Pan Christopher Hope z Anglie losoval výherce cen soutěže z první přestávky a poté obdržel narozeninový dort k sedmdesátým narozeninám. Kdo je tento Angličan? Jak se do Havířova dostal? A co předcházelo blahopřání na ledě K&K PNEU Arény? To vše se dočtete v tomto článku.
Začneme popořadě. Už jen fakt, že někdo z Anglie je hokejovým fanouškem, není úplně obvyklý. Nejoblíbenějšími kolektivními sporty v Anglii jsou fotbal, ragby a kriket. Pokud v této zemi někdo mluví o hokeji, má na mysli ten, který my nazýváme pozemní. Když už tedy běžný Angličan ví, že něco jako lední hokej existuje, pak nejspíš maximálně ví, v kolika hráčích se hraje, ale možná ani to ne.
Jak se tedy Chris k hokeji dostal? „Před čtyřiceti lety jsem odjel do Kanady vykonávat práci doktora a tam jsem lední hokej poprvé zaznamenal. Okamžitě jsem byl uchvácen a stal se fanouškem tohoto sportu. První zápas, který jsem navštívil, byl mezi Torontem Maple Leafs a Philadelphií Flyers. To proto, že jsem nedaleko Toronta bydlel. Vidět lední hokej v zápase NHL je prostě úžasné,“ popisuje své seznámení s hokejem Chris.
Nyní tedy víme, co Chrise přivedlo k hokeji. Ale jak se dostal do Havířova? „V Kanadě jsem žil dva a půl roku, poté jsem se vrátil do Anglie, kde jsem žil až do roku 2000, kdy jsem se odstěhoval do České republiky. Od té doby bydlím se svou českou ženou v Dolních Domaslavicích. V té době se v Havířově hrála extraliga, kterou jsem s kamarádem čas od času navštěvoval. Opravdovým fanouškem jsem se stal až po krachu klubu a vzniku nového AZetu. Od té doby mám permanentku a chodím na každý zápas. Dohodli jsme se totiž s mým kamarádem Petrem Nalevajkou, že musíme Havířov podpořit, i když hraje druhou ligu. A pokračujeme v tom dodnes,“ objasňuje tento sympatický Angličan svou cestu z Anglie do Dolních Domaslavic a na tribunu AZetu.
Chris má své místo nad kotlem Rumboys, kde zápas co zápas fandí tak, že další den nemůže mluvit. Je nejen vášnivým fanouškem, ale i sběratelem suvenýrů, které jsou k dostání ve fan shopu. Jeho sbírka čítá několik šál, včetně té Rumboys, dále čepice, plakát podepsaný celým týmem a nejnověji k sedmdesátinám obdržel vlajku AZ Havířov s podpisy všech hráčů. Tu bere za veliký poklad ve své sbírce.
Dalo by se říct, že Chris je jedním z mnoha fanoušků AZetu, ale jak dalece rozumí samotné hře? „Pravidla hokeje znám, i když asi ne až tak dobře jako můj kamarád Petr, nikdy jsem hokej nehrál, neumím ani bruslit. Ale základní pravidla jsou mi jasná,“ nedá se zahanbit.
Na sedmdesát let by Chrise nikdo netipoval, ale jak je to s jeho fanděním? Říká, že fandí tak, že po hokeji ztrácí hlas. Rozumí tomu, co se na stadiónu fandí? „Většině rozumím, ale některým chorálům nerozumím, to jen předstírám, že zpívám a dělám rámus,“ směje se.
Chris si hokej zamiloval, ale přivedl na zápas AZetu z Anglie i někoho dalšího? „Na moji sedmdesátku přijel můj nejmladší syn a před třemi lety tady byl i můj nejstarší syn, který tady byl na hokeji i v době, kdy Havířov hrál extraligu. Oba byli z hokeje nadšeni, řekl bych, že se jim hodně líbila atmosféra,“ zní kladná odpověď.
A jsme zpátky u začátku, tedy Chrisových sedmdesátin, ke kterým dostal nejlepší dárek, jaký si mohl přát. „Vůbec nic jsem nevěděl, bylo to velmi dobře utajené překvapení, které pro mě připravil můj skvělý kamarád Petr Nalevajka spolu s paní Karasovou, PR manažerkou Azetu. Byl to pro mne nezapomenutelný zážitek,“ vrací se k silnému zážitku. Dokonce napsal děkovný dopis, jehož plnou verzi v originále si můžete přečíst zde.
Na závěr nám Chris Hope přednesl svou představu o umístění Azetu v této sezóně: „Doufám, že se vyhne baráži a dostane se do play-off. Ale mé soukromé přání je, aby byl Havířov pátý a hrál s Havlíčkovým Brodem, přes který by mohl postoupit.“
